2 VSPH 1001/2013-B-43
MSPH 60 INS 14221/2011 2 VSPH 1001/2013-B-43

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníka Davida Kludského, bytem Krhanická 920/21, Praha 4, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 60 INS 14221/2011-B-29 ze dne 15. května 2013

takto:

Odvolání s e o d m í t á .

Odůvodnění:

Městský soud v Praze shora označeným usnesením vyslovil souhlas se smlouvou o provedení veřejné dražby dobrovolné č. 20130060 uzavřenou mezi Mgr. Milanem Edelmannem (dále jen správce), insolvenčním správcem dlužníka Davida Kludského (dále jen dlužník), a MCI BOHEMIA, s.r.o., jejímž předmětem je prodej nemovitostí označených ve výroku usnesení.

V odůvodnění usnesení uvedl, že usnesením č.j. MSPH 60 INS 14221/2011-B-10 ze dne 23.2.2012 vyslovil souhlas se zpeněžením majetku uvedeného ve výroku z majetkové podstaty dlužníka prodejem mimo dražbu, přičemž podáním ze dne 17.4.2013 mu správce předložil smlouvu o provedení veřejné dražby a souhlas zajištěného věřitele s jejím uzavřením. Dále citoval ust. § 66 odst. 1 a § 286 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a konstatoval, že v dané věci vykonává podle ust. § 66 odst. 1 IZ působnost věřitelského výboru; protože po prostudování smlouvy dospěl k závěru, že jde o standardní znění smlouvy , s jejím uzavřením vyslovil souhlas .

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se dlužník odvolal a namítal, že smlouva je nevýhodná, neboť odměna dražebníka činí 5% z ceny dosažené vydražením, zatímco průměrná odměna dražebníka se obvykle pohybuje okolo 3,5 % s tím, že náklady spojené s realizací dražby bývají stanoveny pevnou částkou mezi 30 a 45 tisíci Kč. Uzavřením smlouvy tak správce poškodil nejen věřitele, ale i jeho. Požadoval proto, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.

Správce ve vyjádření k odvolání uvedl, že podmínky sjednané smlouvy byly výslovně odsouhlaseny zajištěným věřitelem a odpovídají ust. § 298 odst. 3 IZ, když náklady dražby nepřesahují zákonný limit 5 %. Odměna dražebníka navíc zahrnuje veškeré náklady spojené s provedením dražby včetně nákladů na inzerci a případnou DPH; nárok na odměnu a potažmo ani nárok na náhradu nákladů dražebník nemá, pokud v dražbě nebude učiněno ani nejnižší podání. Smlouva o provedení dražby je dle jeho názoru naprosto standardní, jejím uzavřením nedochází k poškozování věřitelů ani dlužníka. Dále správce poukázal na to, že dle ust. § 91 IZ není proti rozhodnutím, která insolvenční soud učinil při výkonu dohlédací činnosti včetně předběžných opatření, odvolání přípustné, pokud zákon nestanoví jinak. Dovodil, že úkony soudu při výkonu pravomoci věřitelského orgánu dle ust. § 66 IZ jsou činěny v rámci dohlédací činnosti ve smyslu ust. § 11 IZ, a navrhl proto, aby odvolací soud odvolání dlužníka jako nepřípustné odmítl, popř. aby je jako věcně správné potvrdil.

Vrchní soud v Praze se v prvé řadě zabýval tím, zda je v daném případě podání odvolání přípustné, a dospěl k závěru, že tomu tak není.

Podle ust. § 286 odst. 1 IZ lze majetkovou podstatu zpeněžit veřejnou dražbou podle zvláštního právního předpisu, prodejem movitých věcí a nemovitostí podle ustanovení občanského soudního řádu o výkonu rozhodnutí a prodejem majetku mimo dražbu.

Podle ust. § 287 IZ se zpeněžení veřejnou dražbou provede podle ustanovení zvláštního právního předpisu (odstavec 1). Veřejnou dražbu provede dražebník na návrh insolvenčního správce. Smlouva o provedení dražby se v takovém případě stane účinnou dnem, kdy ji schválí věřitelský výbor (odstavec 2).

Podle ust. § 289 odst. 1 IZ může insolvenční správce uskutečnit prodej mimo dražbu se souhlasem insolvenčního soudu a věřitelského výboru. Při udělení souhlasu může insolvenční soud stanovit podmínky prodeje. Dokud není souhlas insolvenčním soudem a věřitelským výborem udělen, nenabývá smlouva o prodeji mimo dražbu účinnosti. Souhlas insolvenčního soudu a věřitelského výboru není nutný k prodeji věcí bezprostředně ohrožených zkázou nebo znehodnocením, jakož i věcí běžně zcizovaných při pokračujícím provozu dlužníkova podniku.

Podle ust. § 11 odst. 1 IZ rozhoduje insolvenční soud při výkonu dohlédací činnosti o záležitostech, které se týkají průběhu insolvenčního řízení, činí opatření potřebná k zajištění jeho účelu a ukládá povinnosti, týkající se činnosti jednotlivých subjektů řízení.

Podle ust. § 66 odst. 1 IZ jestliže v průběhu insolvenčního řízení poklesne počet členů věřitelského výboru ustanoveného schůzí věřitelů na méně než 3, vykonává působnost věřitelského výboru až do potvrzení nové volby nebo doplňující volby členů věřitelského výboru do počtu nejméně 3 a za podmínek stanovených v odstavci 2 až do jmenování prozatímního věřitelského výboru insolvenční soud.

Podle ust. § 91 IZ není proti rozhodnutím, která insolvenční soud učinil při výkonu dohlédací činnosti včetně předběžných opatření, odvolání přípustné, pokud zákon nestanoví jinak.

Z citovaných ustanovení lze dovodit, že rozhodnutí insolvenčního soudu, jímž je insolvenčnímu správci udělen souhlas se zpeněžením majetkové podstaty prodejem majetku mimo dražbu podle ust. § 289 odst. 1 IZ, má povahu rozhodnutí vydaného dle ust. § 11 odst. 1 IZ při výkonu dohlédací činnosti a dle ust. § 91 IZ je nelze napadnout odvoláním. Stejný charakter přitom má i rozhodnutí, jímž je insolvenčním soudem při výkonu působnosti věřitelského výboru dle ust. § 66 odst. 1 IZ schválena smlouva o provedení dražby dle ust. § 287 odst. 2 IZ; je-li totiž rozhodnutí o schválení prodeje mimo dražbu vydáváno soudem v rámci výkonu dohlédací činnosti, nemůže být (co do typu rozhodnutí) nahlíženo jinak na rozhodnutí téhož soudu, jímž je schvalována smlouva o zpeněžení majetkové podstaty dalším zákonem stanoveným způsobem prodeje, tedy veřejnou dražbou, byť je činěno při výkonu působnosti věřitelského výboru dle ust. § 66 odst. 1 IZ.

Shora uvedené právní závěry odvolacího soudu jsou konzistentní s ustálenou judikaturou, například s usnesením Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Odo 199/2003 ze dne 30.6.2004 (publikovaným v časopise Soudní judikatura, sešit č. 8/2004, zn. SJ 161/2004), jež se sice vyjadřovalo k úpravě obsažené v zákoně o konkursu a vyrovnání, avšak vzhledem ke shodě řešené problematiky se uplatní i pro výklad insolvenčního zákona, a dle něhož usnesení, jímž konkursní soud uděluje správci konkursní podstaty souhlas s prodejem majetku konkursní podstaty mimo dražbu dle ust. § 27 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů, je rozhodnutím vydaným v rámci výkonu dohlédací činnosti konkursního soudu (dle ust. § 12 téhož zákona, proti němuž není odvolání přípustné.

Ke shora uvedenému závěru se přihlásila též insolvenční judikatura, např. Vrchní soud v Praze v usnesení č.j. MSPH 78 INS 3734/2008, 2 VSPH 479/2009-B-211 ze dne 14.12.2009, dle něhož rozhodnutí insolvenčního soudu, jímž je insolvenčnímu správci udělen souhlas s uzavřením smlouvy podle ust. § 290 odst. 2 IZ, má povahu rozhodnutí vydaného při výkonu dohlédací činnosti a nelze je napadnout odvoláním, nebo v usnesení č.j. KSHK 42 INS 1655/2008, 3 VSPH 327/2010-B-54 ze dne 17.5.2010, dle něhož proti rozhodnutí insolvenčního soudu, kterým podle ust. § 289 IZ uděluje souhlas se zpeněžením majetkové podstaty prodejem mimo dražbu, není odvolání přípustné.

Protože odvolání dlužníka směřuje proti rozhodnutí, jímž soud I. stupně schválil smlouvu o provedení veřejné dražby, tedy proti rozhodnutí vydanému při výkonu dohlédací činnosti, jež nelze napadnout odvoláním, postupoval odvolací soud podle ust. § 218 písm. c) o.s.ř. a odvolání odmítl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 3. července 2013

JUDr. Jiří K a r e t a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová