2 VSOL 996/2013-B-33
KSBR 27 INS 12487/2013 2 VSOL 996/2013-B-33

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice Jitky anonymizovano , anonymizovano , bytem Březnice 248, Zlín, PSČ 760 01, zastoupené Mgr. Markétou Vojtáškovou, advokátkou se sídlem Kvítková 124, Zlín, PSČ 760 01, o schválení oddlužení, rozhodl o odvolání věřitelky č. 13 MUDr. Zdenky Stratilové, bytem Viniční 4049/235, Brno, PSČ 615 00, zastoupené JUDr. Ing. Lukášem Prudilem, Ph.D., advokátem se sídlem Bašty 8, Brno, PSČ 602 00, proti usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 27 INS 12487/2013-B-14 ze dne 3.10.2013,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud schválil oddlužení dlužnice zpeněžením majetkové podstaty (výrok I.), ustanovil insolvenční správkyní JUDr. Evu Duškovou (výrok II.), určil majetek náležející do majetkové podstaty specifikovaný ve výroku (výrok III.) a rozhodl, že odměna a náhrada hotových výdajů insolvenční správkyně bude uspokojena z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty (výrok IV.).

V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že usnesením ze dne 24.6.2013 bylo rozhodnuto o úpadku dlužnice a povoleno její oddlužení. Do insolvenčního řízení přihlásili věřitelé nezajištěné pohledávky celkem ve výši 1.018.251,16 Kč a zajištěné pohledávky v celkové výši 1.769.249,78 Kč. Na schůzi věřitelů konané dne 27.8.2013 byl zvolen zástupce věřitelů JUDr. Ing. Petr Bernátek a jeho náhradník MUDr. Zdenka Stratilová. Na této schůzi věřitelů věřitelé rozhodli o způsobu oddlužení dlužnice zpeněžením majetkové podstaty. Po ukončení hlasování přítomná věřitelka MUDr. Zdenka Stratilová namítla proti schválení oddlužení nepoctivý záměr dlužnice. Námitky věřitelky soud projednal u jednání dne 17.9.2013. Pokud jde o námitku, že dlužnice zamlčela ve svém návrhu na povolení oddlužení trestní stíhání a skutečnost, že byla v posledních pěti letech pravomocně odsouzena za trestný čin majetkové povahy, soud vyšel z toho, že dlužnice podala návrh na povolení oddlužení dne 17.6.2013, ke kterému připojila úředně ověřený výpis z evidence rejstříku trestů z téhož dne, ze kterého nevyplývá žádné odsouzení dlužnice. Dlužnice naopak splnila svoji povinnost předložit výpis z rejstříku trestů a v době podání návrhu na povolení oddlužení nebyla pravomocně odsouzena. V tomto proto nelze spatřovat nepoctivý záměr dlužnice sledovaný návrhem na povolení oddlužení. Soud má za to, že dlužnice projevila poctivou snahu zapravit důsledky svého činu tím, že s věřitelkou uzavřela dohodu o narovnání ze dne 7.1.2011, ve které se zavázala uhradit věřitelce 750.000 Kč, tento svůj závazek zajistila i uzavřením zástavní smlouvy ve prospěch věřitelky. K tomu soud odkázal na rozhodnutí Městského soudu v Brně sp. zn. 3 T 50/2012 ze dne 27.5.2013 a rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 7 Tdo 75/2013 ze dne 13.2.2013, ze kterých vyplývá, že dohodou o narovnání zanikl závazek dlužnice jako obžalované k náhradě škody z protiprávního činu a byl nahrazen smluvním závazkem k plnění peněžitého dluhu ve výši 750.000 Kč (který dlužnice uznala co do důvodu a výše), přičemž dohoda o narovnání zahrnula veškeré období, za které byla obžalovaná dlužnice uznána vinnou, přestože v době uzavření dohody o narovnání ještě veškerá škoda nebyla zjištěna. K námitce věřitelky o nepoctivém úmyslu dlužnice spočívajícím v převodu jejího pozemku parc. č. 1150 v k.ú. Březnice u Zlína, obec Březnice, a to darováním její matce, soud, byť neuvěřil vysvětlení dlužnice, že pozemek byl převeden matkou dlužnice omylem, dospěl k závěru, že dlužnice tímto právním úkonem nikterak nezkrátila práva svých věřitelů, neboť pozemek je plně zatížen zástavou ve prospěch věřitelky, která se realizace zástavy může domáhat i mimo insolvenční řízení. K námitce věřitelky o nepoctivém úmyslu dlužnice spočívajícím v převodu pozemku parc. č. 427/2 v k.ú. Březnice u Zlína, obec Březnice, a to prodejem jejímu bratrovi za kupní cenu 30.000 Kč, soud shledal vysvětlení dlužnice, jakož i potvrzení realitní makléřky Aleny Hlavinkové, za dostatečné. Věcné břemeno zatěžující pozemek zhoršilo prodejnost celé nemovitosti rodinného domu a přilehlých pozemků, a proto řešení oddělením pozemku s věcným břemenem nebyla snížena hodnota nemovitostí. Podle geometrického plánu bylo zjištěno, že jde o úzký pruh pozemku mezi dvěma nemovitostmi, který by byl samostatně zřejmě neprodejný. Ze stanoviska JUDr. Ing. Petra Bernátka soud zjistil, že aktuální znalecké ocenění činí 1,9 mil. Kč a že zde jsou zájemci na koupi nemovitosti za tuto cenu, oddělením části pozemku zatíženého věcným břemenem tak nedošlo k poškození věřitelů dlužnice. Soud proto neshledává v tomto nepoctivý záměr dlužnice sledovaný návrhem na povolení oddlužení. Takovým nepoctivým záměrem ani není neshoda mezi dlužnicí a věřitelkou o výši nároku věřitelky. Dlužnice byla za své protiprávní jednání pravomocně odsouzena a nemůže být znovu postihována tím, že by jí soud odepřel možnost oddlužit se.

Soud proto postupoval podle ustanovení § 404 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění jeho pozdějších předpisů (insolvenční zákon), a schválil oddlužení dlužnice zpeněžením majetkové podstaty, přičemž respektoval výsledek hlasování věřitelů o způsobu oddlužení dlužnice.

Proti tomuto usnesení, výslovně výroku I., podala věřitelka odvolání. Poukázala na načasování podání insolvenčního návrhu v době, kdy byl dovolacím soudem zrušen pravomocný odsuzující rozsudek v trestním řízení a nový odsuzující rozsudek ještě nenabyl právní moci. Podle jejího názoru jednání insolvenční navrhovatelky Radmily Kupkové a dlužnice bylo ve shodě, když jinak si nelze vysvětlit nabídku Radmily Kupkové k odkoupení pohledávky věřitelky. Poukázala na okolnosti trestné činnosti dlužnice s tím, že odsuzující rozsudek Městského soudu v Brně, č.j. 3 T 50/2013-476 ze dne 27.5.2013 se stal pravomocným a dlužnice byla uznána vinnou zločinem podvodu podle ustanovení § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku, kdy svojí činností způsobila věřitelce škodu v celkové výši 1.434.850 Kč, a proto soud prvního stupně měl z tohoto rozsudku vycházet při posouzení nepoctivého záměru dlužnice. Namítla, že dohoda o narovnání ze dne 7.1.2011 byla uzavřena po výslovném ujištění dlužnice, že výše škody 750.000 Kč odpovídá skutečné výši škody, a že dlužnice v trestné činnosti pokračovala i poté, co byla věřitelkou odhalena, přičemž je důvodný předpoklad, že v ní pokračuje i dosud. Pokud soud prvního stupně dovozuje poctivost záměru nebo nápravu dlužnice z jejího chování při jednání dne 17.9.2013, jde o nepřípustné zaměňování subjektivních domněnek soudu s objektivně danými fakty. Podle jejího názoru nepoctivost záměru dlužnice při oddlužení dokumentuje také skutečnost, že do dnešního dne jí nebylo ze strany dlužnice na způsobené škodě ničeho kompenzováno, přičemž splatnost závazku dle dohody o narovnání (nejpozději do 31.12.2015) nezabraňovala dlužnici, pokud mají být její pohnutky hodnoceny jako poctivé, aby se pokusila podle svých sil věřitelce nahradit to, co jí svou trestnou činností způsobila. Takovou snahu dlužnice nikdy neprokázala, ač jí to bylo uloženo i v odsuzujícím rozsudku trestního soudu. Namítla, že zcizení pozemků, které jsou v zástavní smlouvě uzavřené mezi věřitelkou a dlužnicí, je dalším argumentem nepoctivosti pohnutek dlužnice, který se nepodařilo soudu prvního stupně spolehlivě vyvrátit. Dlužnice věřitelku jako zástavní věřitelku na převod pozemku nijak neupozornila, což představuje porušení podmínek zástavní smlouvy ze dne 6.1.2011, přičemž vždy šlo o převod na osoby blízké a z peněž ze prodej pozemku parc. č. 427/2 nebylo věřitelce ničeho vyplaceno. Podle jejího názoru soud prvního stupně se nesprávně spokojil toliko s jednostrannými tvrzeními dlužnice, realitní makléřky a zástupce věřitelů, které nebyly svědeckými výpověďmi, přitom realitní makléřka měla přímý zájem na prodeji zástavy, když požadavky zástavní věřitelky jí musely být spíše na obtíž. Pokud JUDr. Ing. Petr Bernátek nechával zpracovat znalecký posudek na ocenění nemovitosti, je otázkou, zda rovněž nemohl mít přímý zájem na zpeněžení zástavy. Výpověď dlužnice je dle jejího názoru zcela nevěrohodná a účelová. Domnívá se, že poctivý záměr dlužnice nebyl soudem prvního stupně prokázán, byl pouze presumován, a to aniž by měla tato domněnka jakoukoliv oporu v objektivně zjištěných skutečnostech. Dohoda o narovnání sama o sobě nemůže jako důkaz o poctivosti záměru dlužnice sloužit, zejména za situace, kdy dlužnice po jejím uzavření v trestné činnosti pokračovala. Zdůraznila, že v trestním řízení objektivně zjištěná škoda přesahuje značný majetkový prospěch dlužnice, o nějž se na úkor věřitelky obohatila. Dlužnice neoprávněně podnikala, a proto má závazky z podnikání, které brání schválení oddlužení dlužnice. Navrhuje proto, aby odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že oddlužení dlužnice se neschvaluje.

K odvolání věřitelky se dlužnice vyjádřila tak, že v žádné shodě s insolvenční navrhovatelkou Radmilou Kupkovou není, věřitelka své tvrzení nikterak neprokazuje. Není jí známa ani skutečnost, že by Radmila Kupková projevila zájem o postoupení pohledávky za dlužnicí. Pokud jde o načasování návrhu, na podzim roku 2012 nabyla podezření, že může v blízké době nastat stav, kdy nebude schopna nadále splácet své závazky, do počátku roku 2013 se jí nepodařilo zajistit si zaměstnání s vyšším příjmem ani zpeněžit její nemovitosti. Přitom hlavní překážkou pro zpeněžení nemovitostí byl postoj věřitelky, která odmítala poskytnout jakoukoliv součinnost, zájemci o koupi po ní požadovali výmaz zástavního práva s tím, že by uhradili věřitelce zajištěnou pohledávku. Věřitelka však požadovala uhradit částku 1.434.850 Kč, na což podle ní nemá nárok, navíc by tímto poškodila ostatní věřitele, které zamýšlela z kupní ceny všechny uspokojit. Pokud jde o její trestněprávní jednání vůči věřitelce, ke svému jednání se doznala, ještě před podáním trestního oznámení ze strany věřitelky projevila poctivou snahu zapravit důsledky svého činu tím, že s ní uzavřela dohodu o narovnání dne 7.1.2011, ve které se zavázala uhradit 750.000 Kč ve lhůtě do 31.12.2015 a svůj závazek zajistila i zástavní smlouvou ve prospěch věřitelky. Výše nároku byla v dohodě uvedena věřitelkou, která měla při jejím stanovení k dispozici i záznamy prováděné v jejích diářích. Škodu na částku 1.434.850 Kč věřitelka navýšila až v trestním řízení, téměř po roce od uzavření dohody o narovnání. Trestní soud se přiklonil k tvrzení věřitelky o výši způsobené škody, avšak toliko pokud jde o posouzení skutkové podstaty trestného činu, pokud jde o náhradu škody, dlužnici neuložil žádnou povinnost k náhradě škody v této výši. K tomu poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 7 Tdo 75/2013 ze dne 13.2.2013. Darovací smlouvu ze dne 23.3.2012, kterou své matce darovala pozemek parc. č. 1150, uzavřela více než rok před podáním insolvenčního návrhu, tedy v době, kdy neměla žádné finanční problémy. Napravila tak chybu, kdy do darovací smlouvy byl zařazen pozemek bez pokynu její matky, a to pozemek o výměře 77 m, který je obklopen rozsáhlými pozemky ve vlastnictví její matky bez jiného přístupu. Její matka vyplatila ve prospěch majetkové podstaty cenu zjištěnou znaleckým posudkem, tj. částku 20.000 Kč. Pokud jde o převod pozemku parc. č. 427/2 bratrovi za cenu 30.000 Kč, tento učinila v úmyslu zajistit prodejnost své nemovitosti, která byla zatížena věcným břemenem pro sousední nemovitost ve vlastnictví bratra, kdy k této nemovitosti nebyl jiný přístup než přes její pozemek. Převod pozemku byl sice řešen samostatnou smlouvou, avšak souvisel se zrušením věcného břemene, které strany provedly bezúplatně, a to i s ohledem na ekonomicky nejvhodnější řešení dané situace. Převod pozemku byl proveden za cenu zjištěnou znaleckým posudkem, kdy nebylo možno aplikovat cenu obvyklou za stavební parcely v dané lokalitě, neboť se jedná o úzký pruh pozemku mezi dvěma nemovitostmi, který by byl samostatně na volném trhu zřejmě neprodejný. Domnívá se, že již uzavřením dohody o narovnání a zřízením zástavního práva ve prospěch poškozené věřitelky projevila poctivý záměr následky svým činem způsobené co nejdříve napravit. Zástavní právo věřitelky k nemovitostem zůstalo zachováno. Navrhuje proto, aby odvolací soud napadené rozhodnutí potvrdil.

Insolvenční správkyně JUDr. Eva Dušková se v odvolacím řízení vyjádřila tak, že matka dlužnice skutečně uhradila do majetkové podstaty částku 20.000 Kč. Převod pozemku bratrovi dlužnice považuje za odporovatelný úkon.

Zástupce věřitelů JUDr. Ing. Petr Bernátek se v odvolacím řízení vyjádřil tak, že věcné břemeno ve prospěch bratra dlužnice stejně neumožňovalo přístup k jeho nemovitosti. Po převodu pozemku bratrovi nemovitost dlužnice bude mít určitě menší hodnotu.

S účinností od 1.1.2014 byl zákon č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle článku II., přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb. ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je proto insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ ).

Podle § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekucí se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

S účinností od 1.1.2014 byl zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, změněn zákonem č. 293/2013 Sb. Podle článku II. bodu 2 přechodných ustanovení tohoto zákona, pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije zákon č. 99/1963 Sb. ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

Rozhodným zněním občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) pro přiměřené použití je proto o.s.ř. ve znění účinném do 31.12.2013.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 3, odst. 5 a odst. 6 rozhodného znění o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že insolvenční řízení dlužnice bylo zahájeno insolvenčním návrhem věřitelky Radmily Kupkové dne 2.5.2013. Podáním doručeným soudu prvního stupně dne 17.6.2013 dlužnice podala insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, kterým se domáhala rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. K návrhu doložila mimo jiné výpis z evidence rejstříku trestů fyzických osob ze dne 17.6.2013, dle kterého v evidenci Rejstříku trestů České republiky nejsou žádné informace o odsouzení dlužnice. Současně doložila dohodu o narovnání ze dne 7.1.2011 uzavřenou mezi ní a věřitelkou. Usnesením č.j. KSBR 27 INS 12487/2013-A-8 ze dne 24.6.2013 byl zjištěn úpadek dlužnice, dlužnici bylo povoleno oddlužení a insolvenční správkyní byla ustanovena JUDr. Eva Dušková. Dne 27.8.2013 se konalo první přezkumné jednání a schůze věřitelů, na schůzi věřitelů byl zvolen zástupcem věřitelů JUDr. Ing. Petr Bernátek a jeho náhradníkem MUDr. Zdenka Stratilová. Současně bylo hlasováno o přijetí způsobu oddlužení tak, že přítomní věřitelé rozhodli, že způsobem oddlužení dlužnice bude zpeněžení majetkové podstaty. Po ukončení hlasování přítomná věřitelka MUDr. Zdeňka Stratilová namítla proti schválení oddlužení dlužnice její nepoctivý záměr, k tomu odkázala na svou přihlášku pohledávky. Podáním doručeným soudu prvního stupně dne 18.7.2013 dlužnice sdělila je proti ní vedeno trestní řízení pro trestný čin podvodu (dříve kvalifikovaného jako zpronevěra), ve kterém dosud není pravomocně odsouzena. Dne 17.9.2013 se konalo druhé přezkumné jednání a jednání o námitkách věřitelky. Na přezkumném jednání byla přezkoumána pohledávka věřitelky přihlášená ve výši 1.434.850 Kč, zajištěná zástavním právem co do výše 750.000 Kč k nemovitostem dlužnice. U jednání dne 17.9.2013 dlužnice uvedla, že od počátku roku 2012 usilovala o zpeněžení svých nemovitostí, protože tak chtěla uhradit všechny své dluhy a zabránit jejich navyšování. Prodej zprostředkovávala realitní makléřka Alena Hlavinková, v září 2012 se objevil vážný zájemce s nabídnutou kupní cenou 1,9 mil. Kč, který však požadoval zrušení věcného břemene k pozemku parc. č. 427/2, což bylo provedeno. Cena za prodej pozemku respektovala znalecký posudek na cenu vyhláškovou, když tržní cena uváděná insolvenční správkyní je nereálná, neboť pozemek je nevýhodně situován jako úzký pruh mezi dvěma nemovitostmi u veřejné komunikace a projíždí se po něm k další nemovitosti. K převodu měla souhlas zástavního věřitele Hypoteční banky, a.s., celý prodej nemovitosti však vázl na nesouhlasu věřitelky. Pozemek parc. č. 1150 získala darem od své matky v roce 2001, kdy se převáděl celý soubor nemovitostí, tento pozemek se do smlouvy dostal nedopatřením, neboť na něm má její matka zahradní domek, který obývá. Na chybu ve smlouvě přišla matka později, v době, kdy dlužnice nabízela své nemovitosti k prodeji. Věřitelka na tomto jednání uvedla, že nepoctivý záměr dlužnice shledává i v tom, že dlužnice v dohodě o narovnání ze dne 7.1.2011 uvedla výrazně nižší škodu, než která byla zjištěna v rámci trestního řízení, ač musela nebo mohla vědět o skutečné újmě, kterou jí způsobila. V přihlášce podané do insolvenčního řízení dlužnice dne 23.7.2013 (č. P 13) věřitelka uvedla, že dlužnice svým návrhem na oddlužení sleduje nepoctivý záměr, neboť ve svém návrhu zamlčela zcela svoje trestní stíhání a skutečnost, že byla v posledních pěti letech pravomocně odsouzena pro trestný čin majetkové povahy, přičemž po zrušení rozhodnutí Nejvyšším soudem České republiky byla k dnešnímu dni nepravomocně odsouzena znovu. Je přesvědčena o načasování návrhu tak, aby odsouzení dlužnice nevyšlo najevo. Kromě toho dlužnice v rámci svého výslechu před trestním soudem dne 27.5.2013 uvedla, že podala návrh na oddlužení a na insolvenci dne 2.5.2013. Z její výpovědi tak vyplývá společné jednání insolvenční navrhovatelky Radmily Kupkové a dlužnice. Přitom Radmila Kupková měla zájem na postoupení věřitelkou přihlašované pohledávky.

Odvolací soud provedl dokazování listinami, z nichž zjistil následující skutečnosti:

Z rozsudku Městského soudu v Brně č.j. 3 T 50/2012-366 ze dne 1.8.2012, že tímto rozsudkem byla dlužnice uznána vinna, že nejméně od 1.1.2007 do 7.1.2011 jako zdravotní sestra zaměstnaná u MUDr. Zdeňky Stratilové na základě pracovní smlouvy prováděla svévolně a bez vědomí zaměstnavatelky neodsouhlasené nákupy registrovaných zdravotnických materiálů, které zahrnula do daňových dokladů dodavatelů, jež hradila MUDr. Stratilová, tento materiál užila k výkonům prováděným pacientkám MUDr. Stratilové mimo její zdravotnické zařízení, získané finanční prostředky MUDr. Stratilové nepředala a tyto užila pro svoji potřebu, kdy uvedeným jednáním způsobila poškozené MUDr. Stratilové škodu ve výši 1.434.850 Kč, tedy přisvojila si cizí věc, která jí byla svěřena a způsobila tak na cizím majetku značnou škodu, tím spáchala zločin zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákona. Podle § 228 odst. 1 trestního řádu byla obžalované uložena povinnost nahradit poškozené MUDr. Zdeňce Stratilové škodu ve výši 1.434.850 Kč. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 11.10.2012.

Z rozsudku Městského soudu v Brně sp. zn. 3 T 50/2012 ze dne 27.5.2013, že tímto rozsudkem byla dlužnice uznána vinna, že nejméně od 1.1.2007 do 7.1.2011 jako zdravotní sestra zaměstnaná u MUDr. Zdeňky Stratilové na základě pracovní smlouvy prováděla bez vědomí a souhlasu zaměstnavatele neodsouhlasené nákupy registrovaných zdravotnických materiálů, které zahrnula do daňových dokladů dodavatelů, jež hradila MUDr. Stratilová, tento materiál užila k výkonům prováděným pacientkám MUDr. Stratilové mimo její zdravotnické zařízení, získané finanční prostředky MUDr. Stratilové nepředala a tyto užila pro svoji potřebu, kdy uvedeným jednáním způsobila poškozené MUDr. Stratilové škodu ve výši 1.434.850 Kč, tedy sebe obohatila tím, že uvedla někoho v omyl a způsobila tak na cizím majetku značnou škodu, tím spáchala zločin podvodu podle ustanovení § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d/ trestního zákona. Podle § 229 odst. 1 trestního řádu byla poškozená MUDr. Zdeňka Stratilová odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. V odůvodnění rozhodnutí je uvedeno, že na základě dovolání obžalované Nejvyšší soud České republiky usnesením sp. zn. 7 Tdo 75/2013 ze dne 13.2.2013 zrušil rozsudek Městského soudu v Brně,

č.j. 3 T 50/2012-366 ze dne 1.8.2012. Podle názoru dovolacího soudu důsledkem dohody o narovnání je zánik závazku obžalované k náhradě škody z protiprávního činu v neuvedené a v době uzavření dohody nezjištěné výši a jeho nahrazení smluvním závazkem k plnění peněžitého dluhu v částce 750.000 Kč, a proto se poškozená nemohla domáhat náhrady škody v adhezním řízení.

Z dohody o narovnání ze dne 7.1.2011, že tuto dohodu uzavřely MUDr. Zdeňka Stratilová a Jitka anonymizovano . Dlužnice se v dohodě zavázala zaplatit z titulu bezdůvodného obohacení věřitelce částku ve výši 750.000 Kč, kterou současně uznala co do důvodu a výše, a to nejpozději do 31.12.2015. Dále se dlužnice zavázala zajistit zaplacení svého dluhu zřízením zástavního práva k budově č.p. 248 a k pozemkům parc. č. 426, 427 a 1150 v k.ú. Březnice u Zlína, obci Březnice, vše zapsáno na LV č. 1141 u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj.

Z dohody o zrušení věcného břemene ze dne 20.9.2012, že tuto dohodu uzavřeli Jitka anonymizovano jako povinná z věcného břemene a Ing. Radek Šalena jako oprávněný z věcného břemene. Povinná z věcného břemene v této dohodě prohlašuje, že je výlučným vlastníkem pozemku parc. č. 427 v k.ú. Březnice u Zlína, oprávněný z věcného břemene v této dohodě prohlašuje, že je výlučným vlastníkem pozemku parc. č. 442/1 v k.ú. Březnice u Zlína, budovy č.p. 339 na tomto pozemku. Povinná z věcného břemene a oprávněný z věcného břemene dále prohlašují, že na zatíženém pozemku vázne věcné břemeno cesty zřízené ve prospěch oprávněných nemovitostí spočívající v právu chůze a jízdy osobními dopravními prostředky, které vzniklo na základě smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 1.5.1994 zapsané do katastru nemovitostí rozhodnutím č.j. Z-600059/1994-705 s právními účinky vkladu práva ke dni 9.5.1994. Povinná z věcného břemene a oprávněný z věcného břemene touto dohodou zrušují uvedené věcné břemeno bez nároku oprávněného z věcného břemene na finanční vypořádání ze zrušení věcného břemene. Vklad práva dle této dohody byl povolen rozhodnutím Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Zlín č.j. V-7584/2012-705 ze dne 3.12.2012 s právními účinky vkladu ke dni 21.11.2012.

Z kupní smlouvy ze dne 20.11.2012 a geometrického plánu pro rozdělení pozemku č. plánu 1547-124/2012 ze dne 21.9.2012 potvrzeného Katastrálním úřadem pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Zlín dne 1.10.2012, že tuto kupní smlouvu uzavřeli Jitka anonymizovano jako prodávající a manželé Ing. Radek Šalena a Helena Šalenová jako kupující. Předmětem převodu je pozemek parc. č. 427/2 v k.ú. Březnice u Zlína oddělený z původního pozemku parc. č. 427 v k.ú. Březnice u Zlína na základě geometrického plánu č. 1547-124/2012 jako přílohy této smlouvy. Kupní cena je sjednána ve výši 30.000 Kč a kupující se zavazuje zaplatit kupní cenu do 31.12.2012. Vklad práva podle této smlouvy byl povolen rozhodnutím Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Zlín č.j. V-7585/2012-705 ze dne 5.12.2012 s právními účinky vkladu ke dni 21.11.2012.

Z darovací smlouvy ze dne 23.3.2012, že tuto smlouvu uzavřeli Jitka anonymizovano jako dárkyně a Františka Šalenová jako obdarovaná, předmětem darovací smlouvy je pozemek parc. č. 1150 v k.ú. Březnice u Zlína, obec Březnice, jehož vlastnické právo dárkyně nabyla darovací smlouvou ze dne 25.4.2003. Vklad práva podle této smlouvy byl povolen rozhodnutím Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Zlín č.j. V-1746/2012-705 ze dne 6.4.2012 s právními účinky vkladu ke dni 23.3.2012.

Z notářského zápisu ze dne 25.4.2003, sp.zn. N 135/2003, NZ 132/2003 sepsaného JUDr. Libuší Kučerovou, notářkou ve Zlíně, že účastníky zápisu byli Františka Šalenová jako dárkyně a Jitka anonymizovano jako obdarovaná, předmětem takto sepsané darovací smlouvy jsou nemovitosti v k.ú. Březnice u Zlína, obec Březnice, mimo jiné pozemek parc. č. 1150. Vklad práva podle této smlouvy byl povolen rozhodnutím Katastrálního úřadu ve Zlíně č.j. V-2349/2003-705 ze dne 17.7.2003 s právními účinky vkladu ke dni 30.4.2003

Podle § 390 odst. 1 IZ, návrh na povolení oddlužení musí dlužník podat spolu s insolvenčním návrhem. Podá-li insolvenční návrh jiná osoba, lze návrh na povolení oddlužení podat nejpozději do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu dlužníku; o tom musí být dlužník při doručení insolvenčního návrhu poučen.

Podle § 395 odst. 1, písm. a) IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že jím je sledován nepoctivý záměr.

Podle § 405 odst. 1 IZ, insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení.

Odvolací soud nejprve předesílá, že již v usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 29 NSČR 6/2008 ze dne 29.9.2010 (uveřejněném pod číslem 61/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) Nejvyšší soud formuloval závěr, že pro řešení otázky, zda důvody obsažené v ustanovení § 395 IZ mají být uplatněny při posouzení přípustnosti oddlužení (pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení) nebo (až) při posouzení jeho věcné opodstatněnosti (pro neschválení oddlužení), není určující časové hledisko, tedy to, že (jak se podává z dikce ustanovení § 405 odst. 1 IZ) skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, vyšly najevo (až) v průběhu insolvenčního řízení (po povolení oddlužení). Podstatná je naopak kvalita posouzení zákonných kritérií v jednotlivých fázích oddlužení, tedy to, zda je v možnostech insolvenčního soudu příslušné skutečnosti prověřit (jejich existenci zjistit nebo vyloučit) v jednotlivých fázích oddlužení. Dále v usnesení sp. zn. 29 NSČR 14/2009 ze dne 28.7.2011 (uveřejněném pod číslem 14/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) Nejvyšší soud k otázce, kdy lze se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že návrhem na povolení oddlužení je sledován nepoctivý záměr, uvedl, že ustanovení § 395 odst. 1 písm. a)

IZ patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Vedle okolností příkladmo vypočtených (jako ty, z nichž lze usuzovat na dlužníkův nepoctivý záměr při podání návrhu na povolení oddlužení) v ustanovení § 395 odst. 3 IZ, s nimiž je soud povinen se vypořádat (vyjdou-li v insolvenčním řízení najevo) vždy, tak bude závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, závislý vždy na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení. K úsudku ve smyslu ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) IZ mohou vést různá jednání dlužníka, například jednání směřující k poškozování věřitelů (lhostejno, že nesankcionované normami trestního práva) v době před zahájením insolvenčního řízení, o zatajování skutečností týkající se majetkových poměrů dlužníka a podobně.

Posouzení, zda dlužník (ne)sleduje podáním návrhu na oddlužení nepoctivý záměr (§ 395 odst. 1 písm. a/ IZ), je logicky navázáno na hodnocení skutečností, které se udály v určitém časovém rámci, zpravidla před zahájením insolvenčního řízení. Přitom je třeba mít na paměti, že o způsob řešení svého úpadku oddlužením typově žádají i osoby, které si úpadkovou situaci (nebo hrozící úpadek) přivodily do jisté míry lehkomyslným, marnotratným nebo obecně málo zodpovědným přístupem ke svým majetkovým záležitostem (počínaje tzv. řetězením úvěrů a půjček a konče třeba i utrácením peněž v hracích automatech), ale v určité fázi života (zpravidla časově úzce propojené s dobou zahájení insolvenčního řízení) se rozhodly tento přístup změnit a své ekonomické potíže řešit smysluplnou cestou v insolvenčním řízení. Je-li takové proměna opravdová, o čemž by se měl insolvenční soud přesvědčit v insolvenčním řízení ve vazbě na vše, co v něm vyšlo najevo ve fázích rozhodování o návrhu na povolení oddlužení a o schválení oddlužení, a k čemuž v době po povolení oddlužení slouží schůze věřitelů (§ 399 odst. 1 IZ) se zdůrazněnou povinností dlužníkovy účasti a odpovědí na dotazy přítomných věřitelů i insolvenčního soudu (§ 399 odst. 2 IZ), není důvod vylučovat dlužníka a priori z režimu oddlužení. Podstatné je, zda nejpozději v době rozhodování insolvenčního soudu o schválení oddlužení je důvod usuzovat, že dlužník se poctivě snaží vypořádat s věřiteli a napravit stav vyvolaný předchozí nehospodárnou správou svého majetku. Přitom není vyloučeno ani to, aby jako dlužníkovy kroky směřující k poctivému vypořádání se s věřiteli zohlednil odvolací soud jednání dlužníka, které může být (až v odvolacím řízení) i reakcí na důvody usnesení, jímž soud prvního stupně neschválil oddlužení.

V přezkoumávané věci soud prvního stupně dospěl k závěru, že námitky věřitelky neodůvodňují nepoctivý záměr dlužnice sledovaný návrhem na povolení oddlužení a že dlužnice se snaží poctivě vypořádat se svými věřiteli. Odvolací soud tento závěr soudu prvního stupně neshledává správným a naopak dospěl k závěru (na základě dokazování provedeném v odvolacím řízení), že u dlužnice jsou dány skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení podle ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) IZ, tedy shledal u dlužnice nepoctivý záměr sledovaný návrhem na povolení oddlužení jako překážku bránící schválení oddlužení dlužnice.

Podle odvolacího soudu pro posouzení nepoctivého záměru dlužnice je v prvé řadě významné, že dlužnice byla pravomocně odsouzena za trestný majetkové povahy, kterým způsobila věřitelce škodu nejméně ve výši 750.000 Kč, kterou sama uznala. I když dlužnice uzavřela s věřitelkou dohodou o narovnání, kterou se zavázala věřitelce zaplatit škodu ve výši 750.000 Kč nejpozději do 31.12.2015, a současně k zajištění tohoto svého závazku zastavila ve prospěch věřitelky své nemovitosti, lze přisvědčit věřitelce v tom, že byť splatnost tohoto závazku dlužnice ještě nenastala, dlužnice od uzavření dohody dne 7.1.2011 a ani poté, co byla pravomocně odsouzena a byla jí rozhodnutím uložena povinnost k náhradě škody (dne 11.10.2012), na svůj závazek vůči věřitelce vůbec neplnila. Je zcela nepochybné, že dlužnice má vůči věřitelce závazek ve výši 750.000 Kč z dohody o narovnání (§ 570 občanského zákoníku ve znění účinném do 31.12.2013). Ani skutečnost, že věřitelka požadovala náhradu škody v jiné výši (v částce 1.434.850 Kč), dlužnici nebránila, aby věřitelce na způsobenou škodu (ve výši, kterou sama uznává a kterou se zavázala zaplatit již dne 7.1.2011) alespoň částečně (postupně) plnila. Dále je nutno vzít v úvahu, že dlužnice kupní smlouvu ze dne 20.11.2012 převedla jako prodávající svému bratrovi a jeho manželce jako kupujícím svou nemovitost (pozemek parcela č. 427/2 v k.ú. Březnice u Zlína), čímž bezpochyby snížila hodnotu původního svého pozemku parc. č. 427 náležející k nemovitostem dlužnice-rodinnému domu č.p. 248 na pozemku parcela č. 426 a tohoto pozemku v k.ú. Březnice u Zlína, tedy snížila hodnotu svého majetku, a tím i výtěžek zpeněžení majetkové podstaty určený k uspokojení pohledávek věřitelů dlužnice. Předmětný pozemek byl sice původně zatížen věcným břemenem ve prospěch bratra dlužnice (právem chůze a jízdy), avšak zástupce věřitelů potvrdil, že toto věcné břemeno fakticky neumožňovalo přístup k nemovitosti bratra dlužnice. Pokud jde o převod pozemku darovací smlouvou ze dne 23.3.2012 matce dlužnice, tato sice v průběhu odvolacího řízení vyplatila ve prospěch majetkové podstaty hodnotu pozemku stanovenou znaleckým posudkem, tedy částku 20.000 Kč, avšak tuto skutečnost nelze zohlednit v rámci posouzení poctivosti dlužnice při oddlužení, když stav zapříčiněný převodem pozemku sama dlužnice nenapravila. Podle odvolacího soudu je při hodnocení poctivosti dlužnice nutno posoudit všechna shora uvedená jednání dlužnice v jejich souhrnu, a to nejen s ohledem na jejich časovou posloupnost, ale i s přihlédnutím k tomu, že dlužnice poté, co disponovala se svým majetkem, sama navrhla způsob oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, pro který věřitelé dlužnice i hlasovali.

Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 219a odst. 2 o.s.ř. zrušil a podle ustanovení § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

V dalším řízení soud prvního stupně vázán právním názorem odvolacího soudu o nepoctivém záměru dlužnice, nedojde-li ke změně skutečností, ze kterých odvolací soud vycházel, oddlužení dlužnice neschválí a rozhodne o způsobu řešení úpadku dlužnice konkursem (§ 405 IZ).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici, insolvenčnímu správci a zástupci věřitelů se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 6. února 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Vladimíra Kvapilová předsedkyně senátu