2 VSOL 984/2013-A-11
KSOL 10 INS 21781/2013 2 VSOL 984/2013-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice Pavlíny Bečicové, rodné číslo 655628/0995, U Stavu 212, 783 14 Bohuňovice, o insolvenčním návrhu dlužnice, rozhodl o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 12.9.2013, č. j. KSOL 10 INS 21781/2013-A-6

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci uložil dlužnici zaplatit ve lhůtě 7 dnů od právní moci usnesení zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. V důvodech usnesení uvedl, že insolvenční řízení bylo zahájeno insolvenčním návrhem dlužnice spojeným s návrhem na povolení oddlužení, doručeným soudu dne 6.8.2013. Dlužnice má nezajištěné závazky v celkové výši 98.069 Kč, je rozvedená a nemá žádnou vyživovací povinnost. Její mzda činí 8.479 Kč čistého měsíčně, vlastní pouze běžné vybavení domácnosti. Z výpisu z katastru nemovitostí a darovací smlouvy soud zjistil, že dlužnice byla před zahájením insolvenčního řízení vlastníkem nemovitosti vedené na LV č. 607, č. p. 212-rodinný dům, parc. č. 250, parc. č. 145/32-zahrada, obec Bohuňovice. Vlastnické právo k této nemovitosti převedla na dceru Veroniku Bečicovou darovací smlouvou ze dne 6.3.2013 s účinky vkladu do katastru nemovitostí ke dni 25.3.2013. Převodem nemovitostí se dlužnice zbavila podstatné části svého majetku, a to 5 měsíců před podáním insolvenčního návrhu, přestože ve svém návrhu výslovně uvádí, že její příjmy jsou dlouhodobě nízké a nestačí na pokrytí všech závazků. Dlužnice převedla svůj jediný hodnotnější majetek, pokračování-2-z jehož zpeněžení mohly být uspokojeny její závazky, i když si byla vědoma svého dlouhodobě nízkého příjmu, z něhož nebyla schopna své závazky hradit. Proto dospěl soud k názoru, že podáním insolvenčního návrhu sleduje dlužnice nepoctivý záměr. Na nepoctivost jednání dlužnice poukazuje i to, že dlužnice má i nadále v převedené nemovitosti trvalé bydliště, kde si přebírá korespondenci. Podle soudu tedy dlužnice bezúplatným převodem nemovitosti na osobu blízkou poškodila své věřitele, a jelikož návrhem je sledován nepoctivý záměr, je to důvodem pro jeho zamítnutí dle ust. § 395 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ). Proto je jediným v úvahu přicházejícím způsobem řešení úpadku dlužnice konkurs. S ohledem na majetek dlužnice a výši pohotových finančních prostředků existuje důvodná obava, že v případě prohlášení konkursu zde nebudou prostředky k pokrytí nákladů insolvenčního řízení. Proto soud uložil dlužnici dle ust. § 108 odst. 1 IZ zálohu ve výši 50.000 Kč. Minimální odměna insolvenčního správce totiž činí v případě prohlášení konkursu 45 000 Kč dle vyhlášky č. 313/2007 Sb.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Tvrdila, že insolvenčním návrhem v žádném případě nesleduje nepoctivý záměr. Nemovitosti vedené na LV č. 607 darovala své dceři Veronice Bečicové na přání matky Jiřiny Bučkové, vůči které měla dluh ze dne 10.4.1995 ve výši 250.000 Kč. Tento závazek byl z jejích závazků nejstarší. Vzhledem k tomu, že nebyla schopna závazek řádně uhradit, splnila přání matky, aby dcera získala uvedenou nemovitost. Darem nemovitosti do vlastnictví dcery tedy uhradila závazek, který byl v té době nejstarším ze závazků dlužnice. Žádost o oddlužení podala z důvodu předluženosti. Zálohu na náklady insolvenčního řízení není schopna složit právě pro předluženost, částku ve výši 50.000 Kč nemá k dispozici.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ, se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k níže uvedeným závěrům.

Po stránce skutkové je nutno předně uvést, že soud prvního stupně učinil ve věci správná zjištění, na základě kterých dospěl ke správným skutkovým závěrům. Ostatně soudem prvního stupně zjištěný skutkový stav dlužnice ani nezpochybňovala.

Na základě poznatků získaných z katastru nemovitostí zaměřil soud prvního stupně svou pozornost na zkoumání okolností bezúplatného převodu nemovitostí dlužnice na její dceru Veroniku Bečicovou. Posuzoval tak skutečnosti, na základě pokračování-3-kterých by bylo lze předpokládat existenci nepoctivého záměru dlužnice ve smyslu ust. § 395 odst. 1 písm. a) IZ. Zcela stranou svých úvah však ponechal soud prvního stupně obsah insolvenčního návrhu dlužnice spojeného s návrhem na povolení oddlužení ze dne 31.7.2013. V něm dlužnice tvrdila, že v současné době má 5 nezajištěných závazků, z toho jsou 4 nevykonatelné a 1 vykonatelný. V kolonce 06 návrhu označila věřitele uvedením obchodního jména, právní formy a identifikačního čísla a dále uvedla výši závazku. Ve vztahu k závazkům 1, 2, 3 a 5 uvedla, že jsou více než 30 dnů po splatnosti. Současně odkázala na podrobný seznam a charakteristiku závazků v příloze číslo 1. V kolonce 18 a 20 insolvenčního návrhu označila řádně věřitele, výši závazku a právní důvod závazku. V seznamu závazků, který je dlužnicí podepsán a opatřen doložkou správnosti a úplnosti, označila jako své věřitele Českou spořitelnu, a.s., Provident Financial s.r.o. a Severomoravskou plynárenskou, a.s. Tyto věřitele řádně označila sídlem a identifikačním číslem. Ve vztahu ke každému věřiteli dále uvedla aktuální zůstatek závazku, datum jeho splatnosti, druh a identifikaci závazku. Celkem závazky dlužnice představují částku 98.069 Kč. Pokud jde o splatnost jednotlivých závazků, je rozhodné, že dlužnice u každého věřitele uvedla počet dnů po splatnosti závazku (41 dní, 102 dní, 48 dní, 1 den, 42 dní).

Z výše uvedených zjištění odvolacího soudu je zřejmé, že v přezkoumávané věci nebyly splněny podmínky k tomu, aby se soud prvního stupně zabýval úvahami o nutnosti uložit dlužnici povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Jak totiž vyplývá z již ustálené rozhodovací praxe obou odvolacích soudů (viz zejména usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 1 VSPH 96/2008-A, 1 VSPH 110/2008-A, KSUL 44 INS 1893/2008, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 10 v roce 2009), insolvenční soud může uložit insolvenčnímu navrhovateli povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení teprve tehdy, má-li insolvenční návrh (a jeho obligatorní přílohy) všechny zákonem předepsané náležitosti. Je pojmově vyloučeno činit vůči insolvenčnímu navrhovateli další opatření, je-li insolvenční návrh vadný ve smyslu ust. 128 odst. 1 IZ nebo nejsou-li k němu připojeny přílohy předepsané ust. § 128 odst. 2 IZ.

V projednávané věci se uvedené závěry prosadí tak, že usnesení o uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení je předčasné, neboť soud prvního stupně neměl k dispozici řádný insolvenční návrh. Dlužnice ve svém návrhu označila 3 věřitele, vůči nimž má 5 závazků v celkové výši 98.069 Kč, a dále uvedla, že 4 závazky jsou více než 30 dnů po splatnosti. Podle názoru odvolacího soudu tedy dlužnice ve svém insolvenčním návrhu vylíčila skutková tvrzení způsobilá naplnit znaky úpadku vymezené v ust. § 3 odst. 1, písm. a) a b) IZ. V insolvenčním návrhu však neuvedla žádné skutečnosti, za kterých by soud mohl dovodit, že dlužnice je v platební neschopnosti. Neuvedla totiž skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že své závazky není schopna hradit (§ 3 odst. 1, písm. c/, odst. 2 IZ). V tomto směru tedy dlužnice nevylíčila žádným (natož náležitým) způsobem skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit její platební neschopnost. Pouze pro úplnost lze uvést, že ze seznamu závazků dlužnice vyplývá existence pouze 1 závazku (vůči jednomu pokračování-4-věřiteli), který je po splatnosti 102 dnů (a pouze u tohoto 1 závazku lze tedy usuzovat na domněnku platební neschopnosti dlužnice dle ust. § 3 odst. 1, písm. c/ a odst. 2, písm. b/ IZ). Za daného stavu věci měl soud prvního stupně insolvenční návrh odmítnout postupem podle ust. § 128 odst. 1 IZ.

Lze tedy uzavřít, že soud prvního stupně posuzoval otázku nepoctivého záměru dlužnice, aniž by zkoumal základní náležitosti samotného insolvenčního návrhu. Z těchto důvodů je napadené usnesení soudu prvního stupně předčasné a ve svém důsledku nesprávné. Proto je odvolací soud zrušil podle ust. § 219 odst. 1, písm. a) o.s.ř. a podle ust. § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Zcela nad rámec věci považuje odvolací soud za potřebné uvést, že dlužnicí uvedená data splatnosti závazků v seznamu závazků jsou zjevně nesprávná, když jde o data vystavení upomínek, respektive data v upomínkách stanovených lhůt k úhradě závazků dlužnice. V případě, že dlužnice se v budoucnu rozhodne opětovně podat insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, bude vhodné, aby soud prvního stupně v případě svých pochybností o poctivosti jednání dlužnice (s ohledem na převod nemovitostí) požadoval po dlužnici doplnění údajů a informací ohledně uskutečněného převodu nemovitostí, a to zejména ve vztahu k zatížení nemovitosti věcným břemenem bytu a zástavním právem k zajištění pohledávky za třetí osobou. Z dlužnicí předložené darovací smlouvy o převodu vlastnictví k nemovitostem ze dne 6.3.2013 také plyne, že oprávněný z věcného břemene (Jaroslav Buček) zemřel. Taktéž by soud prvního stupně neměl pominout tvrzení dlužnice (uvedená v odvolání) o úhradě závazku dlužnice vůči své matce Jiřině Bučkové (závazek ze dne 10.4.1995 v částce 250.000 Kč) právě formou převodu nemovitostí dlužnice na vnučku Jiřiny Bučkové .

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 28. listopadu 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Petra Jahodová předsedkyně senátu