2 VSOL 999/2015-A-16
KSOS 34 INS 818/2015 2 VSOL 999/2015-A-16

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Vojtěcha Brhla a Mgr. Martina Hejdy v insolvenční věci dlužníka Romana anonymizovano , anonymizovano , bytem Trojanovice 698, PSČ 744 01, o insolvenčním návrhu věřitele Komerční banky, a. s., identifikační číslo 45317054, se sídlem Praha 1, Na Příkopě 33/969, PSČ 114 07, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. KSOS 34 INS 818/2015-A-10 ze dne 29. 6. 2015,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí Krajský soud v Ostravě (dále jen insolvenční soud ) zjistil úpadek dlužníka Romana anonymizovano (výrok I.), na majetek dlužníka prohlásil konkurs (výrok II.) a do funkce insolvenčního správce ustanovil Mgr. Kateřinu Koldasovou, IČO 74630059, se sídlem Ostrava, Na Hradbách 1440/16, PSČ 702 00 (výrok III.).

V důvodech rozhodnutí insolvenční soud uvedl, že insolvenční řízení bylo zahájeno insolvenčním návrhem věřitele Komerční banky, a.s. (insolvenčního navrhovatele) ze dne 15. 1. 2015, ke kterému se dlužník i přes výzvu insolvenčního soudu nevyjádřil a rovněž nesplnil uloženou povinnost předložit seznam svého majetku, svých závazků a svých zaměstnanců. Z insolvenčního návrhu, jakož i z jeho příloh insolvenční soud zjistil a vzal za prokázané tvrzení insolvenčního navrhovatele o tom, že má vůči dlužníkovi pohledávku. Současně z provedených důkazů insolvenční soud zjistil, že označení další věřitelé dlužníka rovněž evidují za dlužníkem pohledávky, které dlužník již delší dobu nesplácí, přičemž tyto jsou již vykonatelné a jsou vymáhány exekučně. Na základě těchto skutečností insolvenční soud dospěl k závěru, že dlužník je v úpadku, neboť navrhovatel osvědčil, že dlužník má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto své závazky není schopen plnit, což vyplývá ze skutečnosti, že své závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Dlužník tak naplňuje podmínky úpadku ve formě platební neschopnosti dle § 3 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), když došlo k naplnění fikce dle ustanovení § 3 odst. 2 písm. b) a písm. d) IZ. S ohledem na skutečnost že dlužník nepodal ve lhůtě 30 dnů od doručení věřitelského insolvenčního návrhu u insolvenčního soudu návrh na povolení oddlužení, rozhodl insolvenční soud dle § 148 odst. 1 IZ současně o způsobu řešení jeho úpadku tak, že na majetek dlužníka prohlásil konkurs.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, ve kterém navrhoval, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a insolvenční návrh zamítl. Namítal, že rozhodnutí o úpadku nemělo být vydáno, když pohledávku insolvenčního navrhovatele z titulu poskytnutého úvěru nesplácí, neboť ji považuje za spornou. Ostatní tvrzené pohledávky již uhradil s výjimkou pohledávky vůči CETELEM ČR, a.s., kterou dosud splácí. Dlužník dále namítal, že se insolvenční navrhovatel snaží podáním insolvenčního návrhu obejít běžné nalézací řízení a dokazování v něm a jeho cílem je získání neoprávněné výhody v rámci insolvenčního řízení.

S přihlédnutím k datu zahájení insolvenčního řízení je v projednávané věci třeba aplikovat insolvenční zákon ve znění novely provedené zákonem č. 294/2013 Sb., účinné od 1. 1. 2014. Podle § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. V dané věci se přiměřeně použije občanský soudní řád ve znění novely provedené zákonem č. 293/2013 Sb., nabývající účinnosti dne 1. 1. 2014

Odvolací soud poté, co zjistil, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 2 a odst. 5 o. s. ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. d/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné, avšak z jiných než dlužníkem tvrzených důvodů.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

Dle § 3 odst. 2 IZ se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 143 odst. 2 IZ insolvenční návrh podaný věřitelem insolvenční soud zamítne, jestliže nebylo osvědčeno, že insolvenční navrhovatel a alespoň jedna další osoba má proti dlužníku splatnou pohledávku. Za další osobu se nepovažuje osoba, na kterou byla převedena některá z pohledávek insolvenčního navrhovatele proti dlužníku nebo její část v době 6 měsíců před podáním insolvenčního návrhu nebo po zahájení insolvenčního řízení.

Z ustanovení § 131 IZ vyplývá, že skutečnosti, na jejichž základě insolvenční soud rozhoduje, musí být v rámci projednání insolvenčního návrhu osvědčeny.

Podle § 136 odst. 1 IZ insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Dle § 88 odst. 1 IZ insolvenční soud rozhoduje v insolvenčním řízení usnesením.

Z ustanovení § 167 odst. 2 o. s. ř. vyplývá, že není-li dále stanoveno jinak, užije se na usnesení přiměřeně ustanovení o rozsudku.

Podle § 157 odst. 2 o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, soud v odůvodnění rozsudku uvede, čeho se žalobce (navrhovatel) domáhal a z jakých důvodů a jak se ve věci vyjádřil žalovaný (jiný účastník řízení), stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce; není přípustné ze spisu opisovat skutkové přednesy účastníků a provedené důkazy. Soud dbá o to, aby odůvodnění rozsudku bylo přesvědčivé. Odůvodnění uvedené v písemném vyhotovení rozsudku musí být v souladu s vyhlášeným odůvodněním.

Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že insolvenční řízení dlužníka bylo zahájeno insolvenčním návrhem věřitele, který byl insolvenčnímu soud doručen dne 15. 1. 2015 (č. d. A-1). Usnesením ze dne 26. 1. 2015, č. j. KSOS 34 INS 818/2015-A-5, insolvenční soud dlužníka vyzval, aby se ve lhůtě

20 dnů písemně vyjádřil k insolvenčnímu návrhu věřitele, sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím o tomto návrhu bez jednání (s dovětkem, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude se předpokládat, že proti rozhodnutí bez jednání nemá námitek), a předložil seznam svého majetku, závazků a zaměstnanců. Současně byl dlužník poučen o možnosti podat ve lhůtě 30 dnů od doručení věřitelského návrhu u insolvenčního soudu návrh na povolení oddlužení. Toto usnesení bylo společně s insolvenčním návrhem dlužníkovi doručeno do vlastních rukou dne 16. 2. 2015, avšak dlužník se ve věci nevyjádřil a požadované seznamy nepředložil. Insolvenční soud následně bez nařízení jednání rozhodl o insolvenčním návrhu věřitele napadeným usnesením tak, že zjistil úpadek dlužníka a na jeho majetek prohlásil konkurs.

Odvolací soud považuje napadené rozhodnutí insolvenčního soudu za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť insolvenční soud v jeho odůvodnění rezignoval na popis skutečností, které má za prokázané a nespecifikoval, o které důkazy svá skutková zjištění opřel. V odůvodnění napadeného usnesení absentují konkrétní skutková zjištění insolvenčního soudu, na jejichž základě dospěl k závěru o existenci úpadku dlužníka ve formě platební neschopnosti (§ 3 odst. 1, 2 IZ) a splnění podmínky vyplývající z ustanovení § 143 odst. 2 IZ. Insolvenční soud neuvedl, kdy nastala splatnost pohledávky insolvenčního navrhovatele, jejíž existenci má za osvědčenou, ani nevymezil, na základě kterých listin k tomuto závěru dospěl. Pouhý odkaz na insolvenční návrh a jeho přílohy považuje odvolací soud v tomto ohledu za nedostatečný. Dále insolvenční soud výslovně neoznačil, který z dalších věřitelů má vůči dlužníkovi splatnou pohledávku, kdy se tato pohledávka stala splatnou, a na základě čeho má její existenci pro rozhodnutí o úpadku za osvědčenou.

Vyžaduje-li insolvenční zákon a konstantní judikatura (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2011, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 44/2012) důsledně splnění povinnosti uvést zcela konkrétní skutková tvrzení týkající se existence úpadku dlužníka již v insolvenčním návrhu, pak podle odvolacího soudu nelze připustit, aby se insolvenční soud v rozhodnutí o úpadku, představujícím výrazný zásah do právních poměrů dlužníka (ale i třetích osob), omezil na pouhý obecný závěr o dlouhodobě nesplácených, vykonatelných či exekučně vymáhaných pohledávkách věřitelů nebo odkaz na text zákonné úpravy.

Ze shora uvedených důvodů odvolací soud napadené rozhodnutí podle ustanovení § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. zrušil a podle ustanovení § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

V dalším řízení insolvenční soud znovu rozhodne o insolvenčním návrhu věřitele, přičemž s ohledem na obsah odvolání dlužníka, které je třeba považovat za jeho vyjádření k insolvenčnímu návrhu, bude nezbytné k jeho projednání nařídit jednání.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e přípustné dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi, navrhujícímu věřiteli a insolvenčnímu správci se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet od dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 25. září 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu