2 VSOL 989/2015-A-10
KSOL 10 INS 18936/2015 2 VSOL 989/2015-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Brhla a soudců JUDr. Heleny Myškové a Mgr. Martina Hejdy v insolvenční věci dlužníka: ADRENALIN CENTRUM s.r.o. v likvidaci , IČO26873818, Ostružnická 351/25, 779 00, Olomouc, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 7. srpna 2015, č.j. KSOL 10 INS 18936/2015-A-4

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 7. srpna 2015, č.j. KSOL 10 INS 18936/2015-A-4 s e m ě n í tak, že insolvenční návrh dlužníka se n e o d m í t á.

Odůvodnění:

Krajský soud usnesením insolvenční návrh dlužníka podle § 128 odst. 1 IZ odmítl, neboť v návrhu dlužníka nejsou vylíčeny rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek dlužníka. Soud zjistil, že dlužník v insolvenčním návrhu neuvedl žádné konkrétní skutečnosti, z nichž by bylo zřejmé, kdy nastala splatnost jednotlivých závazků dlužníka, ani neoznačil své věřitele, přičemž soud pro tyto účely nemohl vycházet ani ze seznamu závazků, který neshledal úplným a správným, neboť dlužník zde neuvedl konkrétní údaje o tom, kdy nastala splatnost jednotlivých závazků dlužníka. Soud podotýká, že seznam závazků musí obsahovat konkrétní údaje o splatnosti u všech jednotlivých závazků. Dlužník je povinen konkrétní údaje o splatnosti závazků uvést ve svém insolvenčním návrhu, příp. v řádném seznamu závazků dlužníka, vzhledem k tomu, že na základě těchto skutečností soud posoudí, zda se dlužník nachází v úpadku.

Soud rovněž nemohl osvědčit dlužníkův úpadek ve formě předlužení. Dlužník ve svém návrhu sice uvedl, v jaké výši celkem má své závazky, avšak nevyjádřil se dostatečným způsobem k aktuální hodnotě svého majetku. Dlužník v insolvenčním návrhu uvedl, že v aktivech navrhovatele se nachází peněžní prostředky na bankovním účtu vedeném u Fio banka, a. s., kdy zůstatek ke dni podání návrhu činí 61.999,43 Kč, zůstatek v pokladně činí 4.143 Kč a skladové zásoby v přeceněné hodnotě 22.123,41 Kč, přičemž prodejní hodnota včetně zavedené marže činí 212.124 Kč bez DPH. Vzhledem ke skutečnosti, že v insolvenčním návrhu byly u hodnoty skladových zásob uvedeny dvě odlišné částky, není soudu zřejmé, jaká je skutečná aktuální hodnota skladových zásob dlužníka. Soud tedy nemohl vycházet z těchto údajů uvedených v insolvenčním návrhu z důvodu, že není zřejmé, jaká je celková hodnota majetku. Tyto skutečnosti soud nemohl zjistit ani ze seznamu majetku, protože dlužník zde svůj movitý majetek výslovně neuvedl, pouze odkázal na přiloženou dokumentaci, přičemž v seznamu majetku je dlužník povinen označit svůj majetek jednotlivě a přehledně.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání a napadenému usnesení vytýkal, že ve svém návrhu uvedl, že má splatné závazky vůči 22 věřitelům v celkové výši 289.072,43 Kč. K osvědčení úpadku nyní připojuje seznam věřitelů, který je doplněn o datum splatnosti jednotlivých závazků, tabulka Seznam závazků viz. níže. Doplněním splatností jednotlivých závazků dlužník osvědčil podmínky dle § 3 odst. 1 IZ. Na základě těchto okolností je zcela zřejmé, že dlužník uvedl již uspokojivé údaje o splatnosti závazků. Tímto dlužník předpokládá dostačující tvrzení k tomu, aby situace dlužníka byla posouzena jako úpadek ve formě platební neschopnosti. Dále odvolatel poukazoval na údaje o svém předlužení. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání podala oprávněná osoba a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání nelze upřít důvodnosti.

S přihlédnutím k době zahájení insolvenčního řízení dne 5.6.2015 je třeba věc posoudit podle zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění novely provedené zákonem č. 294/2013 Sb., účinné od 1.1.2014 (dále jen IZ).

Podle ustanovení § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. V dané věci se proto přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb. (dále jen o.s.ř.).

Podle ustanovení § 103 odst. 1 IZ insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. Fyzická osoba musí být označena jménem, příjmením a bydlištěm (sídlem) a v případě, že jde o podnikatele, též identifikačním číslem. Právnická osoba musí být označena obchodní firmou nebo názvem, sídlem a identifikačním číslem. Je-li navrhovatelem stát, musí insolvenční návrh obsahovat označení příslušné organizační složky státu, která za stát před insolvenčním soudem vystupuje.

Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný nebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má: a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost).

Podle ustanovení § 3 odst. 2 IZ se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Krajský soud za vady návrhu označil skutečnost, že dlužník v insolvenčním návrhu neuvedl žádné konkrétní skutečnosti, z nichž by bylo zřejmé, kdy nastala splatnost jednotlivých závazků dlužníka, ani neoznačil své věřitele, přičemž soud pro tyto účely nemohl vycházet ani ze seznamu závazků, který neshledal úplným a správným pro nedostatek konkrétních údajů o splatnosti u všech jednotlivých závazků. Úpadek soud nemohl osvědčit ani ve formě předlužení, neboť dlužník uvedl dva rozdílné údaje o hodnotě skladových zásob.

Insolvenční zákon zachovává stávající rozlišení úpadku dlužníka na úpadek dlužníka ve formě insolvence neboli platební neschopnosti a na úpadek dlužníka ve formě předlužení. Dlužník je v platební neschopnosti za současného splnění následujících podmínek, existence více věřitelů (nejméně dvou), prodlení dlužníka s placením peněžitých závazků po dobu delší 30 dnů a neschopnosti dlužníka tyto závazky plnit. O předlužení se jedná tehdy, má-li dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, více věřitelů a zároveň souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Rozhodný je poměr veškerých dlužníkových závazků (včetně těch nesplatných) a jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku je též nutno přihlédnout k další správě a provozování podniku dlužníka, lze-li předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku a provozu podniku pokračovat. K tomu odvolací soud poukazuje na judikaturu Nejvyššího soudu České republiky, dle které u dlužníka, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Přitom v otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1, písm. c/ IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2, písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2, písm. b/ IZ), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2, písm. c/ IZ). K tomu viz například usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008 ze dne 27.1.2010 (publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod poř. č. 88/2010). Závěry formulované v usnesení sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008 ze dne 27.1.2010 lze bez dalšího převzít také pro účely posouzení insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který je podnikatelem. U dlužníka, který je podnikatelem, se však (navíc) rozhodujícími skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí i vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník je předlužen, tedy, že dlužník má více věřitelů a souhrn jeho závazků (lhostejno, zda splatných nebo nesplatných) převyšuje hodnotu jeho majetku. K tomu viz například usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. KSPL 27 INS 1784/2009, 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2010 (publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod poř. č. 26/2011). Pokud návrh takové náležitosti postrádá, insolvenční soud jej odmítne, aniž činí úkony k odstranění vad.

Se závěrem insolvenčního soudu, že insolvenční návrh dlužníka postrádá rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka, odvolací soud nesouhlasí.

Dlužník v insolvenčním návrhu uvedl, že všechny závazky dlužníka jsou více než 3 měsíce po lhůtě splatnosti, navíc nelze přehlédnout, že splatnost závazků dlužníka do seznamu závazků dlužník doplnil v odvolání. Z těchto údajů lze čerpat i v odvolacím řízení, neboť vadu přílohy soud neodstraňoval. Údaje o závazcích a splatnosti jsou tedy úplné, dlužník též tvrdí neschopnost závazky splácet jsouc v platební neschopnosti. Obdobně úplná je identifikace věřitelů v seznamu závazků.

Údaje o rozhodujících skutečnostech, které osvědčují úpadek dlužníka, jsou proto dostatečné. Postačují i údaje o předlužení, neboť i při vyšším údaji o hodnotě zásob stále souhrn jeho závazků a zde lhostejno, zda splatných nebo nesplatných, převyšuje hodnotu jeho majetku. Insolvenční návrh byl tedy odmítnut nedůvodně.

Z těchto důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil. Rozhodnutí podle ustanovení § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. změnil tak, že se insolvenční návrh neodmítá.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto rozhodnutí se považuje za doručené zveřejněním v insolvenčním rejstříku. Dlužníku se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bude rozhodnutí doručeno zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 29. ledna 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Vojtěch Brhel v.r. Vladimíra Kvapilová předseda senátu