2 VSPH 1064/2013-B-44
MSPH 59 INS 11720/2011 2 VSPH 1064/2013-B-44

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Petra Šťastného, bytem Mládeže 410/4, Praha 6, o odvolání insolvenční správkyně JUDr. Aleny Vachtové, sídlem Ostrovského 253/3, Praha 5, proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 59 INS 11720/2011-B-39 ze dne 4.června 2013

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 59 INS 11720/2011-B-39 ze dne 4.června 2013 se mění jen tak, že výše pořádkové pokuty činí 3.000,-Kč.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze ve výroku označeným usnesením uložil insolvenční správkyni JUDr. Aleně Vachtové (dále je správkyně) pořádkovou pokutu ve výši 5.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že usnesením ze dne 24.8.2011 zjistil úpadek Petra Šťastného (dále jen dlužník), prohlásil na jeho majetek konkurs a ustanovil správkyni do funkce. Jelikož správkyně podala poslední zprávu o své činnosti, jíž sdělila, že vydala výtěžek zpeněžení zajištěných nemovitostí zajištěnému věřiteli, dne 17.9.2012, přípisem ze dne 25.1.2013 (dále jen Výzva) a urgencí ze dne 5.3.2013 (dále jen Urgence) jí uložil, aby mu předložila zprávu o činnosti. Správkyně však na Výzvu ani na Urgenci nereagovala.

Protože správkyně nesplnila povinnost, již jí uložil soud, postupoval insolvenční soud dle ust. § 81 odst. 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a rozhodl, jak uvedeno výše.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze podala správkyně včasné odvolání, v němž uznala, že se dostala do prodlení s plněním povinností, jež jí byly soudem uloženy v rámci výkonu dohlédací činnosti a v tomto směru měla uložení pořádkové pokuty za oprávněné. Zdůraznila, že odvoláním brojí proti výši pořádkové pokuty, neboť se v prodlení s plněním svých povinností ocitla ze zcela mimořádných důvodů. Rozvedla, že se v průběhu posledních 2 let starala o svoji onkologicky nemocnou matku, jejíž zdravotní stav se v lednu tohoto roku zhoršil natolik, že byla (musela být) hospitalizována a dne 13.3.2013, tedy týden po doručení Urgence, zemřela.

Jakkoli byla podle správkyně tato událost očekávatelná, psychicky ji nezvládla a následující 2 měsíce plnila své pracovní povinnosti toliko zčásti za pomocí antidepresiv. Za uvedené období sestavila (v jiných insolvenčních řízeních) seznamy přihlášených pohledávek pro 8 přezkumných jednání, podala daňová přiznání u 19 právnických osob v konkursu a likvidaci, plnila své povinnosti insolvenční správkyně u 25 dlužníků, jimž bylo schváleno oddlužení plněním splátkového kalendáře, a aktivně se účastnila jednání v incidenčních sporech. Plnění dalších povinností však již bylo nad její síly.

Současně poukazovala na to, že majetek dlužníka zahrnutý do soupisu majetkové podstaty nepostačuje k uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů, a porušením svých povinností tudíž nikoho nepoškodila. Proto požadovala, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že pořádkovou pokutu sníží minimálně o polovinu.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 81 odst. 2 IZ může insolvenční soud uložit insolvenčnímu správci, který nesplnil povinnost uloženou mu soudem nebo řádně neplní jiné své povinnosti, pořádkovou pokutu, a to i opakovaně, nejvýše však do úhrnné částky 200.000,-Kč.

Smyslem uložení pořádkové pokuty je výchovně působit na toho, komu je ukládána s cílem, aby se činnost, jednání nebo opomenutí osoby, která jí byla sankcionována, v budoucnu neopakovala. Ve vztahu k insolvenčnímu správci je pořádková pokuta procesním nástrojem insolvenčního soudu sloužícím k vynucení řádného výkonu funkce insolvenčního správce ve smyslu ust. § 36 IZ, tj. především ke splnění jeho povinností vyplývajících ze zákona anebo uložených insolvenčním soudem při výkonu jeho dohlédací činnosti dle ust. § 11 IZ. Uložení pořádkové pokuty přichází v úvahu především v případě, kdy pochybení správce mohou ve svém důsledku ztížit další postup insolvenčního řízení či dosažení jeho účelu a k nápravě nevedla ani výzva soudu s pohrůžkou pořádkové pokuty, nebo kdy zjištěná závada v postupu správce již takový nežádoucí důsledek nastolila, a přitom nejde o pochybení natolik závažné či opakované, aby odůvodňovalo zproštění funkce dle ust. § 32 IZ. Výše uložené pokuty musí odpovídat rozsahu a závažnosti porušení povinností správce.

Na základě výše popsaných rozhodných skutečností, jejichž existence se podává z obsahu spisu, je i odvolací soud přesvědčen o tom, že podmínky pro uložení pořádkové pokuty-v situaci, kdy správkyně soud neinformovala o okolnostech, které jí bránily v řádném výkonu funkce-byly splněny.

Odlišně od soudu prvního stupně nazírá odvolací soud toliko na správkyní kritizovanou výši uložené pořádkové pokuty. Potud přihlédl k tomu, že pochybení správkyně nemá (by nemělo mít) zásadní vliv na další průběh insolvenčního řízení, že k němu došlo v důsledku mimořádných osobních poměrů správkyně a že jde o první pořádkovou pokutu, která jí byla v daném řízení uložena. Odvolacímu soudu se proto dostačujícím jeví uložení pořádkové pokuty ve výši 3.000,-Kč.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora odvolací soud napadené usnesení podle ust. § 220 odst. 1 občanského soudního řádu za použití ust. § 167 odst. 2 téhož zákona změnil jen co do výše pořádkové pokuty.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 31.července 2013

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová