2 VSPH 1045/2015-A-158
KSPH 42 INS 21769/2013 2 VSPH 1045/2015-A-158

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Martina Lišky a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužnice Ivety anonymizovano , anonymizovano , bytem Na Víru 447, Lety, doručovací adresa: Polní 289, Lety, zast. opatrovnicí Mgr. Janou Čížkovou, advokátkou, sídlem Na Máchovně 1610, Beroun-Město, zahájené na návrh a) Matco, s.r.o., sídlem Letenská 121/8, Praha 1, IČO: 26425033, zast. advokátem Mgr. Petrem Budzińskim, sídlem tamtéž, a b) České spořitelny, a.s., sídlem Olbrachtova 1929/62, Praha 4, IČO: 45244782, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 42 INS 21769/2013-A-100 ze dne 22. dubna 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 42 INS 21769/2013- A-100 ze dne 22. dubna 2015 se v bodech I. a II. výroku p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze shora označeným usnesením v bodě I. výroku zjistil úpadek Ivety anonymizovano (dále jen dlužnice), v bodech II. a IV. výroku prohlásil na její majetek konkurs a rozhodl, že bude projednán jako nepatrný, v bodě III. výroku ustanovil insolvenční správkyní KOPPA, v.o.s. (dále jen správkyně), konstatoval, že účinky rozhodnutí nastávají okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (bod V. výroku), vyzval věřitele, kteří tak dosud neučinili, aby do 2 měsíců ode dne zveřejnění rozhodnutí podali přihlášky svých pohledávek, a poučil je o následcích zmeškání lhůty (bod VI. výroku), věřitele vyzval ke sdělení, jaká zajišťovací práva na věcech, právech, pohledávkách nebo jiných majetkových hodnotách dlužnice uplatní s poučením o následcích pro případ, že tak neučiní (bod VII. výroku), osoby, jež mají informace o majetku dlužnice, vyzval, aby je sdělily správkyni (bod VIII. výroku), nařídil přezkumné jednání, svolal schůzi věřitelů a stanovil její program (bod IX. výroku), dlužnici uložil povinnosti v souvislosti s rozhodnutím o úpadku a prohlášením konkursu (bod X. výroku), správkyni uložil předložit zpracovaný seznam přihlášených pohledávek, zprávu o činnosti, soupis majetkové podstaty a splnit další povinnosti (body XI.-XIII. výroku), rozhodl o vyplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení správkyni (bod XIV. výroku) isir.justi ce.cz a navrhovatelkám Matco, s.r.o. /dále jen navrhovatelka a)/ a České spořitelně, a.s. /dále jen navrhovatelka b)/, uložil zaplatit společně a nerozdílně soudní poplatek ve výši 2.000,-Kč (bod XV. výroku).

V odůvodnění usnesení soud reprodukoval obsah návrhu navrhovatelky a), jež tvrdila, že má za dlužnicí pohledávku nabytou postoupením z titulu investičního úvěru na výstavbu autocentra splatnou dne 20.12.2004, jejíž výše včetně příslušenství činí 3.126.126,94 Kč, přičemž dlužnice je osobou povinnou na základě usnesení Okresního soudu Praha-západ č.j. D 558/2007-741 ze dne 29.12.2008 o schválení dědické dohody, jež nabylo právní moci dne 6.8.2009. Dále uvedl, že insolvenčním návrhem ze dne 6.6.2014 přistoupila k řízení navrhovatelka b), jež tvrdila, že má za dlužnicí dvě pohledávky z titulu smluv o úvěru ze dne 29.12.2004 a 30.6.2010 ve výši 2.113.687,53 Kč a 2.439.017,99 Kč, jež se staly splatnými dne 23.7.2012, resp. 29.6.2011. Jako další věřitele dlužnice označily navrhovatelky Michala Gergely, CASPER Consumer Finance, a.s., TOTAL ČESKÁ REPUBLIKA, s.r.o. a ŠKODA AUTO, a.s.

Vyjádření k návrhům soud shrnul tak, že s nimi dlužnice nesouhlasí, považuje je za šikanu, žádnou z uplatněných pohledávek (včetně pohledávek dalších označených věřitelů) neuznává a je připravena uhradit jen ty pohledávky, o nichž bude pravomocným soudním rozhodnutím postaveno na jisto, že jsou po právu; o pohledávce navrhovatelky b) probíhá řízení u Městského soudu v Praze, jež dosud nebylo ukončeno, přičemž pohledávka je zajištěna majetkem dlužnice a může být-pokud k tomu bude platný právní podklad-uspokojena prodejem nemovitostí. Dodal, že dlužnice zpochybňovala splatnost jedné z pohledávek navrhovatelky b) též tvrzením, že neobdržela zesplatňující dopis, a tvrdila, že vlastní majetek v hodnotě 15.327.385,22 Kč, takže se nenachází v platební neschopnosti.

Ve skutkové rovině vyšel soud z toho, že: 1) navrhovatelka b) uzavřela s dlužnicí dne 29.12.2004 smlouvu o úvěru č. 038-169-04 (dále jen Smlouva 1), v níž se zavázala poskytnout jí úvěr až do výše 3.400.000,-Kč a dlužnice se zavázala splácet úvěr pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 28.400,-Kč splatnými vždy k poslednímu kalendářnímu dni měsíce s tím, že poslední splátka byla splatná dne 31.10 2015; -dodatkem č. 1 ze dne 15.3.2005 ke Smlouvě 1 byl modifikován účel úvěru, dodatkem č. 2 ze dne 28.12.2006 bylo mj. modifikováno úročení úvěru a všeobecné podmínky poskytování úvěru právnických osobám a fyzickým osobám-podnikatelům, které byly nedílnou součástí smlouvy o úvěru č. 038-169-04 (a byly dlužnicí podepsány); -dlužnice na základě příkazů k úhradě čerpala na úvěr dne 5.1.2005 částky 602.558,-Kč a 1.200.000,-Kč, dne 17.1.2005 částky 30.980,-Kč a 81.215,-Kč, dne 8.2.2005 částku 240.094,70 Kč, dne 10.3.2005 částku 263.487,80 Kč, dne 15.3.2005 částky 250.372,70 Kč a 354.047,10 Kč, dne 6.4.2005 částky 34.004,10 Kč a 157.346,18 Kč a dne 10.6.2005 částku 185.894,42 Kč; -prohlášením o splatnosti pohledávky doručeným dlužnici dne 18.7.2012 byl úvěr ze Smlouvy 1 prohlášen za splatný; -dle Výpisu z knih ze dne 30.5.2014 pohledávka ze Smlouvy 1 činí 2.113.687,53 Kč (1.497.200,-Kč jistina, 95.291,39 Kč smluvní úrok, 600,-Kč poplatky a 520.596,14 Kč úrok z prodlení); 2) dne 30.6.2010 uzavřela navrhovatelka b) s dlužnicí smlouvu o úvěru č. 0299993499

(dále jen Smlouva 2), v níž se zavázala poskytnout jí úvěr až do výše 1.700.000,-Kč a dlužnice se zavázala splatit úvěr do 29.6.2011, přičemž všeobecné podmínky poskytování úvěru právnickým osobám a fyzickým osobám-podnikatelům byly nedílnou součástí smlouvy; -dlužnice na základě příkazů k úhradě čerpala na úvěr dne 30.6.2010 částku 8.500,-Kč, dne 22.7.2010 částky 655.904,09 Kč a 480.538,80 Kč, dne 29.7.2010 částky 95.456,84 Kč a 287.900,27 Kč a dne 16.8.2010 částku 171.840,96 Kč; -dle Výpisu z knih ze dne 30.5.2014 pohledávka ze smlouvy 2 činí 2.439.017,99 Kč (1.683.039,-Kč jistina, 319,-Kč poplatky a 755.659,99 Kč úroky z prodlení).

V rovině právního posouzení soud konstatoval, že byla osvědčena existence pohledávek navrhovatelky b) za dlužnicí, jež jsou více než 3 měsíce po splatnosti, neboť pohledávky, jež ke dni podání návrhu činily 2.113.687,53 Kč, resp. 2.439.017,99 Kč byly splatné ke dni 23.7.2012, resp. 29.6.2011. Z toho dovodil, že byla osvědčena její aktivní legitimace k podání návrhu.

Dále soud konstatoval, že k jeho dotazu potvrdili věřitelé Česká republika-Finanční úřad pro Středočeský kraj, abasto, s.r.o., CASPER Consumer Finance, a.s. a Raiffeisenbank, a.s., že mají za dlužnicí pohledávky ve výši 1.015.716,25 Kč, 14.222,63 Kč s příslušenstvím, 889.729,-Kč s příslušenstvím a 2.227.400,92 Kč s příslušenstvím, jež jsou-kromě pohledávky Finančního úřadu-splatné po dobu delší 3 měsíců a jsou vykonatelné.

Z přihlášek pohledávek měl pak za osvědčené, že kromě závazku vůči navrhovatelce b) má dlužnice též závazky vůči: -TOTAL ČESKÁ REPUBLIKA, s.r.o. ve výši 3.210.041,12 Kč ze smlouvy o dodávkách automobilových olejů ze dne 20.7.2008 a smluvních pokut, -Michalu Gergely ve výši 46.992,-Kč z titulu neplatného rozvázání pracovního poměru, -Allianz pojišťovně, a.s. ve výši 22.113,00 Kč z titulu pojistných smluv č. 723286605, 715433246 a 715421722, přičemž všechny jsou splatné déle než 3 měsíce.

Ohledně majetku soud zjistil, že je dlužnice zapsána jako vlastník nemovitostí v k.ú. Zadní Třebaň na LV č. 588, v k.ú. Lety u Dobřichovic na LV č. 762, č. 1164 a č. 1222 a v k.ú. Řevnice na LV č. 492; u všech nemovitostí jsou zapsány exekuční příkazy více (pěti až devíti) exekutorských úřadů.

Cituje příslušná ustanovení insolvenčního zákona a poukazuje na to, že bylo osvědčeno, že dlužnice má více věřitelů, vůči nimž má závazky po dobu delší než 3 měsíce po lhůtě splatnosti, které není schopna plnit, neboť není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných pohledávek exekucí, soud prvého stupně uzavřel, že byl osvědčen úpadek dlužnice, a to minimálně ve formě platební neschopnosti podle ust. § 3 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ). K námitkám dlužnice uvedl, že k podání insolvenčního návrhu není třeba, aby byla pohledávka přiznána vykonatelným rozhodnutím, a že doručení zesplatňovacího dopisu navrhovatelky b) dlužnici u úvěru ze Smlouvy 1 bylo prokázáno předloženou dodejkou.

Na základě těchto zjištění dle ust. § 136 a § 148 odst. 1 IZ rozhodl o úpadku dlužnice a o jeho řešení konkursem, neboť dlužnice nepodala návrh na oddlužení a nejsou u ní splněny ani podmínky reorganizace. O nepatrném konkursu rozhodl dle ust. § 314 odst. 1 IZ, neboť nezjistil, že by dlužnice měla celkový obrat za poslední účetní období přesahující 2.000.000,-Kč nebo více než 50 věřitelů.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice včasné odvolání, jež směřovalo proti bodům I. a II. výroku, a namítala, že rozhodnutí o úpadku nemělo být vydáno, neboť její úpadek nebyl osvědčen, přičemž vydání rozhodnutí brání i překážka v insolvenčním zákoně. V obsáhlém odůvodnění odvolání a několika doplněních soudu prvého stupně především vytýkala, že se vůbec nezabýval pohledávkou navrhovatelky a) ani náležitostmi obou insolvenčních návrhů, jež trpí vadami, a snášela rozsáhlé argumenty na podporu závěrů, že: -navrhovatelka a) není legitimována k podání insolvenčního návrhu, pohledávka jí nebyla platně postoupena, přičemž nevyužila ani všech zákonných možností k jejímu vymožení; v současné době vede pod sp. zn. 16 EXE 5713/2011 u Okresního soudu pro Prahu-západ exekuční řízení, v němž může být její pohledávka plně uspokojena, a podáním insolvenčního návrhu se snaží obejít uspokojení v exekučním řízení; -rovněž navrhovatelka b) měla namísto podání insolvenčního návrhu využít práva na uspokojení své pohledávky v exekučním řízení (což s ohledem na rozsah zástav mohla učinit), návrh na exekuci však nepodala a snaží se namísto toho nepřípustně domoci uspokojení své pohledávky v insolvenčním řízení; -majetek, z něhož mohou být uspokojeny pohledávky věřitelů, má hodnotu více než 15.237.385,22 Kč, přičemž tato hodnota byla určena staršími znaleckými posudky s obecnou cenou pro banku , jež je nižší než cena obvyklá; obě navrhovatelky přitom mohly bez problému uspokojit své pohledávky z jejich vlastních zástav (každá z navrhovatelek má zástavní práva ke dvěma nemovitostem s pozemky); -navrhovatelky neosvědčily právní důvod a výši svých pohledávek.

Dále poukazovala dlužnice na to, že do objektu autocentra investovala, udržuje podíl matky na něm o velikosti 5/6, uhradila i nesporné pohledávky z dědického řízení a hradí daň z nemovitosti a další; protože podniká v celém autocentru, došlo dle ní podáním insolvenčního návrhu nejen k poškození jejích investic a dobrého jména firmy, ale i k poškození a znehodnocení podílu její matky. Uváděla rovněž, že ve věci má sjednánu schůzku s ministrem financí Ing. Andrejem Babišem, jenž-na rozdíl od předchozího ministra-projevil ochotu věc řešit. Závěrem doplnila, že do majetkové podstaty nepatří pouze podíl na objektu autocentra o velikosti 1/6, ale celý objekt s pozemkem včetně vybavení, neboť je jejich výlučným uživatelem a po ukončení dědického řízení se stane jejich jediným vlastníkem; všechny přihlášky věřitelů přitom označila za sporné.

Při jednání u odvolacího soudu konaném dne 5.5.2016 dlužnice zejména poukazovala na to, že nebyla zjištěna existence pohledávky navrhovatelky a), a dovozovala z toho, že nebyla-li aktivně legitimována k zahájení řízení, měl být její insolvenční návrh bez dalšího zamítnut. Vyjádřila přitom přesvědčení, že tento stav nebyl zhojen tím, že do řízení vstoupil další navrhovatel. Napadené rozhodnutí označila za nepřezkoumatelné, neboť se dle jejího názoru soud nevypořádal s existencí pohledávky navrhovatelky a).

S ohledem na uvedené navrhovala, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení, popř. aby je-pokud je shledá přezkoumatelným-změnil.

Navrhovatelka a) se k odvolání nevyjádřila. Navrhovatelka b) v reakci na odvolání odmítla, že by její návrh trpěl vadami, a poukazovala na to, že není povinna prvotně své pohledávky vymáhat prostřednictvím civilních žalob, když jí tato povinnost není nikde uložena. Zdůrazňovala rovněž, že se z její strany nemohlo jednat o bezdůvodný ani předčasně podaný insolvenční návrh, neboť do insolvenčního řízení jsou přihlášeni věřitelé s pohledávkami ve výši 27.068.373,95 Kč, z čehož pohledávky ve výši 13.090.157,87 Kč jsou vykonatelné. Zpochybňovala též tvrzení dlužnice, že pohledávky vůči ní lze bez obtíží uspokojit výkonem rozhodnutí nebo exekucí, a poukazovala v této souvislosti na skutečnost, že z počtu exekucí vedených na majetek dlužnice je patrné, že dochází ke střetu několika exekučních řízení pro pohledávky různých věřitelů, přičemž se exekuční řízení nacházejí v různých fázích, což sebou nese riziko jejich neúměrného protahování, potažmo neuspokojení té které pohledávky. Závěrem akcentovala, že výše pohledávek přihlášených do insolvenčního řízení je téměř dvojnásobná oproti hodnotě majetku dlužnice, a navrhovala, aby odvolací soud napadené usnesení potvrdil.

Vrchní soud v Praze přezkoumal usnesení insolvenčního soudu v části napadené odvoláním včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 136 odst. 1 IZ vydá insolvenční soud rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Dlužník je podle ust. § 3 odst. 1 a 3 IZ v úpadku, jestliže má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, a je-li právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen, tj. má-li více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Z uvedeného plyne, že pojem úpadku je vymezen dvojím způsobem-jako úpadek projevující se platební neschopností (insolvencí) dlužníka a jako úpadek projevující se jeho předlužením, přičemž k vydání rozhodnutí o úpadku postačuje zjištění, že dlužník je buď insolventní, nebo že je předlužen, jinými slovy, zjištění úpadku v obou zákonem vymezených formách není nezbytné.

Ust. § 3 odst. 2 IZ vymezuje vyvratitelné právní domněnky, podle nichž se má zato, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo dlužník nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud. Pokud bude zjištěno naplnění některé z nich, resp. pokud se dlužníkovi nepodaří některou z nich vyvrátit, platí, že je platebně neschopným ve smyslu ust. § 3 odst. 1 IZ.

O předlužení jde pak podle ust. § 3 odst. 3 IZ tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě majetku, případně k dalšímu provozování podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Podle ust. § 141 IZ není proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu dlužníka odvolání přípustné. Proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu věřitele se může odvolat pouze dlužník; odvoláním však lze namítat pouze to, že rozhodnutí o úpadku nemělo být vydáno proto, že úpadek není osvědčen, nebo proto, že tomu brání překážka stanovená v tomto zákoně. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží (odst. 1). Je-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku, skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, ani skutečnost, že insolvenční navrhovatel v průběhu odvolacího řízení ztratil způsobilost být účastníkem řízení (odst. 2).

Dlužno poznamenat, že ust. § 143 IZ vymezuje podmínky, při jejichž splnění zamítne insolvenční soud insolvenční návrh. Podle jeho odstavce 2 takto rozhodne o insolvenčním návrhu podaném věřitelem, jestliže nebylo osvědčeno, že insolvenční navrhovatel a alespoň jedna další osoba má proti dlužníku splatnou pohledávku, přičemž se za další osobu nepovažuje osoba, na kterou byla převedena některá z pohledávek insolvenčního navrhovatele proti dlužníku nebo její část v době 6 měsíců před podáním insolvenčního návrhu nebo po zahájení insolvenčního řízení.

Odvolací soud především konstatuje, že se zcela ztotožňuje se skutkovými zjištěními a právními závěry soudu prvého stupně vyjádřenými v napadeném usnesení (v podstatné části reprodukovanými shora) týkajícími se pohledávek navrhovatelky b) vzniklých na základě Smlouvy 1 a Smlouvy 2, jež mají v obsahu spisu a v provedeném dokazování potřebnou oporu, když ani ve stádiu odvolacího řízení nevyšlo najevo nic, co by bylo s to je zpochybnit. V podrobnostech lze proto v této části pro stručnost odkázat na podrobné a přesvědčivé rozhodnutí soudu prvého stupně, jež považuje odvolací soud za věcně správné, a to včetně závěru o doručení Prohlášení o splatnosti pohledávky z úvěru ze Smlouvy 1 ze dne 22.6.2012 dlužnici (dlužnice písemnost převzala osobně dne 18.7.2012 na adrese Polní 289, Lety u Dobřichovic). Ostatně v průběhu jednání u odvolacího soudu dlužnice uvedla, že u pohledávky navrhovatelky b) nepopírá její existenci, ale toliko její výši (jež je pro účely posouzení úpadku nerozhodná).

Soudu prvého stupně je však třeba vytknout, že odůvodnění napadeného usnesení v části týkající se pohledávek dalších označených věřitelů neodpovídá požadavkům ust. § 157 odst. 2 ve spojení s ust. § 169 odst. 4 o.s.ř., dle nichž je soud v odůvodnění usnesení povinen mimo jiné stručně a jasně vyložit, které skutečnosti má za prokázané a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění, proč některé důkazy neprovedl a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, a provedené důkazy zhodnotit podle ust. § 132 o.s.ř. Na základě svých zjištění je pak povinen formulovat tzv. skutkovou větu, již následně posoudí po stránce právní. Soud prvého stupně v rozporu s uvedeným ohledně osvědčení pohledávek dalších věřitelů toliko bez dalšího konstatoval, že dlužnice má závazky (specifikované osobou věřitele, titulem a výší, s připojením údaje o případné vykonatelnosti), aniž však z provedených důkazů vyvodil jakékoliv konkrétní závěry ohledně skutkových okolností jejich vzniku a splatnosti (obecný závěr, že je závazek více jak 3 měsíce po lhůtě splatnosti , nelze za konkrétní skutkový závěr považovat); z takto neúplně zjištěného skutkového stavu pak (logicky) nemohl ani dovodit (jak přesto učinil), že jsou pohledávky věřitelů osvědčené, splatné a že je dlužnice s jejich plněním v prodlení více než 3 měsíce po splatnosti.

Poté, co odvolací soud v potřebném rozsahu doplnil dokazování, po stránce skutkové zjistil, že: -přihláškou pohledávky ze dne 22.5.2015 přihlásila navrhovatelka b) vykonatelnou pohledávku za dlužnicí ve výši 295.200,77 Kč z titulu smlouvy o úvěru č. 53-743943-8 ze dne 9.1.1997 splatnou dne 8.2.2003 přiznanou jí rozsudkem Okresního soudu Praha -západ č.j. 15 C 158/2005-131 ze dne 23.6.2010, jenž nabyl právní moci dne 19.10.2010 a vykonatelnosti dne 23.10.2010; -přihláškou pohledávky ze dne 9.6.2015 přihlásila Würth, a.s. vykonatelnou pohledávku za dlužnicí ve výši 39.161,72 Kč z titulu ceny za dodané zboží splatnou v části 21.684,12 Kč od 3.12.2010 a ve zbylé části od 22.2.2014 přiznanou jí rozsudkem Okresního soudu Praha-západ č.j. 103 EC 103/2011-85 ze dne 11.3.2013, jenž nabyl právní moci dne 18.2.2014 a vykonatelnosti dne 22.2.2014; -přihláškou pohledávky ze dne 18.6.2015 přihlásila CASPER Consumer Finance, a.s vykonatelné pohledávky za dlužnicí ve výši 889.729,-Kč a 3.332,-Kč na základě směnky vystavené dlužnicí dne 21.7.2008 a ve výši 40.120,-Kč z titulu nákladů řízení splatné dne 7.12.2009, resp. 30.6.2011 přiznané jí usnesením Městského soudu v Praze č.j. 56 Cm 82/2010-32 ze dne 20.1.2011 o schválení smíru, jež nabylo právní moci a vykonatelnosti dne 7.2.2011; žaloba dlužnice na zrušení usnesení o schválení smíru byla rozsudkem téhož soudu č.j. 56 Cm 82/2010-273 ze dne 11.3.2015 zamítnuta, k odvolání dlužnice byl tento rozsudek potvrzen rozsudkem Vrchního soudu v Praze č.j. 5 Cmo 183/2015-298 ze dne 9.9.2015 (toto rozhodnutí v důsledku rozhodnutí o úpadku dlužnice dosud nenabylo právní moci); -přihláškou pohledávky ze dne 27.5.2015 přihlásila Raiffeisenbank, a.s. pohledávku za dlužnicí z titulu smlouvy o úvěru ze dne 15.8.2008 ve výši 4.141.975,06 Kč; v notářském zápise č.j. N 95/2011, Nz 86/2011 ze dne 26.1.2011 dlužnice svůj závazek vůči věřitelce z uvedené smlouvy ve výši 2.273.391,13 Kč uznala co do důvodu i výše, zavázala se jej splnit ve splátkách do 25.3.2014 a svolila též k vykonatelnosti notářského zápisu; žaloba dlužnice na určení neplatnosti notářského zápisu byla rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 č.j. 41 C 266/2013-185 ze dne 9.12.2015 pravomocně zamítnuta, usnesením Okresního soudu Praha-západ č.j. 206 EXE 6856/2013-120 ze dne 20.9.2013, jenž nabyl právní moci dne 4.11.2014, byla k vymožení pohledávky ve výši 2.227.400,92 Kč s příslušenstvím splatné od 7.6.2012 nařízena exekuce na majetek dlužnice a Pavla anonymizovano (jenž k dluhu dlužnice přistoupil); -přihláškou pohledávky ze dne 27.5.2015 přihlásil Finanční úřad pro Středočeský kraj pohledávky za dlužnicí z titulu daňových nedoplatků a příslušenství daní v celkové výši 1.097.761,43 Kč, jež jsou dle přiložených výkazů nedoplatků splatné počínaje 20.7.2010 (daň z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti dle platebního výměru ze dne 29.8.2011) a v převažující části do 1.12.2014.

Ze seznamu přihlášených pohledávek vyhotoveného správkyní ke dni 3.7.2015 vyplývá, že své pohledávky za dlužnicí přihlásilo k uvedenému dni 24 věřitelů, přičemž celková suma pohledávek činí 27.068.373,95 Kč a v části 13.176.009,80 Kč byly pohledávky přihlášeny jako zajištěné majetkem dlužnice.

Při posuzování existence pohledávek dalších věřitelů dlužnice (a v návrhu neuvedené pohledávky navrhovatelky b) vyšel odvolací soud z ustálených judikatorních závěrů reprezentovaných např. usnesením sp. zn. 29 Cdo 1248/99 ze dne 29.8.2001 uveřejněným pod číslem 9/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž Nejvyšší soud ČR uzavřel, že doloží-li věřitel, který podal návrh na prohlášení konkursu na majetek dlužníka (zde insolvenční návrh), splatnou pohledávku za dlužníkem vykonatelným soudním rozhodnutím, nemůže konkursní (insolvenční) soud při rozhodování o návrhu otázku vzniku této pohledávky znovu posuzovat, a to ani jako otázku předběžnou. Uvedený závěr se v dané věci uplatní jak u vykonatelných pohledávek přiznaných věřitelům pravomocnými soudními rozhodnutími, tak u pohledávky, jejíž vykonatelný titul (notářský zápis) byl soudem přezkoumán a ponechán v platnosti (viz pasáž výše).

Zbývá již jen dodat, že dlužnice v průběhu odvolacího řízení ničím neprokázala, že by vykonatelné tituly byly zrušeny či že by pohledávky jimi přiznané zanikly zaplacením či jiným způsobem. Samotný odkaz na pravomocně neskončená řízení, v nichž dlužnice usiluje o zrušení vykonatelných soudních rozhodnutí a jiných vykonatelných titulů (žalobami pro zmatečnost, na zrušení usnesení o schválení smíru, o neplatnost notářského zápisu apod.), nemohou mít na závěr o existenci pohledávek věřitelů vliv.

Skutečnost, že soud prvého stupně při rozhodování nehodnotil pohledávku navrhovatelky a), jejíž existenci dlužnice zpochybňovala, nemá v situaci, kdy měl (správně) za osvědčenou existenci pohledávek navrhovatelky b), na správnost rozhodnutí žádný vliv. V souvislosti s tím nemůže obstát ani námitka založená na tom, že nebyla-li zjištěna existence pohledávky navrhovatelky a), měl být insolvenční návrh bez dalšího zamítnut. Dle ust. § 107 odst. 1 a 2 IZ se totiž další insolvenční návrh podaný na majetek téhož dlužníka dříve, než insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku, považuje za přistoupení k řízení; od okamžiku, kdy takový návrh dojde insolvenčnímu soudu, u kterého probíhá řízení o původním insolvenčním návrhu, se osoba, která jej podala, považuje za dalšího insolvenčního navrhovatele a platí pro ni stav řízení v době přistoupení k řízení. Nedoložení pohledávky toliko jednoho z více navrhovatelů tak nemůže vést k zamítnutí (jediného) insolvenčního návrhu, za nějž se návrhy více navrhovatelů (coby mozaika) považují. Ostatně, je-li osvědčen úpadek dlužníka, není dle ust. § 141 odst. 2 IZ důvodem ke zrušení či změně rozhodnutí o úpadku odvolacím soudem ani skutečnost, že (žádný) insolvenční navrhovatel nedoložil, že má za dlužníkem splatnou pohledávku.

Proto i odvolací soud dospěl k závěru, že bylo prokázáno, že dlužnice je v úpadku ve formě insolvence. V řízení bylo totiž zjištěno, že po dobu delší 30 dnů neplní své splatné závazky vůči více věřitelům, jimiž jsou vedle navrhovatelky b), jejíž pohledávky jsou splatné od 23.7.2012 a 29.6.2011, resp. od 8.2.2003 (u vykonatelné pohledávky ve výši 295.200,77 Kč), též Würth, a.s. s vykonatelnou pohledávku ve výši 39.161,72 Kč splatnou od 3.12.2010, resp. 22.2.2014, CASPER Consumer Finance, a.s. s vykonatelnými pohledávkami ve výši 889.729,-Kč, 3.332,-Kč a 40.120,-Kč splatnými dne 7.12.2009, resp. 30.6.2011, Raiffeisenbank, a.s. s pohledávkou ve výši 4.141.975,06 Kč splatnou v části jistiny ve výši 2.227.400,92 Kč od 7.6.2012 a Finanční úřad pro Středočeský kraj s vykonatelnými pohledávkami v celkové výši 1.097.761,43 Kč splatnými počínaje 20.7.2010. Existenci závazků vůči navrhovatelce b) ani dalším uvedeným věřitelům přitom dlužnice relevantně nezpochybnila a nevyvrátila ani domněnku, že nebyla (není) schopna je plnit, založenou na ust. § 3 odst. 2 písm. b) a d) IZ, tj. na tom, že je neplnila po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti; fikce neschopnosti dlužnice plnit splatné závazky vyplývá i z toho, že-ač řádně vyzvána (viz. č.d. A-70 a A-77)-nepředložila řádný seznam svých závazků (tvrzení v podání ze dne 4.2.2015, že jí není známo, že by měla hradit cokoli a po splatnosti a že žádné pravomocné usnesení nebo rozsudek v právní moci nemá, nelze ve světle výše uvedených skutkových zjištění považovat za řádný seznam závazků). Skutečnost, že by měla dostatek disponibilních prostředků k úhradě všech svých závazků, dlužnice rovněž neprokázala.

K námitce dlužnice, že má (zejména nemovitý) majetek, jehož hodnota postačuje k uspokojení jejích závazků, a proto není insolventní, považoval odvolací soud za potřebné uvést následující:

Nejvyšší soud ČR v R 83/2012 (také s odkazem na usnesení sp. zn. 29 Cdo 4462/2011, jehož závěry měl za použitelné i pro insolvenční řízení), na dané téma uzavřel, že věřitel, jenž svou pohledávku vůči dlužníku může vzhledem k majetkovým poměrům dlužníka bez obtíží vydobýt výkonem rozhodnutí (exekucí), nemůže uspět s insolvenčním návrhem. Insolvenční řízení není dalším (vedle vykonávacího či exekučního řízení) řízením určeným primárně k prosazení individuálního nároku věřitele nebo věřitelů dlužníka, nýbrž (v intencích ustanovení § 1 písm. a/ insolvenčního zákona) slouží k řešení úpadku a hrozícího úpadku dlužníka některým ze stanovených způsobů tak, aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem nebo hrozícím úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů.

Tento závěr později precizoval v usnesení sp. zn. 29 NSCR 113/2013 ze dne 12.12.2013, v němž vysvětlil, že se schopnost dlužníka uhradit splatné závazky posuzuje nejen podle výše částek, jimiž dlužník aktuálně disponuje (hotovost nebo zůstatek na bankovním účtu dlužníka), ale také podle jiného majetku dlužníka (movitých a nemovitých věcí, pohledávek a jiných majetkových hodnot). Teprve tehdy, není-li dlužník schopen využít k úhradě v insolvenčním řízení osvědčených splatných závazků ani tento svůj jiný majetek (např. pro omezení dispozic s tímto majetkem nebo pro jeho obtížnou zpeněžitelnost či dobytnost), nepřihlíží se k němu při úvaze o tom, zda je dlužník v platební neschopnosti ve smyslu ust. § 3 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona.

V dané věci sice má majetek dlužnice dle jí předloženého ocenění hodnotu 15.237.385,22 Kč, jeho podstatnou část však tvoří nemovitosti, jež jsou (jak vyplývá z příslušných listů vlastnictví) vesměs zatíženy nejen smluvními zástavními právy, ale i zástavními právy z rozhodnutí správního orgánu, zástavními právy exekutorskými, exekučními příkazy k prodeji a záznamy o nařízení exekuce, to vše ve prospěch více oprávněných, přičemž nejstarší exekuční řízení byla zahájena již v roce

2011. Argument, že za daného stavu (kdy má dlužnice omezenu dispozici s nemovitým majetkem) mohou věřitelé (již se o to snaží od roku 2011) bez obtíží vydobýt výkonem rozhodnutí (exekucí) své pohledávky, proto nemůže obstát. Hodnota majetku dlužnice navíc k uspokojení přihlášených pohledávek (ve výši přesahující 27 milionů Kč) nepostačuje. K argumentu, že není vlastnicí podílu o velikosti 1/6, ale celého objektu autocentra Polní 289 s pozemkem včetně vybavení, odvolací soud podotýká, že dlužnice tuto skutečnost nedoložila (potvrzení o užívání autocentra ze dne 6.3.2003 vlastnictví neprokazuje), přičemž sama dlužnice v další argumentaci uvedla, že se stane jediným vlastníkem objektu autocentra až po ukončení dědického řízení (dle aktuálního stavu zápisu v katastru nemovitostí je dlužnice nadále vlastnicí jedné šestiny stavebního objektu Polní 289 a pozemků zapsaných na LV č. 762 v k.ú. Lety u Dobřichovic).

Směřovalo-li odvolání dlužnice též proti výroku o prohlášení konkursu na její majetek, je třeba poukázat na to, že-ač byla soudem prvého stupně o této možnosti poučena-návrh na oddlužení nepodala. Jiné argumenty, jež by správnost tohoto výroku zpochybňovaly, dlužnice nenabídla, přičemž ani odvolací soud v rámci přezkumné činnosti dle ust. § 212a odst. 1 o.s.ř. důvody nasvědčující jeho nesprávnosti neshledal.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužnice důvodným, postupoval proto podle ust. § 219 o.s.ř. a usnesení insolvenčního soudu v části napadené odvoláním jako věcně správné potvrdil.

Pro úplnost považoval odvolací soud za potřebné dodat, že se námitkou podjatosti vznesenou dlužnicí v průběhu jednání o odvolání nezabýval, resp. nemohl zabývat, neboť byla uplatněna až poté, co bylo vyhlášeno rozhodnutí, jímž se odvolací řízení končí.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Praze k Nejvyššímu soudu ČR.

V Praze dne 5. května 2016

JUDr. Jiří K a r e t a , v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Jana anonymizovano