2 VSOL 990/2013-A-16
KSBR 40 INS 14782/2013 2 VSOL 990/2013-A-16

Us ne s e ní

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Vojtěcha anonymizovano , anonymizovano , bytem Buchlovice, náměstí Svobody 222, PSČ 687 08, IČ: 72417625, o insolvenční návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. KSBR 40 INS 14782/2013-A-11 ze dne 30.9.2013

tak to:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odův odně ní:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníku, aby ve lhůtě 5 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na účet soudu specifikovaný ve výroku nebo v hotovosti na pokladně soudu. V důvodech rozhodnutí uvedl, že dlužník se insolvenčním návrhem domáhá rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek. V seznamu majetku uvedl, že eviduje dvě dobytné pohledávky v celkové výši 511.457 Kč, z čehož pohledávka ve výši 44.136 Kč je soudně vymáhána. Dále dlužník uvedl, že vlastní pouze movité věci v odhadované hodnotě 13.900 Kč. Závazky dlužníka činí 2.067.206,68 Kč, dlužník nemá žádnou finanční hotovost či stálý měsíční příjem. Vzhledem k tomu, že dlužník vlastní toliko movité věci nepatrné hodnoty a dvě pohledávky (byť dle tvrzení dlužníka dobytné), které však jako majetková hodnota nemohou bezprostředně po prohlášení konkursu sloužit k úhradě nákladů insolvenčního řízení, postupoval soud podle ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (insolvenční zákon, dále jen IZ ) a uložil dlužníku povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. pokračování-2-

Při stanovení výše přihlédl soud k tomu, že odměna insolvenčního správce při způsobu řešení úpadku konkursem činí nejméně 45.000 Kč.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Uvedl, že nemá žádný nemovitý ani movitý majetek, jakož i žádné finanční prostředky, a proto žádá o snížení zálohy. Poukázal na to, že v návrhu uvedl, že má v majetku dvě pohledávky, které jsou dobytné, jednu z nich vymáhá soudně a druhou nikoliv z důvodu, že neměl dostatek finančních prostředků na zaplacení soudního poplatku, avšak tato je také dobytná. Žádá proto o snížení zálohy.

Podle § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 108 odst. 1, odst. 2 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávky spočívají pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužník podal u soudu prvního stupně dne 24.5.2013 insolvenční návrh, kterým se domáhal rozhodnutí o úpadku a způsobu jeho řešení konkursem. V návrhu uvedl, že má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, tyto závazky není schopen plnit, v návrhu specifikoval jednotlivé věřitele a výši závazků. Ve vztahu ke svému majetku v návrhu uvedl, že nevlastní žádný nemovitý majetek, z movitého majetku vlastní toliko mobilní telefon, vrtačku, brusku a sadu pneumatik (zimní a letní). Dále uvedl, že ve všech případech závazky neplní po dobu delší jak 3 měsíce, veškeré platby byly zastaveny. Na základě usnesení soudu prvního stupně č. j. KSBR 40 INS 14782/2013-A-5 ze dne 4.6.2013 dlužník doložil seznam majetku, ve kterém uvedl dvě pohledávky, a to dobytnou pohledávku ve výši 462.321 Kč s tím, že dosud nepodal žalobu, a dobytnou pohledávku ve výši 24.000 Kč, ohledně které podal žalobu a řízení dosud nebylo ukončeno. Na základě usnesení soudu prvního stupně č. j. KSBR 40 INS 14782/2013-A-7 ze dne 26.8.2013 dlužník doložil další pokračování-3-seznam majetku, ve kterém uvedl shodně movité věci uvedené v návrhu a dále pohledávky uvedené v předchozím seznamu, dále doložil seznam závazků.

Z výše uvedeného je zřejmé, že dlužník je v úpadku nejméně ve formě platební neschopnosti, neboť má více věřitelů (nejméně dva), peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, neboť je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1 a odst. 2 písm. b/ IZ). Dále je zřejmé, že dlužník nemá žádné pohotové finanční prostředky (v hotovosti nebo na účtu), ze kterých by bylo možno hradit náklady insolvenčního řízení bezprostředně po rozhodnutí o úpadku. Dlužník sice vlastní dvě pohledávky, které označil jako dobytné, avšak lze přisvědčit soudu prvního stupně v tom, že tento majetek dlužníka nemůže být bezprostředně po prohlášení konkursu využit k úhradě nákladů insolvenčního řízení, přičemž v této fázi insolvenčního řízení ani není zřejmé, zda jde skutečně o pohledávky dobytné. Odvolací soud proto shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že v dané věci je odůvodněna potřeba zálohy na náklady insolvenčního řízení ve smyslu ustanovení § 108 IZ. Jak správně uvedl soud prvního stupně, záloha umožní hradit hotové výdaje insolvenčního správce v řízení v období bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a způsobu řešení úpadku, neboť k tomu není v majetkové podstatě dlužníka dostatek pohotových finančních prostředků. V případě, že by nebyl získán dostatečný majetek ze zpeněžení majetkové podstaty, musel by tyto náklady hradit stát (§ 38 odst. 2 IZ), čemuž má právě předejít institut zálohy. V tom je možné odkázat na důvodovou zprávu k insolvenčnímu zákonu, v jejíž části týkající se ustanovení § 144 IZ zákonodárce výslovně uvedl, že obavám, že náklady vynaložené na další vedení insolvenčního řízení, u kterého je od počátku zřejmé, že zde není dostatečný majetek, bude zatěžován stát, lze předejít poukazem na institut zálohy na náklady insolvenčního řízení, z nějž plyne, že až na zákonem odůvodněné výjimky (jež nejsou nikterak četné a statisticky významné) postihuje případná povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení každého insolvenčního navrhovatele .

Soud prvního stupně též správně stanovil výši zálohy na náklady řízení částkou 50.000 Kč, neboť dle ustanovení § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., ve znění pozdějších předpisů, činí minimálně odměna insolvenčního správce při řešení úpadku konkursem 45.000 Kč (bez DPH) a lze očekávat, že insolvenčnímu správci vzniknou i hotové výdaje. Záloha ve výši 50.000 Kč je proto zcela odpovídající.

Pokud dlužník namítá, že nemá žádné finanční prostředky, a proto by mu měla být záloha na náklady insolvenčního řízení snížena, neshledává tuto námitku dlužníka odvolací soud důvodnou. K tomu odvolací soud poukazuje na povinnost dlužníka danou ustanovením § 98 odst. 1 IZ, dle kterého je dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, povinen insolvenční návrh podat bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku ve formě platební neschopnosti. Dlužník proto měl podat insolvenční návrh v době, kdy měl dostatečný majetek (a mohl s tímto majetkem disponovat) alespoň na úhradu nákladů insolvenčního řízení. pokračování-4-

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 13. listopadu 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Petra Jahodová předsedkyně senátu