2 VSOL 997/2016-A-15
KSBR 32 INS 9606/2016 2 VSOL 997/2016-A-15

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Ivany Wontrobové a JUDr. Vojtěcha Brhla v insolvenční věci dlužníka Romana anonymizovano , anonymizovano , bytem Příční 405, Bystřice nad Pernštejnem, PSČ 593 01, identifikační číslo 87648962, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. KSBR 32 INS 9606/2016-A-10 ze dne 23.6.2016,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně zastavil insolvenční řízení. V důvodech rozhodnutí uvedl, že usnesením ze dne 17.5.2016 soud vyzval dlužníka, aby ve lhůtě 5 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč a poučil dlužníka o možnosti zastavení řízení v případě nezaplacení zálohy ve stanovené lhůtě. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 4.6.2016. Dlužník zálohu na náklady insolvenčního řízení ani ke dni 20.6.2016 nezaplatil. Soud proto podle ustanovení § 108 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) insolvenční řízení zastavil.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Uvedl, že zálohu ve výši 50.000 Kč nezaplatil z důvodu, že uhradil pohledávky okresní správy sociálního zabezpečení ve výši 29.006 Kč a Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky ve výši 25.857 Kč. Poukázal na to, že po ukončení evidence na úřadu práce isir.justi ce.cz od 1.5.2016 zahájil samostatně výdělečnou činnost a má výdělek přibližně ve výši 25.000 Kč měsíčně, ze kterého je schopen splácet své závazky. Žádá proto, aby mu odvolací soud povolil oddlužení.

Podle § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a oprávněnou osobou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 108 odst. 1 a odst. 2 věty prvé IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč.

Podle § 108 odst. 3 IZ, nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužník podal u soudu prvního stupně dne 25.4.2016 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. Usnesením č. j. KSBR 32 INS 9606/2016-A-8 ze dne 17.5.2016 soud uložil dlužníku, aby ve lhůtě 5 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. V usnesení soud dlužníka poučil, že nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenční návrhu insolvenční řízení zastavit. Toto usnesení nabylo právní moci dne 4.6.2016. Podle sdělení účtárny Krajského soudu v Brně ze dne 21.6.2016 nebyla záloha na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč ke dni 20.6.2016 zaplacena.

Odvolací soud považuje za nutné zdůraznit, že pro posouzení věcné správnosti odvoláním napadeného usnesení je nerozhodné posuzování důvodů, pro které byla záloha na náklady insolvenčního řízení soudem prvního stupně dlužníku uložena, když dlužníku byla tato povinnost uložena již pravomocným rozhodnutím soudu (proti kterému dlužník odvolání nepodal). Z tohoto důvodu je pro posouzení věcné správnosti napadeného rozhodnutí rozhodná pouze skutečnost, zda dlužník jako insolvenční navrhovatel zálohu na náklady insolvenčního řízení zaplatil či nikoliv, a dále skutečnost, zda v mezidobí (v době po vydání rozhodnutí o uložení povinnosti zaplatit zálohu) se majetková situace dlužníka změnila natolik, že trvat na uhrazení zálohy bude nadbytečné (například že dlužník disponuje dostatečnými finančními prostředky, z nichž bude možno bez obtíží hradit hotové výdaje i předpokládanou odměnu insolvenčního správce), případně jsou tu takové okolnosti, pro něž je řešení úpadku dlužníka nezbytné nebo obecně žádoucí. Přitom pravidelným postupem insolvenčního soudu v případě, kdy insolvenční navrhovatel nezaplatí zálohu na náklady insolvenčního řízení, přestože mu byla záloha pravomocně uložena rozhodnutím podle ustanovení § 108 odst. 1 IZ, by mělo být vydání usnesení o zastavení insolvenčního řízení, neboť náklady insolvenčního řízení (odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce) by neměla být hrazena státem (§ 38 odst. 2 IZ). S přihlédnutím k tomu by mělo být vykládáno i ustanovení § 108 odst. 3 IZ (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 29 NSČR 39/2013 ze dne 27.9.2013, přístupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu).

V přezkoumávané věci z obsahu spisu ani z odvolání dlužníka nevyplývá, že by se majetková situace dlužníka změnila natolik, že trvat na uhrazení zálohy bude nadbytečné, jakož i že jsou dány takové okolnosti, pro něž je řešení úpadku dlužníka nezbytné nebo obecně žádoucí. Z obsahu spisu je rovněž zřejmé, že dlužník zálohu na náklady insolvenčního řízení ani v průběhu odvolacího řízení nezaplatil, což sám ani nezpochybňuje.

Na základě shora uvedeného odvolací soud napadené usnesení jako věcně správné podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 21. listopadu 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu