2 VSPH 1073/2015-B-32
KSPH 71 INS 27391/2014 2 VSPH 1073/2015-B-32

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl předsedou senátu Mgr. Tomášem Braunem ve věci dlužníka Vladimíra anonymizovano , anonymizovano , bytem Masarykova 20, Kačice, adresa pro doručování: Malíkovice 90, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 71 INS 27391/2014-B-16 ze dne 30. dubna 2015,

takto:

Odvolání s e o d m í t á .

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze ve výroku označeným usnesením schválil oddlužení Vladimíra anonymizovano (dále jen dlužník) splátkovým kalendářem a stanovil podmínky jeho plnění. Dlužníkovi zejména uložil, aby po dobu následujících pěti let nebo do úplného uspokojení nezajištěných pohledávek, měsíčně, vždy k patnáctému dni kalendářního měsíce, platil prostřednictvím insolvenčního správce Mgr. Ing. Petra Konečného (dále jen Správce) nezajištěným věřitelům v poměru stanoveném v bodě III. výroku z příjmů, které získá po schválení oddlužení, částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. V odůvodnění usnesení soud kromě jiného uvedl, že dle ust. § 398 odst. 4 insolvenčního zákona (dále jen IZ) k podání, jež mu bylo doručeno dne 23. 2. 2015 (č.d. B-9) a jímž dlužník požádal o nižší než zákonem určené splátky, nepřihlédl.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze podal dlužník včasné odvolání, v němž upozornil na to, že oproti poměrům v době, kdy podal návrh na povolení oddlužení, se jeho poměry po schválení oddlužení podstatně změnily v tom, že od 1. 1. 2015 je zaměstnán u nového (jiného) zaměstnavatele ve Spolkové republice Německo (což bylo podle něj důvodem, proč nepožádal o nižší splátky již v návrhu na povolení oddlužení, ale až v podání, jež doručil soudu dne 23. 2. 2015) a že se mu zvýšily náklady na dopravu do zaměstnání a snížily diety. Poukazoval přitom na to, že dle napadeného usnesení by mu z čisté mzdy zůstala nezabavitelná částka toliko ve výši 9.177,-Kč, což by ho donutilo ukončit zaměstnání, z něhož má příjem postačující k úhradě pohledávek nezajištěných věřitelů v rozsahu 100 %. Proto požadoval, aby odvolací soud přijal jeho návrh splátkového kalendáře .

Odvolací soud se v prvé řadě zabýval tím, zda je dlužník oprávněn podat proti napadenému usnesení odvolání, a dospěl k závěru, že tomu tak není.

Podle ust. § 391 odst. 2 IZ dlužník, který navrhuje oddlužení plněním splátkového kalendáře, může v návrhu na povolení oddlužení požádat insolvenční soud o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek. V takovém případě musí v návrhu na povolení oddlužení uvést také výši navrhovaných měsíčních splátek nebo způsob jejich určení a vysvětlit důvody, které vedly k jeho úpadku. Ust. § 395 tím není dotčeno. Podle ust. § 391 odst. 3 IZ návrh na povolení oddlužení lze podat pouze na formuláři; náležitosti formuláře stanoví prováděcí právní předpis. Podobu formuláře zveřejní ministerstvo způsobem umožňujícím dálkový přístup; tato služba nesmí být zpoplatněna.

Podle ust. § 398 odst. 4 IZ dlužníku, který o to požádal v návrhu na povolení oddlužení, může insolvenční soud stanovit jinou výši měsíčních splátek. Učiní tak jen tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, bude stejná nebo vyšší než 50 % jejich pohledávek, anebo stejná nebo vyšší než hodnota plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli. Přitom dále přihlédne k důvodům, které vedly k dlužníkově úpadku, k celkové výši dlužníkových závazků, k dosavadní a očekávané výši dlužníkových příjmů, k opatřením, která dlužník činí k zachování a zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků, a k doporučení věřitelů. Dlužníkovým návrhem jiné výše měsíčních splátek není insolvenční soud vázán. K opožděné žádosti insolvenční soud nepřihlíží.

Podle ust. § 406 odst. IZ může dlužník podat odvolání proti rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře jedině za předpokladu, že insolvenční soud nevyhověl jeho žádosti o stanovení jiné výše měsíčních splátek.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že insolvenční řízení dlužníka bylo zahájeno dne 9. 10. 2014 na základě jeho insolvenčního návrhu, s nímž spojil návrh na povolení oddlužení podaný na předepsaném formuláři. V návrhu na povolení oddlužení dlužník nepožádal insolvenční soud o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek, naopak v příslušné kolonce č. 14 výslovně vyznačil, že takový návrh nepodává. K jeho pozdější žádosti o nižší splátky, jež byla soudu doručena dne 23. 2. 2015, nebylo možno (jak správně uvedl soud prvního stupně) dle ust. § 398 odst. 4 IZ jako k opožděné přihlížet.

Z uvedeného je zřejmé, že podle ust. § 406 odst. 4 IZ dlužník není osobou věcně legitimovanou k podání odvolání proti napadenému usnesení, a předseda senátu odvolacího soudu proto dle ust. § 218 písm. b) občanského soudního řádu ve spojení s ust. § 218c téhož zákona odvolání dlužníka jako subjektivně nepřípustné odmítl.

Pro potřeby dalšího průběhu řízení považoval odvolací soud za nutné uvést, že rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře není nezměnitelné, je vydáváno s klauzulí změněných poměrů (rebus sic stantibus). Pokud tedy soud dospěje k závěru, že vskutku došlo ke změně poměrů oproti těm, za nichž bylo rozhodnuto o schválení oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře, pak dlužníkovi-za splnění obdobných podmínek, jaké jsou zákonem stanoveny pro posouzení žádosti o nižší splátky podávané s návrhem na povolení oddlužení, při trvání kriteria vyššího než 50 % uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů-určí nižší splátku.

Ani v případě zjištění, že ke změně poměrů dlužníka došlo již v období před vydáním napadeného usnesení (dlužník např. tvrdil, že změnil zaměstnavatele dne 1. 1. 2015, tedy předtím než bylo dne 30. 4. 2015 schváleno jeho oddlužení), není vyloučeno, aby bylo jeho žádosti o nižší splátky vyhověno. To však jedině za předpokladu, že dlužníkem navržená nižší splátka (při zohlednění úhrady přednostních pohledávek) umožní uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů alespoň v rozsahu 50 %, a že tito věřitelé (písemně nebo na své schůzi) vysloví s navrženou nižší splátkou souhlas (popř. budou souhlasit alespoň někteří z nich, a nižší splátka se tak bude týkat jen uspokojení jejich vlastních pohledávek, obdobně jako při souhlasu s nižším plněním dle ust. § 392 odst. 1 písm. c) IZ), a ani insolvenční soud neshledá důvody, které by změně usnesení o schválení oddlužení splátkovým kalendářem, spočívající ve stanovení nižší splátky, bránily. To při vědomí zásad insolvenčního řízení (ust. § 5 IZ) a toho, že ani pro věřitele není žádoucí, aby se dlužník v důsledku placení zákonných splátek výrazně přesahujících celkové 50 % uspokojení pohledávek pojatých do oddlužení (v daném případě dle sdělení Správce o plnění oddlužení ze dne 27. 8. 2015 (č.d. B-29) činí předpokládaná míra uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů 100 %) ocitl v kritické sociální situaci a dokonce byl ohrožen další výkon jeho zaměstnání, které je zdrojem splácení pohledávek jeho věřitelů.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 26. listopadu 2015

Mgr. Tomáš B r a u n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Helena Kavčiaková