2 VSPH 1008/2012-A-15
KSCB 28 INS 12394/2012 2 VSPH 1008/2012-A-15

Usnesení

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Luďka Šťastného, bytem Plav 3, zast. advokátkou JUDr. Evou Dundáčkovou, sídlem nám. T.G.Masaryka 2, Příbram, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 28 INS 12394/2012-A-8 ze dne 5. června 2012

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 28 INS 12394/2012-A-8 ze dne 5. června 2012 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením č.j. KSCB 28 INS 12394/2012-A-8 ze dne 5.6.2012 uložil Luďku Šťastnému (dále jen dlužník), jenž se insolvenčním návrhem ze dne 16.5.2012 domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu, aby do sedmi dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 20.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení odkázal soud na ust. § 108 odst. 1 insolvenčního zákona, podle něhož může vyzvat insolvenčního navrhovatele k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Vyšel přitom z toho, že úpadek dlužníka, jenž je podnikatelem-fyzickou osobou, má 5 věřitelů se zajištěnými závazky ve výši cca 2,1 milionu Kč a vůči dalším třinácti věřitelům má závazky v celkové výši nejméně 1,8 milionu Kč, vlastní movitý majetek zanedbatelné hodnoty a nemovitosti v obci Plav zajištěné zástavním právem, bude třeba řešit konkursem. Výši zálohy určil s přihlédnutím k majetkovým poměrům dlužníka.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, popřípadě aby je změnil a stanovil zálohu v nižší výši. V odvolání poukazoval na to, že vlastní nemovitost, přičemž náklady insolvenčního řízení bude možné uhradit z výtěžku jejího prodeje.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, překlenout tak nedostatek finančních prostředků bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a poskytnout záruku úhrady alespoň části nároků insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

Z insolvenčního návrhu a předložených příloh odvolací soud zjistil, že se dlužník domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek s tím, že vůči osmnácti věřitelům má splatné závazky v celkové výši cca 3,9 milionu Kč, vlastní movitý majetek zanedbatelné hodnoty a nemovitosti v k.ú. Plav. Protože z těchto údajů je zřejmé, že úpadek dlužníka bude řešen konkursem, přičemž dlužník nedisponuje žádnými likvidními prostředky, jež by insolvenční správce mohl použít na úhradu prvotních nákladů insolvenčního řízení po svém ustanovení do funkce, je odvolací soud stejně jako soud prvního stupně toho názoru, že složení zálohy je nezbytné.

S přihlédnutím k tomu, že úpadek dlužníka nebude možné řešit jinak než konkursem, a vzhledem k souhrnné výši závazků a počtu jeho věřitelů je odvolací soud stejně jako soud prvního stupně přesvědčen o tom, že v prvotní fázi insolvenčního řízení bude ke krytí výdajů spojených s výkonem funkce insolvenčního správce nezbytné, aby dlužník zaplatil zálohu ve výši určené soudem.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužníka důvodným a podle ust. § 219 občanského soudního řádu napadené usnesení potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 3.září 2012

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Vladimíra Chalupová