2 VSOL 98/2013-A-16
KSOS 39 INS 27829/2012 2 VSOL 98/2013-A-16

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudkyň JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Dalibora anonymizovano , anonymizovano , bytem Štramberská 1095/14, 742 21 Kopřivnice, adresa pro doručování Mendlova 162, 742 45 Fulnek, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, č.j. KSOS 39 INS 27829/2012-A-8 ze dne 7.1.2013,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě, č.j. KSOS 39 INS 27829/2012-A-8 ze dne 7.1.2013 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Shora uvedeným usnesením insolvenční soud vyzval dlužníka, aby zaplatil na záloze na náklady insolvenčního řízení částku 50.000 Kč na označený účet Krajského soudu v Ostravě.

Na odůvodnění tohoto rozhodnutí insolvenční soud uvedl, že dlužník se domáhal rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení s tím, že má nezajištěné závazky 687.000 Kč a měsíční příjem 14.800 Kč a soudně stanovené výživné na jedno dítě částkou 3.000 Kč. Uvedl, že hodlá žádat o snížení výživného a že předpokládá, že soud jeho návrhu vyhoví. Insolvenční soud poté, co vyhodnotil, že insolvenční návrh dlužníka splňuje zákonné náležitosti dle § 103 a 104 IZ a že dlužník se nachází v úpadku, neboť má více věřitelů s pohledávkami více než

30 dnů po splatnosti, které není schopen plnit, vyzval dlužníka k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení dle § 108 IZ, neboť s ohledem na výši příjmů dlužníka, jeho povinnost platit výživné a výši jeho závazků dlužník za dobu pěti let oddlužení není schopen zaplatit nezajištěným věřitelům 30 % jejich pohledávek ve smyslu § 395 odst. 2, písm. b) IZ, neboť by zaplatil za trvání oddlužení pouze cca 15,14 % svých závazků. Proto je nutno řešit úpadek dlužníka ve smyslu ustanovení § 396 odst. 1 IZ konkursem a je nutno požadovat po dlužníku zaplacení zálohy, která umožní při prohlášení konkursu zajištění prostředků ke krytí nákladů insolvenčního správce souvisejících se zjišťováním a prověřováním stavu majetku dlužníka a také v případě neexistence majetku dlužníka k zaplacení minimální odměny insolvenčního správce, která v konkursu činí 45.000 Kč a jeho hotových výdajů (vyhláška č. 313/2007 Sb.). Po posouzení majetku dlužníka insolvenční soud zjistil, že dlužník nemá dostatek disponibilních prostředků, a proto uložil povinnost zaplatit zálohu v maximální možné výši.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, v němž poukázal na to, že je schopen zajistit, aby při plnění oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé 30 % pohledávek, neboť má za to, že s ohledem na jeho majetkové poměry bude úspěšný s návrhem na snížení výživného. Dále pak polemizoval se závěry insolvenčního soudu v tom smyslu, že pro věřitele je výhodné i to, pokud bude uspokojeno i méně než 30 % jejich nezajištěných pohledávek, neboť mají jistotu alespoň částečné úhrady pohledávek za dlužníkem. Mimoto dlužník přiložil ke svému odvolání doklad o podání návrhu na snížení výživného a dále doložil dohodu o úhradě výživného datovanou 21.1.2013 uzavřenou s Nikol Binarovou. V této dohodě se Nikol Binarová jako plátce zavázala platit za něho výživné pro jeho nezletilé dítě částkou 2.500 Kč měsíčně, a to počínaje měsícem, v němž bude povoleno oddlužení dlužníka, a to po celou dobu trvání oddlužení, s tím, že pokud v průběhu oddlužení bude rozhodnuto o snížení tohoto výživného na částku nižší nebo rovnou 500 Kč, pak závazek plátce dle této dohody zaniká. Dohoda byla opatřena neověřenými podpisy dlužníka a Nikol Binarové. S poukazem na tuto předloženou dohodu odvolatel argumentoval tím, že je zajištěno, že věřitelům bude zaplaceno více než 30 % jejich pohledávek, a navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně aby změnil napadené rozhodnutí tak, že uloží dlužníkovi povinnost zaplatit zálohu ve výši 3.000 Kč.

Odvolací soud usnesením, které bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku 13.2.2013 a které bylo doručeno dlužníku na jím označenou doručnou adresu postupem dle ustanovení § 50 odst. 1 o.s.ř. (§ 7 odst. 1 IZ) dne 19.2.2013, dlužníka vyzval, aby ve lhůtě 5 dnů od doručení usnesení předložil dohodu o úhradě výživného opatřenou úředně ověřeným podpisem Nikol Binarové. Do doby vydání tohoto rozhodnutí odvolacího soudu však dlužník na tuto výzvu nereagoval.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 3, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2, věty prvé IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, jestliže je to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá správnost skutkových zjištění i právních závěrů, která uvedl insolvenční soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí, pokud jde o výši závazků dlužníka a výši jeho příjmů a o to, že dlužník se nachází v úpadku. Z insolvenčního návrhu dlužníka a jeho příloh vyplývá, že mimo běžných věcí osobní potřeby dlužník nevlastní žádný movitý ani nemovitý majetek, ani nemá žádné pohledávky. S ohledem na výši nezajištěných závazků dlužníka 687.000 Kč a jeho měsíční příjem 14.800 Kč, při výživném na jedno dítě ve výši 3.000 Kč insolvenční soud zcela správně vyhodnotil, že by dlužník za pět let trvání oddlužení nezaplatil nezajištěným věřitelům alespoň 30 % jejich pohledávek, proto také jediným možným způsobem řešení jeho úpadku je konkurs (§ 396 odst. 1 IZ).

Judikatura soudů se ustálila na závěru, že uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména právě v případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky (hotové peníze nebo peníze na účtu) k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka bude postačovat k úhradě nákladů konkursu. Je tomu tak proto, že v konkursu na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře nejsou náklady řízení hrazeny postupně v průběhu dlouhodobého procesu, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty.

Proto také závěr insolvenčního soudu o nutnosti požadovat po dlužníku zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení dle § 108 IZ v maximální možné výši (s ohledem na výši minimální odměny insolvenčního správce při řešení úpadku konkursem a výši jeho hotových výdajů stanovených vyhláškou č. 313/2007 Sb.) je s ohledem na absenci pohotových prostředků správný.

K námitce dlužníka, že lze reálně předpokládat, že výživné, které mu bylo soudem stanoveno, bude na základě jeho návrhu sníženo, kterou dlužník uvedl i v odvolání, zcela správně insolvenční soud nepřihlédl, neboť nelze předjímat, jak bude ve věci výživného pro nezletilé dítě rozhodnuto. Ze stejných důvodů k ní nepřihlížel ani odvolací soud.

Novou skutečností v odvolacím řízení bylo předložení dohody o úhradě výživného, kterou dlužník uzavřel s Nikol Binarovou. Realizace této dohody, kterou dle obsahu hodnotí odvolací soud jako nepojmenovanou smlouvu dle ustanovení § 51 občanského zákoníku, by dlužníku umožnila, aby na výživném platil po dobu trvání oddlužení pouze částku 500 Kč měsíčně. K této nové skutečnosti však odvolací soud nemohl přihlédnout, neboť dlužník přes výzvu odvolacího soudu, která mu byla řádně doručena, nedoložil dohodu o placení části výživného uzavřenou s Nikol Binarovou s ověřeným podpisem tohoto plátce, takže nedoložil věrohodným způsobem, že mu tuto částku na placení výživného bude poskytovat.

Proto odvolací soud napadené rozhodnutí insolvenčního soudu jako ve výroku věcně správné potvrdil podle ustanovení § 219 o.s.ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e přípustné dovolání ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto rozhodnutí se považuje za doručené zveřejněním v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem. Lhůta pro podání dovolání běží od doručení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 15. března 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Ivana Waltrová v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu