2 VSPH 1063/2015-A-17
MSPH 96 INS 7123/2015 2 VSPH 1063/2015-A-17

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníka PRO-Újezd, a.s., sídlem Hvězdova 1689/2a, Praha 4, zahájené na návrh a) Artesa, spořitelního družstva, sídlem Škrétova 490/12, Praha 2, zast. advokátem Mgr. Davidem Kubešem, sídlem nám. Republiky 1079/1a, Praha 1, a b) STOPRO, s.r.o., sídlem Radlická 901/37, Praha 5, zast. Advokátem JUDr. Stanislavem Drábkem, sídlem Na Neklance 26, Praha 5, o odvoláních navrhovatelů a) a b) proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 96 INS 7123/2015-A-7 ze dne 27. dubna 2015

takto:

I. Odvolání navrhovatele b) STOPRO, s.r.o. se odmítá.

II. Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 96 INS 7123/2015-A-7 ze dne 27. dubna 2015 se m ě n í tak, že se insolvenční návrh neodmítá.

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 96 INS 7123/2015-A-7 ze dne 27.4.2015 odmítl insolvenční návrh, jímž se Artesa, spořitelní družstvo (dále jen navrhovatel a/) domáhalo vydání rozhodnutí o úpadku PRO-Újezd, a.s. (dále jen dlužník) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že se navrhovatel a) domáhal vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka návrhem doručeným soudu dne 18.3.2015. V něm mimo jiné uvedl, že předpokládá, že je dlužník platebně neschopný, neboť za ním má pohledávku vzniklou tím, že dlužník nehradil pravidelně splátky z poskytnutého úvěru, jež věřitel uplatnil v exekuci. Cituje ust. § 3 odst. 1 a 2 a § 103 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona soud dovodil, že v insolvenčním návrhu nejsou uvedeny rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek dlužníka, neboť navrhovatel a) nevylíčil dostatečně rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka, zejména nedoložil konkrétní údaje o dalších věřitelích dlužníka.

Z těchto důvodů insolvenční návrh podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního návrhu odmítl.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se navrhovatel a) včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil tak, že rozhodne o tom, že se insolvenční návrh neodmítá. V odvolání přitom poukazoval na to, že v insolvenčním návrhu popsal podrobně jak vlastní pohledávku vůči dlužníkovi, tak označil další 3 věřitele (Všeobecnou zdravotní pojišťovnu České republiky, Českou správu sociálního zabezpečení a Finanční úřad pro hlavní město Prahu), uvedl právní důvod, výši i splatnost jejich pohledávek, přičemž v případě pohledávek Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky a Finančního úřadu pro hlavní město Prahu uvedl data, u nichž si byl jist, že v té době byly pohledávky již splatné (2.7.2014 a 23.2.2015, a v případě České správy sociálního zabezpečení uvedl datum splatnosti nejstarší pohledávky 31.5.2012).

Podáním dalšího insolvenčního návrhu ze dne 25.9.2015 doručeným soudu prvního stupně téhož dne přistoupila k řízení STOPRO, s.r.o. (dále jen navrhovatel b/). V návrhu navrhovatel b) tvrdil, že je dlužník v úpadku ve formě dlouhodobé platební neschopnosti, neboť má splatné závazky vůči němu, navrhovateli a) a SEZNAM.cz, a.s. (uvedl přitom jejich právní důvod, výši i datum splatnosti), jež není schopen plnit po dobu delší než 3 měsíce po lhůtě splatnosti a jejichž uspokojení nejsou věřitelé schopni dosáhnout ani exekucí. Následně podal navrhovatel b) dne 2.11.2015 odvolání, jímž se s poukazem na odvolání navrhovatele a) domáhal změny napadeného usnesení a vydání rozhodnutí, že se insolvenční návrh neodmítá.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Podle ust. § 103 odst. 2 téhož zákona musí být v insolvenčním návrhu vždy uvedeny i rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ust. § 3 odst. 1 insolvenčního zákona je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost). K posledně uvedené podmínce stanoví ust. § 3 odst. 2 téhož zákona vyvratitelné domněnky, podle nichž se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 insolvenčního zákona, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ust. § 3 odst. 3 insolvenčního zákona je dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob, trvá soudní praxe důsledně na tom, aby insolvenční navrhovatel-lhostejno, zda je jím dlužník či věřitel-řádně splnil zákonem předepsanou povinnost skutkových tvrzení, jež jsou dle ust. § 103 odst. 2 insolvenčního zákona povinnými obsahovými náležitostmi insolvenčního návrhu, tj. aby vylíčil rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek. Jde-li o návrh podaný věřitelem, musí tento navrhovatel navíc řádně vylíčit skutečnosti, ze kterých vyplývá jeho oprávnění podat návrh, tj. skutečnosti svědčící o tom, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku (ust. § 105 insolvenčního zákona). Doložení aktivní legitimace navrhujícího věřitele je primárním předpokladem projednání úpadku dlužníka (je průkazem oprávnění požadovat, aby soud na podkladě jeho insolvenčního návrhu tvrzený úpadek dlužníka zjišťoval). Procesní povinnost tvrzení dle ust. § 103 odst. 2 insolvenčního zákona není možno mít za splněnou (nelze ji nahradit) tím, že insolvenční navrhovatel ohledně rozhodných skutečností toliko odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 7/2008-A ze dne 26.2.2009 uveřejněné pod č. 91/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Požadavky stran povinnosti insolvenčního navrhovatele vylíčit v insolvenčním návrhu skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka jsou ustáleny judikaturou Nejvyššího soudu ČR uveřejněnou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, z níž plyne, že v insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o jeho hrozícím úpadku logicky vzato vyplývá. Rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, se rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Součástí vylíčení takových rozhodujících skutečností tedy musí být nejen konkrétní údaje o věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o jejich pohledávkách, včetně údajů o jejich splatnosti, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Takový požadavek nesplňuje insolvenční návrh, v němž jsou sice označeni další věřitelé dlužníka, avšak údaje o pohledávkách takových věřitelů a o jejich splatnosti jsou nahrazovány obecným tvrzením, že dlužník má peněžité závazky, které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, resp. že neplní své peněžité závazky po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Na posouzení, zda insolvenční návrh má náležitosti předepsané insolvenčním zákonem a zda není namístě jeho odmítnutí podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona, přitom nemá vliv okolnost, že se při zkoumání, zda je dlužník v úpadku, prosazuje v insolvenčním řízení vyšetřovací zásada.

Lze tedy shrnout, že navrhující věřitel musí dle ust. § 103 odst. 2 insolvenčního zákona v insolvenčním návrhu náležitě vymezit svoji pohledávku za dlužníkem co do důvodu jejího vzniku (rozhodných okolností, na nichž se zakládá), výše a splatnosti a současně takto identifikovat další věřitele dlužníka a jejich pohledávky (v případě tvrzeného úpadku ve formě insolvence i co do splatnosti) a nabídnout též další skutková tvrzení, z nichž se podává závěr o dlužníkově platební neschopnosti (objektivní či založené některou ze zákonných domněnek), nebo o jeho předlužení (je-li podnikatelem).

Ze spisu odvolací soud zjistil, že insolvenční návrh ze dne 16.3.2015 (č.d. A-1), jímž se domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na majetek dlužníka, zdůvodnil navrhovatel a) tím, že je dlužník v úpadku ve formě insolvence podle ust. § 3 odst. 1 a odst. 2 písm. a), b) a c) insolvenčního zákona, a s poukazem na zjištění exekutora v rámci exekuce vedené na majetek dlužníka k vymožení jeho pohledávky tvrdil, že dlužník je rovněž předlužen. V návrhu podrobně popsal všechny okolnosti vzniku své splatné pohledávky vůči dlužníkovi ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 21.7.2011, přičemž k doložení těchto tvrzení předložil řadu listin včetně smlouvy, žádosti dlužníka o čerpání úvěru, výpisu z účtu dlužníka, ručitelského prohlášení JUDr. Miloše Červenky, notářského zápisu obsahujícího uznání závazku včetně svolení k vykonatelnosti, oznámení o zesplatnění pohledávky apod., a k návrhu připojil přihlášku své pohledávky. Pokud jde o pohledávky dalších věřitelů, uvedl jejich právní důvod, výši i splatnost, jak popsal v odvolání. Dle názoru odvolacího soudu nebyl k odmítnutí jeho insolvenčního návrhu žádný důvod.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání navrhovatele a) důvodným a podle ust. § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 občanského soudního řádu napadené usnesení změnil a rozhodl o tom, že se insolvenční návrh neodmítá.

Pokud jde o odvolání navrhovatele b), jenž přistoupil k řízení podáním pozdějšího insolvenčního návrhu v době, kdy napadené usnesení již bylo stávajícím účastníkům řízení doručeno, ale dosud nenabylo právní moci, nezbylo odvolacímu soudu, než je jako opožděné podle ust. § 208 odst. 1 občanského soudního řádu odmítnout. Podle ust. § 107 odst. 3 první části věty druhé insolvenčního zákona mohl totiž jako další insolvenční navrhovatel podat proti němu odvolání toliko ve lhůtě počítané od jeho doručení poslednímu z těch účastníků, kteří jsou oprávněni podat proti rozhodnutí odvolání. Vzhledem k tomu, že napadené usnesení bylo navrhovateli a) doručeno dne 27.4.2015, tato lhůta uplynula dnem 12.5.2015.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 3. prosince 2015

JUDr. Jiří K a r e t a ,v .r . předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková