2 VSPH 1039/2014-B-31
KSPL 29 INS 25573/2012 2 VSPH 1039/2014-B-31

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníka Vladimíra Kováře, bytem B. Smetany 1752, Kraslice, o odvolání Home Credit, a.s., sídlem Moravské náměstí 249/8, Brno, zast. advokátem Mgr. Ing. Jaromírem Škárou, sídlem Blatného 36, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 29 INS 25573/2012-B-25 ze dne 16. dubna 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 29 INS 25573/2012-B-25 ze dne 16. dubna 2014 se zr u š u j e a věc se vr a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni usnesením č.j. KSPL 29 INS 25573/2012-B-25 ze dne 16.4.2014 v insolvenčním řízení vedeném na majetek Vladimíra Kováře (dále jen dlužník) zamítl návrh, jímž insolvenční věřitel Home Credit, a.s (dále jen odvolatel) navrhl, aby soud zrušil schválené oddlužení dlužníka.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že insolvenční řízení bylo zahájeno dne 18.10.2012, že usnesením ze dne 6.11.2012 (č.d. A-8) rozhodl o úpadku dlužníka a povolil jeho řešení oddlužením a usnesením ze dne 21.1.2013 (č.d. B-6) schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře, přičemž žádný z účastníků řízení tomuto způsobu řešení úpadku dlužníka neodporoval. Odvolatel přihlásil do insolvenčního řízení pohledávku ve výši 8.190,-Kč ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 16.10.2012; přihlášená pohledávka byla zjištěna a zařazena do splátkového kalendáře, jenž dlužník plní.

Dne 16.10.2013 navrhl odvolatel soudu, aby schválené oddlužení dlužníka zrušil; návrh odůvodnil tím, že podáním návrhu na povolení oddlužení nesledoval dlužník poctivý záměr. To odvolatel dovodil z toho, že usnesením Okresního soudu v Sokolově byl dne 30.5.2013 podmíněně zastaveno trestní stíhání proti dlužníkovi pro skutek, dle něhož dlužník dne 16.10.2012 uzavřel s odvolatelem úvěrovou smlouvu, podle níž mu odvolatel poskytl úvěr ve výši 8.190,-Kč na nákup zabezpečovací techniky a dlužník se zavázal k úhradě 24 splátek ve výši 423,-Kč měsíčně. Smlouvu dlužník uzavřel přesto, že v jeho silách nebylo splácet ani již dříve vzniklé dluhy, natož splátky dle smlouvy o úvěru, a již v té době se snažil zpracovat insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, který dne 17.10.2012 zaslal Krajskému soudu v Plzni, a způsobil tím odvolateli škodu nejméně ve výši 8.190,-Kč, což bylo kvalifikováno jako přečin podvodu podle ust. § 209 odst. 1 trestního zákoníku, přičemž se k tomuto jednání doznal. Dle odvolatele pojal dlužník poskytnutý úvěr jako bezúročnou půjčku, již hodlal uhradit pouze do výše 30% jistiny, a neměl v úmyslu úvěr řádně splatit, neboť v té době již byl rozhodnut, že podá insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. Schůze věřitelů, na níž mělo být hlasováno o způsobu oddlužení, se odvolatel nezúčastnil a návrh podal až v době, kdy popsaný problém identifikoval, přičemž vyjádřil přesvědčení, že by poctivost záměru dlužníků měla být zkoumána v průběhu celého insolvenčního řízení. Správce soudu navrhl, aby návrh odvolatele zamítl s tím, že nejde o tak významnou okolnost, pro niž by bylo třeba rušit schválené oddlužení, neboť trestní stíhání bylo podmíněně zastaveno, a kromě by bylo v rozporu se zájmem všech věřitelů, neboť lze reálně předpokládat uspokojení jejich pohledávek v plné výši (v současné době je očekávaná míra uspokojení pohledávek na úrovni 85%). I dlužník navrhl, aby soud návrh odvolatele zamítl s tím, že uzavřením smlouvy s ním neměl v úmyslu spáchat podvod, ale zabezpečit majetek. Byť v řízení před Okresním soudem v Sokolově vyšlo najevo, že se jednalo o neuvážené rozhodnutí, byl za ně napomenut a trestní stíhání bylo podmíněně zastaveno. Zrušení schváleného oddlužení by bylo pro věřitele kontraproduktivní, neboť jeho příjem tvoří pouze starobní důchod a žádný majetek nevlastní. Tvrdil, že insolvenční návrh mu připravila agentura zabývající se touto činností, neboť sám nebyl schopen propočítat, jaké splátky má hradit a zda na ně bude mít . Zdůraznil, že se snaží hradit splátky dle splátkového kalendáře a předpokládá, že mu bude důchod zvýšen; pohledávky věřitelů by chtěl v celém rozsahu uhradit před skončením pětileté lhůty.

Dále soud citoval ust. § 418 insolvenčního zákona a s poukazem na to, že podmínkou přípustnosti oddlužení je ve všech fázích insolvenčního řízení poctivý záměr dlužníka, popsal zjištěný skutkový stav takto: v prvé řadě uvedl, že vzal za prokázané, že dlužník uzavřel dne 16.10.2012 s odvolatelem úvěrovou smlouvu a dva dny poté podal insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. Jeho jednání bylo posuzování v trestněprávní rovině, trestní stíhání bylo nejprve podmíněně zastaveno a usnesením ze dne 3.2.2014 rozhodl Okresní soud v Sokolově o tom, že se dlužník ve zkušební době osvědčil. Pohledávka uplatněná v insolvenčním řízení odvolatelem byla zahrnuta do schváleného splátkového kalendáře. Soud zopakoval skutečnosti týkající se trestního řízení a zdůraznil, že se dlužník ve zkušební době osvědčil a svého jednání lituje. Kromě toho zohlednil konkrétní okolnosti případu (výši poskytnutého úvěru 8.190,-Kč, výši čistého měsíčního příjmu dlužníka 13.500,-Kč a účelu úvěru k nákupu zabezpečovací techniky) a dovodil, že je poměr mezi výší poskytnutého úvěru a čistého příjmu dlužníka minimální a pohledávka odvolatele je ve vztahu k ostatním přihlášeným pohledávkám v celkové výši 264.713,81 Kč marginální (představuje cca 3% všech pohledávek). Uzavřel na tom, že by zrušení schváleného oddlužení, jež je dlužníkem plněno, bylo v rozporu se zájmem všech věřitelů. Z těchto důvodů návrh odvolatele zamítl.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Plzni se odvolatel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil. V odvolání zrekapituloval okolnosti, za nichž byla uzavřena úvěrová smlouva a podán insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, a okolnosti týkající se trestního řízení i řízení insolvenčního včetně odůvodnění napadeného usnesení. Soudu prvního stupně vytkl, že ve své úvaze ohledně ekonomické výhodnosti oddlužení pro věřitele opomněl, že toto řešení je výhodné především pro dlužníka, jenž uspokojí jeho pohledávku až v průběhu pěti let a navíc bez úroků. Vyjádřil přesvědčení, že takové beneficium by mělo náležet pouze dlužníkům, kteří svým jednání nesledovali nepoctivý záměr, zatímco v daném případě tomu bylo-jak plyne zejména z časové souvislosti mezi uzavřením úvěrové smlouvy a podáním insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení-odlišně. V době, kdy s ním dlužník uzavřel úvěrovou smlouvu, mu totiž muselo být zřejmé, že povinnostem, k jejichž plnění se ve smlouvě zavázal, nemůže dostát, a při podání návrhu na povolení oddlužení zjevně musel počítat s tím, že nebude splácet, jak se v úvěrové smlouvě zavázal. Především však odvolatel soudu prvního stupně vytkl, že se sice zabýval okolnostmi popsanými v odůvodnění napadeného usnesení z hlediska jejich ekonomických dopadů, opomněl však posoudit, zda dlužník sledoval podáním návrhu na povolení oddlužení poctivý záměr.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení jemu předcházející a dospěl k těmto závěrům:

Podle ust. § 418 odst. 1 insolvenčního zákona zruší insolvenční soud schválené oddlužení a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení (písm. a), nebo se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit (písm. b), nebo v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení plánu oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti (písm. c), anebo to navrhne dlužník (písm. d). Podle ust. § 418 odst. 2 téhož zákona zruší insolvenční soud schválené oddlužení a současně rozhodne o způsobu řešení úpadku konkursem také tehdy, vyjdou-li po schválení oddlužení najevo okolnosti, na jejichž základě lze důvodně předpokládat, že oddlužením je sledován nepoctivý záměr. Podle ust. § 418 odst. 4 téhož zákona může insolvenční soud vydat rozhodnutí podle odstavce 1, jen dokud nevezme na vědomí splnění oddlužení. Učiní tak po jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, který zrušení oddlužení navrhl. Rozhodnutí podle odstavce 1 písm. a) až c) může insolvenční soud vydat i bez návrhu.

Z napadeného usnesení je zřejmé, že se soud prvního stupně skutečně soustředil na zjištění okolností, za nichž vznikla pohledávka odvolatele vůči dlužníkovi, a na vyhodnocení jejího významu pro řízení z hlediska zájmu ostatních věřitelů, opomněl však-ač avizoval, že posouzení této otázky má pro rozhodnutí o návrhu odvolatele zásadní význam-posoudit, zda dlužník sledoval podáním návrhu na povolení oddlužení poctivý záměr, či nikoli, resp. vzhledem k dikci ust. § 418 odst. 2 insolvenčního zákona, zda po schválení oddlužení vyšly najevo okolnosti, na jejichž základě lze důvodně předpokládat, že oddlužením je sledován nepoctivý záměr.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud napadené usnesení nepřezkoumatelným, a proto je podle ust. § 219a odst. 1 písm. b) a § 221 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni.

V Praze dne 19. září 2014

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková