2 VSOL 985/2014-A-10
KSBR 45 INS 21355/2014 2 VSOL 985/2014-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Brhla a soudců JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka: Roman anonymizovano , anonymizovano , r.č. 741124/5369, bytem 798 05 Myslejovice 86, o insolvenčním návrhu věřitele: Komerční banka, a.s., identifikační číslo 453 17 054, Na Příkopě 33 čp. 969, 114 07, Praha 1, o odvolání věřitele Komerční banky, a.s. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. srpna 2014, č. j. KSBR 45 INS 21355/2014-A-4,

takto:

Usnesení krajského soudu s e m ě n í tak, že insolvenční návrh věřitele ze dne 5.8.2014 s e n e o d m í t á.

Odůvodnění:

Krajský soud usnesením insolvenční návrh věřitele Komerční banky, a.s. (dále jen věřitel ) podle § 128 odst. 1 IZ odmítl, neboť zjistil, že neobsahuje dostatečná tvrzení ohledně pohledávek označeného dalšího věřitele dlužníka, tedy tvrzení, jež by poskytovala dostatečný skutkový základ pro závěr, že se dlužník nachází v úpadku, . . . že takový požadavek nesplňuje návrh, v němž jsou sice konkrétně označeni další věřitelé dlužníka, avšak konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů a jejich splatnosti jsou nahrazovány obecným tvrzením, že dlužník má peněžité závazky, které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, respektive že neplní své peněžité závazky po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti a že . . . v daném případě insolvenční návrh věřitele takový požadavek nesplňuje, neboť v návrhu jsou sice konkrétně označeny vykonatelné pohledávky dalších věřitelů, ale chybí v něm konkrétní údaje o právním důvodu původních závazků, resp. identifikace těchto pohledávek. . Podle názoru soudu musí věřitel v návrhu uvést konkrétní údaje o dalších věřitelích (věřiteli) dlužníka se splatnou pohledávkou a pro uvedený nedostatek nelze v řízení pokračovat. Žádnému z účastníků soud nepřiznal právo na náhradu nákladů insolvenčního řízení.

Proti tomuto usnesení podal věřitel odvolání do všech jeho výroků a tvrdil, že v insolvenčním návrhu ze dne 5.8.2014, podaném téhož dne, vylíčil zcela dostatečně a obsáhle všechny skutečnosti a okolnosti, které požaduje insolvenční zákon. Odvolatel řádně popsal pohledávku, kterou eviduje za dlužníkem, existenci a splatnost pohledávky, která nastala dne 3.10.2011 /na pohledávku nebylo dále ničeho plněno, dlužník tak zcela zastavil platby/. Veškerá svá tvrzení k popsané pohledávce za dlužníkem odvolatel řádně doložil důkazy. Ke skutečnostem, které osvědčují úpadek dlužníka, odvolatel dále zcela jednoznačně uvedl, že dlužník má další splatné závazky vůči třetím osobám, tedy že má více věřitelů a tyto věřitele v návrhu řádně označil. Pohledávky označených věřitelů pak obsáhle popsal co do přesného označení jejich výše i označení dat jejich (předpokládané nejpozdější možné) splatnosti. Odvolatel při těchto skutkových tvrzení vycházel ze zápisů na listu vlastnictví, tj. z listiny vydané příslušným katastrálním úřadem (údaje zapsané v katastru nemovitostí jsou považovány za údaje zapsané v souladu se skutečným právním stavem, princip domněnky správnosti zápisu v katastru nemovitostí) a tuto listinu doložil s návrhem jako důkaz. Odvolatel současně s návrhem doložil jako důkaz, a to ke každé z pohledávek označených dalších věřitelů dlužníka, rovněž listinu vydanou soudním exekutorem jako úřední osobou (orgánem veřejné moci), neboť všechny pohledávky těchto věřitelů jsou vůči dlužníkovi vymáhány prostřednictvím exekuce /je tedy zřejmé, že těmto dalším označeným věřitelům dlužníka s ohledem na jeho platební neschopnost nezbývá než se domáhat uspokojení svých pohledávek prostřednictvím exekuce/. Dle údajů v těchto listinách obsažených odvolatel přezkoumatelným způsobem dále specifikoval splatnost (resp. předpokládanou nejpozdější možnou) každé z těchto pohledávek. Přezkoumatelnost uvedených údajů o splatnosti je zřejmá z tvrzených skutečností a předložených důkazů. Jako data splatnosti pohledávek označených dalších věřitelů dlužníka byla uvedena data nabytí právní moci exekučního titulu a vydání a nabytí právní moci usnesení o nařízení exekuce, tj. v zájmu co nejvyšší objektivity a doložitelnosti těchto tvrzení. Odvolatel dále s tvrzením a odkazem na v insolvenčním návrhu obsažené údaje k pohledávkám označených dalších věřitelů dlužníka konkrétně vylíčil /nejedná se tedy o pouhá obecná tvrzení/, z čeho dovozuje, že má dlužník peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, že tyto závazky není schopen plnit a že se jedná o peněžité závazky, které nejsou dlužníkem plněny po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Odvolatel proto odmítá závěr soudu prvního stupně, že konkrétní údaje o pohledávkách označených dalších věřitelů a jejich splatnosti jsou nahrazovány obecným tvrzením, že dlužník má peněžité závazky, které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, respektive že neplní své peněžité závazky po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti. Všechny citované rozhodující skutečnosti odvolatel v insolvenčním návrhu vylíčil, či případně z tvrzení odvolatele jednoznačně vyplývají, a doložil důkazy, přičemž dle názoru odvolatele a dosavadní ustálené soudní praxe takto vylíčené a doložené skutečnosti plně dostačují k osvědčení úpadku dlužníka, když navíc dle ustanovení § 86 IZ je soud povinen provést i jiné důkazy, než byly účastníky navrhovány /důraz na aktivní činnost insolvenčního soudu v řízení/. V této souvislosti odvolatel upozorňuje především na závěry formulované Nejvyšším soudem ČR v usnesení ze dne 27.1.2010, sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008-A, publikovaném ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek NSČR pod č. 88 v roce 2010. Toto usnesení řešilo otázku, co jsou ony rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka, a byť je výslovně formulovalo pouze pro insolvenční návrh dlužníka, který není podnikatelem, musí se těmito rozhodujícími skutečnostmi i u věřitelských návrhů rozumět vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů, kteří vůči němu mají pohledávky, jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. V projednávané věci byl insolvenční návrh podán pro úpadek ve formě platební neschopnosti dle ustanovení § 3 odst. 1 IZ. Z obsahu insolvenčního návrhu přitom dle odvolatele zcela nepochybně vyplývají údaje o existenci více věřitelů dlužníka, rovněž z něj vyplývají údaje, že se jedná o věřitele s pohledávkami splatnými déle než 30 dnů a současně z něj vyplývá, že dlužník tyto závazky neplní déle než 3 měsíce po lhůtě splatnosti, čímž je založena domněnka neschopnosti dlužníka hradit splatné závazky (§ 3 odst. 1 písm. c/ a odst. 2 písm. b/ IZ). Odvolatel má za to, že takto vylíčené rozhodující skutečnosti plně postačují k tomu, aby jeho návrh byl projednatelný, a dosavadní rozhodovací praxe vrchních soudů mu dává za pravdu (k tomu srovnej např. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9.6.2011, č. j. KSBR 40 INS 7459/2010, 2 VSOL 126/2011-A-20, nebo usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16.5.2011, č. j. KSBR 46 INS 1267/2010, 3 VSOL 168/2011-A-21). Odvolatel má dále za to, že po insolvenčním navrhovateli (odlišném od dlužníka) nelze opodstatněně požadovat, aby uvedl konkrétní právní důvody či tituly vzniku pohledávek ostatních věřitelů. Jednak tuto povinnost insolvenční zákon ani žádný jiný zákon pro insolvenčního navrhovatele nestanovuje a jednak tyto a jiné podrobnosti o pohledávkách jiných věřitelů nemohou být jakémukoli navrhovateli známy, a to už jen s ohledem na právní předpisy upravující např. ochranu osobních údajů, bankovní tajemství apod. Jakýkoli navrhovatel je proto odkázán na informace z veřejných zdrojů /dle názoru odvolatele tyto využil beze zbytku, když svá tvrzení k pohledávkám označených dalších věřitelů dlužníka doložil nejen listem vlastnictví, ale rovněž listinami, které si opatřil ze sbírky listin katastru nemovitostí/. A právě také z tohoto důvodu je insolvenčnímu soudu zákonem uložena povinnost postupu dle zmíněného § 86 IZ.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání podal věřitel jako oprávněná osoba a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání nelze upřít důvodnosti.

S přihlédnutím k době zahájení insolvenčního řízení (dne 5.8.2014) je třeba věc posoudit podle zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení

(insolvenční zákon) ve znění novely provedené zákonem č. 294/2013 Sb., účinné od 1.1.2014 (dále jen IZ). Podle ustanovení § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. V dané věci se proto přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb. (dále jen o.s.ř.).

Podle ustanovení § 103 odst. 1 IZ insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. Fyzická osoba musí být označena jménem, příjmením a bydlištěm (sídlem) a v případě, že jde o podnikatele, též identifikačním číslem. Právnická osoba musí být označena obchodní firmou nebo názvem, sídlem a identifikačním číslem. Je-li navrhovatelem stát, musí insolvenční návrh obsahovat označení příslušné organizační složky státu, která za stát před insolvenčním soudem vystupuje.

Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný nebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má: a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost).

Podle ustanovení § 3 odst. 2 IZ se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Insolvenční návrh věřitele musí kromě obecných náležitostí dle ustanovení § 42 odst. 4 o.s.ř. obsahovat náležitosti stanovené § 103 odst. 1 a 2 IZ. Mezi tyto zvláštní náležitosti patří uvedení skutečností osvědčujících úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění věřitele podat návrh, označení důkazů, kterých se věřitel dovolává, a musí být z návrhu patrno, čeho se věřitel domáhá. Rozhodujícími skutečnostmi v případě úpadku pro platební neschopnost, jsou existence více věřitelů (nejméně dvou), peněžité závazky, které jsou více než 30 dnů po lhůtě splatnosti a konkrétní tvrzení, z nichž by bylo možno dovozovat platební neschopnost dlužníka. Pokud návrh takové náležitosti postrádá, insolvenční soud jej odmítne, aniž činí úkony k odstranění vad.

V dané věci se věřitel insolvenčním návrhem domáhal zahájení insolvenčního řízení a žádal zjištění úpadku dlužníka. V návrhu uvedl konkrétní tvrzení i důkazy o výši i splatnosti své pohledávky vzniklé ze smlouvy o úvěru zajištěné zástavním právem k nemovitým věcem a též údaje o pohledávkách dalších tří věřitelů ANALYTICAL INVESTMENTS INC, Vojenské zdravotní pojišťovny České republiky a České republiky-Úřadu práce České republiky, Krajské pobočky v Olomouci, za pomoci údajů z exekučního řízení tvrdil výši závazků dlužníka i splatnost dluhů, přičemž vymezil dobu, kdy se jednotlivé pohledávky dalších věřitelů staly splatnými; to hodlal prokázat exekučními příkazy. Právní důvody vzniku pohledávek věřitel neuváděl.

Odvolací soud se zcela ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně, že náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ustanovení § 103 odst. 1, 2 IZ a jde o podstatné náležitosti tohoto právního úkonu (essentialia negotii), přičemž nedostatky v tomto směru stíhá následek odmítnutí návrhu, aniž lze činit postup dle § 43 o.s.ř. Problematice náležitostí insolvenčního návrhu věnovaly pozornost soudy všech stupňů, zejména lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu České republiky a na jeho rozhodnutí ze dne 27.1.2010, sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008-A a řadu dalších. Pokud krajský soud čerpal pouze z usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22.8.2011, č.j. KSBR 46 INS 7192/2010, 3 VSOL 256/2011-A-17, přehlédl zásadní judikaturu a ignoroval i fakt, že ani z tohoto rozhodnutí nevyplývá, že za podstatné náležitosti insolvenčního návrhu odvolací soud považuje právní důvod vzniku pohledávky. Nelze tedy souhlasit s krajským soudem, že mezi náležitosti insolvenčního návrhu patří i konkrétní údaje o právním důvodu původních závazků . Povinnost uvádět právní důvody závazků dlužníka nevyplývá pro insolvenčního navrhovatele z žádného zákonného ustanovení, tím méně z judikatury. Pokud soud postrádal v návrhu ony údaje o právním důvodu závazků, resp. údaje k identifikaci těchto pohledávek, směšoval tím nekonzistentně zcela různé kategorie tvrzení. Současně přehlédl, že jak pohledávka žalujícího věřitele , tak i pohledávky dalších označených věřitelů jsou identifikovány řádně a dostatečně, u dalších věřitelů dokonce údaji z exekučních příkazů (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 20 Cdo 1319/2002, ze dne 31.7.2003 s právní větou: Hmotněprávně lze identifikovat pohledávku zejména uvedením právní skutečnosti, na níž je založena, výší, splatností, případně i jinými skutečnostmi, včetně odkazu na event. titul, jímž byla přiznána. V případě postoupení pohledávky o její náležité určení nejde, pokud ani na základě výkladových pravidel podle § 35 odst. 2 obč. zák. nelze dospět k spolehlivému závěru, která pohledávka měla být postoupena. Výše uvedené zásady lze použít i v rovině procesní, popř. exekuční; je jen třeba mít na zřeteli, že jejich limitem je to, že potřebné závěry činí soud při nařízení výkonu rozhodnutí zásadně ze samotné smlouvy o postoupení pohledávky (z listiny, v níž je obsažena). V rámci dokazování ve smyslu § 122 a násl. o.s.ř. lze přihlédnout i k listinám jiným, jež oprávněný rovněž předložil, nebo které jsou soudu objektivně (z úřední činnosti) k dispozici. Insolvenční navrhovatel použil k identifikaci pohledávek dalších věřitelů údaje z exekučních příkazů a insolvenční návrh tedy nedostatky nevykazuje.

Z těchto důvodů odvolací soud napadené usnesení podle ustanovení § 220 o.s.ř. změnil tak, že insolvenční návrh věřitele ze dne 5. 8. 2014 se neodmítá.

Poučení: Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 29. října 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Vojtěch Brhel v.r. Renáta Hrubá předseda senátu