2 VSPH 1065/2013-B-64
MSPH 99 INS 3183/2013 2 VSPH 1065/2013-B-64

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužnice FONTANA DEVELOPMENT, s.r.o., sídlem Vodňanského 1184/1, Praha 6, zast. advokátem JUDr. Milanem Kestlem, sídlem Bolzanova 1615/1, Praha 1, do níž vstoupilo státní zastupitelství, o odvolání AWAC TRADE ENERGY, a.s., sídlem Václavská 2073/20, Praha 2, zast. advokátem JUDr. Richardem Třeštíkem, sídlem Masarykova 1120/43, Ústí nad Labem, proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 99 INS 3183/2013-B-18 ze dne 22.května 2013

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 99 INS 3183/2013-B-18 ze dne 22.května 2013 se zrušuje a řízení se zastavuje.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze ve výroku označeným usnesením v insolvenčním řízení vedeném na majetek FONTANA DEVELOPMENT, s.r.o. (dále jen dlužnice) odmítl popěrný úkon, kterým věřitelka č. 1 AWAC TRADE ENERGY, a.s. (dále jen odvolatelka) popřela pohledávky věřitelky č. 11 REVERS-IMPEKS REAL ESTATE, s.r.o. (dále jen Věřitelka) v celkové výši 8.972.704,11 Kč.

Ve skutkové rovině soud zejména uvedl, že: -dne 13.3.2013 byl usnesením č.j. MSPH 99 INS 3183/2013-A-16 zjištěn úpadek dlužnice a její věřitelé byli vyzváni, aby do 30 dnů od zveřejnění usnesení přihlásili své pohledávky, pokud tak neučinili dříve, -dne 10.4.2013 přihlásila Věřitelka do insolvenčního řízení pohledávky v celkové výši 8.972.704,11 Kč sestávající ze zajištěné pohledávky č. 1 ve výši 5.427.180,-Kč (dále jen Pohledávka č. 1), nezajištěné pohledávky č. 2 ve výši 1.047.664,11 Kč (dále jen Pohledávka č. 2), nezajištěné pohledávky č. 3 ve výši 2.472.420,-Kč (dále jen Pohledávka č. 3) a nezajištěné pohledávky č. 4 ve výši 25.440,-Kč (dále jen Pohledávka č. 4), -podáním ze dne 16.5.2013 popřela odvolatelka Pohledávky č. 1 až 4 co do pravosti, výše a pořadí, přičemž důvod popření vymezila tak, že smlouva, na jejímž základě měly vzniknout Pohledávky č. 1 až 3, dohoda o uznání dluhu a jeho splacení a o vykonatelnosti notářského zápisu a zástavní smlouva jsou neplatné, neboť byly uzavřeny v rozporu s ust. § 196a obchodního zákoníku (dále jen ObchZ) a jejich obsah je v rozporu s dobrými mravy, neboť Věřitelka a dlužnice byly s ohledem na své tehdejší statutární orgány osobami blízkými . Dále uvedla, že i pokud by Pohledávky č. 1 až 3 vznikly, tak zanikly jednostranným úkonem dlužnice, jež na jejich úhradu započetla pohledávku, kterou nabyla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 17.12.2012 .

V rovině právního posouzení věci soud cituje ust. § 200 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a ust. § 79 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) dospěl k závěru, že popěrný úkon odvolatelky je neurčitý a neobsahuje vylíčení rozhodujících skutečností, které mají popření pohledávek Věřitelky odůvodňovat. Neurčitost popěrného úkonu spatřoval soud (již) v tom, že ačkoli odvolatelka popřela čtyři pohledávky, učinila tak v kolonce formuláře určené pro popření jen jedné pohledávky, což mělo např. za následek, že bylo popřeno pořadí i u nezajištěných Pohledávek č. 2, 3 a 4. Soud dále odvolatelce vytkl, že v popěrném úkonu neuvedla, z jakého důvodu popírá Pohledávky č. 2 a 4, když se vyjadřovala jen k Pohledávkám č. 1 a 3, ani u nich však dostatečně nespecifikovala popěrné důvody, když neuvedla okolnosti jejich vzniku a nekonkretizovala smlouvu, která je (měla být) neplatná.

Soud považoval za nedostatečné i (obecné) tvrzení o neplatnosti smlouvy pro rozpor s ust. § 196a ObchZ. Argumentoval tím, že toto ustanovení stanovuje neplatnost určitých smluv mezi tam uvedenými osobami pouze za určitých podmínek, o jejichž naplnění se však odvolatelka nezmínila a stejně tak neuvedla, v čem má spočívat rozpor smlouvy s dobrými mravy. Pokud šlo o zánik pohledávek jednostranným úkonem dlužnice, upozornil soud na to, že v popěrném úkonu nebylo specifikováno, kdy k němu došlo a které pohledávky měly být započteny. Jelikož popěrný úkon neměl náležitosti žaloby stanovené v OSŘ, insolvenční soud ho postupem dle ust. § 200 odst. 3 IZ odmítl.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze podala odvolatelka včasné odvolání, v němž namítala, že popěrný úkon učinila řádně a včas na předepsaném formuláři se všemi potřebnými náležitostmi. Zdůraznila, že existence Pohledávek č. 2, 3 a 4 přímo souvisí s existencí Pohledávky č. 1, že dlužnice uplatnila jednostranné započtení své pohledávky na úhradu všech čtyř pohledávek Věřitelky a že důvody, pro které všechny čtyři pohledávky popřela, jsou totožné. Podle ní proto nebylo nutné, aby stejný text svého popření čtyřikrát opakovala. Vyslovila přesvědčení, že pro posouzení popěrného úkonu je podstatný jeho obsah, a nikoli to, zda jeden (jednotný) popěrný důvod měl být vyplněn v jedné nebo ve čtyřech kolonkách formuláře. Dodala, že případná neurčitost některého z popěrných důvodů nemůže mít za následek odmítnutí celého popěrného úkonu. Současně vysvětlila, že v popěrném úkonu jen navazovala na text přihlášky Věřitelky a že smlouvou, kterou soud považoval za nedostatečně specifikovanou, je smlouva o poskytnutí příspěvku ze dne 3.3.2009.

Závěrem odvolatelka konstatovala, že písemný úkon, jímž dlužnice provedla jednostranný zápočet pohledávek, sice nemá k dispozici, podle ní však tato okolnost nemůže být překážkou k tomu, aby ji uplatnila jako popěrný důvod. Proto požadovala, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 103 OSŘ přihlíží soud kdykoli za řízení k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé. Z ust. § 104 odst. 1 téhož zákona vyplývá, že jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví.

Odvolací soud se proto z úřední povinnosti v prvé řadě zabýval tím, zda není dán nedostatek některé z podmínek tohoto řízení o odmítnutí popěrného úkonu, jenž má v dotčeném ohledu stejný charakter jako odmítnutí žaloby nebo jiného návrhu na zahájení řízení (k tomu viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. MSPH 76 INS 3732/2008, 29 NSČR 54/2012 ze dne 26.9.2012), a dospěl k závěru, že tomu tak je.

Podle ust. § 83 odst. 1 OSŘ brání zahájení řízení tomu, aby o téže věci probíhalo u soudu jiné řízení.

Překážka litispendence patří mezi tzv. negativní procesní podmínky, pro něž soud musí řízení zastavit. Tato překážka brání tomu, aby věc, o níž bylo již dříve zahájeno občanské soudní řízení, byla znovu projednávána, tedy aby o tomtéž předmětu bylo vedeno dvojí řízení. O stejnou věc se jedná, jde-li v pozdějším řízení o tentýž nárok nebo stav, o němž je již jiné řízení vedeno, a týká-li se stejného předmětu řízení a týchž osob. Tentýž předmět řízení je dán tehdy, jestliže totožný nárok nebo stav vymezený tzv. žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl odůvodněn (ze stejného skutku), tj. ze základu, který tvoří právně relevantní skutečnosti, na nichž žalobce svůj nárok zakládá.

Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že: 1) podáním, jež bylo soudu doručeno prostřednictvím elektronické pošty dne 16.5.2013 v 15 hodin 49 minut 55 sekund (č.d. B-8) a jež bylo učiněno na předepsaném formuláři Popření pohledávky přihlášeným věřitelem (dále jen Formulář č. 1), popřela odvolatelka Pohledávky č. 1 a 4, jež přihlásila Věřitelka do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužnice, 2) podáním, jež bylo doručeno prostřednictvím datové schránky dne 17.5.2013 v 8 hodin 51 minut 35 sekund (č.d. B-10) a jež bylo učiněno na předepsaném formuláři Popření pohledávky přihlášeným věřitelem (dále jen Formulář č. 2), popřela odvolatelka Pohledávky č. 1 a 4, jež přihlásila Věřitelka do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužnice, 3) Formulář č. 2 obsahuje totožný text, resp. je vyplněn stejně jako Formulář č. 1, 4) usnesením č.j. MSPH 99 INS 3183/2013-B-17 ze dne 22.5.2013 (č.d. B-17) odmítl insolvenční soud popěrný úkon odvolatelky učiněný prostřednictvím Formuláře č. 1, 5) napadeným usnesením odmítl insolvenční soud popěrný úkon odvolatelky učiněný prostřednictvím Formuláře č. 2.

Z výše uvedeného je zřejmé, že odvolatelka učinila prostřednictvím Formuláře č. 2 obsahově stejný popěrný úkon jako prostřednictvím Formuláře č. 1. V obou řízeních je tedy dána totožnost účastníků a předmětu řízení, resp. jde o věci totožné ve smyslu ust. § 83 odst. 1 OSŘ. Odvolací soud proto postupoval podle ust. § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. c) OSŘ, napadené usnesení zrušil a řízení o pozdějším popěrném úkonu pro překážku litispendence zastavil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 1.srpna 2013 JUDr. Jiří Kareta, v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Borodáčová