2 VSOL 976/2012-A-11
KSBR 28 INS 25062/2012 2 VSOL 976/2012-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka Aleše anonymizovano , anonymizovano , bytem Blansko, Horní Palava 4, PSČ 678 01, o insolvenčním návrhu dlužníka spojeném s návrhem na oddlužení, rozhodl o odvolání dlužníka ze dne 19.11.2012 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. listopadu 2012, č.j. KSBR 28 INS 25062/2012-A-6, t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. listopadu 2012, č.j. KSBR 28 INS 25062/2012-A-6, se m ě n í takto:

Dlužníku se zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení neukládá .

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně s poukazem na ust. 398 odst. 3, § 395 odst. 1 písm. b), § 396, § 108 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ) a dále s poukazem na ust. 279 občanského soudního řádu uložil dlužníku, aby ve lhůtě 3 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na označený účet soudu.

V důvodech uvedl, že dlužník se domáhá rozhodnutí o svém úpadku a jeho řešení oddlužením formou splátkového kalendáře. Z návrhu vyplývá, že dlužník má vůči svým věřitelům závazky v celkové výši 434.090 Kč, jde o závazky nezajištěné, je ženatý a má jednu vyživovací povinnost (k dítěti), měsíční mzda činí 8.022 Kč, veškeré závazky dlužníka jsou více než 30 dnů po lhůtě splatnosti. Dále soud prvního stupně konstatoval, že pro účely oddlužení nelze použít příjmy manželky. Pro účely stanovení výše zálohy na náklady insolvenčního řízení soud zkoumal, zda dlužník splňuje podmínky pro povolení oddlužení nebo zda lze očekávat, že úpadek dlužníka bude řešen prohlášením konkursu. Jednou z podmínek pro povolení oddlužení je předpoklad, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, nebude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí (§ 395 odst. 1 písm. b/ IZ). Jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (ust. § 396 odst. 1 IZ). Dále soud zdůraznil, že pohledávky za majetkovou podstatou, resp. pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou se uspokojují v plné výši, kdykoli po rozhodnutí o úpadku (§ 168 odst. 3, § 169 odst. 2 IZ). Odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce činí při oddlužení celkem 900 Kč měsíčně (bez DPH), a je dle ust. § 169 odst. 1 písm. e) IZ pohledávkou postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou (pozn.-správně jde o § 168 odst. 2 písm. a/ IZ a jde o pohledávku za majetkovou podstatou). Postup při výpočtu měsíčních splátek pro oddlužení je upraven v ust. § 398 odst. 3 IZ a § 279 o.s.ř. ze zjištěné částky je pak nutno odečíst odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce. V daném případě soud zjistil, že za situace, kdy dlužník je ženatý, má vyživovací povinnost vůči jednomu dítěti, nelze z jeho příjmu ve výši 8.022 Kč srážet pro oddlužení měsíčně vůbec žádnou částku, natož na odměnu a hotové výdaje správce. Dlužník tak není schopen svým nezajištěným věřitelům uhradit ničeno. Ze seznamu majetku dlužníka dále nevyplývá, že by dlužník disponoval majetkem, který by byl v případě oddlužení zpeněžením majetkové podstaty dostačující k úhradě pohledávek nezajištěných věřitelů. Vzhledem k tomu, že dlužník nesplňuje podmínky pro povolení oddlužení, je pravděpodobným řešením jeho úpadku konkurs na jeho majetek (§ 395 odst. 1 písm. b), § 396 odst. 1 IZ). Proto je pro další řízení potřebná záloha na náklady insolvenčního řízení, neboť správci umožní uhradit náklady vzniklé při zjišťování majetku dlužníka, případně jiných osob, který by též mohl náležet do majetkové podstaty dlužníka. Institut zálohy slouží taktéž k úhradě odměny a hotových výdajů insolvenčního správce, není-li možno tyto výdaje zcela uspokojit z majetkové podstaty dlužníka. Minimální odměna insolvenčního správce dle ust. § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. činí při konkursu (bez hotových výdajů) a bez DPH 45.000 Kč. Pouze v krajním případě hradí odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce stát, a to tehdy, pokud je není možno uhradit z majetkové podstaty či složené zálohy. Z uvedených důvodů považuje insolvenční soud za nezbytné složení zálohy v požadované výši.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání, v němž s odkazem na judikaturu Vrchního soudu v Praze namítal, že insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení podala též jeho manželka, která byla vyzvána k zaplacení zálohy, kterou ve stanovené lhůtě zaplatila. Proto se domáhá sloučení obou řízení a snížení výše zálohy, která je po něm požadována, případně aby mu bylo povoleno oddlužení bez této zálohy.

Podle § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.) a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka je důvodné.

Podle § 108 odst. 1 a odst. 2, věty prvé IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Z obsahu insolvenčního spisu dlužníka odvolací soud zjistil, že dlužník se svým návrhem domáhal zjištění úpadku a povolení oddlužení formou splátkového kalendáře. V návrhu uvedl, že má 12 nezajištěných závazků vůči 11 věřitelům, které označil, včetně výše závazků, celkem se jedná o částku 434.090 Kč. Z návrhu a připojeného seznamu závazků vyplývá i to, že převážná část těchto závazků je vykonatelných. Dále dlužník uvedl, že je ženatý, má vyživovací povinnost k jednomu dítěti a s manželkou mají i další společné závazky, přičemž všechny jejich závazky činí celkem 485.376 Kč. Z pracovního poměru má měsíční čistý příjem 8.022 Kč, společně s manželkou mají měsíční příjem dohromady 25.792 Kč, jejich měsíční splátky představují 16.000 Kč měsíčně, což nejsou schopni platit. Jejich dluhy vznikly v době, kdy měnil zaměstnání a jeho plat se snížil na polovinu. Ke svým závazkům uvedl i splatnost a z těchto údajů vyplývá, že závazky se staly postupně splatnými již od roku 2003-únor 2012. Dále uvedl, že jejich majetek je tvořen běžným vybavením domácnosti. Z doloženého rodného listu vyplývá, že dcera dlužníka a jeho manželky se narodila v roce 1999. S návrhem na oddlužení vyslovila souhlas i jeho manželka.

Ze spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. KSBR 28 INS 25061/2012 odvolací soud dále zjistil, že ve stejnou dobu podala insolvenční návrh spojený s návrhem na oddlužení i manželka dlužníka Jindřiška Janovská. Uvedla v něm mimo jiné, že má 6 věřitelů se závazky v celkové výši 71.200 Kč, z toho jeden závazek vůči věřiteli Instrum Justitia, s.r.o. uvedla shodně s manželem (ve výši 19.914 Kč). Lze uzavřít, že závazky obou manželů činí celkem 485.376 Kč a z obou návrhů vyplývá i to, že jde o závazky spadající do společného jmění manželů (opak nebyl doposud tvrzen a nevyplývá ani z obou spisů). Dále ze spisu manželky dlužníka vyplývá, že i ona uvedla stejný majetek, z doložených listin vyplývá, že její čistý měsíční průměrný příjem z pracovního poměru za období od března do srpna 2012 činil 16.735 Kč. Rovněž ona uvedla a doložila, že je vdaná, mají jednu nezl. dceru, že spolu s manželem jsou schopni dostát podmínkám oddlužení.

Odvolací soud především konstatuje, že insolvenční návrh dlužníka (i jeho manželky) je projednatelný a vyplývá z něj, že dlužník (i jeho manželka) jsou zcela nepochybně v úpadku z důvodu insolvence. Proto postupoval soud prvního stupně správně, když se zabýval otázkou, zda dlužník splňuje podmínky pro povolení oddlužení a zda je pro další řízení potřebné, aby složil zálohu na náklady insolvenčního řízení.

S ohledem na velmi nízké příjmy dlužníka lze shodně se soudem prvního stupně uzavřít, že po odpočtu nezabavitelných částek z příjmu dlužníka (s přihlédnutím ke dvěma vyživovacím povinnostem-k dceři a manželce) není dlužník schopen pro oddlužení poskytnout nezajištěným věřitelů žádnou částku. Nicméně nelze souhlasit s dalším závěrem soudu prvního stupně, že nelze přihlédnout k příjmům manželky. Jak již bylo naznačeno shora, z obou návrhů je doposud zřejmé, že závazky obou dlužníků (manželů) spadají do společného jmění manželů (dále jen též SJM ) a tudíž není vyloučeno společné oddlužení jejich domácnosti a k zapravení jejich dluhů využít příjmy manželky; vyplacená mzda patří do SJM.

Právní úprava majetkové podstaty v ust. § 205 IZ stojí na zásadě, že majetek, který je ve společném jmění dlužníka a jeho manžela (§ 143 odst. 1 občanského zákoníku), náleží do majetkové podstaty. To musí dlužníkův manžel (oba manželé) respektovat (což oba v daném případě činí) také v režimu oddlužení, neboť úprava tohoto způsobu řešení dlužníkova úpadku žádného podkladu pro jinou právní konstrukci majetkové podstaty nedává. Není-li zjištěn jiný stav věci, je rozhodující zákonné vymezení společného jmění manželů, z něhož soud vychází; i v insolvenčním řízení přiměřeně platí pravidla, která v tomto ohledu stanoví občanský soudní řád v ust. § 262a.

Judikatura obou Vrchních soudů se již ustálila na závěru, že smysl oddlužení plněním splátkového kalendáře zadlužených rodin (domácností) je založen na tom, že manželé mohou být po splnění splátkového kalendáře osvobozeni od zbytku svých společných dluhů jedině za předpokladu, že stanovenou dobu odevzdávají na uspokojení pohledávek věřitelů veškeré své příjmy, vyjma zákonem stanovených částek zaručující minimální životní úroveň rodiny. Ekonomickou podmínkou úspěšného oddlužení je, že takto se nezajištěným věřitelům musí dostat minimálně 30% jejich přihlášených a zajištěných pohledávek. Plnění splátkové kalendáře pak probíhá po zákonem stanovenou dobu pěti let, ledaže se dříve dostane věřitelům uvedeným v usnesení podle § 406 IZ plné úhrady (100 %) jejich pohledávek s příslušenstvím.

Podají-li manželé samostatné insolvenční návrhy spojené s návrhem na povolení oddlužení, pak svědčí-li výsledky insolvenčního řízení o tom, že mají majetek a závazky, jež spadají do jejich společného jmění manželů, insolvenční soud tyto jejich návrhy posoudí a projedná společně, tj. dle ust. § 112 o.s.ř. je spojí ke společnému (jedinému) řízení. V jeho rámci soud o návrzích obou dlužníků-manželů společně rozhodne, tedy při splnění zákonem stanovených podmínek zjistí jejich (společný) úpadek a povolí jeho řešení oddlužením (s ustanovením jediného insolvenčního správce, uskuteční společné přezkoumání všech přihlášených pohledávek za dlužníky a projedná podmínky schválení jejich oddlužení, včetně formy jeho provedení; budou-li k tomu výsledky těchto jednání dávat podklad, schválí společné oddlužení těchto dlužníků. Má-li jít o oddlužení plněním splátkového kalendáře, insolvenční soud schválí oběma dlužníkům-manželům-jediný společný splátkový kalendář (viz rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č.j. KSPH 40 INS 10341/2010, 3 VSPH 325/2011-B-16 ze dne 19.4.2011 a řada dalších).

V dané věci dlužník i jeho manželka podali současně své insolvenční návrhy spojené s návrhem na povolení oddlužení a z jejich návrhů a příloh k nim vyplývá, že mají společné závazky, jejich majetek náleží do společného jmění manželů, a proto se domáhají společného projednání jejich návrhů a oddlužení jejich domácnosti. Za dané situace bylo proto na místě obě řízení spojit s tím, že v takovém případě je třeba počítat s ustanovením pouze jediného insolvenčního správce (kterému náleží pouze jedna odměna a kterému v takto spojeném řízení vznikne nárok na náhradu hotových výdajů rovněž pouze jedenkrát) a při hodnocení podmínek oddlužení je nutno ke společným pohledávkám manželů přihlédnout pouze jednou (nikoliv dvakrát), tedy že nezajištěným věřitelům se musí dostat minimálně 30 % přihlášených pohledávek. V tomto směru je tedy nutno přisvědčit odvolacím námitkám dlužníka.

Vzhledem k hodnotě majetku manželů (tvořící pouze běžné vybavení domácnosti) je zřejmé, že schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty nelze očekávat, a proto připadá v úvahu toliko možnost oddlužení plněním splátkového kalendáře. Na základě výše uvedených předpokladů vycházel odvolací soud z toho, že dosavadní měsíční příjem dlužníka neumožňuje splácet ničeno. Avšak naproti tomu z příjmu manželky ve výši 16.735 Kč lze na jejich závazky v SJM (485.376 Kč) srážet, po odpočtu nezabavitelných částek, s přihlédnutím ke dvěma vyživovaným osobám-manžel a 1 dítě, celkovou částku 5.090 Kč (počítáno pro rok 2013, kdy došlo od 1.1.2013 ke zvýšení normativních nákladů na bydlení). Po odpočtu odměny a výdajů insolvenčního správce ve výši 1.089 Kč, pokud by byl správce plátcem DPH (s přihlédnutím k tomu, že u této daně došlo rovněž od 1.1.2013 ke zvýšení z 20% na 21 %) by pro věřitele zůstala k dispozici z platu manželky dlužníka částka 4.001 Kč, z nichž by za 5 let uhradila 240.060 Kč, což činí 49,45 %. Z uvedeného vyplývá, že ze svých společných příjmů spadajících do SJM (byť jde toliko o vyplacenou mzdu manželky), jsou dlužníci schopni dostát podmínkám oddlužení (to je nejméně 30%). Pokud by takto po dobu 5 let manželka dlužníka z vyplaceného příjmu řádně plnila a věřitelé (obou manželů) budou ve shora uvedeném rozsahu uspokojeni, pak není důvod, aby nemohl být oddlužen i dlužník spolu s manželkou. Pokud by se totiž dlužník nestal účastníkem společného oddlužení, pak by nemohl být osvobozen od placení zůstavších neuhrazených závazků, jak má na mysli ust. § 414 IZ.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud postupoval dle ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. (analogicky dle Nálezu Ústavního soudu ze dne 19.1.2010, sp. zn. Pl. ÚS 16/09, který byl publikován ve Sbírce zákonů pod č. 48/2010 a kterým bylo s účinností od 1.4.2011 ust. § 220 odst. 3 o.s.ř. zrušeno) a napadené usnesení soudu prvního stupně změnil tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí.

V dalším řízení soud prvního stupně zváží spojení obou řízení a před rozhodnutím o úpadku dlužníka opětovně posoudí, zda i za okolností, které naznačil odvolací soud, bude nutné, aby dlužník zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení a v jaké potřebné výši. Nepřehlédne přitom, že manželka dlužníka již zálohu ve výši 5.000 Kč zaplatila.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně (§ 237, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 28. ledna 2013

Za správnost vyhotovení : JUDr. Anna Hradilová, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu