2 VSOL 987/2014-A-13
KSBR 27 INS 9574/2014 2 VSOL 987/2014-A-13

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Vojtěcha Brhla a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice Martiny Procházkové, nar. 2.5.1983, bytem Svatoplukova 1647/2, Prostějov, PSČ 796 01, identifikační číslo 75615339, o insolvenčním návrhu dlužnice, rozhodl o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. KSBR 27 INS 9574/2014-A-8 ze dne 21.7.2014,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužnici, aby ve lhůtě 10 dnů od právní moci rozhodnutí zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na účet soudu specifikovaný ve výroku nebo v hotovosti na pokladně soudu. V důvodech rozhodnutí uvedl, že dlužnice podala insolvenční návrh, kterým se domáhala rozhodnutí o úpadku a který soud shledal důvodným. Jediným možným způsobem řešení úpadku dlužnice je konkurs. Z insolvenčního návrhu a přiložených listin vyplývá, že dlužnice vyjma nemovitostí zapsaných na LV č. 226 pro k.ú. Kobylničky, obec Myslejovice, okres Prostějov, nevlastní žádný jiný majetek. Ke dni rozhodnutí soudu nelze usuzovat na dobu a pravděpodobnost zpeněžení tohoto majetku a jeho možný výtěžek. Soud proto uložil dlužnici povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení podle ustanovení § 108 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ).

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Uvedla, že nedisponuje ani nižší částkou pro úhradu zálohy na náklady insolvenčního řízení. Domnívá se, že funkce insolvenčního správce je svým druhem podnikání, a proto prvotní investice insolvenčního správce pro krytí nákladů insolvenčního řízení do doby zpeněžení majetkové podstaty by mělo být běžným výdajem podnikatele za účelem následného zisku. Poukazovala na to, že vlastní nemovitosti, z jejichž výtěžku by měl být uspokojen nejen insolvenční správce, ale i řada přihlášených věřitelů, a že soud neodůvodnil maximální výši stanovené zálohy. K tomu předkládá doklad o přibližné ceně předmětných nemovitostí. Navrhla, aby jí byla uložena záloha na náklady insolvenčního řízení ve výši 2.000 Kč. K odvolání dlužnice doložila usnesení soudního exekutora JUDr. Jana Fendrycha, Exekutorský úřad Praha 2, ze dne 12.11.2008, dle kterého výsledná cena nemovitostí dlužnice činí 900.000 Kč.

Podle § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekucí se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 108 odst. 1 věty první před středníkem a odst. 2 věty první IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužnice podala u soudu prvního stupně dne 7.4.2014 insolvenční návrh, kterým se domáhá rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek. V návrhu uvedla, že je v úpadku, neboť má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopna plnit. V návrhu konkrétně označila 9 závazků vůči 9 věřitelům (označením věřitele, uvedením výše dluhu a jeho splatnosti v letech 2006, 2007, 2008, 2009, 2011 a 2013). Ohledně svého majetku v návrhu uvedla, že vlastní nemovitosti na LV č. 26 pro k.ú. Kobylničky, obec Myslejovice, zapsané u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Prostějov, tyto nemovitosti blíže specifikovala. Usnesením č. j. KSBR 27 INS 9574/2014-A-5 ze dne 16.4.2014 byla dlužnice mimo jiné vyzvána k tomu, aby doložila seznam závazků a seznam majetku a seznam zaměstnanců. Na tuto výzvu dlužnice reagovala podáním ze dne 16.5.2014, kterým požadované seznamy doložila. V seznamu závazků uvedla shodné závazky jako v návrhu, v seznamu majetku označila předmětné nemovitosti a movitý majetek představující osobní majetek bez hodnoty. Z výpisu z katastru nemovitostí, LV č. 226 pro k.ú. Myslejovice, obec Kobylničky, vedeného u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Prostějov vyplývá, že na předmětných nemovitostech dlužnice váznou zástavní práva exekutorská nejen vůči věřitelům v uvedených v návrhu a seznamu závazků (T-mobile Czech Republic, a.s., GE Money Bank, a.s., Česká podnikatelská pojišťovna, a.s., Oborová zdravotnická pojišťovna, Okresní správa sociálního zabezpečení Prostějov a Finanční úřad Prostějov), ale i zástavní práva vůči dalším věřitelům dlužnice.

Z výše uvedeného je zřejmé, že dlužnice je v úpadku nejméně ve formě platební neschopnosti, neboť má více věřitelů (nejméně dva), vůči nimž má peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopna plnit, neboť je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1 a odst. 2, písm. b/ IZ). Dále je zřejmé, že dlužnice nemá žádné pohotové finanční prostředky (v hotovosti nebo na účtu), ze kterých by bylo možno uhradit náklady insolvenčního řízení bezprostředně po rozhodnutí o úpadku. Dlužnice vlastní toliko movité věci bez hodnoty a nemovitosti, na kterých však váznou zástavní práva pro pohledávky věřitelů dlužnice, a proto v této fázi insolvenčního řízení nelze uzavřít, zda a za jakou hodnotu by bylo možno tyto nemovitosti zpeněžit, zda výtěžek zpeněžení bude postačovat na úhradu pohledávek zajištěných věřitelů a odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce (§ 298 IZ). Z tohoto důvodu při stanovení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení nelze k tomuto majetku dlužnice přihlédnout.

Na základě shora uvedeného odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně správně vyhodnotil potřebu zálohy na náklady insolvenčního řízení. K tomu odvolací soud poukazuje na účel zálohy na náklady insolvenčního řízení, tj. zajištění řádného výkonu činnosti insolvenčního správce od počátku, a tím překlenutí prvotního nedostatku peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení. Záloha umožní insolvenčnímu správci vymoci nebo zpeněžit majetek dlužníka, uhradit náklady vzniklé při zjišťování dalšího majetku dlužníka, případně jiných osob, který by též mohl náležet do majetkové podstaty dlužníka. Náklady insolvenčního řízení nelze přenášet na stát, který by musel hradit odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce v případě, že by prověřování majetkové situace dlužníka insolvenčním správcem nevedlo ke zjištění a následnému zpeněžení majetku v potřebném rozsahu (§ 38 odst. 2 IZ). Přitom není možné, aby tyto náklady nesl insolvenční správce ze svého.

Soud prvního stupně proto postupoval správně podle ustanovení § 108 IZ, když dlužnici uložil povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, přičemž i správně stanovil její výši částkou 50.000 Kč. Při stanovení výše zálohy na náklady insolvenčního řízení je nutno přihlédnout k tomu, že odměna insolvenčního správce v případně prohlášení konkursu činí nejméně 45.000 Kč

(vyhl. č. 313/2007 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a že je třeba hradit i hotové výdaje insolvenčního správce. Soud prvního stupně sice stanovenou výši zálohy na náklady insolvenčního řízení v napadeném rozhodnutí neodůvodnil, nicméně tato vada nemá za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 31. října 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu