2 VSOL 998/2012-A-9
KSBR 40 INS 29037/2012 2 VSOL 998/2012-A-9

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužnice Michaely anonymizovano , anonymizovano , bytem Tasov 118, 696 63 Hroznová Lhota, o insolvenčním návrhu dlužnice, rozhodl o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23.11.2012, č.j. KSBR 40 INS 29037/2012-A-4,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh dlužnice. V důvodech uvedl, že podáním dlužnice dne 21.11.2012 bylo zahájeno insolvenční řízení dlužnice. V návrhu dlužnice uvedla, že je fyzickou osobou nepodnikatelem a po zodpovědném posouzení situace došla k závěru, že narostlou výši závazků a jejich příslušenství již není schopna reálně uspokojovat. Její stav úpadku ve formě předlužení je zjevný, neboť závazky převyšují její pohledávky. Má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopna plnit. Ani přes poučení, jaké náležitosti musí obsahovat insolvenční návrh, kterého se jí dostalo v odůvodnění usnesení soudu prvního stupně ze dne 24.10.2011 č.j. KSBR 38 INS 18976/2011-A-3, ze dne 13.3.2012 č.j. KSBR 40 INS 5716/2012-A-4, ze dne 2.7.2012 č.j. KSBR 40 INS 15801/2012-A-4 a ze dne 21.9.2012 č.j. KSBR 40 INS 23024/2012-A-4 a následně v odůvodnění usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18.1.2012 č.j. 2 VSOL 798/2011-A-10, ze dne 22.5.2012 č.j. 2 VSOL 259/2012-A-9, ze dne 28.8.2012 č.j. 3 VSOL 601/2012-A-9 a ze dne 30.10.2012 č.j. 1 VSOL 831/2012-A-9, nesplnila svou povinnost tvrdit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti. Podle soudu prvního stupně je návrh neurčitý a nesrozumitelný, jelikož v něm nejsou uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužnice. V návrhu zcela chybí konkrétní označení věřitelů, specifikace závazků i tvrzení o platební neschopnosti dlužnice. Rovněž ani své předlužení dlužnice dostatečně neodůvodnila. Soud prvního stupně proto postupoval dle ust. § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ) a insolvenční návrh dlužnice odmítl.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. V něm uvedla, že insolvenční návrh je úplný a dostačující k zahájení insolvenčního řízení.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ, se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.) a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí dle ust. § 42 odst. 4 o.s.ř. obsahovat náležitosti stanovené § 103 odst. 1 a 2 IZ. Mezi tyto zvláštní náležitosti patří uvedení skutečností osvědčujících úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka. Dále musí být z návrhu patrno, čeho se dlužník domáhá.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ, je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost). Dle odstavce 2, se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ust. § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný nebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

V přezkoumávané věci se dlužnice insolvenčním návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 21.11.2012 domáhala rozhodnutí o úpadku. Tvrdila, že je fyzickou osobou-nepodnikatelem a po vyhodnocení své situace dospěla k závěru,

že narostlou výši závazků a jejich příslušenství nelze reálně uspokojovat. Je předlužena, neboť její závazky převyšují pohledávky. Dále uvedla, že má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopna plnit.

Rozhodujícími skutečnostmi v případě úpadku pro platební neschopnost, které musí být z návrhu patrny, jsou existence více věřitelů (nejméně dvou), peněžité závazky, které jsou více než 30 dnů po lhůtě splatnosti a konkrétní tvrzení, z nichž by bylo možno dovozovat platební neschopnost dlužníka.

Odvolací soud se zcela ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že podaný insolvenční návrh vykazuje vady, které brání pokračování v řízení. Dlužnice v návrhu neuvedla žádná konkrétní tvrzení, která by svědčila o jejím úpadku ve smyslu ust. § 3 odst. 1 IZ, neboť neuvedla skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že má minimálně dva věřitele, vůči nimž má závazky déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1 písm. a/ a b/ IZ) a že tyto závazky není schopna hradit (§ 3 odst. 1 písm. c/, odst. 2 IZ). Tato tvrzení jsou nezbytná pro závěr o existenci úpadku a musí z návrhu vyplývat konkrétně. V této souvislosti je možno odkázat na závěry formulované Nejvyšším soudem ČR, který v usnesení ze dne 27.1.2010, sen. zn. 29 NSČR 1/2008, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 88/2010 vysvětlil, že v poměrech insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi osvědčujícími úpadek dlužníka rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky, jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. Přitom v otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1, písm. c/ IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2, písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, dlužník tyto závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2, písm. b/ IZ), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2, písm. c/ IZ). V poměrech přezkoumávané věci lze uzavřít, že dlužnice náležitě nevylíčila rozhodující skutečnosti ve vztahu ke znakům úpadku ve smyslu ust. § 3 odst. 1 písm. a), b) a c) IZ.

Pokud dlužnice uváděla, že je ve stavu předlužení, pak zákonnou podmínkou předlužení je to, že dlužník je fyzickou osobou-podnikatelem. Dlužnice však sama tvrdila, že je fyzickou osobou-nepodnikatelem.

S ohledem na chybějící náležitosti insolvenčního návrhu (§ 3 odst. 1 písm. a/, b/ a c/ IZ), soud prvního stupně postupoval správně, pokud insolvenční návrh dlužnice podle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítl, protože neobsahuje všechny náležitosti a pro tyto nedostatky nemůže být věcně projednán (nelze pokračovat v řízení o něm). Odvolací soud proto napadené usnesení potvrdil podle ust. § 219 o.s.ř. jako věcně správné.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení usnesení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Brně dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 17. ledna 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu