2 VSOL 981/2013-A-15
KSOL 10 INS 16119/2013 2 VSOL 981/2013-A-15

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice Pavlíny anonymizovano , anonymizovano , bytem Náklo 14, PSČ 783 32, adresa pro doručování: Olomouc, Řezáčova 12, PSČ 779 00, o insolvenčním návrhu dlužnice, rozhodl o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, č.j. KSOL 10 INS 16119/2013-A-9 ze dne 17.9.2013,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužnici, aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na účet soudu specifikovaný ve výroku. V důvodech rozhodnutí uvedl, že z insolvenčního návrhu a jeho příloh vyplývá, že dlužnice má závazky v celkové výši 593.254 Kč, přičemž dlužnice v seznamu závazků uvedla, že žádný z jejích závazků nepochází z podnikání. Z výpisu z živnostenského rejstříku však vyplývá, že dlužnice podnikala pod identifikačním číslem 73023159, její živnost zanikla dne 5.6.2013. Do insolvenčního řízení dlužnice přihlásil věřitel TIPGAMES a.s. pohledávku ve výši 354.813,55 Kč, z přihlášky pohledávky a jejích příloh vyplývá, že tento závazek dlužnice vznikl na základě Smlouvy o spolupráci při zajištění provozu sportbaru, kterou dlužnice uzavřela s věřitelem dne 1.10.2009 jako podnikatelka (pod svým identifikačním číslem). Do insolvenčního řízení dlužnice dále přihlásili věřitelé BENSTAR s.r.o. a VIVACO s.r.o. pohledávky, které jsou rovněž podnikatelskými závazky dlužnice, když pohledávka věřitele BENSTAR s.r.o. ve výši 30.053,44 Kč vznikla z Rámcové smlouvy o dodávkách zboží ze dne 8.12.2010 a představuje neuhrazenou cenu za dodané gastronomické zboží), pohledávka věřitele VIVACO s.r.o. ve výši 17.267,03 Kč představuje neuhrazenou cenu za kosmetické zboží. Z uvedeného je zřejmé, že dlužnice má minimálně 3 závazky pocházející z její předešlé podnikatelské činnosti celkem ve výši 402.134,02 Kč, které představují přibližně 67 % z celkové výše všech závazků dlužnice ve výši 593.254 Kč. Navíc soud vyhodnotil jednání dlužnice jako jednání sledující nepoctivý záměr, když dlužnice doložila seznam závazků opatřený prohlášením o úplnosti a správnosti, jehož součástí je čestné prohlášení o tom, že žádný ze závazků nepochází z podnikání. Z těchto důvodů nelze návrhu dlužnice na povolení oddlužení vyhovět, a proto její návrh na povolení oddlužení bude podle ustanovení § 390 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (insolvenční zákon, dále jen IZ ), odmítnut, současně bude podle ustanovení § 396 odst. 1 IZ rozhodnuto o způsobu řešení úpadku dlužnice konkursem. S ohledem na nedostatek pohotových finančních prostředků soud uložil dlužnici povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení podle ustanovení § 108 IZ v plné výši, tj. ve výši 50.000 Kč, když minimální odměna insolvenčního správce při způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem podle vyhlášky č. 313/2007 Sb. ve znění pozdějších předpisů, činí 45.000 Kč a lze očekávat, že v průběhu řízení vzniknou další náklady s konkursem spojené (hotové výdaje správce apod.).

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Uvedla, že závazek vůči věřiteli TIPGAMES a.s. vznikl v době zaměstnaneckého poměru na základě hmotné odpovědnosti, a proto nepochází z podnikatelské činnosti, závazky vůči věřitelům BENSTAR s.r.o. a VIVACO s.r.o. vznikly v době podnikání, avšak závazky z podnikání tvoří necelou desetinu z celkových závazků. Poukázala na to, že nechtěla zamlčet svou dřívější podnikatelskou činnost, když doložila listinu dokládající zrušení živnostenského oprávnění, a že v seznamu závazků prohlášení o původu závazků napsala nedopatřením, za což se omlouvá. V žádném případě tím nesledovala nepoctivý záměr. Namítla, že nemá k dispozici hotovost ve výši 50.000 Kč, a proto zálohu na náklady insolvenčního řízení není schopna zaplatit.

K odvolání dlužnice se vyjádřil věřitel TIPGAMES a.s. tak, že tvrzení dlužnice je nepravdivé, smlouva ze dne 1.10.2009 s ní byla uzavřena jako s podnikatelským subjektem. K tomu doložil uznání závazku a dohodu o jeho zaplacení ze dne 28.1.2011, ve kterém je dlužnice označena identifikačním číslem.

Podle § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 389 odst. 1 IZ, dlužník, který není podnikatelem, může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením.

Podle § 108 odst. 1 a odst. 2 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá správnost skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně v odůvodnění napadeného rozhodnutí, pokud jde o závazky dlužnice z jejího podnikání, a proto odvolací soud pro stručnost odůvodnění k tomu na ně zcela odkazuje.

Soudu prvního stupně lze přisvědčit v tom, že řešení úpadku oddlužením je vyloučeno u dlužníků, kteří jsou považováni za podnikatele. Institut oddlužení, jakožto zvláštní způsob řešení úpadku, není určen pro všechny dlužníky, ale jen pro dlužníky nepodnikatele. Za podnikatele je nutno považovat osoby, jež splňují některé z kritérií vymezených v ustanovení § 2 odst. 1 obchodního zákoníku. Judikatura se již ustálila na výkladu ustanovení § 389 odst. 1 IZ, podle něhož se za podnikatele (pro účely posuzování přípustnosti oddlužení) považuje i osoba, která není zákonem (podle norem hmotného práva) považována za podnikatele, avšak má závazky vzešlé z jejího (dřívějšího) podnikání. V tomto směru lze odkázat na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13.3.2008, sp. zn. KSPL 29 INS 252/2008, 1 VSPH 3/2008, které bylo publikováno v časopise Soudní judikatura pod č. 104 v roce 2008, a zejména pak na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.4.2009, sp. zn. KSOS 34 INS 625/2008, 29 NSČR 3/2009, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 79/2009. V tomto usnesení Nejvyšší soud vymezil kritéria, která je nutno zkoumat při posuzování otázky, zda existuje rozumný důvod nepokládat při rozhodování o návrhu na povolení oddlužení nebo při rozhodování o tom, zda se oddlužení schvaluje, za překážku bránící uplatnění institutu oddlužení neuhrazený dluh z dlužníkova dřívějšího podnikání. Jedná se o dobu vzniku konkrétního dlužníkova závazku (dluhu) z podnikání, dobu ukončení dlužníkova podnikání, četnost neuhrazených dlužníkových závazků (dluhů) z podnikání, výši konkrétního dlužníkova závazku (dluhu) z podnikání v porovnání s celkovou výší všech dlužníkových závazků a skutečnost, zda věřitel, o jehož pohledávku jde, je srozuměn s tím, že tato pohledávka bude podrobena režimu oddlužení.

Odvolací soud dospěl shodně se soudem prvního stupně z pohledu kritérií vymezených ve shora uvedeném rozhodnutí Nejvyššího soudu k závěru, že na dlužnici je nutno pohlížet jako na podnikatelku ve smyslu ustanovení § 389 odst. 1 IZ.

Již samotnou skutečnost, že závazky dlužnice z podnikání uvedené v insolvenčním návrhu (neuhrazené dluhy z dřívějšího podnikání dlužnice) představují téměř 60 % všech závazků dlužnice (402.134,02 Kč z částky 674.190,02 Kč), přičemž při zohlednění přihlášených pohledávek tyto činí 67,78 % všech závazků dlužnice (tj. 402.134,02 Kč z částky 593.254 Kč), je nutno posoudit jako překážku bránící uplatnění institutu oddlužení. Navíc dlužnice netvrdí ani nedokládá, že by její věřitelé byli srozuměni s tím, že jejich pohledávky budou podrobeny režimu oddlužení. Lze proto uzavřít, že návrh dlužnice na povolení oddlužení bude z tohoto důvodu odmítnut (§ 390 odst. 1 IZ) a současně bude rozhodnuto o způsobu řešení úpadku dlužnice konkursem (§ 396 IZ). Z insolvenčního návrhu a jeho příloh, jakož i z tvrzení dlužnice v odvolání, přitom vyplývá, že nemá žádné pohotové finanční prostředky na úhradu zálohy na náklady insolvenčního řízení. Soud prvního stupně proto postupoval správně, pokud uložil dlužnici povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení podle ustanovení § 108 IZ, neboť prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Účelem zálohy na náklady insolvenčního řízení, jak správně poukázal soud prvního stupně, je umožnit činnost insolvenčního správce od počátku jeho ustanovení do funkce. Záloha insolvenčnímu správci umožní uhradit náklady vzniklé při zjišťování majetku dlužníka, případně jiných osob, který by též mohl náležet do majetkové podstaty dlužníka, případně bude sloužit na úhradu odměny insolvenčního správce, nebude-li získán dostatečný výtěžek ze zpeněžení majetkové podstaty, přičemž jinak by tyto náklady řízení musel hradit stát (§ 38 odst. 2 IZ).

Soud prvního stupně také správně stanovil výši zálohy na náklady insolvenčního řízení částkou 50.000 Kč, neboť podle ustanovení § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., ve znění pozdějších předpisů, činí minimální odměna insolvenčního správce při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem částku 45.000 Kč (bez DPH), a současně lze očekávat hotové výdaje insolvenčního správce.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil podle ustanovení § 219 o.s.ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené zveřejněním v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 6. prosince 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Petra Jahodová předsedkyně senátu