2 VSPH 1010/2012-B-23
KSPL 56 INS 2942/2012 2 VSPH 1010/2012-B-23

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Stanislava Paidara, bytem a místem podnikání Na Vyhlídce 263, Dýšina, o odvolání MUDr. anonymizovano Louckého, bytem Skláře 21, pošta Mariánské Lázně, zast. Antonínem Balounem, bytem Tachovská 61, Plzeň, proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 56 INS 2942/2012-B-11 ze dne 7. června 2012

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 56 INS 2942/2012-B-11 ze dne 7. června 2012 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni usnesením č.j. KSPL 56 INS 2942/2012-B-11 ze dne 7.6.2012 v insolvenčním řízení vedeném na majetek Stanislava Paidara (dále jen dlužník) rozhodl, že se zamítá návrh věřitele č. 37: MUDr. Loucký anonymizovano , anonymizovano , bytem Skláře 21, 353 01 Mariánské Lázně, na odvolání insolvenčního správce Ing. Pavel Tatíček, sídlem Pražská 45, 301 50 Plzeň, z funkce správce .

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že usnesením ze dne 13.4.2012, jež nabylo právní moci dne 30.4.2012, rozhodl o úpadku dlužníka, prohlásil na jeho majetek konkurs a insolvenčním správcem ustanovil Ing. Pavla Tatíčka (dále též jen správce). Do insolvenčního řízení přihlásilo pohledávky v celkové výši 33.636.788,47 Kč padesát věřitelů. Na přezkumném jednání konaném dne 7.6.2012 uznal správce pohledávky v celkové výši 18.664.812,62 Kč jako pohledávky nezajištěné a pohledávky v celkové výši 2.738.323,09 Kč jako pohledávky zajištěné, popřel pohledávky označené jako P40 ve výši 7.407.181,97 Kč a P46 ve výši 1.500.000,-Kč a pohledávky, k jejichž doplnění věřitele vyzval, odložil k přezkumu ve zvláštním přezkumném jednání, zatímco dlužník popřel co do pravosti a výše pohledávky označené jako P30 a v celkové výši pohledávky označené jako P42, P45 a P11.

Soud konstatoval, že na schůzi věřitelů konané bezprostředně po přezkumném jednání, na níž byli přítomni věřitelé, již do insolvenčního řízení přihlásili pohledávky v celkové výši 12.956.142,-Kč, navrhl MUDr. anonymizovano Loucký (dále jen odvolatel) soudu, aby insolvenční správce Ing. Pavel Tatíček byl odvolán ze své funkce . Dále soud citoval ust. § 29 a § 49 odst. 1 insolvenčního zákona a vycházeje ze shora uvedených údajů dovodil, že hlasy věřitelů přítomných na schůzi (ve výši 12.956.142,-Kč) představují méně než polovinu hlasů věřitelů počítanou z celkového objemu přihlášených pohledávek (ve výši 33.636.788,-Kč), přičemž hlasovací právo nepřiznal věřitelům pohledávek v objemu 3.323.472,-Kč, jež nebyly přezkoumány. Proto se podle názoru soudu nemohl naplnit požadavek ust. § 29 odst. 1 insolvenčního zákona, tj. že pro odvolání insolvenčního správce z funkce hlasovala nejméně polovina všech věřitelů přihlášených ke dni předcházejícímu konání schůze věřitelů počítaná podle výše jejich pohledávek, a usnesení schůze věřitelů podle tohoto ustanovení nebylo přijato. Z tohoto důvodu rozhodl soud, jak uvedeno shora, a návrh věřitele na odvolání insolvenčního správce zamítl .

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Plzni se odvolatel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odvolání uvedl, že na schůzi věřitelů konané dne 7.6.2012 po přezkumném jednání konstatoval insolvenční soud, že odpadá postup podle ust. § 29 insolvenčního zákona, neboť na schůzi není přítomna ani polovina všech věřitelů přihlášených ke dni předcházejícímu konání schůze věřitelů počítaná podle výše jejich pohledávek. Prostřednictvím zmocněnce podal odvolatel proti tomuto postupu soudu námitku a proti rozhodnutí soudu vydanému na schůzi podal do protokolu odvolání, jež odůvodnil dne 8.6.2012. Napadeným usnesením pak soud rozhodl o tom, že zamítá jeho návrh na odvolání Ing. Pavla Tatíčka z funkce insolvenčního správce. Odvolatel vyjádřil přesvědčení, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném posouzení věci a insolvenční soud nepostupoval v souladu ust. § 29 odst. 1 insolvenčního zákona ani s ustálenou judikaturou odvolacích soudů obsaženou např. v usneseních Vrchního soudu v Praze sp.zn. 3 VSPH 400/2011 ze dne 25.1.2012 a sp.zn. 2 VSPH 1068/2011 ze dne 19.12.2011. Soudu prvního stupně v prvé řadě vytkl, že nepřípustně zasáhl do práva schůze věřitelů odvolat insolvenčního správce podle ust. § 29 a § 54 insolvenčního zákona tím, že jim odepřel hlasovat o odvolání. Nemohl tedy zjistit skutečný stav a poměr počtu hlasů přítomných věřitelů nezbytných k případnému odvolání insolvenčního správce a spokojil se pouze s konstatováním, že součet hlasů věřitelů přítomných na schůzi nedosahuje ani poloviny hlasů všech věřitelů přihlášených ke dni předcházejícímu schůzi věřitelů počítané podle výše jejich pohledávek. Tento požadavek podmiňující přijetí usnesením schůzí věřitelů se však podle názoru odvolatele nemůže vztahovat na všechny přihlášené pohledávky včetně těch, které byly insolvenčním správcem popřeny, k nimž se nepřihlíží nebo nebyly přezkoumány, ale pouze na ty, s nimiž je spojeno právo hlasovat na schůzi věřitelů. Schůzí věřitelů ani insolvenčním soudem přitom na schůzi konané dne 7.6.2012 nebylo hlasovací právo žádnému z věřitelů pohledávek popřených, podmíněných, nezjištěných nebo sporných přiznáno. Hlasovacím právem tak disponovali věřitelé pohledávek v celkové výši 21.400.436,52 Kč a na schůzi byli přítomni věřitelé disponující hlasy v rozsahu 12.956.142,-Kč, tedy nadpoloviční většinou hlasů přihlášených pohledávek, s nimiž bylo spojeno hlasovací právo. Schůze věřitelů tedy byla způsobilou hlasovat o odvolání správce z funkce.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 29 insolvenčního zákona se věřitelé na schůzi věřitelů, která nejblíže následuje po přezkumném jednání, mohou usnést, že insolvenčním soudem ustanoveného insolvenčního správce odvolávají z funkce a že ustanovují nového insolvenčního správce. Toto usnesení je přijato, jestliže pro ně hlasovala nejméně polovina všech věřitelů přihlášených ke dni předcházejícímu konání schůze věřitelů, počítaná podle výše jejich pohledávek (odst. 1). Usnesení o ustanovení insolvenčního správce podle odstavce 1 potvrzuje insolvenční soud; nepotvrdí je pouze tehdy, nesplňuje-li insolvenční správce podmínky uvedené v § 21 až § 24; § 54 odst. 1 se nepoužije (odst. 2). Rozhodnutí podle odstavce 2 vydá insolvenční soud do skončení schůze věřitelů, která usnesení podle odstavce 1 přijala; odvolání je přípustné, jen jestliže insolvenční soud usnesení schůze věřitelů nepotvrdí. Osobou oprávněnou k podání odvolání je pouze věřitel, který na schůzi věřitelů hlasoval pro přijetí usnesení; § 55 odst. 1 platí obdobně (odst. 3).

Z uvedené úpravy vyplývá, že ke změně v osobě insolvenčního správce (aniž by porušil povinnost uloženou mu zákonem či soudem) může dojít z vůle věřitelů rovněž tak, že se věřitelé na první schůzi konané po přezkumném jednání nejprve usnesou na tom, že z funkce odvolávají insolvenčním soudem ustanoveného insolvenčního správce, a poté případně i na tom, že ustanovují nového insolvenčního správce. Otázka odvolání ustanoveného insolvenčního správce je podle ust. § 48 odst. 2 insolvenčního zákona povinnou součástí programu schůze věřitelů, o níž se hlasuje bez ohledu na to, zda to účastníci navrhli či nikoli. Na rozdíl od rozhodnutí o odvolání insolvenčního správce, které je účinné, jakmile bylo přijato (jakmile se na tom schůze věřitelů usnesla), je k účinnosti ustanovení nového insolvenčního správce schůzí věřitelů třeba jeho potvrzení ze strany insolvenčního soudu. Výkladem a contrario lze dovodit, že usnesení schůze věřitelů o odvolání dosavadního insolvenčního správce insolvenční soud nepotvrzuje ani o něm jinak nerozhoduje, nýbrž podle ust. § 6 odst. 2 jednacího řádu pro insolvenční řízení pouze zaznamená výsledek hlasování schůze věřitelů do protokolu o jednání schůze. Totéž platí i v případě, že se schůze věřitelů na odvolání dosavadního insolvenčního správce neusnesla.

Pokud jde o tzv. hlasovací kvórum, odvolací soud opakovaně judikoval např. v usneseních zmíněných odvolatelem, že ust. § 49 odst. 1 insolvenčního zákona upravuje tzv. obecné hlasovací kvórum tak, že k platnosti usnesení schůze věřitelů se vyžaduje prostá většina hlasů přítomných nebo řádně zastoupených věřitelů, počítaná podle výše jejich pohledávek. Tato úprava však neplatí bezvýjimečně, když týž zákon stanoví pro přijetí usnesení schůze v některých případech tzv. speciální hlasovací kvórum, jedná se např. právě o usnesení o odvolání dosavadního a ustanovení nového insolvenčního správce dle ust. § 29 odst. 1 nebo o usnesení o stanovení způsobu řešení dlužníkova úpadku dle ust. § 151 odst. 1. Současně je ovšem nutno vzít vpotaz, že insolvenční právo tradičně vychází ze zásady, že hlasovací právo náleží bez dalšího pouze věřitelům, jejichž pohledávka byla zjištěna; věřitelé s nezjištěnou pohledávkou mohou hlasovat, jen je-li jim hlasovací právo přiznáno. Pro tyto účely rozlišuje ust. § 51 insolvenčního zákona věřitele, jejichž přihlášená pohledávka byla na přezkumném jednání popřena, je vázána na odkládací podmínku, nebyla dosud zjištěna, neboť nebyla přezkoumána, nebo je sporná. Z uvedeného ustanovení rovněž plyne, že věřitel, jehož pohledávka byla popřena, může hlasovat pouze za předpokladu, že mu takové právo přizná (primárně) schůze věřitelů nebo (sekundárně) insolvenční soud.

Tuto úpravu je třeba aplikovat i při posuzování hlasovacího práva věřitelů při hlasování o odvolání soudem ustanoveného a ustanovení nového insolvenčního správce dle ust. § 29 odst. 1 insolvenčního zákona. Odvolací soud je přitom toho názoru, že pro výsledek tohoto hlasování je určující poměr dosažených hlasů vůči celkové výši pohledávek přihlášených ke dni předcházejícímu konání schůze s právem hlasu nikoli-jak insolvenční soud nesprávně dovozoval-vůči celkové výši přihlášených pohledávek, tedy i v rozsahu pohledávek, ohledně nichž věřitelé hlasovací právo nemají. Tomuto závěru se neprotiví ani úprava obsažená v ust. § 30 odst. 2 téhož zákona, která umožňuje opakované hlasování o výměně insolvenčního správce v situaci, kdy k ní došlo na základě hlasu věřitele, jehož pohledávka nebyla v insolvenčním řízení v konečném důsledku zjištěna vůbec nebo byla zjištěna v jiné výši (jde např. o věřitele popřených nevykonatelných pohledávek, jimž bylo přiznáno hlasovací právo, ohledně nichž však nebyla včas podána určovací žaloba podle ust. § 198 odst. 1 insolvenčního zákona).

Podle ust. § 31 odst. 1 insolvenčního zákona může insolvenční soud z důležitých důvodů, které nemají původ v porušení povinností insolvenčního správce, na návrh insolvenčního správce nebo věřitelského orgánu anebo i bez tohoto návrhu odvolat insolvenčního správce z funkce. Učiní tak zpravidla po slyšení insolvenčního správce; o podaném návrhu rozhodne neprodleně.

Jak je zřejmé z toho, co uvedeno shora, podle výroku napadeného usnesení zamítl insolvenční soud návrh odvolatele na odvolání Ing. Pavla Tatíčka z funkce insolvenčního správce. Z odůvodnění napadeného usnesení pak plyne, že tak rozhodl proto, neboť odvolatel navrhl odvolání správce z funkce, podle názoru soudu však na schůzi věřitelů nebyli přítomni věřitelé disponující více než polovinou hlasů, proto hlasování schůze věřitelů neumožnil a návrh odvolatele zamítl.

Ze zjištění odvolacího soudu však plyne, že odvolatel žádný návrh na odvolání Ing. Pavla Tatíčka z funkce insolvenčního správce na schůzi věřitelů ani jindy nepodal, ale ve skutečnosti nevyhověl požadavku odvolatele, aby schůzi věřitelů umožnil realizovat oprávnění, jež jim náleží dle ust. § 29 odst. 1 insolvenčního zákona, tj. projevit vůli odvolat soudem ustanoveného insolvenčního správce a ustanovit nového, či nikoli.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání odvolatele důvodným a napadené usnesení podle ust. § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, v němž v souladu s názory odvolacího soudu vyjádřenými shora předloží nové schůzi věřitelů k rozhodnutí otázku případné změny v osobě insolvenčního správce dle ust. § 29 insolvenčního zákona.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 9. října 2012

JUDr. Jiří K a r e t a, v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Brožová Eva