2 VSPH 10/2016-B-45
MSPH 60 INS 30124/2014 2 VSPH 10/2016-B-45

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Ivany Mlejnkové a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky v insolvenčním řízení dlužnice: Zuzany anonymizovano , anonymizovano , bytem K Lesu 758/49, 140 00 Praha 4, do něhož vstoupilo státní zastupitelství, o odvolání dlužnice proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 60 INS 30124/2014-B-35 ze dne 20. listopadu 2015

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 60 INS 30124/2014-B-35 ze dne 20. listopadu 2015 se z r u š u j e a věc se v r a c í soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 60 INS 30124/2014-B-35 ze dne 20.11.2015 v bodě I. výroku neschválil oddlužení dlužnice Zuzany anonymizovano (dále jen dlužnice ), v bodě II. výroku prohlásil na její majetek konkurs a v bodě III. konstatoval, že účinky rozhodnutí o prohlášení konkursu nastávají okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že se dlužnice insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení domáhala zjištění svého úpadku a povolení oddlužení. V návrhu uvedla, že se do finančních problémů dostala v souvislosti s financováním závazků své společnosti LC Toys, s.r.o., kterou založila za účelem podnikání, a následně ni byla uvalena exekuce. Přitom uvedla 4 své věřitele: Finanční úřad pro hlavní město Prahu, Obvodní soud pro Prahu 8, UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a.s. a ALLTOYS, s.r.o. Usnesením č.j. MSPH 60 INS 30124/2014-A-10 ze dne 29.12.2014 soud zjistil úpadek dlužnice a povolil jeho řešení oddlužením. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 č.j. 50 T 8/2015 ze dne 28.5.2015, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze sp. zn. 61 To 328/2015 ze dne 30.9.2015, které nabyly právní moci dne 30.9.2015, soud zjistil, že dlužnice byla uznána vinou ze spáchání přečinu krádeže spáchaného v jednočinném souběhu s přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku, přičemž svým jednáním měla na odcizených věcech způsobit škodu mimo jiné Jiřímu Severskému ve výši 169.695,-Kč a Lyra.com, s.r.o. ve výši 134.470,-Kč. Se zbývajícími nároky byli tito poškození odkázání na řízení ve věcech občanskoprávních.

Do insolvenčního řízení přihlásilo své pohledávky 8 věřitelů, mezi nimi i Jiří Severský, který přihlásil pohledávku ve výši 954.050,-Kč z titulu náhrady škody způsobené trestným činem krádeže spáchaným dlužnicí, a Lyra.com s.r.o., která přihlásila pohledávku ze stejného titulu ve výši 990.400,-Kč s tím, že po částečném odmítnutí přihlášky tohoto věřitele usnesením č.j. MSPH 60 INS 30124/2014-P5-3 ze dne 3.6.2015 činí jeho přihlášená pohledávka 568.870,-Kč.

Na to soud-cituje § 395 odst. 1 písm. a) a § 405 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ )-konstatoval, že ho dlužnice v insolvenčním návrhu (ani později) neinformovala o tom, že je s ní vedeno trestní řízení a že v němž uplatňují poškození nároky na náhradu škody. Tyto poškozené v návrhu na povolení oddlužení ani neoznačila jako své věřitele. Následně byla uznána vinnou ze spáchání výše uvedených přečinů a byla jí uložena povinnost nahradit J. Severskému a Lyra.com, s.r.o. -přihlášeným věřitelům-škodu ve výše uvedených částkách. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že dlužnice tyto věřitele, o jejichž pohledávkách z titulu náhrady škody bylo pravomocně rozhodnuto v trestním řízení, neuvedla v návrhu na povolení oddlužení se záměrem nehradit pohledávky všech svých věřitelů , a že tudíž podáním tohoto návrhu-jak vyšlo najevo až po povolení oddlužení-sleduje nepoctivý záměr dle § 395 odst. 1 písm. b) IZ (soud zřejmě mínil písmeno a/ cit. ustanovení). Proto soud podle § 405 odst. 1 a 2 IZ povolené oddlužení neschválil a na majetek dlužnice prohlásil konkurs.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala s požadavkem, aby je odvolací soud změnil a její oddlužení schválil. Důrazně se ohradila proti závěru soudu, že svým návrhem na povolení oddlužení sledovala nepoctivý záměr. K tomu vysvětlovala, že v řízení neustále atakuje stížnostmi bývalý manžel, údajný věřitel č. 4 Jiří Severský, se kterým dlužnice-což soud nevzal nijak v úvahu-dosud nemá vypořádané společné jmění manželů a který je spolu s dlužnicí spolumajitelem společnosti Lyra.com, s.r.o. (věřitele č. 5). Věřitelka č. 2 Jaroslava Nikoleniová je dřívější přítelkyně a nynější manželka J. Severského a věřitel č. 3 Roman Pavelek je jeho blízký přítel, je na něm finančně závislý; tyto osoby jsou spolu s J. Severským dalšími obviněnými ve společné kauze. Dlužnice se domnívá, že se jmenovaní (při manipulaci J. Severským) dohodli na společném postupu proti ní jak v trestním řízení, tak i v insolvenčním řízení. V současné době čelí J. Severský obvinění z trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby a v té souvislosti byl více než 11 měsíců umístěn v koluzní vazbě, a to mj. pro obavu manipulace se svědky. Dlužnice byla v této trestní věci vyslechnuta jako svědek a J. Severský jí to nemůže zapomenout. Nevyrovnal se s jejím odchodem a již více než 4 roky ji všemožně pronásleduje a psychicky týrá-emailem, smskami, pomluvami i množstvím trestních oznámení, jež podala i jeho matka a J. Nikoleniová. Dle odborného posudku opatrovnického soudu je J. Severský manipulátor a jeho osobnost je narušena do té míry, že není schopen vnímat realitu. Jedním z důvodů platební neschopnosti dlužnice pak byly neustále rostoucí náklady na právní zastoupení a obranu proti sporům s bývalým manželem, jakož i jeho nesplněný příslib daný dlužnici v době zahájení jejího podnikání (ještě v době jejich manželství), že jí při rozchodu poskytne majetkové vyrovnání. To ale neučinil a dlužnice si tak na rozjezd podnikání musela půjčit od banky. V podnikání přestalo se jí dařit poté, co bývalý manžel její aktivity všemožně mařil (např. způsobil zničení její provozovny).

Dále dlužnice uvedla, že jakkoli soudu vskutku neoznámila písemně zahájení svého trestního stíhání, insolvenční správce o tom věděl a nevedl dlužnici k tomu, aby soud o dané skutečnosti zvlášť informovala, a ani on sám tak neučinil. Dlužnice přitom nepovažovala toto trestní stíhání za nějak závažné, jelikož J. Severský na ni od jejího odchodu podával trestní oznámení téměř každý měsíc a dlužnice očekávala, že i dané trestní oznámení dopadne stejně jako ta ostatní, totiž jeho odložením. Jelikož se však k tomuto trestnímu oznámení J. Severského připojily i další osoby (jemu blízké). Podařilo se mu tím dodat věci větší vážnosti a dosáhnout odsouzení dlužnice. V trestním řízení přitom soud nevzal v potaz, že údajní poškození a svědci jsou všichni s bývalým manželem dlužnice úzce provázáni. Dlužnici nebyl povolen žádný svědek na podporu její neviny. Údajná krádež se měla uskutečnit v jejím bývalém domově, kde 14 let s manželem a dětmi žila a odkud si při svém útěku před agresivním manželem nestačila odnést spoustu osobních věcí. Domnívá se, že nelze odcizit vlastní věci, věci dětí a věci náležející do společného jmění manželů. K nápravě evidentní křivdy (nespravedlivého rozsudku) dlužnice hodlá podat dovolání.

V insolvenčním řízení dlužnice uvedla jen své skutečné věřitele, která nepopřela. Vůbec ji nenapadlo, že se vylhaná kauza jejího bývalého manžela a spol. dostane až k soudu, natož že by snad mohlo dojít k jejímu odsouzení. Tuto skutečnost považuje za výsledek manipulace jejího bývalého manžela, který se nemůže vyrovnat s jejím odchodem. K žádné skutečné škodě (než újmě ega J. Severského) podle názoru dlužnice nedošlo, tj. pohledávky věřitelů č. 2-5 nepovažuje za oprávněné, žádnému z nich škoda nevznikla. Tito věřitelé přitom v průběhu insolvenčního řízení několikrát měnili výši svých přihlášených pohledávek: věřitelka č. 4 J. Nikoléniová pohledávku ve výši 49.350,-Kč snížila na 21.510,-Kč, podala incidenční žalobu a její pohledávka byla odmítnuta (proti čemuž se odvolala), věřitel č. 3 R. Pavelek pohledávku ve výši 174.000,-Kč snížil na 107.750,-Kč, incidenční žalobu vzal zpět a pohledávka byla odmítnuta, věřitel č. 4 J. Severský pohledávku ve výši 1.356.910 Kč zvýšil na 1.964.615,-Kč a podal incidenční žalobu (ve které jsou evidentní rozpory žalovaných částek oproti přihlášce), věřitel č. 5 Lyra.com, s.r.o. pohledávku ve výši 1.129.000,-Kč snížil na 568.870,-Kč a podal incidenční žalobu. Uvedení věřitelé navíc (vedle přihlášek) podali i exekuční návrhy. Dlužnice se domnívá, že obrovský tlak věřitelů č. 4 a 5 na prohlášení konkursu na její majetek, který není provázen očekáváním finančního plnění dlužnice, jasně svědčí o tom, že jde o stalking vůči její osobě. Případné prohlášení konkursu by přitom pro dlužnici a její nezletilé děti, jež má ve výhradní péči, mohlo mít fatální důsledky.

K tomu dlužnice poukázala na svoji snahu splnit všechny závazky, již dokládá skutečnost, že jakmile shledala nereálným udržet dále svoji společnost, rozhodla se prodat své nemovitosti. K tomu oslovila několik zájemců (i věřitelů) a nemovitosti pak prodala prostřednictvím realitního makléře-za tržní cenu (jak v řízení doložila)-společnosti Roltin, s.r.o. Insolvenčnímu správci přitom poskytla doklady svědčící o tom, že peníze získané prodejem použila na úhradu služeb advokátů, na školné dětí a dále na umoření svých osobních půjček a úvěrů, leasing a běžnou spotřebu.

K důkazu svých tvrzení dlužnice přiložila k odvolání kopii výňatku z výše zmíněného odborného znaleckého posudku opatrovnického soudu ohledně Ing. Jiřího Severského, kopii své žaloby proti Ing. J. Severskému na vypořádání společného jmění manželů, seznam spisů vedených k podaným trestním oznámením, kopie úředních záznamů Policie České republiky o vysvětleních podaných dlužnicí a Ing. Severským dle § 158 odst. 6 trestního řádu a dalších souvisejících listin.

Vrchní soud v Praze (aniž nařizoval jednání-§ 94 odst. 2 c/ a d/ IZ) přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro jeho potvrzení či změnu.

Dlužník, který splňuje podmínky subjektivní přípustnosti oddlužení vymezené v § 389 IZ, může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením.

Podle § 398 odst. 1 IZ lze oddlužení provést zpeněžením majetkové podstaty (viz odstavec 2) nebo plněním splátkového kalendáře (viz odstavec 3).

Podle § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud návrh na povolení oddlužení zamítne, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí. Podle § 395 odst. 2 téhož zákona insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení i tehdy, jestliže dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení.

Podle § 403 IZ má-li insolvenční správce za to, že zde jsou skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, upozorní na ně před rozhodnutím schůze věřitelů o způsobu oddlužení a v případě uvedeném v § 399 odst. 3 do 3 dnů po zveřejnění výsledků hlasování v insolvenčním rejstříku (odst. 1). Věřitelé, kteří hlasovali o přijetí způsobu oddlužení, mohou namítat, že zde jsou skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Tyto námitky mohou uplatnit nejpozději do skončení schůze věřitelů, která rozhodovala o způsobu oddlužení, a v případě uvedeném v § 399 odst. 3 do 10 dnů po zveřejnění výsledků hlasování v insolvenčním rejstříku. K později vzneseným námitkám a k námitkám uplatněným věřiteli, kteří nehlasovali o přijetí způsobu oddlužení, se nepřihlíží. Platí, že věřitelé, kteří včas neuplatnili námitky podle věty první, souhlasí s oddlužením bez zřetele k tomu, zda dlužník má dluhy z podnikání (odst. 2). Včas podané námitky podle odstavce 2, uplatněné oprávněnými osobami, projedná insolvenční soud při jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, kteří podali námitky (odst. 3).

Podle § 405 IZ insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení (odstavec 1). Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (odstavec 2).

Z citované právní úpravy plyne, že přípustnost oddlužení ve smyslu § 389 odst. 1 IZ a jeho přípustnost z hlediska splnění podmínek vymezených v § 395 IZ insolvenční soud zkoumá jak ve stadiu rozhodování o návrhu na povolení oddlužení (se zřetelem ke skutečnostem, které dlužník uvedl v návrhu na povolení oddlužení a v insolvenčním návrhu, popřípadě se zřetelem ke skutečnostem doloženým věřiteli), tak ve fázi insolvenčního řízení následující po povolení oddlužení (na podkladě stávajícího skutkového stavu věci vyplývajícího z dosavadních výsledků insolvenčního řízení). K tomu srovnej závěry usnesení Nejvyššího soudu ze usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.10.2010, sen. zn. 29 NSČR 16/2010, uveřejněného pod č. 79/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 31.3.2011, sen. zn. 29 NSČR 20/2009, uveřejněného pod č. 113/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a usnesení ze dne 29.9.2010, sen. zn. 29 NSČR 6/2008, uveřejněného pod č. 61/2011 Sbírky soudních rozhodnutí. Z těchto judikatorních závěrů Nejvyššího soudu se podává, že pro řešení otázky, zda důvody obsažené v § 395 IZ mají být uplatněny při posouzení přípustnosti oddlužení (pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení) nebo (až) při posouzení jeho věcné opodstatněnosti (pro neschválení oddlužení), není určující časové hledisko, tedy to, že (jak se podává z dikce § 405 odst. 1 IZ) skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, vyšly najevo (až) v průběhu insolvenčního řízení (po povolení oddlužení). Podstatná je naopak kvalita posouzení zákonných kritérií v jednotlivých fázích oddlužení, tedy to, zda je v možnostech insolvenčního soudu příslušné skutečnosti prověřit (jejich existenci zjistit nebo vyloučit) v jednotlivých fázích oddlužení.

Požadavek dlužníkova poctivého záměru a požadavek minimální 30 % míry uspokojení pohledávek jeho nezajištěných věřitelů pojatých do oddlužení (§ 395 odst. 1 písm. a/ a b/ IZ) představují esenciální podmínky přípustnosti oddlužení, které jsou (při řádném a včasném splnění všech dlužníkových povinností podle schváleného způsobu oddlužení) předpokladem naplnění účelu oddlužení-osvobození dlužníka od placení zbytku jeho dluhů dle § 414 a násl. IZ (viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSHK 45 INS 8999/2009, 3 VSPH 535/2010-B ze dne 24.8.2010).

K podmínce přípustnosti oddlužení vyjádřené v § 395 odst. 1 písm. a) IZ požadavkem předpokladu dlužníkova poctivého záměru se vyslovil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 28.7.2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2009, uveřejněném pod č. 14/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (R 14/2012). V něm vysvětlil, že dané ustanovení patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to jest k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Nepoctivost dlužníkova záměru se ani v režimu právní úpravy platné do 31.12.2013 nevyčerpávala (jen) jednáními, jež byly tehdy co domněnky nepoctivého záměru popsány v § 395 odst. 3 IZ. K úsudku ve smyslu § 395 odst. 1 písm. a) IZ mohou vést různá jednání dlužníka. Může jít např. o jednání, které směřuje k poškozování věřitelů (lhostejno, že nesankcionované normami trestního práva) v době před zahájením insolvenčního řízení, nebo zatajování skutečností týkajících se majetkových poměrů dlužníka. Závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, je závislý vždy na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení.

K tomu Nejvyšší soud v usnesení ze dne 28.3.2012, sen. zn. 29 NSČR 32/2011, uveřejněném pod č. 112/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (R 112/2012) dále vysvětlil, že posouzení, zda dlužník (ne)sleduje podáním návrhu na oddlužení nepoctivý záměr je logicky navázáno na hodnocení skutečností, které se udály v určitém časovém rámci, zpravidla před zahájením insolvenčního řízení. Přitom je ovšem mít na paměti, že o způsob řešení svého úpadku oddlužením typově žádají i osoby, které si úpadkovou situaci přivodily do jisté míry lehkomyslným, marnotratným nebo obecně málo zodpovědným přístupem ke svým majetkovým záležitostem (počínaje tzv. řetězením úvěrů a půjček a konče třeba i utrácením peněz v hracích automatech), ale v určité fázi života (zpravidla časově úzce propojené dobou zahájení insolvenčního řízení) se rozhodly tento přístup změnit a své ekonomické potíže řešit smysluplnou cestou v insolvenčním řízení. Nalézt hranici, po jejímž překročení lze z událostí předcházejících zahájení insolvenčního řízení dovodit, že dlužník sleduje podáním návrhu na oddlužení nepoctivý záměr, může být obtížné, avšak podstatné je, zda nejpozději v době rozhodování insolvenčního soudu o schválení oddlužení je důvod usuzovat, že dlužník se poctivě snaží vypořádat s věřiteli a napravit stav vyvolaný předchozí nehospodárnou správou svého majetku. Přitom není vyloučeno ani to, aby jako dlužníkovy kroky směřující k poctivému vypořádání se s věřiteli zohlednil odvolací soud i jednání dlužníka, které může být (až v odvolacím řízení) i reakcí na důvody usnesení, jímž soud prvního stupně neschválil oddlužení.

Ve smyslu uvedeného konstantní soudní judikatura stojí na tom, že insolvenční soud má při zkoumání poctivého záměru dlužníka vždy nejen právo, ale i povinnost úvahy a posouzení všech významných okolností. V tom směru soud může ve prospěch dlužníka zohlednit v potřebných souvislostech např. skutečnost, že před zahájením insolvenčního řízení projevoval náležitou snahu o zapravení svých závazků, že usiluje o maximální možné uspokojení svých nezajištěných věřitelů v oddlužení a v tom smyslu si pro případný navržený splátkový kalendář opatřil co nejvyšší výdělek, kterého je schopen dosáhnout, nebo se mu dokonce podařilo zajistit nad rámec těchto příjmů, které by umožnily minimální zákonnou míru uspokojení nezajištěných věřitelů, další finanční přispění od třetích osob, anebo že v rámci oddlužení je možno reálně očekávat vyšší uspokojení nezajištěných věřitelů než v konkursu.

Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že dne 6.11.2014 podala dlužnice insolvenční návrh ze dne 5.11.2014 spojený s návrhem na povolení oddlužení, které navrhla provést ve formě splátkového kalendáře. V návrhu označila 4 své věřitele-Obvodní soud pro Prahu 8, Finanční úřad pro hl. město Prahu, UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a.s. a Alltoys, s.r.o.-s pohledávkami v celkové výši 2.150.058,-Kč, které jsou ve výši 610.758,-Kč nezajištěné.

Usnesením č.j. MSPH 60 INS 30124/2014-A-10 ze dne 29.12.2014 soud prvního stupně rozhodl o zjištění úpadku dlužnice a povolil jeho řešení oddlužením; insolvenčním správcem ustanovil Mgr. Michala Šimků.

Ve lhůtě stanovené ve výše uvedeném usnesení o úpadku byly do insolvenčního řízení přihlášeny nepodmíněné nezajištěné pohledávky 8 věřitelů v celkové výši 5.754.868,65 Kč. Mezi nimi přihlásili 4 věřitelé (v lednu 2015) nevykonatelné-dosud pravomocně nepřiznané-pohledávky z titulu náhrady škody způsobené trestným činem dlužnice (z nich 2 věřitelé též z jiného titulu), a to věřitelka č. 2 Jaroslava Nikoleniová pod P2 ve výši 49.350,-Kč, věřitel č. 4 Roman Pavelek pod P3 ve výši 174.000,-Kč, věřitel č. 4 Ing. Jiří Severský pod P4/1,2 ve výši 1.115.550,-Kč a pod P4/3,4 z jiného titulu ve výši 241.360,-Kč (celkem 1.356.910,-Kč) a věřitel č. 5 Lyra.com, s.r.o. pod P5/1 ve výši 990.400,-Kč a pod P5/2,3 ve výši 138.600,-Kč z jiného titulu (celkem 1.129.000,-Kč). Pouze tyto pohledávky na přezkumném jednání konaném (v odročeném termínu) dne 26.3.2014 popřeli zcela co do pravosti insolvenční správce a dlužnice, která sama popřela zčásti-do výše 1.764,67 Kč-také dílčí pohledávku P8/1 věřitele č. 8 Alltoys, s.r.o.; ze strany přihlášených věřitelů k žádnému popření nedošlo. Věřitelka č. 2 (J. Nikoleniová) podala podle § 198 odst. 1 IZ žalobu na určení pravosti své popřené pohledávky jen ve výši 21.510,-Kč, načež soud prvního stupně pravomocným usnesením ze dne 3.6.2015 (P2-6) odmítl popřenou nežalovanou část pohledávky, k níž se nepřihlíží, a poté dosud nepravomocným usnesením ze dne 2.10.2015 (o odvolání proti němu zatím nebylo rozhodnuto), odmítl i žalovaný zbytek pohledávky vzhledem k tomu, že incidenční žaloba byla podána v částce nižší než 50% přihlášené pohledávky. Věřitel č. 3 (R. Pavelek) podal žalobu na určení pravosti své popřené pohledávky jen ve výši 107.750,-Kč, kterou ale vzal podáním ze dne 29.5.2015 v plném rozsahu zpět a daného insolvenčního řízení se již neúčastní, když soud prvního stupně nejprve pravomocným usnesením ze dne 3.6.2015 (P3-5) odmítl popřenou nežalovanou část pohledávky a poté pravomocným usnesení ze dne 1.10.2015 (P3-6) odmítl zbytek pohledávky, ohledně níž byla žaloba vzata zpět. Věřitel č. 4 (Ing. Severský) podal žalobu na určení pravosti všech popřených pohledávek, a to ve výši 1.964.615,-Kč přesahující jejich přihlášenou a popřenou výši; o jeho žalobě dosud nebylo rozhodnuto. Věřitel č. 5 (Lyra.com, s.r.o.) podal žalobu na určení pravosti popřené pohledávky P5/1 (z titulu náhrady škody), a to jen ve výši 568.870,-Kč, nežalovaný zbytek přihlášených popřených pohledávek soud prvního stupně odmítl pravomocným usnesením ze dne 3.6.2015 (P5-3).

Na schůzi věřitelů konané-za účasti věřitelů č. 2, 3, 4, 5 a 8-dne 26.3.2014 bezprostředně po skončení přezkumného jednání věřitelé (po přednesení zprávy insolvenčního správce, vyjádření dlužnice a přiznání hlasovacích práv věřitelům č. 2, 3 a 4) hlasovali o způsobu oddlužení a usnesli se na tom, že má být provedeno ve formě zpeněžení majetkové podstaty. O schválení oddlužení ale soud nerozhodl, neboť před skončením schůze přítomný věřitel č. 8 (Alltoys, s.r.o.) vznesl námitku nepřípustnosti oddlužení s argumentem, že jeho pohledávka pochází z podnikání dlužnice, takže bez jeho souhlasu je tento způsob řešení úpadku vyloučen, a že navíc usuzuje na nepoctivý záměr dlužnice vzhledem k tomu, že v době splatnosti jeho pohledávky dlužnice prodala své nemovitosti a výtěžek k uspokojení jeho pohledávky nepoužila. Tyto námitky byly projednávány při nařízeném jednání konaném dne 7.5.2015, které soud odročil na den 18.8.2015, nicméně toto jednání dne 4.8.2015 odvolal (a další již nekonal), neboť věřitel č. 8 vzal zcela zpět své námitky (podáním ze dne 11.6.2015, B-21), jakož i přihlášku svých pohledávek, což soud vzal na vědomí usnesením ze dne 11.9.2015 (P8-5) a jeho nastalou právní mocí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení skončila.

Poté Městské státní zastupitelství v Praze, jež do insolvenčního řízení vstoupilo, upozornilo soud prvního stupně na nepravomocný trestní rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. 50 T 8/2015 ze dne 28.2015 vydaný v trestním řízení dlužnice (B-25) a následně informovalo o vydání odvolacího rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 61 To 328/2015 ze dne 30.9.2015 (B-27). Soud prvního stupně vyžádal od procesního trestního soudu oba rozsudky s vyznačenou doložkou právní moci a založil je do spisu (B-32 a 33). Z těchto listin plyne, že dlužnice byla rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 č.j. 50 T 8/2015 ze dne 28.5.2015 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze sp. zn. 61 To 328/2015 ze dne 30.9.2015, které nabyly právní moci dne 30.9.2015 (doložka právní moci vyznačena dne 29.10.2015) uznána vinou ze spáchání přečinu krádeže spáchaného v jednočinném souběhu s přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku a přečinem neoprávněného užívání cizí věci odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 roku s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 1 roku. Současně jí byla uložena povinnost zaplatit na náhradě škodě poškozeným Jaroslavě Nikoleniové částku ve výši 21.510,-Kč, Romanu Pavelkovi částku 23.350,-Kč, Ing. Jiřímu Severskému částku 169.695,-Kč a společnosti Lyra.com, s.r.o. částku 134.470,-Kč; se zbytkem svých škodních nároků byli poškození odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.

Vzápětí podali dne 9.11.2015 (B-34) věřitelé č. 4 Ing. Severský a věřitel č. 5 Lyra.com, s.r.o. (jednající svým jednatelem Ing. Severským) návrh, aby soud prvního stupně s ohledem na výše uvedené pravomocné trestní rozsudky s přísudky náhrady škody podle § 418 odst. 1 písm. c) IZ, popř. dle odst. 3 téhož ustanovení schválené oddlužení zrušil a na majetek dlužnice prohlásil konkurs. Takový návrh byl samozřejmě nepřípadný (bezpředmětný) s ohledem na to, že oddlužení nebylo schváleno a ustanovení § 418 IZ se tudíž nijak neuplatní.

Na to soud prvního stupně bez dalšího vydal napadené usnesení, jímž oddlužení dlužnice neschválil a na její majetek prohlásil konkurs, shledav oddlužení dlužnice nepřípustným pro její nepoctivý záměr dle § 395 odst. 1 písm. a) IZ. Tento závěr postavil soud výlučně na tom, že ho dlužnice neinformovala o svém probíhajícím trestním řízení, ve kterém poškození (mezi nimi stávající přihlášení věřitelé č. 4 a 5) uplatnili nároky na náhradu škody, a že tyto osoby neoznačila v podaném insolvenčním návrhu (a návrhu na povolení oddlužení) jako své věřitele.

Výtka soudu prvního stupně, že ho dlužnice neinformovala o svém probíhajícím trestním řízení je neopodstatněná potud, že dlužník ze zákona takovou povinnost nemá. V tom směru měl dlužník domáhající se povolení oddlužení jistou informační povinnost jen v insolvenčním řízení zahájeném do 31.12.2013 a jedině pokud šlo o trestní řízení, které s dlužníkem proběhlo (podle výpisu z rejstříku trestů) v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení a které skončilo pravomocným odsouzením pro trestný čin majetkové nebo hospodářské povahy. S touto okolností totiž tehdejší ust. § 395 odst. 3 písm. b) IZ spojoval vyvratitelnou právní domněnku nepoctivého záměru, a to s pozdějším výslovným dovětkem, že tato domněnka se neuplatní, lze-li na základě dlužníkem prokázaných skutečností usuzovat na to, že se o nepoctivý záměr nejedná. Uvedená právní domněnka (jakož i druhá domněnka stanovená v § 395 odst. 3 pod písm. b/ IZ) ale byla s účinností od 1.1.2014 zrušena, a to především proto, že vedla (i po citovaném zákonném dovětku) k nežádoucímu zjednodušenému pohledu na věc opomíjejícímu všechny okolnosti, které je třeba při posuzování poctivosti dlužníkova záměru zohlednit. V projednávané věci přitom trestní řízení dlužnice bylo pravomocně skončeno (s přiznáním shora uvedených škodních pohledávek čtyřem poškozeným) až dnem 30.9.2015. Již předtím ovšem byl soud prvního stupně o vedení tohoto řízení (a v něm uplatněných škodních nárocích) informován, a to prostřednictvím podaných přihlášek poškozených a správcova popěrného stanoviska.

Druhou výtku, že dlužnice v podaném insolvenčním návrhu spojeném s návrhem na povolení oddlužení neuvedla věřitele, kteří v jejím trestním řízení uplatnili pohledávky náhrady škody, jež jim posléze byly tomto řízení pravomocně přiznány, soud prvního stupně bez dalšího spojil se závěrem, že tím dlužnice sledovala záměr nehradit pohledávky všech svých věřitelů , což je záměr nepoctivý. Takový paušální úsudek však odvolací soud nepokládá za případný.

Nepoctivý záměr dlužníka předpokládá dlužníkovo vědomé (záměrné) jednání, jímž se před navržením oddlužení (popř. během řízení o něm) zachoval způsobem směřujícím k poškozování jeho věřitelů, popř. v insolvenčním řízení zatajoval rozhodné skutečnosti týkající se jeho majetkových poměrů ve snaze zmenšit vyhlídky věřitelů na jejich uspokojení v oddlužení. Závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, je přitom-jak již řečeno-vždy závislý na posouzení všech konkrétních okolností, jež vyjdou v insolvenčním řízení najevo. Stěží však lze dlužníkův nepoctivý záměr dovozovat (bez dalšího) jen z toho, se v insolvenčním řízení posléze ukázaly být neúplnými údaje o stavu jeho věřitelů nebo výši jejich pohledávek, které uvedl v podaných návrzích (v seznamu závazků). Dlužník totiž nemůže rozumně počítat s tím, že by zatajením některých svých věřitelů (či skutečné výše jejich pohledávek)-jde-li o tuzemské věřitele-mohl výsledek řízení zmanipulovat tak, aby schválení oddlužení dosáhl, neboť tímto způsobem nemůže zabránit tomu, aby se do řízení všichni jeho věřitelé (s plnou výší svých pohledávek) přihlásili a aby pak soud podle toho-se zřetelem k výsledku přezkumu přihlášených pohledávek -podmínky schválení oddlužení (dostatečnost dlužníkovy nabídky pro předpoklad uspokojení nezajištěných věřitelů alespoň v rozsahu dle § 395 odst. 1 písm. b/ IZ) posoudil. Ani ti tuzemští věřitelé, které dlužník v návrhu (seznamu) uvedl, nejsou o zahájení insolvenčního řízení a o rozhodnutí o úpadku se stanovením konečné přihlašovací lhůty (§ 136 odst. 2 písm. d/ a odst. 3 IZ) zvlášť zpraveni, tedy jinak než doručením usnesení jeho zveřejněním v insolvenčním rejstříku (tj. vyhláškou dle § 71 odst. 1 IZ). Příležitost tuzemských věřitelů k přihlášení jejich pohledávek za dlužníkem je tedy zásadně stejná bez ohledu na to, zda je dlužník soudu uvedl, či nikoli.

Poznatek, že dlužník v seznamu závazků, který je povinnou jeho insolvenčního návrhu (§ 104 odst. 1 písm. b/ IZ) i návrhu na povolení oddlužení (§ 392 odst. 1 písm. a/ IZ) neuvedl všechny své věřitele, jejichž existence posléze v insolvenčním řízení vyšla najevo, ale samozřejmě může být důvodem k závěru o lehkomyslném nebo nedbalém přístupu dlužníka k plnění jeho povinností v insolvenčním řízení ve smyslu § 395 odst. 2 IZ. To však zpravidla jen v případě, že nejde o pochybení ojedinělé a že tedy v tom směru lze mít vůči dlužníku i nějaké další výtky, a ovšem také jen za předpokladu, že se předmětného pochybení dlužník vskutku dopustil, tj. že v seznamu závazků neuvedl jako své věřitele-jak mu předepisuje § 104 odst. 3 IZ-všechny osoby, o kterých mu v té době bylo známo, že vůči němu pohledávky mají, nebo že vůči němu pohledávky uplatňují (třebas by je dlužník neuznával, což by v seznamu vyjádřil jejich popřením s uvedením rozsahu a důvodu tohoto popření).

Soud prvního stupně však neučinil žádná zjištění nutná k závěru, že dlužnice svoji uvedenou procesní povinnost řádně nesplnila. Nijak totiž nezkoumal, od kdy dlužnice věděla o tom, že vůči ní nynější věřitelé č. 4 a 5 (jež v návrzích a seznamu neuvedla) uplatňují své pohledávky náhrady škody (které jim byly posléze v trestním řízení dlužnice pravomocně přisouzeny), a zda tedy dlužnice měla povědomost o uplatnění těchto pohledávek již v době, kdy návrhy a seznam svých závazků soudu podala, tj. dne 6.11.2014. Soud ostatně nepovažoval za podstatné ani zjištění, kdy vlastně bylo trestní řízení dlužnice zahájeno a kdy se o tom dozvěděla.

Z uvedeného plyne, že soud prvního stupně vyčítal dlužnici nesplnění povinnosti uvést v návrzích (seznamu závazků) věřitele č. 4 a 5, aniž by předestřel rozhodná skutková zjištění svědčící o tom, že při podání návrhů dlužnice tuto povinnost vskutku měla (a nerespektovala ji). Bez tohoto náležitého skutkového podkladu soud dokonce dlužnici přičítal, že dané věřitele neuvedla záměrně-že je zatajila s úmyslem vyřadit je z uspokojení v insolvenčním řízení, ačkoli takové nekalé očekávání nelze dlužnici rozumně podsouvat bez toho, že by bylo jinak zřejmé, že takový nepoctivý záměr vskutku chovala a že proto věřitele č. 4 a 5 v návrzích (seznamu) neuvedla, ač tak ve smyslu § 104 odst. 3 IZ učinit měla.

Nic z toho ale, jak již řečeno, soud prvního stupně nezkoumal, vystačiv pro svůj závěr o nepoctivém záměru dlužnice jen se zjištěními a úvahami zcela nedostatečnými, které ani dlužnici nezpřístupnil a nenařídil o věci jednání, jak náleží (s dlužnicí předtím projednával jen námitky věřitele č. 8 postavené na zcela jiných důvodech a posléze stažené). Soud tak dlužnici nedal řádně možnost, aby jeho úsudku o nepřípustnosti oddlužení-prezentovanému až v napadeném usnesení-jakkoli oponovala a na svoji obhajobu snášela argumenty a důkazy. Tímto svým nesprávným postupem, založeným současně na zjevně neúplných a schematických východiscích, soud prvního stupně řešení celé nastolené otázky fakticky-nepřípustně-přenesl do odvolacího řízení.

Z uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu v celém rozsahu zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V něm soud-v intencích vysloveného právního názoru odvolacího soudu-otázku poctivosti záměru dlužnice (či řádného plnění jejích povinností v insolvenčním řízení) znovu náležitě posoudí na podkladě skutkového stavu věci vyplývajícího z dosavadních výsledků insolvenčního řízení, bere přitom v úvahu další vysvětlení dlužnice a listinné důkazy nabídnuté v odvolacím řízení, popř. vyžádá od dlužnice další doplnění či sám provede jiná šetření, která pak k uzavření otázky přípustnosti oddlužení projedná na jednání k tomu účelu svolaném.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu, prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 26. ledna 2016

Mgr. Ivana M l e j n k o v á , v. r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková