2 VSPH 1000/2012-B-49
KSUL 69 INS 8701/2011 2 VSPH 1000/2012-B-49

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužnice SOLAREGEN LÁZNĚ, s.r.o., sídlem Kostnická 2916/16, Chomutov, zast. advokátem Mgr. Janem Kostkou, sídlem Slezská 874/36, Praha 2, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 69 INS 8701/2011-B-32 ze dne 7.června 2012

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 69 INS 8701/2011-B-32 ze dne 7.června 2012 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem shora označeným usnesením vyslovil v insolvenčním řízení vedeném na majetek SOLAREGEN LÁZNĚ, s.r.o. (dále jen dlužnice) souhlas s tím, aby insolvenční správkyně JUDr. Ing. Helena Horová (dále jen správkyně) vydala zajištěné věřitelce České spořitelně, a.s. (dále též jen Banka) z výtěžku zpeněžení nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví číslo 2305 pro katastrální území Chomutov II a obec Chomutov u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrálního pracoviště Chomutov (dále též jen Nemovitosti) částku 1.979.480,40 Kč.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že mu správkyně podáním ze dne 24.4.2012, jež doplnila podáním ze dne 31.5.2012, doručila žádost o vydání souhlasu s vyplacením výtěžku zpeněžení Nemovitostí Bance, z níž vyplývá, že je zpeněžila za 2.200.000,-Kč a že náklady spojené s jejich zpeněžením činily 110.000,-Kč a náklady spojené s jejich správou činily 62.822,-Kč. Poukazuje na ust. § 298 insolvenčního zákona (dále jen IZ) uzavřel na tom, že po odečtení těchto nákladů v celkové výši 172.822,-Kč činí čistý výtěžek zpeněžení Nemovitostí 2.027.178,-Kč a po odečtení odměny správkyně ve výši 2% z tohoto výtěžku, tedy 47.697,60 Kč (39.748,-Kč + 20 % DPH ve výši 7.949,60 Kč), činí částka určená k uspokojení zajištěného věřitele (Banky) 1.979.480,40 Kč. Proto rozhodl, jak výše uvedeno.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem podala dlužnice včasné odvolání, v němž vyjádřila nesouhlas: 1) se zpeněžením Nemovitostí, a proto podala k insolvenčnímu soudu žalobu na určení neplatnosti kupní smlouvy, kterou správkyně zpeněžila Nemovitosti, 2) s výší nákladů spojených se zpeněžením Nemovitostí spočívajících v úhradě provize realitní kanceláři Západoreal, s.r.o. za zprostředkování prodeje ve výši 110.000,-Kč, jež odpovídala 5 % z výtěžku zpeněžení; s ohledem na to, že realitní kancelář provedla pouze standardní služby, když uveřejnila nabídku na prodej Nemovitostí na svých webových stránkách a stránkách www.sreality.cz, zajistila vypracování znaleckého posudku na ocenění Nemovitostí, umožnila individuální prohlídky Nemovitostí a účastnila se otevírání obálek, byla (je) podle dlužnice adekvátní provize toliko ve výši 2 % z výtěžku zpeněžení,

3) s výší nákladů spojených se správou Nemovitostí s tím, že pokud šlo o náklad-na pojištění Nemovitostí ve výši 8.800,-Kč, uvedla, že ačkoli správkyni předala své účetnictví včetně předpisu na úhradu tohoto pojistného ve výši 6.208,-Kč, správkyně je neuhradila, -na cestovné ve výši 9.882,-Kč, uvedla, že správkyně má pobočku v Kadani, jež je od Chomutova, kde se Nemovitosti nacházejí, vzdálena jen 20 km, přičemž podle ní lze za oprávněné považovat toliko cestovní náklady v rozsahu čtyř jízd do Chomutova a jedné jízdy do Plzně, kde se nachází pobočka Banky, -na daň z Nemovitostí ve výši 3.500,-Kč, uvedla, že ačkoli správkyni předala své účetnictví včetně předpisu na úhradu této daně ve výši 6.208,-Kč, správkyně ji neuhradila, -na revizi a údržbu (zimní provoz) ve výši 19.700,-Kč, uvedla, že je neoprávněný, neboť Nemovitosti nechala již na podzim roku 2009 řádně zazimovat , na což zástupce správkyně při předávání Nemovitostí upozornila, -na výměnu zámků ve výši 21.000,-Kč, uvedla, že je neoprávněný, neboť dne 27.6.2011 předala zástupci správkyně klíče od (prázdných) Nemovitostí, 4) s vydáním výtěžku zpeněžení Nemovitostí Bance ve výši 1.979.480,40 Kč, neboť se z podání ze dne 25.5.2012, které bylo jejím jménem doručeno insolvenčnímu soudu, dozvěděla, že ke dni 24.11.2009 byla zajištěná pohledávka ve výši 3.084.463,60 Kč, kterou Banka přihlásila do insolvenčního řízení (dále též jen Pohledávka) v rozsahu 2.800.000,-Kč uhrazena, a aktuální výše Pohledávky tudíž činí toliko 284.463,40 Kč.

Dlužnice dále poukazovala na to, že insolvenční soud vydal napadené usnesení v situaci, kdy mu správkyně nepředložila listiny dokládající veškeré výdaje související se zpeněžením Nemovitostí, ačkoli ji k tomu usnesením ze dne 21.5.2012 vyzval. Proto požadovala, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a umožnil, aby byly náklady spojené se zpeněžením Nemovitostí řádně přezkoumány jak z hlediska výše, tak z hlediska oprávněnosti a účelnosti.

Správkyně ve vyjádření k odvolání konstatovala, že Nemovitosti zpeněžila transparentně dle pokynů Banky, a podotkla, že pokud měla dlužnice zato, že existuje (existoval) kupec, jenž by za ně nabídl vyšší částku, mohla ji na to upozornit, což neučinila. Zdůraznila, že s výdaji vynaloženými na zpeněžení a správu Nemovitostí včetně provize realitní kanceláře vyslovila Banka souhlas, což ostatně bylo (toliko) v její kompetenci, jelikož se tyto výdaje odečítají z výtěžku zpeněžení určeného k jejímu uspokojení. Tvrzení dlužnice, že jí předala řádně vedené účetnictví, odmítla jako nepravdivé s tím, že předávací protokol nebyl podepsán. K tomu, že údajně došlo k částečné úhradě Pohledávky, uvedla, že ani na tuto okolnost, jež se z účetních dokladů nepodávala, ji dlužnice neupozornila nehledě na to, že k jejímu dotazu jí Banka sdělila opak.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 298 IZ mají zajištění věřitelé právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena z výtěžku zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla zajištěna (odst. 1). Výtěžek zpeněžení po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením a po odečtení částky připadající na odměnu insolvenčního správce vydá insolvenční správce se souhlasem insolvenčního soudu zajištěnému věřiteli (odst. 2). Náklady spojené se zpeněžením lze odečíst nejvýše v rozsahu 5 % výtěžku zpeněžení; náklady spojené se správou nejvýše v rozsahu 4 % výtěžku zpeněžení. Se souhlasem zajištěného věřitele lze odečíst náklady i ve větším rozsahu (odst. 3). V následujících odstavcích řeší toto ustanovení nesplnění povinnosti zajištěného věřitele dle ust. § 157 odst. 1 IZ uhradit polovinu odměny a hotových výdajů uhrazených znalci odpočtem této částky od výtěžku zpeněžení (odst. 4) a vylučuje aplikaci odstavce 2 v případě, že zajištěný věřitel splnil povinnost dle ust. § 230 odst. 3 IZ nést ze svého náklady spojené s provedením pokynů směřujících k řádné správě věci, práva, pohledávky nebo majetkové hodnoty, která slouží k zajištění pohledávky (odst. 5).

Odvolací soud považoval v první řadě za nutné uvést, že považoval za neopodstatněnou odvolací námitku, že napadené usnesení je předčasné s tím, že vydání výtěžku zpeněžení Nemovitostí Bance brání dlužnicí iniciované řízení o žalobě na určení neplatnosti kupní smlouvy ze dne 23.3.2012, jíž byly Nemovitosti zpeněženy mimo dražbu (č.d. C1-1). Odvolací soud již v usnesení č.j. MSPH 60 INS 628/2011, 1 VSPH 230/2012-B-740 ze dne 29.2.2012 dovodil, že insolvenční soud při rozhodování o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli dle ust. § 298 IZ zásadně nepřihlíží k dosud neskončeným řízením o žalobách dle ust. § 289 odst. 3 IZ na neplatnost smlouvy, kterou došlo ke zpeněžení majetku sloužícího k zajištění mimo dražbu. Akceptovat neskončené řízení o neplatnost smlouvy, kterou došlo ke zpeněžení mimo dražbu, jako okolnost, která bez dalšího brání považovat zpeněžení majetku podstaty provedené na jejím základě za řádně uskutečněné, by fakticky vedlo k zablokování a nepřípustnému přerušení insolvenčního řízení, neboť by v něm (do doby skončení řízení o neplatnost) nebylo možno rozhodnout o použití výtěžku získaného zpeněžením (ať již vydáním výtěžku zajištěnému věřiteli nebo rozvrhem) ani projednat a schválit konečnou zprávu.

Odvolací soud se neztotožnil ani s výhradou, dle níž Bance nepřísluší právo na uspokojení Pohledávky z výtěžku zpeněžení Nemovitostí v rozsahu 1.979.480,40 Kč, neboť poté, co část Pohledávky ve výši 2.800.000,-Kč byla uhrazena, dosahuje její výše (zbývá na ni uhradit) pouze 284.463,40 Kč. Odvolací soud je totiž přesvědčen o tom, že insolvenční soud při rozhodování o žádosti insolvenčního správce o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli zásadně vychází z výsledků přezkoumání jeho pohledávky, tedy z toho, do jaké výše a v jakém pořadí byla v insolvenčním řízení zjištěna jako pohledávka s právem na uspokojení z předmětu zajištění, z jehož zpeněžení mu správce navrhuje vydat výtěžek. Potud lze poukázat na usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. MSPH 99 INS 8008/2009, 1 VSPH 313/2012-B-84 ze dne 28.3.2012, v němž odvolací soud akcentoval, že problematika zjištění a zajištění přihlášené pohledávky má být posuzována zásadně na přezkumném jednání, a naopak nemá být předmětem úvah soudu při rozhodování o vydání výtěžku ze zpeněžení předmětu zajištění. V tomto případě to platí tím spíše, že k údajnému zániku části Pohledávky splněním došlo (mělo dojít) ke dni 24.11.2009 (č.d. B-35), tj. nejen před přezkumným jednáním, jež se konalo dne 5.8.2011 (č.d. B-3), nýbrž i před zahájením insolvenčního řízení, k čemuž došlo dne 20.5.2011 (č.d. A-1). V poměrech této věci je tedy nutno vycházet z toho, že Pohledávka byla na přezkumném jednání zjištěna jako zajištěná ve výši 3.084.483,60 Kč, neboť ji správkyně (a ostatně ani dlužnice) nepopřela.

Odvolací soud ovšem shledal opodstatněnou tu část odvolací argumentace, jíž dlužnice insolvenčnímu soudu vytýkala, že napadené usnesení vydal předčasně, neboť mu správkyně nepředložila listiny dokládající, že náklady na zpeněžení a správu Nemovitostí, z nichž vycházel při určení tzv. čistého výtěžku zpeněžení Nemovitostí, skutečně vynaložila. Z obsahu spisu odvolací soud ověřil, že poté, co dne 25.4.2012 správkyně požádala soud o souhlas s vydáním výtěžku ze zpeněžení Nemovitostí zajištěnému věřiteli (č.d. B-29), soud ji usnesením ze dne 21.5.2012 (č.d. B-30) vyzval, aby do 14 dnů od doručení usnesení doplnila žádost kromě jiného o listiny dokládající náklady spojené se správou a zpeněžením

Nemovitostí. Správkyně na tento požadavek reagovala toliko tím, že soudu předložila souhlas Banky s výší výdajů souvisejících se zpeněženým majetkem (č.d. B-31).

Odvolací soud je přesvědčen o tom, že insolvenční soud je při rozhodování o udělení souhlasu s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli dle ust. § 298 IZ povinen z úřední povinnosti zkoumat správnost a účelnost nákladů, které insolvenční správce vynaložil v souvislosti se správou a zpeněžením zajištěného majetku. Především proto, že výše těchto nákladů má bezprostřední vliv nejen na míru uspokojení pohledávky zajištěného věřitele, jenž je tímto rozhodnutím přímo dotčen, nýbrž i na míru uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů, a to bez ohledu na to, zda se dle ust. § 305 IZ uspokojí před rozvrhem nebo dle ust. § 306 IZ při rozvrhu. Toto rozhodnutí se tedy týká všech účastníků insolvenčního řízení dlužníka nevyjímaje (ust. § 14 odst. 1 IZ).

Závěr o povinnosti insolvenčního soudu svébytně (autonomně) posoudit účelnost a výši výdajů vynaložených insolvenčním správcem při správě a zpeněžení zajištěného majetku je rovněž konformní s cílem insolvenčního řízení, jímž je dle ust. § 1 písm. a) IZ co nejvyšší a zásadně poměrné uspokojení dlužníkových věřitelů lhostejno zda zajištěných či nezajištěných. Na tomto závěru proto podle názoru odvolacího soudu nemůže nic změnit ani okolnost, že zajištěný věřitel (zde Banka) vyslovil s těmito výdaji souhlas.

Odvolací soud proto postupoval podle ust. § 219a odst. 2 a § 221 odst. 1 písm. a) OSŘ a napadené usnesení ve smyslu toho, co uvedeno shora, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, v němž bude třeba, aby se insolvenční soud zabýval důvodností správkyní vyúčtovaných (dosud řádně nedoložených) nákladů za zpeněžení a správu Nemovitostí a posoudil výhrady, jež proti nim vznesla dlužnice.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem.

V Praze dne 28.března 2013

JUDr. Jiří Kareta, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová