2 VSPH 1073/2014-B-16
KSHK 45 INS 17469/2013 2 VSPH 1073/2014-B-16

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců Mgr. Luboše Dörfla a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenčním řízení dlužnice Kateřiny Pospíšilové, nar. 11.3.1981, bytem Malá Čermná 128, pošta Čermná nad Orlicí, o odvolání dosavadní insolvenční správkyně Mgr. Ing. Petry Hýskové, sídlem U Smaltovny 1375/25, Praha 7, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 45 INS 17469/2013-B-11 ze dne 25. dubna 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 45 INS 17469/2013-B-11 ze dne 25. dubna 2014 se m ě n í tak, že se Mgr. Ing. Petra Hýsková z funkce insolvenčního správce neodvolává a Mgr. David Švrček se insolvenčním správcem neustanovuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové v bodě I. výroku shora označeného usnesení odvolal Mgr. Ing. Petru Hýskovou (dále jen odvolatelka či dosavadní správkyně) z funkce insolvenčního správce Kateřiny Pospíšilové (dále jen dlužnice), v bodě II. výroku ustanovil insolvenčním správcem Mgr. Davida Švrčka (dále jen nový správce) a v bodě III. výroku dosavadní správkyni uložil, aby nového správce informovala o své dosavadní činnosti, předala mu všechny doklady souvisící s výkonem funkce, a aby soudu předložila písemnou zprávu o své činnosti, zejména o stavu majetku, který spravovala, a vyúčtování odměny, hotových výdajů a nákladů, které jí vznikly v souvislosti se správou a udržováním majetku, to vše do 30 dnů od právní moci usnesení.

V odůvodnění usnesení soud předeslal, že usnesením ze dne 30.10.2013 zjistil úpadek dlužnice, povolil jeho řešení oddlužením a odvolatelku ustanovil insolvenčním správcem. Konstatoval, že podáním ze dne 2.4.2014 (správně mělo být uvedeno ze dne 31.3.2014) mu Dr. oec. Michal Edl, MBA (dále jen společník)-společník Edl a partneři, v.o.s., jež je zapsána v seznamu insolvenčních správců, sdělil, že právo odvolatelky vykonávat činnost insolvenčního správce je ze zákona pozastaveno. Odvolatelka se totiž zavázala, že bude působit jako ohlášený společník Edl a partneři, v.o.s. a jako ohlášený společník v této společnosti i nadále působí. Podle společníka zákon vylučuje, aby odvolatelka vykonávala činnost insolvenčního správce individuálně mimo rámec Edl a partneři, v.o.s., které právo vykonávat činnost insolvenčního správce ke dni 31.8.2013 nezaniklo, jak bylo v období od 1.9.2013 do 14.3.2014 uvedeno seznamu insolvenčních správců, neboť záznam o údajném zániku tohoto práva byl nezákonný, což vyplývá rovněž z pravomocného rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 3 A 115/2013-73 ze dne 15.1.2014, jímž zakázal Ministerstvu spravedlnosti ČR pokračovat v porušování práva Edl a partneři, v.o.s. vykonávat činnost insolvenčního správce a přikázal mu, aby obnovilo stav před nezákonným zásahem. Právo odvolatelky vykonávat činnost insolvenčního správce je tak pozastaveno nepřetržitě již od 9.1.2012, kdy toto právo vzniklo Edl a partneři, v.o.s. Společník proto navrhl, aby byla odvolatelka odvolána z funkce správce a novým insolvenčním správcem byla ustanovena Edl a partneři, v.o.s., a to z důvodu ekonomičnosti a rychlosti řízení, když dosavadní správkyně je ohlášeným společníkem této společnosti.

Při posuzování důvodnosti návrhu soud prvního stupně konstatoval, že se ze seznamu insolvenčních správců podává, že odvolatelce, jíž vzniklo právo vykonávat samostatně činnost insolvenčního správce ode dne 9.1.2012, bylo na základě shora uvedeného pravomocného rozsudku Městského soudu v Praze právo vykonávat tuto činnost zpětně ke dni 9.1.2012 (tj. ke dni kdy právo vykonávat tuto činnost vzniklo společnosti Edl a partneři, v.o.s.) pozastaveno. Jelikož dosavadní správkyně tak není oprávněna vykonávat činnost insolvenčního správce individuálně, postupoval soud podle ust. § 39 odst. 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a rozhodl, jak shora uvedeno.

Proti bodu I. výroku tohoto usnesení Krajského soudu v Hradci Králové podala odvolatelka včasné odvolání, v němž namítala, že byla do funkce správce ustanovena řádně, když ke dni 30.10.2013 byla v seznamu insolvenčních správců zapsána. Změna v tomto seznamu je dle jejího názoru pouze přechodná a formální a sama osobě nemůže být důvodem pro její odvolání z funkce, kterou řádně vykonává. Nadto akcentovala, že její odvolání z funkce je v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení, že soud rozhodoval bez jejího slyšení a že není dán důležitý důvod pro její odvolání z funkce správce ve smyslu ust. § 31 odst. 1 IZ. Proto požadovala, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil.

Vrchní soud v Praze dle ust. § 212 a § 212a občanského soudního řádu (dále jen OSŘ přezkoumal napadené usnesení včetně řízení jeho vydání předcházejícího, a aniž dle ust. § 94 odst. 2 písm. c) IZ) nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 31 odst. 3 IZ insolvenčního správce, kterému zaniklo ze zákona právo vykonávat činnost insolvenčního správce nebo mu bylo právo pozastaveno podle zákona o insolvenčních správcích (dále jen ZIS), může insolvenční soud na návrh insolvenčního správce, věřitelského orgánu nebo dlužníka anebo i bez tohoto návrhu odvolat z funkce. Pokud to okolnosti dovolují, učiní tak po slyšení insolvenčního správce; o podaném návrhu rozhodne neprodleně.

Podle § 9 odst. 1 písm. d) ZIS se insolvenčnímu správci pozastavuje právo vykonávat činnost insolvenčního správce, jde-li o insolvenčního správce, který je ohlášeným společníkem veřejné obchodní společnosti nebo zahraniční obchodní společnosti, dnem, kdy veřejné obchodní společnosti nebo zahraniční obchodní společnosti vzniklo právo vykonávat činnost insolvenčního správce.

Podle ust. § 11 odst. 2 písm. a) téhož zákona může insolvenční správce vykonávat činnost insolvenčního správce pouze jako ohlášený společník.

Součástí koncepce IZ je i působení insolvenčního správce jakožto profesionalizované osoby, u níž jsou podmínky vzniku oprávnění vykonávat tuto činnost, včetně vedení seznamu těchto správců, upraveny zvláštním zákonem. Odborná způsobilost pro výkon funkce insolvenčního správce (u veřejné obchodní společnosti způsobilost jejího ohlášeného společníka) je zajištěna kvalifikačními předpoklady (požadavek vysokoškolského vzdělání magisterského studijního programu a složení příslušné odborné zkoušky organizované Ministerstvem spravedlnosti ČR). Splnění podmínek pro vznik práva vykonávat činnost insolvenčního správce ověřuje a vydáním povolení (zvláštního povolení) dle ust. § 6 nebo ust. § 8 ZIS aprobuje Ministerstvo spravedlnosti ČR, které také vede seznam insolvenčních správců jako součást veřejného insolvenčního rejstříku. Osobám zapsaným v seznamu správců podle dosavadních právních předpisů (podle ust. § 1 vyhlášky č. 476/1991 Sb.) zůstalo ke dni 1.1.2010 oprávnění vykonávat činnost insolvenčního správce zachováno, jen pokud k uvedenému datu, za podmínek stanovených ZIS, získaly od Ministerstva spravedlnosti k výkonu této činnosti povolení (viz přechodná ustanovení obsažená v ust. § 40 a 41 ZIS).

Soudní praxe se již zabývala v zákoně výslovně neřešenou otázkou dalšího působení těch insolvenčních správců, jež byli do funkce ustanoveni před 1.1.2010, avšak nesložili zkoušku insolvenčního správce (rozdílovou zkoušku). Došla přitom k závěru, že tato okolnost sama osobě neznamená zánik způsobilosti insolvenčního správce k výkonu funkce v konkrétním insolvenčním řízení; je tomu tak již proto, že IZ v ust. § 22 odst. 2 připouští jmenovat insolvenčním správcem osobu, která splňuje obecné i kvalifikační předpoklady a v seznamu správců přitom zapsána není. V této souvislosti lze poukázat na závěry obsažené v usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. KSBR 26 INS 292/2009, 2 VSOL 107/2009-B ze dne 16.4.2009, podle nichž pouhé vyškrtnutí ze seznamu insolvenčních správců, ať již jako důsledek písemné žádosti, resp. oznámení správce ve smyslu ust. § 12 písm. e), či důsledek ust. § 40 odst. 2 ZIS, není důvodem pro odvolání insolvenčního správce z funkce, neboť žádné zákonné ustanovení takovému insolvenčnímu správci nebrání, aby v této funkci dané řízení dokončil .

Zákon vychází z koncepce, že není možné, aby jedna a táž fyzická osoba mohla být ustanovena v insolvenčním řízení jednak jako insolvenční správce, jednak jako ohlášený společník veřejné obchodní společnosti. Takový je smysl úpravy pozastavení výkonu činnosti insolvenčního správce v citovaném ust. § 9 odst. 1 písm. d) ZIS. Jinak řečeno, jakmile je insolvenčnímu správci, který se stal ohlášeným společníkem, pozastaveno právo vykonávat činnost insolvenčního správce, není možné, aby byl od tohoto dne ustanoven podle ust. § 25 IZ insolvenčním správcem. Tím může být ustanovena pouze veřejná obchodní společnost, jejímž je společníkem a on sám nadále může vykonávat činnost insolvenčního správce již jen jako ohlášený společník.

Naproti tomu nelze z ust. § 31 odst. 3 IZ bez dalšího dovozovat, jak to učinil soud prvního stupně, že pozastavení činnosti insolvenčního správce ve smyslu ust. § 9 odst. 1 písm. d) ZIS je samo osobě důvodem pro jeho odvolání z funkce, aniž by se soud zabýval tím, zda aplikace tohoto ustanovení není v konkrétním případě tento případ nevyjímaje v rozporu se zásadami, na nichž je insolvenční řízení založeno, konkrétně se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení zakotvenou v ust. § 5 písm. a) IZ. Změna v osobě insolvenčního správce představuje vždy zásah do řízení, zvláště pokud již v něm stávající správce činil úkony významně ovlivňující jeho další průběh. O změně v osobě insolvenčního správce lze uvažovat především tehdy, pokud řádně neplní své povinnosti tak, že by jeho činnost odůvodňovala jeho zproštění funkce (ust. § 32 IZ), jestliže tak rozhodli samotní věřitelé (usnesením schůze věřitelů o odvolání správce dle ust. § 29 IZ), anebo pokud by vyšlo najevo, že insolvenční správce nesplňuje obecné a kvalifikační předpoklady pro zápis do seznamu insolvenčních správců.

V daném případě odvolatelka v průběhu insolvenčního řízení učinila řadu úkonů poté, co byla usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30.10.2013 (č.d. A-4) ustanovena do funkce insolvenčního správce, např. předložila soudu zprávu o stavu insolvenčního řízení (č.d. B-1), zpracovala soupis majetkové podstaty a seznam přihlášených pohledávek (č.d. B-2 a B-3), účastnila se přezkumného jednání a schůze věřitelů (č.d. B-4 a B-5). V probíhajícím řízení, ve kterém bylo dne 27.2.2014 (č.d. B-7) schváleno oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře, by proto změna v osobě insolvenčního správce byla zcela zjevně v příkrém rozporu se zásadou hospodárnosti insolvenčního řízení. V době svého ustanovení do funkce insolvenčního správce navíc odvolatelka byla zapsána v seznamu insolvenčních správců a její činnost pozastavena nebyla. Na tom nic nemění ani fakt, že na základě shora zmiňovaného rozsudku Městského soudu v Praze došlo ke změně údajů, jak shora uvedeno. Skutečnost, že bylo odvolatelce pozastaveno právo vykonávat činnost insolvenčního správce, když jí vzniklo právo tuto činnost vykonávat jako ohlášenému společníkovi veřejné obchodní společnosti, tedy sama osobě nebrání tomu, aby dané insolvenční řízení řádně dokončila.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání dosavadní správkyně důvodným, postupoval proto podle ust. § 220 odst. 1 OSŘ ve spojení s ust. § 167 odst. 2 téhož zákona, napadené usnesení v bodě I. a v souvisejících bodech II. a III. výroku změnil, jak shora uvedeno.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (ust. § 237, § 239 a § 240 odst. 1 OSŘ).

V Praze dne 5. srpna 2014

Mgr. Tomáš B r a u n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková