2 VSPH 107/2018-A
č. j. KSLB 76 INS 21006/ 2017 2 VSPH 107/2018-A 11

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Lišky a soudců Mgr. Tomáše Brauna a jUDr. Petra Vaňouse v insolvenční věci dlužnice: Žaneta anonymizovano , anonymizovano bytem Velký Grunov 35, 471. 29 Brniště o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci ze dne 30. listopadu 2017, č. j KSLB 76 INS 21006/2017 A 4 takto:

Usnesení Krajského soudu vÚsti nad Labem, pobočky vLiberci ze dne 30. listopadu 2017, č. j. KSLB 76 INS 21006/2017 A 4 se zrušuje a věc se vrací soudu prvého stupně k dalšímu řízeni.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci ve výroku označeným usnesením uložil Zanetě anonymizovano (dále jen dlužnice), aby do 10 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V odůvodnění usnesení uvedl, že se dlužnice insolvenčním návrhem domáhala zjištění úpadku a prohlášení ' konkursu na svůj majetek, přičemž v návrhu uvedla, že má 15 věřitelů s pohledávkami v celkové výši 4.228.412,99 Kč, jež není schopna splatit, a kromě věcí osobní potřeby nemá žádný majetek. Na to ozřejmil smysl a účel institutu zálohy na náklady insolvenčního řízení a vysvětlil, že v případě prohlášení konkursu na majetek dlužnice činí dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. minimální odměna insolvenčního správce 45.000 Kč (bez DPI-I). S poukazem na to, že dlužnice nemá žádný majetek, z jehož výtěžku by bylo možno uspokojit alespoň část jejich závazků, pak uložil dlužníci dle ust. Š 108 insolvenčního zákona (dále jen IZ) povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve shora uvedené výši

Proti tomuto usnesení podala dlužnice včasné odvolání a navrhovala, aby je odvolací soud změnil tak, že se jí povinnost zaplatit zálohu neukládá. Předně namítala, že napadené usnesení bylo vydáno osobou neoprávněnou, nebot, soudní tajemník nemůže bez výslovného pověření soudce

V

činit dle ust. $ 13 IZ žádné úkony. Dále poukazovala na to, že její financní situace jí nedovoluje uhradit požadovanou zálohu, nebot) nemá žádný majetek ani žádné příjmy. Upozornila, že Evropský soud pro lidská práva judikoval, že soudy nemohou podporovat prospěch insolvenčních správců na úkor osob, které se dostaly do dluhové pasti. S odkazem na usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 3 VSPH 1108/2010 a 1 VSPH 820/2012 vytkla soudu prvého stupně též to, že v odůvodnění napadeného usnesení náležitě nevysvětlil, z jakých konkrétních důvodů shledal, že podmínky pro uložení povinnosti k zaplacení zálohy jsou dány, že majetek podstaty bude s největší pravděpodobností nedostatečný a že je nutno požadovat zálohu v maximální možné výši.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle

, * ust. $ 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednaní, dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Shodu s prvopisem potvrzuje ]ana Vlasáková.

___ ..... u LJ.. IU HLUUU/ LULI



5. Podle ust. $ 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší třicet dnů po lhůtě splatností a c) tyto závazky není schopen plnit. K posledně uvedené podmínce ust. 8 3 odst. 2 IZ stanoví, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v ust. Š 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud.

6. Dle ust. Š 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení 5 43 o. s. ř. se nepoužije.

7. Základem pro rozhodnutí o úpadku dlužníka je pouze srozumitelný a určitý insolvenční návrh opatřený náležitostmi dle Š 103 IZ a zákonem požadovanými přílohami obsahujícími údaje uvedené v 5 104 IZ (zejména řádnými seznamy majetku a závazků opatřenými výslovným prohlášením dlužníka, že seznamy jsou správné a úplné). Soudní praxe dovodila, že vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob je nutno ivpřípadě insolvenčního návrhu podávaného dlužníkem trvat na zákonem předepsaném řádném vylíčení rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek nebo hrozící úpadek, mezi něž patří mimo jiné ikonkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku. Tuto povinnost nelze mít za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu (blíže rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2009, sp. zn, KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008 uveřejněné pod R91/2009 ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek), ledaže jde o řádný seznam majetku azávazků připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka.

8. jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné tj. opatřené náležitostmi předepsanými v ust. Š 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

9. V této souvislosti považoval odvolací soud za potřebné zdůraznit, že již ve vztahu ke znění IZ účinnému do 31. 12. 2013 dospěl Nejvyšší soudu ČR vrozhodnutí č. j. MSPH ss INS 7327/2009, 29 NSČR 38/2010-A-62 ze dne 1. března 2012 kzávěru, že seznam závazků dlužníka ve smyslu ustanovení Š 104 odst. 1 písm. b) IZ musí obsahovat i údaj o výši a splatnosti jednotlivých závazků v něm uvedených. K tomu vysvětlil, že i když povinnost dlužníka uvést v seznamu svých závazků výši každého konkrétního závazku a jeho splatnost není v ustanoveních insolvenčního zákona formulována výslovně, z formulace seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů i z legislativní zkratky seznam závazků je patrné, že jde v prvé řadě o seznam závazků . Prioritu v daném ohledu zcela zjevně hrají právě závazky (jejich specifikace), což vyplývá nejen z jazykového výkladu předmětných ustanovení, ale též z výkladu teleologického a logického; pak je nepochybné, že nezbytnou obsahovou náležitostí takového seznamu musí být uvedení výše závazku i jeho splatnosti, nebot, bez těchto údajů takový seznam není schopen plnit svou základní funkci osvědčit úpadek dlužníka. Výslovný požadavek na uvedení údajů o výši a splatnosti závazků v seznamu závazků se pak v ust. Š 104 odst. 3 objevil s účinností od 1. 1. 2014.

Shoda s prvopisein potvrzuje Jana Vlasáková.

10.

11.

12.

13.

14.

15.

16.

2 VSPH 107 / 2018

Z obsahu spisu odvolací soud v dané věci zjistil, že se dlužnice insolvenčním návrhem ze dne 15. 11. 2017 (č. d. A 1) domáhala vydání usnesení o zjištění úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek. Uvedla přitom toliko to, že má vůči (blíže nespecifikovaným) 15 věřitelům závazky vcelkové výši 4.228.412,99 Kč, jež není schopna splácet, neplní je po dobu delší 30 dnů, resp. 3 měsíců po lhůtě splatnosti a nelze je uspokojit ani výkonem rozhodnutí nebo exekucí. Dodala, že závazky převyšují hodnotu jejího majetku, nebot, kromě osobních věcí žádný majetek nevlastní. Ohledně specifikace svého majetku, věřitelů a jejich pohledávek (svých závazků) odkázala na seznamy závazků, majetku a zaměstnanců přiložené ke spisu téhož soudu sp. zn. KSLB 86 INS 2720/2017. Na základě uvedeného uzavřela, že se nachází vúpadku ve smyslu ust. Š 3 IZ.

Z těchto tvrzení (obsažených toliko v návrhu) však nelze dovodit, že by ve smyslu ust. Š 3 odst. 1 IZ měla dlužnice vůči více (konkrétně označeným) věřitelům peněžité závazky po (konkrétně specifrkovanou) dobu delší třiceti dnů po lhůtě splatnosti (splatnosti závazků dlužnice neuvedla), a že by je nebyla schopna plnit. Tato tvrzení postrádají rovněž vylíčení rozhodných skutečnosti, na jejichž základě by bylo možno dospět k závěru, že je dána některá z vyvratitelných právních domněnek vymezených v ust. Š 3 odst. 2 IZ, podle nichž se má za to, že dlužnice není schopna plnit své peněžité závazky. Obecné konstatování toho, že má peněžité závazky, jež není schopna plnit po dobu delší 30 dnů resp. tří měsíců, za konkrétní vylíčení rozhodujících skutečností považovat nelze.

Přitom povinnost vylíčit rozhodující skutečnosti nelze mít za splněnou ani na základě seznamů majetku a závazků, nebot) dlužnice je knávrhu nepřipojila. Nelze přitom jak se dlužnice domáhala--přihlédnout k seznamům zřízení o jejím dřívějším návrhu (vedeného pod sp. zn. KSLB 86 INS 2720/2017), nebot> byly zpracovány ke dni 9. 2. 2017, zatímw insolvenční návrh v dané věci byl podán až dne 16. 11. 2017. S ohledem na to, že minimálně výše závazků dlužnice se za 9 měsíců od zpracování předchozích seznamů nutně změnila (zejména o přirostlé přislušenstvr), je nutno trvat na novém podání veškerých příloh, které by odpovídaly aktuální situaci dlužnice k datu podání nového insolvenčního návrhu (k tomuto závěru srovnej např. usnesení Vrchního soudu vPraze ze dne 25. 6. 2015, č. j. KSUL 71 INS 21309/2014, 3 VSPH 1737/2014 A 12). Za této situace měl ovšem insolvenční soud postupovat podle ust. Š 128 odst. 1 IZ a insolvenční návrh odmítnout.

K postupu soudu prvého smpně třeba dodat, že IZ v ust. Š 128 předpokládá určitý sled úkonů v řízení. Zjisti li insolvenční soud, že je insolvenční návrh vadný, buď jej bez dalšího odmítne (neobsahuje li všechny náležitosti, je-li nesrozumitelný nebo neurčitý jako v tomto případě), anebo je li neúplný vyzve navrhovatele, aby jej doplnil o obligatorní přílohy, a poskytne mu poučení, jak má doplnění provést s tím, že nestane li se tak, bude návrh odmítnut. Teprve tehdy, je-li v důsledku tohoto postupu podkladem pro další průběh insolvenčního řízení řádně doplněný návrh, soud zváží splnění zákonných podmínek pro uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení a pro stanovení její výše. Postup, jímž soud prvého stupně v daném případě uložil dlužníci povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení v situaci, kdy insolvenční návrh vykazoval vady způsobující jeho neprojednatelnost, proto nebyl správný.

Nadto je třeba přisvědčit i odvolací argumentaci dlužnice, že napadené usnesení bylo vydáno soudní tajemnicí Věrou Kontrovou, aniž by jí k jeho vydání bylo uděleno potřebné pověření. Podle ust. Š 3 odst. 2 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích v rozsahu stanoveném zvláštním právním předpisem se na rozhodovací a jiné činnosti soudů podílejí justiční čekatelé, asistenti soudců, vyšší soudní úředníci, soudní tajemníci a soudní vykonavatelé.

Podle Š 6 odst. 2 písm. t) vyhlášky č. 37/1992 Sb. o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy předseda soudu může pověřit soudní tajemníky, aby ve věcech projednávaných v občanském soudním řízení samostatně vykonávali jednoduché úkony v insolvenčním řízení s výjimkou

Shodu s prvopisem potvrzuje jana Vlasáková.

17.

18.

2 vspHióí/Žms jednání a vyjmenovaných rozhodnutí, příslušející podle zákonů o soudním řízení předsedovi senátu (samosoudci)

Insolvenční řízení ve věci dlužnice bylo podáním jejího insolvenčního návrhu (sppjeného s návrhem na povolení oddlužení) zahájeno dne 16. 11. 2017 u Krajského soudu v Ustí nad Labem, pobočky v Liberci. Podle rozvrhu práce uvedeného soudu platného pro rok 2017 ve znění dodatku č. 16 ze dne 2. 11. 2017 (dále jen rozvrh práce), jež je pro danou věc rozhodný, věc připadla kprojednání a rozhodnutí soudnímu oddělení 76 INS, konkrétně samosoudkyni Mgr. Vandě Rozsypalové. Do tohoto soudního oddělení byla zařazena soudní tajemnice Věra Kontrová jako členka týmu 11. V předkládací zprávě soudkyně Mgr. Vanda Rozsypalová uvedla, že tajemnice při vydání napadeného usnesení postupovala dle pokynu soudce ze dne 22. 11. 2017. Odvolací soud však z obsahu spisu zjistil, že pokyn ze dne 22. 11. 2017 byl udělen toliko (blíže nespecifikovanému) VSÚ , a nikoliv soudní tajemníci (č. d. A-4). Pověření k vydání napadaného usnesení pak neplyne ani z rozvrhu práce, nebot ten upravuje pouze ty úkony, které může činit bez pověření samosoudce toliko vyšší soudní úředník.

Napadené usnesení tak ve smyslu Š 205 odst. 2 písm. a) a Š 229 odst. 1 písm. f) o. s. ř. trpí zmatečnostní vadou spočívající vtom, že soud prvého stupně nebyl při svém rozhodování správně obsazen.

. Proto odvolací soud napadené usnesení podle ust. Š 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. zrušil a podle

Š 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné.

Praha 13. února 2018

Mgr. Martin Liška v. r. předseda senátu





Shodu s prvopisem potvrzuje jana Vlasáková.