2 VSOL 979/2014-A-15
KSBR 24 INS 18683/2014 2 VSOL 979/2014-A-15

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Vojtěcha Brhla a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Milana anonymizovano , anonymizovano , bytem Hutník 1477, 698 01 Veselí nad Moravou, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7.8.2014, č. j. KSBR 24 INS 18683/2014-A10,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Brně uložil dlužníku zaplatit ve lhůtě pěti dnů od právní moci usnesení zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. V důvodech usnesení uvedl, že dlužník podal dne 9.7.2014 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. Usnesením ze dne 14.7.2014 vyzval soud dlužníka k doplnění návrhu na povolení oddlužení mimo jiné tak, že předloží souhlas věřitelů RYBÁRIK, s.r.o. a O2 Czech Republic a.s. s řešením úpadku oddlužením. K tomu dlužník předložil toliko souhlas věřitele RYBÁRIK, s.r.o., souhlas druhého věřitele nepředložil. Vzhledem ke skutečnosti, že dlužník ve svém návrhu netvrdil žádné skutečnosti, ze kterých by se dalo usuzovat, že závazek vůči věřiteli O2 Czech Republic a.s., jehož pohledávka vznikla v souvislosti s podnikatelskou činností dlužníka, nebrání řešení úpadku oddlužením ve smyslu ust. § 389 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ), spolu s uvedením konkrétního důvodu, a ani tyto skutečnosti nedoložil, brání tento závazek řešení úpadku dlužníka oddlužením. Insolvenční zákon vyžaduje souhlas nezajištěných věřitelů, jejichž pohledávky vznikly v souvislosti s podnikáním dlužníka s tím, že tyto pohledávky budou řešeny oddlužením, což předpokládá procesní aktivitu dlužníka před podáním návrhu na povolení oddlužení, aby si příslušné souhlasy věřitelů obstaral. Závěry Nejvyššího soudu vyjádřené v jeho rozhodnutí ze dne 21.4.2009, sp. zn. 29 NSČR 3/2009-A již nelze aplikovat, jelikož 1.1.2014 nabyla účinnosti novela insolvenčního zákona, která změnila i znění ust. § 389 IZ. Jelikož dlužník ani na výzvu soudu nepředložil požadované listiny důležité pro posouzení návrhu na povolení oddlužení, bude jeho návrh na povolení oddlužení odmítnut a na jeho majetek prohlášen konkurs. Dále soud vysvětlil smysl a účel zálohy na náklady insolvenčního řízení a zdůraznil, že dlužník vlastní bytovou jednotku v odhadované hodnotě 765.000 Kč, osobní automobil v hodnotě 50.000 Kč, movité věci pořízené v roce 2008 v hodnotě 9.500 Kč a pohledávku vůči MIRESTAV s.r.o. ve výši 38.363 Kč. Bytová jednotka a osobní automobil jsou zajištěny ve prospěch věřitelů Home Credit a.s. a Raiffeisen stavební spořitelna a.s., k jejichž uspokojení bude výtěžek zpeněžení tohoto majetku sloužit. Movité věci jsou obtížněji zpeněžitelné a jejich výtěžek nebývá vysoký. U pohledávky dlužníka není známa její dobytnost. S ohledem na rozsah majetku dlužníka a předpokládaným nákladům řízení je třeba zálohy k jejich krytí, neboť prostředky k tomu nelze zajistit jinak.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Namítal, že v současné době není z finančních důvodů schopen zálohu zaplatit, protože by to znamenalo jeho další zadlužení. K závazkům z podnikání uvedl, že věřitel RYBÁRIK, s.r.o. souhlasí s oddlužením a věřitel O2 Czech Republic a.s. dlužníkovi sdělil, že nemá ze zákona povinnost jakkoli reflektovat na jeho žádost. Má tedy za to, že podle § 403 IZ platí, že věřitelé, kteří včas neuplatnili námitky dle první věty, souhlasí s oddlužením bez zřetele k tomu, zda má dlužník dluhy z podnikání. Navrhl zrušení napadeného usnesení a řešení oddlužení dlužníka formou splátkového kalendáře. K odvolání připojil prohlášení ze dne 28.7.2014, v němž prohlásil, že dne 23.6.2014 písemně žádal věřitele Telefónica Czech Republic, a.s., aby odpověděl na jeho žádost-souhlas věřitele s oddlužením. Na tuto písemnou žádost věřitel žádným způsobem nereagoval. Proto opakovaně ve dnech 23.7.2014 a 24.7.2014 telefonicky věřitele kontaktoval s žádostí o vyjádření. Dne 28.7.2014 dlužníkovi operátor sdělil, že věřitel nemá žádnou povinnost dle zákona, aby na jeho žádost o souhlas s oddlužením jakýmkoliv způsobem reflektoval.

S přihlédnutím k době zahájení insolvenčního řízení (9.7.2014) je na danou věc uplatnitelný insolvenční zákon ve znění novely provedené zákonem č. 294/2013 Sb., účinné od 1.1.2014. Podle ust. § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. V dané věci se přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle ust. § 389 odst. 1 písm. b) IZ, dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o fyzickou osobu, která nemá dluh z podnikání.

Podle ust. § 389 odst. 2 IZ, dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), anebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele.

Podle ust. § 108 odst. 1 a odst. 2 věty prvé IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Soud prvního stupně učinil ve věci správná zjištění o předložení (a nepředložení) souhlasu věřitelů dlužníka s řešením jeho úpadku oddlužením i zjištění o majetku dlužníka. Na základě těchto zjištění dospěl ke správným skutkovým závěrům. Lze shrnout, že dlužník tvrdí své závazky ve výši 1.179.095 Kč, z toho ve výši 344.095 Kč závazky nezajištěné a ve výši 835.000 Kč závazky zajištěné. V bodě 07 insolvenčního návrhu dlužník uvedl, že má dva závazky z podnikání, a to ve výši 35.709 Kč a 4.550 Kč, tedy celkem ve výši 40.259 Kč. Na výzvu soudu prvního stupně dlužník doložil souhlas věřitele RYBÁRIK, s.r.o. s pohledávkou ve výši 4.550 Kč z podnikatelské činnosti, aby dlužníkův úpadek nebo hrozící úpadek byl řešen formou oddlužení (sdělení věřitele ze dne 15.7.2014). Souhlas věřitele O2 Czech Republic a.s. s řešením úpadku oddlužením dlužník nedoložil.

Z údajů uvedených dlužníkem v insolvenčním návrhu samotném i v seznamu závazků je zřejmé, že dlužník je v úpadku ve formě platební neschopnosti, neboť má peněžité závazky vůči více (cca osmi) věřitelům, které jsou po dobu 30 dnů po lhůtě splatnosti a které není schopen plnit, neboť je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1 a odst. 2, písm. b/ IZ). Současně dlužník tvrdí nezajištěné závazky z podnikání vůči dvěma věřitelům (RYBÁRIK, s.r.o. a O2 Czech Republic a.s.). Přitom dlužník doložil souhlas pouze jednoho z těchto věřitelů (RYBÁRIK, s.r.o.) s řešením úpadku oddlužením. Ve vztahu k věřiteli O2 Czech Republic a.s., jehož pohledávka za dlužníkem má rovněž podnikatelský charakter, soud prvního stupně v odůvodnění svého usnesení správně uvedl, že dlužník ve svém insolvenčním návrhu netvrdil žádné skutečnosti, ze kterých by se dalo usuzovat, že závazky vůči tomuto věřiteli nebrání řešení úpadku dlužníka oddlužením ve smyslu ust. § 389 odst. 2 IZ spolu s uvedením konkrétního důvodu. Správný je rovněž názor soudu prvního stupně, že insolvenční zákon vyžaduje souhlas nezajištěných věřitelů, jejichž pohledávky vznikly v souvislosti s podnikáním dlužníka, s tím, že úpadek dlužníka bude řešen oddlužením, což předpokládá procesní aktivitu dlužníka před podáním návrhu na povolení oddlužení v tom směru, aby si souhlasy příslušných věřitelů obstaral. V dané věci však dlužník souhlas věřitele O2 Czech Republic a.s. s řešením jeho úpadku oddlužením netvrdil a ani nedoložil, proto nesplňuje podmínku podle ust. § 389 odst. 2, písm. a) IZ a tento dluh z podnikání brání řešení úpadku oddlužením. Zcela správný je i závěr soudu prvního stupně, že jediným možným řešením úpadku dlužníka je konkurs, neboť návrh dlužníka na povolení oddlužení bude z výše uvedeného důvodu nutno odmítnout (§ 390 odst. 3 a § 396 IZ). Pro úplnost odvolací soud poznamenává, že souhlas věřitele O2 Czech Republic a.s dlužník nedoložil ani v průběhu odvolacího řízení, přestože se dle jeho sdělení s tímto věřitelem kontaktoval.

Argumentace dlužníka, že věřitelé se k návrhu na povolení oddlužení mohou podle ust. § 403 IZ vyjádřit později, nejen před jeho podáním, není přiléhavá. Z obecné části důvodové zprávy k revizní novele insolvenčního zákona ve vztahu k institutu oddlužení vyplývá, že byl navrhován posun oddlužení ve směru jeho použitelnosti fyzickými osobami (živnostníky), které hodlají uspokojovat pohledávky svých věřitelů i v průběhu oddlužení z příjmů dosahovaných podnikáním, ovšem za trvajícího předpokladu, že v době rozhodné pro posouzení přípustnosti oddlužení nemají dluhy z podnikání . Text zákona (§ 389 odst. 1, písm. b/ IZ) je přitom jasný a pojem nemá dluh z podnikání nelze vyložit jinak než jako nemá žádný dluh z podnikání . Dále lze uvést, že v dané věci nelze aplikovat ust. § 108 odst. 1, poslední věta IZ, podle kterého povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Nedůvodná je i námitka dlužníka, že v současné době není z finančních důvodů schopen zálohu zaplatit, protože by to znamenalo jeho další zadlužení. Ze seznamu majetku je seznatelné, že dlužník nemá k dispozici žádné pohotové finanční prostředky. Ve vztahu k majetku dlužníka je případný i závěr soudu o použití výtěžku zpeněžení zajištěného majetku a obtížné zpeněžitelnosti dalšího majetku dlužníka. Proto je zcela odůvodněna potřeba zálohy na náklady insolvenčního řízení v částce 50.000 Kč, kterou považuje odvolací soud za přiměřenou. Jejím účelem je totiž umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho

činnosti od počátku, a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení. Náklady insolvenčního řízení nelze přenášet na stát (§ 38 odst. 2 IZ), který by hradil odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce v případě, že by prověřování majetkové situace dlužníka insolvenčním správcem nevedlo ke zjištění a zpeněžení majetku v potřebném rozsahu. Při stanovení výše zálohy je nutno vzít v úvahu i minimální výši odměny insolvenčního správce při způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem v částce 45.000 Kč bez DPH a další náklady spojené s konkursem, zejména hotové výdaje insolvenčního správce.

Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně podle ust. § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Dlužníku se doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 29. října 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu