2 VSOL 994/2015-A-8
KSOS 31 INS 15855/2015 2 VSOL 994/2015-A-8

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Vojtěcha Brhla a Mgr. Martina Hejdy v insolvenční věci dlužníka OK Office, s.r.o., "v likvidaci", se sídlem ve Frýdku-Místku, K Hájku 2966, PSČ 738 01, identifikační číslo 26869128, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10.8.2015, č. j. KSOS 31 INS 15855/2015-A-3,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Ostravě (dále jen insolvenční soud ) uložil dlužníkovi zaplatit ve lhůtě 7 dnů od právní moci usnesení zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. S odkazem na § 108 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ ), insolvenční soud uzavřel, že dlužníkovi je třeba uložit povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, neboť dlužník nemá žádný reálně zpeněžitelný majetek. Má pouze pohledávky ve výši 47.852,20 Eur a ve výši 9.443.396 Kč, jejichž dobytnost je podle likvidátora nulová. Nerozhodné je i to, že za dlužníka podává insolvenční návrh likvidátor ustanovený rozhodnutím soudu v době, kdy již dlužník nedisponoval potřebnými finančními prostředky a který si podáním insolvenčního návrhu plní povinnost dle § 98 odst. 2 IZ. Dále insolvenční soud vysvětlil účel zálohy na náklady insolvenčního řízení a odůvodnil její výši.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Zopakoval, že eviduje peněžité závazky vůči věřitelům Komerční bance, a.s. a Boženě Maria Rostek-Milićević. Uvedl, že v roce 2013 měl záporný hospodářský výsledek a celková výše jeho majetku činí 0 Kč. Insolvenční soud tyto skutečnosti zcela opomněl při svém rozhodnutí zvážit, stejně tak skutečnost, že do úpadku se dlužník dostal zejména v souvislosti s tím, že eviduje pohledávky za fyzickou osobou podnikající pod označením CESEK-REUTER s místem podnikání v Německu, což je v současné době neexistující firma Vladimíra Češka. V důsledku nezaplacení této pohledávky se dlužník dostal do finančních problémů. Dlužníkovi také nelze vytýkat, že nepodal insolvenční návrh včas, když evidoval v účetní závěrce ke dni 25.2.2014 také krátkodobé pohledávky v celkové výši 10.750.000 Kč, avšak část z těchto aktiv tvoří pohledávka za výše označený dlužníkem, zbývající částí je pak pohledávka za společností LAUDYS, a.s., která byla na dlužníka postoupena Vladimírem Češkem. Nepříznivá situace nastala u dlužníka zejména v souvislosti s jednáním třetí osoby. Uložení povinnosti zaplatit zálohu ve výši 50.000 Kč se jeví jako nepřiměřené a protiústavní, neboť insolvenční soud nesprávně vyhodnotil situaci, kdy dlužník má jmenovaného likvidátora, který nemůže za vzniklou finanční situaci. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.

Podle § 7 věty první IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních. V dané věci se přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Předně považuje odvolací soud za nutné uvést, že insolvenční soud učinil ve věci správná zjištění, na základě kterých dospěl ke správným skutkovým závěrům. Proto lze na tato zjištění a závěry insolvenčního soudu zcela odkázat.

Insolvenční soud posoudil věc správně i po právní stránce. Dlužníku vysvětlil, proč považuje za nezbytné uložit mu povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení a uvedl, jaký je účel a smysl této zálohy. Ozřejmil dlužníkovi rovněž skutečnost, že důvodem pro nezaplacení zálohy nemůže být to, že dlužník nemá žádné finanční prostředky. Odvolací soud se v posuzované věci zcela ztotožňuje s úvahami a závěry insolvenčního soudu, které jsou vyjádřeny v odůvodnění napadeného usnesení. Sdílí i názor insolvenčního soudu, že je zcela nerozhodné, že za dlužníka podává insolvenční návrh likvidátor ustavený do své funkce rozhodnutím soudu v době, kdy již dlužník nedisponoval potřebnými finančními prostředky. Podáním insolvenčního návrhu si totiž likvidátor dlužníka plní povinnost stanovenou v § 98 odst. 2 IZ.

Odvolací námitky dlužníka nepovažuje odvolací soud za důvodné. Neoprávněná je výtka dlužníka, že insolvenční soud zcela opomněl vzít v potaz skutečnost, že dlužník jako právnická osoba vstoupil dne 19.2.2013 do likvidace.

Argumentace, ve které dlužník popisuje skutečnosti, na základě kterých se dostal do stavu úpadku, není v dané fázi insolvenčního řízení rozhodná. Pro rozhodování insolvenčního soudu o tom, zda je dlužníku třeba uložit povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, nejsou podstatné důvody, v důsledku kterých nastal u dlužníka stav úpadku.

Shodně s insolvenčním soudem považuje odvolací soud za přiměřenou v dané věci zálohu ve výši 50.000 Kč. Ačkoliv dlužník tvrdí, že nemá žádný majetek a tedy insolvenční správce žádný majetek zpeněžovat nebude, nelze zcela vyloučit, že v průběhu dalšího řízení insolvenční správce nějaký majetek dlužníka dohledá, případně že zálohu spotřebuje při prověřování majetkových poměrů dlužníka z hlediska možné odporovatelnosti, neúčinnosti či neplatnosti právních úkonů. Prověřit je nutno také skutečnost, zda pohledávky dlužníka za jeho věřiteli jsou skutečně nedobytné.

Ze všech výše uvedených důvodů je usnesení insolvenční soudu věcně správné. Proto je odvolací soud podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi se doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 19. listopadu 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu