2 VSOL 985/2016-A-18
KSBR 45 INS 11550/2016 2 VSOL 985/2016-A-18

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Brhla a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka: Zlínstav a.s., IČO: 28315669, se sídlem Bartošova 5532, 760 01 Zlín, o insolvenčním návrhu věřitele: CALWELL s.r.o., IČO: 01524020, se sídlem Wintrova 2539/25, Líšeň, 628 00 Brno, o odvolání věřitele: CALWELL s.r.o., IČO: 01524020, se sídlem Wintrova 2539/25, Líšeň, 628 00 Brno proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. června 2016, č. j. KSBR 45 INS 11550/2016-A-11,

takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. června 2016, č. j. KSBR 45 INS 11550/2016-A-11 s e p o t v r z u j e.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Brně (dále jen insolvenční soud ) insolvenční návrh věřitele CALWELL s.r.o. (dále jen navrhovatel ) podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ odmítl a nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť zjistil, že insolvenční návrh navrhovatele neobsahuje zákonem požadované náležitosti insolvenčního návrhu; v návrhu chybí vylíčení rozhodujících skutečností, jež by osvědčovaly úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka. Z návrhu vyplývá, že navrhovatel po dlužníku požaduje plnění ve výši 104.530 Kč, tuto pohledávku nabyl na základě smlouvy o postoupení pohledávek isir.justi ce.cz ze dne 18. 12. 2015 od společnosti PRIMGEO, spol. s.r.o., smlouva o postoupení pohledávek nebyla k insolvenčnímu návrhu vůbec předložena, proto nelze tvrzené skutečnosti ověřit. Z těchto důvodů nemá soud prokázané, že navrhovatel je aktivně legitimován k podání tohoto insolvenčního návrhu, neboť neprokázal, že má za dlužníkem konkrétní splatnou peněžitou pohledávku a neschopnost dlužníka ji plnit. Soud uzavřel, že insolvenční návrh navrhovatele neobsahuje všechny zákonem stanovené náležitosti, neboť navrhovatel neuvádí rozhodné skutečnosti, které by osvědčovaly jeho aktivní legitimaci k podání tohoto insolvenčního návrhu a které osvědčují úpadek dlužníka, a je proto neprojednatelný.

Proti tomuto usnesení podal navrhovatel odvolání a nesouhlasil se závěrem o nedostatku své aktivní legitimace k podání insolvenčního návrhu a o jeho neprojednatelnosti. Odvolatel tvrdil, že insolvenční návrh je stručný, výstižný a popisující děj a okolnosti s ní spojené a má za to, že usnesení je nesprávným rozhodnutím. Žádal o vydání usnesení: Insolvenční návrh navrhovatele CALWELL s.r.o., IČO: 01524020, se sídlem Wintrova 2539/25, Líšeň, 628 00 Brno, se neodmítá a předkládá se Krajskému soudu v Brně zpět k dalším úkonům. Zahajují se účinky spojené s insolvenčním návrhem.

S přihlédnutím k době zahájení insolvenčního řízení (16.5.2016) je třeba věc posoudit podle insolvenčního zákona č. 182/2006 Sb., ve znění účinném od 1.1.2014 (dále je IZ ).

Podle ustanovení § 7 věty první IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních. V dané věci se přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb. (dále jen o.s.ř. ).

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobu včas, přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o. s. ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 128 odst. 1 IZ insolvenční soud odmítne insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje § 103 odst. 1 a 2 IZ. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání a aby v něm byli insolvenční navrhovatel a dlužník označeni zde uvedeným způsobem (odstavec 1), musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek (§ 3 IZ), skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá (odstavec 2).

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost). K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví vyvratitelné domněnky, podle nichž se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 3 odst. 3 IZ dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Pojmovým znakem úpadku v obou jeho formách je mnohost věřitelů dlužníka. V případě úpadku ve formě insolvence (jak plyne z kumulativních podmínek stanovených v § 3 odst. 1 písm. a/ až c/ IZ) musí jít o víceré (alespoň 2) věřitele s pohledávkami již splatnými, a to nejméně po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, s tím, že tyto závazky dlužník není schopen plnit (platební neschopnost). Naproti tomu při úpadku předlužením, který ovšem přichází v úvahu jen u dlužníka podnikatele, se podmínka mnohosti věřitelů dlužníka neodvozuje pouze od jeho závazků již splatných; rozhodné tu je to, zda souhrn dlužníkových závazků (splatných i nesplatných) převyšuje reálnou hodnotu jeho majetku.

Nutno zdůraznit, že již se zahájením insolvenčního řízení (§ 101 odst. 1 věta první IZ) se pojí účinky vymezené v § 109 až § 111 IZ, které mají závažný dopad do poměrů dlužníka i třetích osob. V té souvislosti Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008-A ze dne 26. 2. 2009, uveřejněném pod č. 91/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, zdůraznil, že insolvenční návrh (podaný u věcně příslušného soudu, opatřený úředně ověřeným podpisem osoby, která jej podala, nebo jejím zaručeným elektronickým podpisem -§ 97 IZ) vyvolává účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení bez zřetele k tomu, že posléze vyjde najevo, že z hlediska obsahových nedostatků jde o návrh neprojednatelný. Riziko škody nebo jiné újmy, jež by mohla vzniknout dlužníku nebo třetím osobám zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu do doby odmítnutí neprojednatelného insolvenčního návrhu, pak snižuje úprava, která brání prodlužování řízení o vadném insolvenčním návrhu tím, že na jedné straně zbavuje insolvenční soud povinnosti odstraňovat vady insolvenčního návrhu, pro které nelze v insolvenčním řízení pokračovat, postupy podle § 43 o.s.ř., na druhé straně zavazuje soud k tomu, aby důsledky plynoucí z neprojednatelnosti insolvenčního návrhu vyvodil (aby insolvenční návrh odmítl) neprodleně, nejpozději však do 7 dnů poté, co byl podán (§ 128 odst. 1 IZ). S ohledem na tyto okolnosti soudní praxe důsledně trvá na tom, aby insolvenční navrhovatel-lhostejno, zda je jím dlužník či věřitel-řádně splnil zákonem předepsanou povinnost skutkových tvrzení, jež jsou dle § 103 odst. 2 IZ povinnými obsahovými náležitostmi insolvenčního návrhu, tj. aby vylíčil rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek. Jde-li o návrh podaný věřitelem, musí tento navrhovatel navíc řádně vylíčit skutečnosti, ze kterých vyplývá jeho oprávnění podat návrh, tj. skutečnosti svědčící o tom, že má proti dlužníku splatnou pohledávku (§ 105 IZ). Doložení aktivní legitimace navrhujícího věřitele je primárním předpokladem projednání dlužníkova úpadku (je průkazem navrhovatelova oprávnění požadovat, aby soud na podkladě jeho insolvenčního návrhu tvrzený úpadek dlužníka zjišťoval). Procesní povinnost tvrzení dle § 103 odst. 2 IZ-jak zdůrazňuje R 91/2009-není možno mít za splněnou (nelze ji nahradit) ani tím, že insolvenční navrhovatel ohledně příslušných rozhodných skutečností odkáže na listinný důkaz, který dokonce připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu. Uvedené platí tím více, že insolvenční zákon výslovně zavádí odlišný režim pro odstraňování vad insolvenčního návrhu na straně jedné (§ 128 odst. 1 IZ) a pro odstraňování vad týkajících se příloh insolvenčního návrhu na straně druhé (§ 128 odst. 2 IZ). Vzhledem k popsané závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob, není důvodu formulovat rozdílně požadavky na kvalitu jednotlivých skutkových tvrzení, z nichž se odvíjí posouzení úpadku dlužníka. To mimo jiné znamená, že při tvrzeném úpadku dlužníka insolvencí není zásadního rozdílu v požadavku na náležitou identifikaci splatné pohledávky insolvenčního navrhovatele za dlužníkem a na kvalitu údajů, jejichž prostřednictvím musí být v insolvenčním návrhu identifikován další věřitel (věřitelé) se splatnou pohledávkou za dlužníkem.

V dané věci však věřitel svoji povinnost tvrzení dle § 105 IZ zcela zjevně nesplnil, neboť v insolvenčním návrhu-jak mu insolvenční soud správně vytkl-nenabídl dostatečná skutková tvrzení o existenci své splatné pohledávky za dlužníkem, jejichž prostřednictvím insolvenční navrhovatel prokazuje svoji legitimaci k podání insolvenčního návrhu. Věřitel v insolvenčním návrhu pouze uvedl, že na základě smlouvy o postoupení pohledávky odkoupil pohledávku za dlužníkem, že dlužník svůj dluh vůči původnímu věřiteli uznal, ale neuznává jej vůči navrhovateli a dluh navrhovateli neuhradil. Dále uvedl, že dlužník má další 3 věřitele s pohledávkami za dlužníkem nejpozději 15.2.2015, tedy více než 30 dnů po lhůtě splatnosti a že není schopen plnit své závazky, neboť je neplní více než 3 měsíce po splatnosti. K návrhu nedoložil ničeho.

Z uvedeného je zřejmé, že navrhovatel neuvedl nic o důvodu vzniku své pohledávky za dlužníkem, již měl postoupením nabýt a pohledávku nijak nedoložil. Lze tedy uzavřít, že navrhovatel v insolvenčním návrhu nevylíčil konkrétní skutečnosti, které by mohly vést soud k závěru o existenci jakékoli jeho splatné pohledávky za dlužníkem. Břemeno tvrzení tu spočívá výhradně na navrhovateli, a co není tvrzeno, nemůže být ani dokázáno. Navrhovatelova (popsaná) uvedená, naprosto nedostatečná, skutková tvrzení o jeho pohledávce za dlužníkem by zjevně nemohla být předmětem dokazování, ani kdyby k jejich prokázání nějaké důkazy označil, což ani neučinil. Věřitel tedy nenabídl skutková tvrzení svědčící o jeho legitimaci k podání insolvenčního návrhu, bez jejíhož průkazu není oprávněn se zkoumání dlužníkova úpadku domáhat.

Na základě výše uvedených zjištěních a úvah tedy odvolací soud shodně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že věřitelův insolvenční návrh vykazuje nedostatky, pro něž v řízení nelze pokračovat, vady neodstranil do rozhodnutí o odmítnutí návrhu, musí být dle § 128 odst. 1 IZ bez dalšího odmítnut (srovnej rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sen. zn. 1 VSPH 5/2008 publikované pod číslem 11/2009 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek nebo usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008-A-16, ze dne 26. 2. 2009).

Z těchto důvodů odvolací soud napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 146 odst. 3 o.s.ř., při respektování skutečnosti, že dlužníkovi žádné náklady řízení nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Brně dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a navrhovateli se však doručuje zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 21. září 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Vojtěch Brhel v.r. Renáta Hrubá předseda senátu