2 VSPH 1067/2010-B-731
MSPH 96 INS 714/2009 2 VSPH 1067/2010-B-731

Usnesení

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Pražského stavebního bytového družstva, sídlem Na Hutmance 300/7, Praha 5, zast. advokátem JUDr. Jiřím Kozákem, sídlem Jiráskova 236, Mělník, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 96 INS 714/2009-B-630 ze dne 12.října 2010

takto:

Odvolání se odmítá.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze ve výroku označeným usnesením určil, že odměna insolvenčního správce dlužníka JUDr. Tomáše Pelikána podle ust. § 285 odst. 4 insolvenčního zákona při převodu tam specifikované bytové jednotky a spoluvlastnických podílů na společných částech budovy a pozemků (dále jen bytová jednotka) do osobního vlastnictví členky Pražského stavebního bytového družstva Kateřiny Buriánkové (dále též jen oprávněná osoba) činí 38.736,-Kč včetně DPH a že náhrada nákladů nezbytně vynaložených na provedení všech potřebných úkonů k postupu podle ust. § 285 odst. 4 insolvenčního zákona činí 500,-Kč. Současně poučil účastníky o tom, že proti usnesení lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání, v němž snášel obsáhlou argumentaci pro to, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odvolací soud se v prvé řadě zabýval tím, zda je dlužník oprávněn podat proti uvedenému usnesení odvolání, a dospěl k závěru, že tomu tak není.

Jak výše zmíněno, napadeným usnesením stanovil insolvenční soud výši odměny a náhrady nákladů insolvenčního správce v souvislosti s převodem bytové jednotky ve prospěch oprávněné osoby podle ust. § 285 odst. 4 insolvenčního zákona. Proti takovému rozhodnutí-jak soud v poučení uvedl-je sice odvolání objektivně přípustné, avšak subjektivní legitimaci k podání odvolání nemá účastník řízení (dlužníka nevyjímaje) bez dalšího. Odvolání může totiž podat jen ten účastník, kterému nebylo rozhodnutím soudu prvního stupně plně vyhověno a kterému jím byla způsobena určitá újma na jeho právech. Rozhodujícím je přitom výrok rozhodnutí, protože existenci případné újmy lze posuzovat jen z procesního hlediska. Při tomto posuzování nelze brát v úvahu subjektivní přesvědčení účastníka řízení, ale jen objektivní skutečnost, že rozhodnutím soudu mu byla způsobena určitá, třeba i nepříliš významná újma, kterou lze odstranit zrušením či změnou napadeného rozhodnutí. Oprávnění podat odvolání tedy svědčí jen tomu účastníku, v jehož neprospěch vyznívá poměření nejpříznivějšího výsledku, který pro něj mohl soud prvního stupně založit svým rozhodnutím, a výsledku, který svým rozhodnutím skutečně založil, je-li zároveň způsobená újma odstranitelná tím, že odvolací soud napadené rozhodnutí zruší nebo změní.

V daném případě je pro posouzení oprávnění dlužníka k podání odvolání rozhodující to, že určení odměny insolvenčního správce a náhrady jeho nákladů podle ust. § 285 odst. 4 insolvenčního zákona se na rozdíl od osob oprávněných k výlučnému nabytí vlastnictví k bytovým jednotkám nijak nedotýká jeho práv či povinností a že napadeným usnesením nebyla jemu ani jeho majetkové podstatě způsobena žádná újma, kterou by bylo možno odstranit zrušením či změnou napadeného usnesení. Je tedy zřejmé, že dlužník k podání odvolání proti napadenému usnesení subjektivně legitimován není.

Odvolací soud proto postupoval podle ust. § 218 písm. b) občanského soudního řádu a odvolání jako subjektivně nepřípustné odmítl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 30. listopadu 2010

JUDr. Jiří K a r e t a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová