2 VSOL 994/2012-A-10
KSOS 39 INS 26644/2012 2 VSOL 994/2012-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka Stanislava anonymizovano , anonymizovano , identifikační číslo: 18081576, bytem Chromeč 120, PSČ 789 01, o insolvenčním návrhu věřitele Deutsche Leasing ČR, spol. s r.o., identifikační číslo: 257 23 758, se sídlem Praha 5, Smíchov, Plzeňská 3217/16, PSČ 150 00, zastoupenému JUDr. Monikou Novotnou advokátkou, se sídlem Praha 1, Platnéřská 2, PSČ 110 00, rozhodl o odvolání věřitele ze dne 19.11.2012 proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7.11.2012, č.j. KSOS 39 INS 26644/2012-A-3,

t a k t o:

I. Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7.11.2012, č.j. KSOS 39 INS 26644/2012-A-3 se p o t v r z u j e.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Ostravě s poukazem na ustanovení § 3 odst. 1, § 97 odst. 3, § 103 odst. odst. 2 a § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též

IZ ) odmítl Insolvenční návrh věřitele ze dne 29.10.2012 (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

V důvodech uvedl, že insolvenčním návrhem doručeným dne 29.10.2012 se navrhovatel domáhal zjištění úpadku dlužníka, s odůvodněním, že má za dlužníkem pohledávky v celkové výši 16.323.312 Kč s příslušenstvím a to ze dvou směnek ze dne 17.12.2009, kterou dlužník avaloval pro částku 271.682 EUR a ze dne 25.2.2011, kterou dlužník avaloval pro částku 383.741 EUR. Pohledávky věřitele vznikly z leasingových smluv č. 146621209, 146631209, 146641209 a 146651209, které byly sloučeny do jedné leasingové smlouvy č. 163370211 a které byly uzavřeny mezi navrhovatelem a společností Čmakal s.r.o., jejímž byl dlužník jediným jednatelem a společníkem. S uvedenými leasingovými smlouvami vystavil leasingový nájemce společnost Čmakal s.r.o. blankosměnky vlastní bez protestu, současně byly uzavřeny i dohody o jejím vyplnění. Poté, co se leasingový nájemce dostal do prodlení s hrazením leasingových splátek vyplnil navrhovatel v souladu s uzavřenou dohodou o vyplnění obě blanskosměnky ze dne 17.12.2009 a 25.2.2011. Navrhovatel označil další dva věřitele se závazky po splatnosti, pro které jsou vedena exekuční řízení. Ze směnek ze dne 17.12.2009 a 25.11.2011 soud zjistil, že jejich výstavcem byla společnost Čmakal s.r.o., obě směnky byly avalovány dlužníkem a jejich splatnost nastala 8.10.2012. Soud prvního stupně uzavřel, že v insolvenčním návrhu navrhovatel popsal okolnosti vzniku svých pohledávek za dlužníkem a připojil dvě směnky splatné dne 8.10.2012, z návrhu však nelze mít za osvědčené, že dlužník se nachází v úpadku. Jedním ze základních znaků úpadku je dle § 3 odst.1 písm. c) existence závazků dlužníka, které jsou déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti. Tuto podmínku však pohledávky navrhovatele nesplňují, když jejich splatnost nastala 8.10.2012 a insolvenční návrh byl podán 29.10.2012. Zároveň nelze dovodit ani u dalších označených věřitelů, že se jedná o závazky po splatnosti, když navrhovatel žádný údaj o splatnosti těchto pohledávek neuvedl. Ze skutečnosti, že pro pohledávky dalších věřitelů byly nařízeny exekuce, ještě nelze učinit závěr o platební neschopnosti dlužníka. Z podaného insolvenčního návrhu tak nelze mít za prokázáno, že dlužník je v platební neschopnosti pro některou z domněnek dle § 3 odst. 2 IZ, tedy že neplní své splatné závazky déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti nebo že jeho závazky není možné uspokojit výkonem rozhodnutí nebo exekucí. Soud má za to, že insolvenční navrhovatel neuvedl ve svém návrhu rozhodující skutečnosti, které by osvědčovaly úpadek dlužníka, proto postupoval v souladu s ust. § 128 odst. 1 IZ a insolvenční návrh odmítl. Výrok o nákladech řízení soud prvního stupně odůvodnil odkazem na ust. § 146 odst. 3 občanského soudního řádu s tím, že návrh byl odmítnut a dlužníkovi doposud v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení podal navrhující věřitel včasné odvolání, v němž namítal, že soud prvního stupně jeho návrh neposoudil řádně, zhodnotil jej čistě formalisticky a dospěl k nesprávným závěrům. Dále odvolatel namítal, že doložil svou splatnou pohledávku dvěma směnkami, a to ze dne 17.12.2009 a 25.2.2011, přitom splatnost obou směnek nastala 8.10.2012. Z ustanovení § 105 IZ nevyplývá, že by také pohledávka navrhovatele musela být déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, pouze stanoví, že musí jít o pohledávku splatnou. Pohledávky navrhovatele se staly splatné 8.10.2012, návrh byl soudu doručen 29.10.2012 a splatnost doložil. Pohledávky jím označených dvou věřitelů ISDesign CZ, s.r.o. ve výši 10.000.000 Kč a Komerční banky, a.s. (dle návrhu 2.393.004,56 Kč s přísl.) jsou vykonatelné, když u obou z označených věřitelů byla pro jejich vykonatelné pohledávky vůči dlužníkovi nařízena Okresním soudem v Šumperku exekuce u prvého věřitele již 14.10.2011 a u druhého dne 18.4.2012, nejpozději tohoto dne byly tyto pohledávky splatné, prvá nejméně 1 rok a druhá nejméně 7 měsíců před podáním insolvenčního návrhu. Z uvedeného vyplývá tvrzení, že dlužník je v úpadku, neboť má závazky po dobu delší než 30 dnů po lhůtě jejich splatnosti a tyto závazky dlužník neplní po dobu delší než 3 měsíce (§ 3 odst. 1, odst. 2 písm. b/ IZ). To, že věřitel má pohledávku po lhůtě splatnosti lze tedy dovodit především u vykonatelných pohledávek, i když insolvenční návrh neobsahuje konkrétní údaj o datu splatnosti pohledávky (viz Nejvyšší soud ČR v usnesení ze dne 27.1.2010, č.j. 29 NSČR 1/2008-A-15 .). Ke dni vydání napadeného usnesení byla rovněž po splatnosti také pohledávka navrhovatele, když závazky dlužníka (fyzické osoby) jen u popsaných pohledávek přesahovaly 28 mil. Kč. Z uvedených důvodů odvolatel navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.) a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) dospěl k závěru, že odvolání věřitele není důvodné, neboť jeho insolvenční návrh trpěl vadami i když z jiných důvodů než uvedl soud prvního stupně.

Jak správně poukázal soud prvního stupně podle § 128 odst. 1 IZ insolvenční soud odmítne insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Jak opět správně uvedl soud prvního stupně náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ustanovení § 103 odst. 1 a 2 IZ. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí v něm být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost").

K posledně uvedené podmínce (v § 3 odst. 1 písm. c/ IZ ) ustanovení § 3 odst. 2 IZ stanoví vyvratitelnou domněnku, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Ze shora citovaných zákonných ustanovení, zejména z ust. § 103 odst. 2 IZ vyplývá, že i jiná osoba než dlužník je oprávněna domáhat se insolvenčním návrhem rozhodnutí o dlužníkově úpadku, jen pokud tvrdí (a následně též doloží), že má proti dlužníku splatnou pohledávku (§ 97 odst. 3 a § 105 IZ). Teprve pokud navrhovatel tuto svoji legitimaci k podání insolvenčního návrhu tvrdí a prokáže a dále uvede dostatek rozhodujících skutečností osvědčující úpadek dlužníka, může se insolvenční soud zabývat tím, co je v dané fázi řízení jeho předmětem, totiž zkoumáním tvrzeného dlužníkova úpadku dle § 3 IZ. Předpokladem úspěchu věřitele, jenž se domáhá vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka je tedy především řádný insolvenční návrh, v němž uvede všechny potřebné rozhodující skutečnosti jednak o své splatné pohledávce za dlužníkem, včetně právního důvodu a výše a dále rozhodující okolnosti, které osvědčují úpadek dlužníka. Teprve v případě je-li insolvenční návrh bez vad a věřitel svoji aktivní legitimaci prokáže, může insolvenční soud tvrzený úpadek dlužníka zjišťovat (§ 136 odst. 1 IZ).

V přezkoumávané věci z obsahu insolvenčního návrhu odvolatele vyplývá, že v něm uvedl, že má za dlužníkem pohledávky v celkové výši 16.323.312 Kč s příslušenstvím a to ze dvou směnek; první ze dne 17.12.2009, kterou dlužník avaloval pro částku 271.682 EUR a ze dne 25.2.2011, kterou dlužník avaloval pro částku 383.741 EUR. Pohledávky vznikly z leasingových smluv č. 146621209, 146631209, 146641209 a 146651209, které byly sloučeny do jedné leasingové smlouvy č. 163370211 a které byly uzavřeny mezi navrhovatelem a společností Čmakal s.r.o., jejímž byl dlužník jediným jednatelem a společníkem. S uvedenými leasingovými smlouvami vystavil leasingový nájemce společnost Čmakal s.r.o. blankosměnky vlastní bez protestu, současně byly uzavřeny i dohody o jejím vyplnění. Poté, co se leasingový nájemce dostal do prodlení s hrazením leasingových splátek, vyplnil navrhovatel v souladu s uzavřenou dohodou o vyplnění obě blanskosměnky ze dne 17.12.2009 a 25.2.2011. O tom, kdy navrhovatel směnky předložil v platebním místě k zaplacení a tedy kdy se tyto směnky (z nichž vůči dlužníku své pohledávky dovozuje) staly splatnými z celého insolvenčního návrhu odvolatele nevyplývá. Z uvedeného vyplývá, že navrhující věřitel ve svém insolvenčním návrhu především neuvedl dostatek rozhodujících skutečností ani ke své pohledávce, neboť kromě důvodu a výše dlužné částky, o splatnosti své pohledávky za dlužníkem (fyzickou osobou) neuvedl ničeho. Již to bylo důvodem k odmítnutí jeho insolvenčního návrhu dle ust. § 128 odst. 1 IZ, neboť postup dle ust. § 43 odst. 2 o.s.ř. v insolvenčním řízení uplatnit nelze. Tuto vadu svého návrhu mohl navrhovatel odstranit pouze do vydání odvoláním napadeného usnesení. Naproti se soudem prvního stupně odvolací soud nesouhlasí, že ohledně dalších dvou věřitelů v tomto návrhu není dostatek tvrzení o splatnosti jejich pohledávek, když dle soudu prvního stupně navrhovatel neuvedl konkrétní data jejich splatnosti. Z tvrzení navrhovatele v návrhu v tomto směru jednoznačně vyplývá, nejen to, v jaké výši mají tito věřitelé za dlužníkem pohledávky, nýbrž i to, že jde o pohledávky po lhůtě splatnosti déle než 30 dnů, které dlužník není schopen plnit, což vyplývá z tvrzení navrhovatele, že ohledně těchto pohledávek označených věřitelů byla Okresním soudem v Šumperku usneseními ze dne 14.10.2011 a 18.4.2012 nařízena exekuce. Byla-li nařízena exekuce, lze tedy s největší pravděpodobností předpokládat, že jde o pohledávky vykonatelné a tudíž nejméně od 14.10.2011 a 18.4.2012 splatné (déle než 30 dnů po splatnosti), které dlužník neplní déle než 3 měsíce. Ve smyslu ust. § 3 odst. 2 písm. b) IZ jde o vyvratitelnou domněnku.

Jelikož navrhovatel neuvedl ve svém návrhu dostatek tvrzení o splatnosti svých pohledávek za dlužníkem, a tedy, že je k podání insolvenčního návrhu aktivně věcně legitimován, pak je nutno souhlasit se soudem prvního stupně, že zde není k dispozici projednatelný insolvenční návrh věřitele. Za těchto okolností byl soud prvního stupně povinen o tomto návrhu rozhodnout dle § 128 odst. 1 IZ neprodleně a tedy jej bez dalšího odmítnout. To, že soud prvního stupně z příloh k insolvenčnímu návrhu sám zjistil, kdy se staly směnky splatné, na tomto závěru nemůže nic změnit, neboť přílohy k insolvenčnímu návrhu nejsou jeho součástí (§ 103 odst. 3 IZ, poslední věta za středníkem). Přílohami připojenými k návrhu se může insolvenční soud zabývat až na základě projednatelného insolvenčního návrhu. S ohledem na odvolací námitky odvolatele, který soudu prvního stupně při posuzování jeho návrhu vytýká přílišný formalismus, odvolací soud odkazuje na závěry např. v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.12.2011, č.j. KSUL 77 INS 6209/2011 29 NSČR 45/2011-A-20, jež je dostupné na webových stránkách uvedeného soudu, v němž Nejvyšší soud ČR formuloval judikaturou soudů ustálené závěry k posouzení náležitostí insolvenčního návrhu a k postupu soudu při neprojednatelném návrhu.

Ze všech shora uvedených důvodů proto postupoval odvolací soud dle ust. § 219 o.s.ř. a napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil, včetně správného výroku o nákladech řízení.

O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle ust. § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. Přitom rovněž přihlédl k tomu, že dlužníku žádné náklady tohoto odvolacího řízení nevznikly.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě (§ 237, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a navrhovateli se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 31.1.2013

Za správnost vyhotovení : JUDr. Anna Hradilová, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu