2 VSPH 1061/2015-A-17
KSPH 67 INS 6096/2015 2 VSPH 1061/2015-A-17

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužnice Ing. Marie Sládkové, bytem Boženy Němcové 292, Mutějovice, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 67 INS 6096/2015-A-10 ze dne 24. dubna 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 67 INS 6096/2015-A-10 ze dne 24. dubna 2015 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze usnesením č.j. KSPH 67 INS 6096/2015-A-10 ze dne 24.4.2015 uložil Ing. Marii Sládkové (dále jen dlužnice), jež se insolvenčním návrhem domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek, aby do 7 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že se dlužnice insolvenčním návrhem doručeným dne 10.3.2015 domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek s tím, že do 31.7.2009 podnikala na základě živnostenského oprávnění, nemá žádný majetek, není schopna plnit své splatné závazky v celkové výši 2.039.629,-Kč vůči 26 věřitelům a je předlužena. Z toho, že její obrat za poslední účetní období nepřesáhl 2 miliony Kč a nemá více než 50 věřitelů, dovozovala, že její úpadek by měl být řešen nepatrným konkursem. Shodné údaje uvedla v seznamech, jež k návrhu připojila. Cituje ust. § 108 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona vysvětlil soud, že insolvenční řízení má smysl jen v případě, že v majetkové podstatě existuje majetek, z něhož by pohledávky věřitelů mohly být uspokojeny alespoň zčásti, a že účelem zálohy je zajištění finančních prostředků k výkonu funkce insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a k zajištění záruky, že budou uspokojeny jeho nároky v případě, že je nebude možné uhradit z majetkové podstaty. Protože z obsahu insolvenčního návrhu dovodil, že úpadek dlužnice bude třeba řešit konkursem (pravděpodobně nepatrným), přičemž dlužnice nevlastní žádný zpeněžitelný majetek, s poukazem na výši odměny, jež insolvenčnímu správci náleží v insolvenčním řízení dle platné právní úpravy, rozhodl, jak uvedeno shora.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud zrušil a povinnost zaplatit zálohu jí neuložil. V odvolání poukazovala na to, že dle ust. § 108 odst. 2 insolvenčního zákona může insolvenční soud uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, ale rozhodnout tak nemusí. S poukazem na to, že soudem určenou zálohu není schopna zaplatit, požadovala, aby jí bylo složení zálohy prominuto s tím, že skutečné náklady řízení bude splácet v jeho průběhu např. formou splátkového kalendáře.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do výše 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení lze uložit insolvenčnímu navrhovateli pouze tehdy, je-li tu důvodný předpoklad, že budoucí náklady řízení nebude možno zcela uhradit z majetkové podstaty a že prostředky k jejich krytí nelze zajistit jinak než zálohou. Pro posouzení, zda je namístě po navrhovateli zaplacení zálohy požadovat a v jaké výši, je tudíž nutné vzít v úvahu skutkové a právní okolnosti dané věci, jež jsou podstatné především pro úsudek o tom, jaký způsob řešení dlužníkova úpadku či hrozícího úpadku lze očekávat, jaké náklady (k jejichž krytí záloha slouží) si tento způsob pravděpodobně vyžádá, a zda-či do jaké míry-lze předpokládat uspokojení těchto nákladů z majetkové podstaty.

Z obsahu spisu odvolací soud ověřil, že dne 10.3.2015 bylo na základě insolvenčního návrhu, jímž se dlužnice domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek, zahájeno insolvenční řízení a že v návrhu a k němu připojených seznamech dlužnice uvedla skutečnosti popsané soudem prvního stupně v odůvodnění napadeného usnesení.

Vycházeje ze shora popsaných zjištění a s přihlédnutím k tomu, že úpadek dlužnice bude třeba řešit konkursem, za jehož provedení bude insolvenčnímu správci náležet přinejmenším odměna ve výši nejméně 45.000,-Kč bez daně z přidané hodnoty, přičemž dlužnice nemá žádný majetek, z něhož by bylo možné hradit náklady insolvenčního řízení, dovodil odvolací soud, že soud prvního stupně postupoval správně, když jí povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení uložil. Pokud jde o stanovenou výši zálohy, respektoval odvolací soud v tomto směru rozhodnutí soudu prvního stupně, přestože je přesvědčen o tom, že soud prvního stupně mohl za situace popsané shora určit zálohu v maximální zákonem přípustné výši.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužnice důvodným, a napadené usnesení proto podle ust. § 219 občanského soudního řádu jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 8. ledna 2016

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková