2 VSPH 1076/2013-A-8
KSHK 42 INS 15717/2013 2 VSPH 1076/2013-A-8

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina ve věci dlužníka Martina Zezuláka, bytem Na Hrázce 1123, Hradec Králové, zast. advokátkou JUDr. Gabrielou Vilímkovou, sídlem Orlická 163, Hradec Králové, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 42 INS 15717/2013-A-3 ze dne 11.června 2013

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 42 INS 15717/2013-A-3 ze dne 11.června 2013 se mění tak, že se dlužníkovi Martinu Zezulákovi ukládá zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 25.000,-Kč do deseti dnů od právní moci usnesení v hotovosti do pokladny nebo na účet Krajského soudu v Hradci Králové.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové usnesením č.j. KSHK 42 INS 15717/2013-A-3 ze dne 11.6.2013 uložil Martinu Zezulákovi (dále jen dlužník), který se insolvenčním návrhem doručeným soudu dne 4.6.2013 domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek, aby do pěti dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení odkázal soud na ust. § 108 odst. 1 insolvenčního zákona, podle něhož může vyzvat insolvenčního navrhovatele k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Pokud jde o její výši, vyšel z toho, že podle seznamu má dlužník závazky ve výši cca 1.044.900,-Kč, přičemž výši svého příjmu neuvedl. Jeho hotovost činí 1.500,-Kč, vlastní třináct let starý automobil Mercedes Benz a přenosný počítač starý 10 let a tyto věci potřebuje k výkonu podnikání. Nevlastní nemovitosti ani jiné hodnotnější movité věci, neboť hodnotnější movité věci prodal v minulých letech, aby mohl uhradit splátky exekucí.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Hradci Králové se dlužník včas odvolal a požadoval, aby odvolací soud rozhodl, že se mu neukládá povinnost složit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Argumentoval zejména tím, že není schopen zálohu v uvedené výši uhradit, je však připraven poskytnout soudu součinnost v průběhu insolvenčního řízení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit. Povinnost hradit zálohu nelze podle ust. § 108 odst. 1 věty in fine insolvenčního zákona uložit insolvenčnímu navrhovateli, jenž je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku a umožnit tak insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

Z insolvenčního návrhu a z předložených příloh odvolací soud ověřil, že dlužník vlastní automobil Mercedes Benz starý třináct let a deset let starý přenosný počítač, nemá žádné zaměstnance a vůči dvanácti věřitelům má závazky v celkové výši cca 1.044.900,-Kč. O svém přijmu nic neuvedl.

V posuzované věci dlužník spolu s insolvenčním návrhem nepodal návrh na povolení oddlužení, naopak domáhal se prohlášení konkursu na svůj majetek, a v takovém případě, jak správně dovodil soud prvního stupně, přichází v úvahu řešení jeho úpadku konkursem. V konkursu tvoří náklady insolvenčního řízení mimo jiné vždy i hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, která dle vyhlášky č. 313/2007 Sb.-bude-li dosaženo výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěného věřitele nebo alespoň výtěžku určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele podle ust. § 1-dosahuje nejméně 45.000,-Kč, jinak se určí úvahou soudu dle ust. § 5 téže vyhlášky. S ohledem na rozsah a skladbu majetku dlužníka nelze mít za dostatečně odůvodněný předpoklad, že jeho zpeněžením mohou být získány finanční prostředky postačující k úplné úhradě nákladů insolvenčního řízení.

S ohledem na uvedené postupoval soud prvního stupně správně, když dlužníkovi povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení uložil, nicméně s přihlédnutím ke všem okolnostem věci, především k rozsahu majetku a počtu jeho věřitelů, je odvolací soud toho názoru, že v prvotní fázi insolvenčního řízení bude ke krytí výdajů spojených s výkonem funkce insolvenčního správce postačovat složení zálohy ve výši 25.000,-Kč.

K argumentaci dlužníka, že nedisponuje prostředky použitelnými na úhradu zálohy na náklady insolvenčního řízení, nelze než konstatovat, že jako podnikatel byl podle ust. § 98 insolvenčního zákona povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku ve formě platební neschopnosti. Jestliže před podáním insolvenčního návrhu nehospodařil s finančními prostředky náležitě a použil je k jinému účelu, a není proto schopen požadovanou zálohu na náklady tohoto řízení zaplatit, pak tuto okolnost je nutno přičíst jedině k jeho tíži.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 ve spojení s ust. § 167 odst. 2 občanského soudního řádu a napadené usnesení změnil způsobem ve výroku uvedeným.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové.

V Praze dne 15.srpna 2013

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová