2 VSPH 1020/2013-P26-7
KSPH 41 INS 23876/2011 2 VSPH 1020/2013-P26-7

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužnice Evy Piškaninové, bytem Hořejany 42, pošta Březnice, o odvolání Slovenské republiky-Krajského soudu v Bratislavě, sídlem Záhradnícka 10, Bratislava, Slovenská republika, proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 41 INS 23876/2011-P26-2 ze dne 14. května 2013

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 41 INS 23876/2011-P26-2 ze dne 14. května 2013 se m ě n í tak, že se přihláška pohledávky Slovenské republiky-Krajského soudu v Bratislavě neodmítá a její účast v insolvenčním řízení se neukončuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze ve výroku označeným usnesením v insolvenčním řízení vedeném na majetek Evy Piškaninové (dále jen dlužnice) odmítl přihlášku pohledávky Slovenské republiky-Krajského soudu v Bratislavě (dále jen odvolatelka) ve výši 1.875,66 Kč (dále jen Pohledávka) s tím, že právní mocí usnesení účast odvolatelky v insolvenčním řízení končí. Současně rozhodl o tom, že odvolatelka nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V odůvodnění rozhodnutí soud uvedl, že v usnesení ze dne 5.2.2013, jímž rozhodl o úpadku dlužnice a prohlášení (nepatrného) konkursu na její majetek, věřitele vyzval, aby přihlásili své pohledávky do 7.3.2013. Protože odvolatelka podala (doručila) přihlášku Pohledávky až dne 3.5.2013, insolvenční soud ji dle ust. § 173 odst. 1 a § 185 insolvenčního zákona (dále jen IZ) jako opožděnou odmítl.

Proti tomuto usnesení podala odvolatelka včasné odvolání, v němž zejména uvedla, že ji insolvenční správce dlužnice JUDr. Karel Miča (dále jen správce) podáním, jež bylo dne 5.4.2013 doručeno Okresnímu soudu v Bardějově, sdělil, že bylo zahájeno insolvenční řízení dlužnice, v jehož průběhu ji dlužnice označila jako jednoho ze svých věřitelů. Rozvedla, že ji správce současně poučil o tom, že do 30 dnů od doručení sdělení je oprávněna přihlásit své pohledávky vůči dlužnici do insolvenčního řízení. Z toho dovozovala, že v insolvenčním řízení má postavení známého věřitele dlužnice se sídlem v jiném členském státě Evropské unie s výjimkou Dánska, proto ji měl insolvenční soud podle ust. § 430 IZ vyrozumět o zahájení insolvenčního (konkursního) řízení. Tím, že tak neučinil, jí znemožnil přihlásit Pohledávku včas.

Na podporu tohoto závěru poukazovala odvolatelka na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. KSBR 38 INS 735/2008, 29 NSČR 4/2008-P11 ze dne 4.9.2008 uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 25/2009 (dále jen R 25/2009), z něhož citovala pasáž, v níž dovolací soud vysvětlil, že úprava obsažená v ust. § 430 IZ počítá s tím, že známí věřitelé dlužníka, kteří mají své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, budou insolvenčním soudem vyrozuměni o zahájení insolvenčního řízení a o vydání rozhodnutí o úpadku zvláštním doručením těchto rozhodnutí (ust. § 430 odst. 1 a 2 IZ) a že jim bude zvlášť doručena i výzva k podávání přihlášek (těmto známým věřitelům tedy v souladu s ust. § 74 odst. 2 IZ začíná běžet lhůta k podání přihlášek až ode dne, kdy jim výzva k podávání přihlášek bude doručena zvlášť), a že potud jde o přizpůsobení IZ i jinak přímo aplikovatelnému nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 ze dne 29.5. 2000 o úpadkovém řízení (dále jen Nařízení), jehož česká verze byla uveřejněna ve Zvláštním vydání úředního věstníku EU (Kapitola 19, Svazek 01, str. 191-208) dne 20.8.2004 (srov. článek 40 Nařízení) a o respektování zjevného faktu přirozené jazykové bariéry, která věřitelům s místem obvyklého pobytu, bydlištěm nebo sídlem v některém z členských států Evropské unie zpravidla brání v účinném využití insolvenčního rejstříku coby zdroje informací o insolvenčním řízení .

Proto požadovala, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že Pohledávku zařadí do seznamu přihlášených pohledávek podle IZ.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 173 odst. 1 IZ podávají věřitelé přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují.

V rozhodnutí o úpadku insolvenční soud podle ust. § 136 odst. 2 písm. d) IZ vyzve věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve stanovené lhůtě, a poučí je o následcích jejího zmeškání dle ust. § 173 odst. 1 téhož zákona. Stanovená lhůta k přihlášení pohledávek nesmí být kratší 30 dnů a delší 2 měsíců, a je-li s rozhodnutím o úpadku spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení, činí tato lhůta 30 dnů.

Podle ust. § 173 odst. 4 IZ má přihláška pohledávky pro běh lhůty k promlčení nebo pro zánik práva stejné účinky jako žaloba či jiné uplatnění práva u soudu, a to ode dne, kdy došla insolvenčnímu soudu. Přihlášku pohledávky, která je podána u jiného soudu, postoupí tento soud neprodleně soudu insolvenčnímu, aniž o tom vydává rozhodnutí; účinky spojené s podáním takové přihlášky nastávají dnem, kdy přihláška dojde insolvenčnímu soudu.

Podle ust. § 185 IZ nastala-li v průběhu insolvenčního řízení skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

Dále považoval odvolací soud za nutné uvést, že rozhodnutí o úpadku (obdobně jako vyhlášku o zahájení insolvenčního řízení) doručuje soud pouze postupem dle ust. § 71 odst. 1 IZ (vyvěšením na úřední desce insolvenčního soudu se současným zveřejněním v insolvenčním rejstříku), zvlášť se dle ust. § 138 téhož zákona doručuje pouze dlužníkovi, insolvenčnímu správci, předběžnému správci, insolvenčnímu navrhovateli a osobám, které přistoupily k řízení (dle úvahy soudu i věřitelům, kteří již své pohledávky přihlásili, a jsou tedy již účastníky řízení), a vyrozumění o něm insolvenční soud adresuje jen orgánům a institucím uvedeným v ust. § 139 IZ.

Odvolací soud je však s odvolatelkou zajedno v tom, že hlava II. společných ustanovení IZ zakotvuje speciální úpravu ve vztahu ke státům Evropské unie, jež vychází z přímo aplikovatelného Nařízení a konkrétně řeší některé dílčí otázky, jež s použitím Nařízení souvisejí. V tomto rámci ust. § 430 IZ stanoví, že známé věřitele dlužníka, kteří mají své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, vyrozumí insolvenční soud neprodleně o zahájení insolvenčního řízení a o vydání rozhodnutí o úpadku (odst. 1). Povinnost vyrozumět známé věřitele podle odstavce 1 splní insolvenční soud tím, že jim zvlášť doručí rozhodnutí, kterým se oznamuje zahájení insolvenčního řízení, a rozhodnutí o úpadku nebo jeho zkrácené znění (odst. 2). Známým věřitelům podle odstavce 1 insolvenční soud zvlášť doručí i výzvu k podávání přihlášek pohledávek (odst. 3).

Obdobně je i v judikatuře soudů vyšších stupňů, např. v R 25/2009, na něž odvolatelka přiléhavě poukazovala, nebo v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. MSPH 60 INS 3731/2008, 29 NSČR 21/2009-P336 ze dne 27.7.2011 uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod pořadovým číslem 150/2011, kladen důraz na to, že známí věřitelé dlužníka, kteří mají své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, musí být insolvenčním soudem vyrozuměni o zahájení insolvenčního řízení a o vydání rozhodnutí o úpadku zvláštním doručením těchto rozhodnutí a musí jim být zvlášť doručena výzva k podávání přihlášek. Podle ust. § 74 odst. 2 IZ jim pak začíná běžet lhůta k podání přihlášek až ode dne, kdy jim výzva byla zvlášť doručena.

Vrchní soud v Praze v usnesení sp. zn. KSUL 44 INS 11234/2010, 2 VSPH 701/2011-P93 ze dne 11.8.2011 (odkazuje přitom na své usnesení sp. zn. MSPH 93 INS 1923/2008, 3 VSPH 172/2010-P6 ze dne 1.9.2010) upřesnil, že je nepřijatelné, resp. v rozporu se zásadou spravedlivého insolvenčního řízení, založit odmítnutí přihlášky věřitele jako opožděné na porušení základní povinnosti dlužníka, jež je právě ve vztahu k zahraničním věřitelům zárukou, že i jim budou poskytnuty rovné možnosti, neboť s nimi bude zacházeno jako se známými věřiteli dlužníka. Ochrana majetkových zájmů zahraničních věřitelů dlužníka je totiž závislá na řádném plnění povinností, které dlužníku ukládá zákon jak v souvislosti s podáním insolvenčního návrhu, tak v souvislosti s jeho povinností předložit k výzvě soudu seznamy uvedené v ust. § 104 odst. 1 IZ i v případě, že dlužník není insolvenčním navrhovatelem.

Pojem známý věřitel dlužníka, který má své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, vyložil Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. KSCB 27 INS 3323/2008, 29 NSČR 13/2010-P48 ze dne 31.5.2012 uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 138/2012 (dále jen R 138/2012) tak, že jím je v insolvenčním řízení takový věřitel, o kterém by se insolvenční soud, případně předběžný správce nebo (od rozhodnutí o úpadku) insolvenční správce dlužníka dozvěděl při obvyklém chodu věci buď z listin, jež je dlužník povinen předložit insolvenčnímu soudu (typicky ze seznamu závazků ve smyslu ust. § 104 odst. 1 písm. b) IZ), nebo z řádně vedeného účetnictví dlužníka anebo (typově u dlužníka, který nemá povinnost vést účetnictví) z jiných dlužníkem řádně vedených záznamů o stavu jeho majetku a závazků (včetně korespondence). Dlužník, který (lhostejno, zda jde o podnikatele) nekoná s péčí řádného hospodáře a nevede řádné záznamy o stavu svého majetku a o svých závazcích nebo který nesplní řádně a včas povinnost předložit soudu seznam závazků, nemá právo spoléhat se na to, že věřitel (jenž by v propadné lhůtě určené k podání přihlášky do insolvenčního řízení byl jinak znám-při obvyklém chodu věcí-alespoň insolvenčnímu správci) přijde v důsledku jeho nedbalosti o možnost přihlásit pohledávku do insolvenčního řízení.

V R 138/2012 Nejvyšší soud k výše uvedenému dodal, že věřitel dlužníka, který má své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, o kterém však do uplynutí propadné lhůty určené v rozhodnutí o úpadku k podávání přihlášek do insolvenčního řízení nevyjde v insolvenčním řízení ničeho najevo ani z dlužníkem řádně vedeného účetnictví nebo jiných záznamů o majetku a závazcích dlužníka, s nimiž se insolvenční správce včas seznámil, ani jinak, není pro tuto dobu pokládán za známého věřitele dlužníka. Tím, že okolnosti rozhodné pro závěr, že jde o známého věřitele dlužníka, vyjdou při obvyklém (řádném) chodu věcí najevo později (po uplynutí propadné přihlašovací lhůty), není insolvenční správce ani insolvenční soud zbaven povinnosti postupovat ohledně takového věřitele ve smyslu ust. § 430 IZ, resp. článku 40 Nařízení (plnit vůči němu informační povinnost), zmeškaná lhůta k podání přihlášky se však takovému věřiteli nevrací.

Odvolací soud z obsahu spisu zjistil, že odvolatelka nebyla insolvenčnímu soudu v průběhu propadné lhůty stanovené v usnesení o úpadku k podávání přihlášek pohledávek známa jako zahraniční věřitelka se sídlem v státě Evropské unie zjevně proto, že dlužnice nereagovala na usnesení soudu ze dne 14.5.2012 (č.l. A-19), jímž byla kromě jiného vyzvána, aby do 15 dnů od doručení usnesení předložila seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů. Ze sdělení dlužnice (č.l. A-20 a A-29) plyne, že důvodem, proč soudu nepředložila (nemohla předložit) seznam svých závazků bylo to, že v té době vykonávala trest odnětí svobody. Z obsahu spisu (zprávy správce o stavu řízení ze dne 22.3.2013 (č.l. B-2) a bodu III. protokolu o schůzi věřitelů konané dne 27.3.2013 (č.l. B-4) je dále zřejmé, že dlužnice na výzvu správce, aby mu předložila úplné seznamy majetku a závazků s uvedením svých dlužníků a věřitelů ke dni zjištění úpadku, řádně a včas nereagovala a že se správce a (potažmo) insolvenční soud o existenci odvolatelky jako známé věřitelky dlužnice dozvěděli až po uplynutí propadné lhůty určené v rozhodnutí o úpadku k podávání přihlášek do insolvenčního řízení.

Na základě shora popsaných okolností a ve smyslu závěrů obsažených v R 138/2012 má odvolací soud zato, že okolnosti rozhodné pro závěr, že odvolatelka je známou věřitelkou dlužnice, nevyšly najevo při obvyklém (řádném) chodu věcí; naopak, je toho názoru, že při obvyklém (řádném) chodu věcí by byla odvolatelka soudu a správci známa již v propadné lhůtě k podávání přihlášek do insolvenčního řízení. Proto nelze přijmout závěr, že v důsledku nedbalosti (neplnění zákonných a soudem uložených povinností) ze strany dlužnice přišla odvolatelka o možnost včas přihlásit Pohledávku do insolvenčního řízení.

Jelikož insolvenční soud rozhodnutí o úpadku (č.l. A-50), jímž stanovil věřitelům lhůtu k podání přihlášek, dosud odvolatelce zvlášť nedoručil a nedoručil jí ani předepsanou zvláštní výzvu k podávání přihlášek dle ust. § 430 odst. 3 IZ, nezačala jí běžet lhůta k podání přihlášky. Proto její přihláška Pohledávky ze dne 26.4.2013, doručená insolvenčnímu soudu dne 3.5.2013 (č.l. P26-1), není opožděná. Nenastal tedy ohledně ní podle ust. § 173 odst. 1 IZ následek, že se k ní v insolvenčním řízení nepřihlíží, a proto nebyly dány důvody k jejímu odmítnutí dle ust. § 185 téhož zákona.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání důvodným, napadené usnesení proto podle ust. § 220 odst. 1 občanského soudního řádu ve spojení s ust. § 167 odst. 2 téhož zákona změnil způsobem ve výroku uvedeným.

P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

V Praze dne 31. července 2013

JUDr. Jiří K a r e t a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová