2 VSOL 975/2016-A-21
KSBR 45 INS 4725/2016 2 VSOL 975/2016-A-21

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Ivany Wontrobové a JUDr. Vojtěcha Brhla v insolvenční věci dlužníka Romana anonymizovano , anonymizovano , bytem ve Vyškově, 9. května 388/5, PSČ 682 01, identifikační číslo 87380773, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 5. 2016, č. j. KSBR 45 INS 4725/2016-A-12,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí Krajský soud v Brně (dále jen insolvenční soud ) uložil dlužníku, aby ve lhůtě 3 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč. V důvodech rozhodnutí uvedl, že při posuzování insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení zjistil, že dlužník je od 18.10.2010 veden jako podnikatel a svou činnost prozatím neukončil. Z insolvenčního návrhu a seznamu závazků isir.justi ce.cz plyne, že dlužník má z podnikatelské činnosti nezajištěné závazky nejméně vůči dvěma věřitelům (Sapa Building System s. r. o. a Finanční úřad pro Jihomoravský kraj). Dlužník tvrdil, že věřitelé závazků, které mají původ v jeho podnikatelské činnosti, souhlasí s řešením úpadku oddlužením, avšak tyto skutečnosti nijak nedoložil. Dlužník tak není osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení a jsou dány důvody jeho pro odmítnutí a řešení úpadku dlužníka prohlášením konkursu. Z insolvenčního návrhu a jeho příloh vyplývá, že dlužník v současné době nemá k dispozici dostatečné pohotové finanční prostředky pro řádný výkon funkce insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku. Proto insolvenční soud podle § 108 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) uložil dlužníku povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, ve kterém tvrdil, že je osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení. Věřitelé, vůči nimž má dluhy z podnikání, souhlasí s řešením jeho úpadku oddlužením, což sdělil již v návrhu na povolení oddlužení. Navíc aktivně oslovil věřitele závazků pocházejících z jeho podnikatelské činnosti, tedy Sapa Building System s. r. o. a Finanční úřad pro Jihomoravský kraj, kteří vyslovili souhlas s jeho oddlužením. Konkrétně jednal dne 15. června 2016 s JUDr. Petrem Drábkem, právním zástupcem věřitele Sapa Building System s. r. o. a dne 13. června 2016 s Marií Sedláčkovou, zástupkyní Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj. Insolvenční soud si libovolně vyložil kogentní ustanovení § 391 a § 392 IZ a dopustil se ničím neodůvodněného vybočení ze standardů, jež jsou v soudní praxi fixovány, a které dlužník nemohl předvídat. Dle dlužníka není nikde uvedeno, že k povolení oddlužení potřebuje písemné souhlasy věřitelů závazků, které pocházejí z podnikatelské činnosti dlužníka, s řešením jeho úpadku oddlužením. Neexistuje důvod pro odmítnutí návrhu dlužníka na povolení oddlužení a prohlášení konkursu na majetek dlužníka. Insolvenční soud mohl mít maximálně pochybnosti o oprávnění dlužníka podat návrh na povolení oddlužení, tudíž měl v této fázi insolvenčního řízení oddlužení povolit a o jeho schválení nechat rozhodnout schůzi věřitelů (§ 397 odst. 1 IZ). Dále dlužník odkázal na poslední větu § 108 odst. 1 IZ a uvedl, že mu nelze uložit povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Navrhl, aby odvolací soud rozhodnutí insolvenčního soudu změnil tak, že dlužníkovi se povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč neukládá, nebo napadené usnesení zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

Podle § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal usnesení insolvenčního soudu, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

V posuzované věci dlužník podal u insolvenčního soudu dne 29.2.2016 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení (na předepsaném formuláři). V návrhu uvedl, že má celkem 4 věřitele, vůči nimž má 4 nezajištěné závazky v celkové výši cca 1.445.308,04 Kč, které blíže specifikoval co do označení věřitele, uvedení právního důvodu, výše a údaje o splatnosti (v letech 2012, 2013 a 2015). K návrhu připojil listinu označenou jako Prohlášení dlužníka ze dne 26.2.2016, ve kterém prohlásil, že věřitelé závazků majících původ ve výkonu mé podnikatelské činnosti souhlasí s řešením mého úpadku oddlužením . K návrhu dlužník dále připojil seznam majetku (v něm označil věci osobní potřeby, ošacení, běžné vybavení domácnosti a pohledávky v celkové hodnotě 1.054.556,66 Kč), seznam závazků (v něm označil tytéž závazky jako v insolvenčním návrhu), seznam zaměstnanců, seznam osob, vůči nimž má dlužník založenu vyživovací povinnost, listiny dokládající příjmy dlužníka za poslední tři roky a jeho majetek. Doložil také listiny dokládající úpadek, přičemž ve vztahu k závazkům vůči Sapa Building System s. r. o. a Finančnímu úřadu pro Jihomoravský kraj je dlužník v těchto listinách označen jako podnikatel.

Dále ze spisu plyne, že k výzvě insolvenčního soudu Finanční úřad pro Jihomoravský kraj, Územní pracoviště ve Vyškově, sdělil, že dlužník jej nepožádal o souhlas s povolením oddlužení, ani mu tento souhlas věřitel neudělil. Na stejnou výzvu reagoval i věřitel Sapa Building System s. r. o., který uvedl, že dlužníkovi nedával souhlas s řešením jeho úpadku pomocí oddlužení a ani s tímto řešením nesouhlasí.

Po vyhodnocení údajů uvedených dlužníkem v insolvenčním návrhu a jeho příloh, lze předběžně uzavřít, že dlužník se nachází v úpadku, neboť má více věřitelů (nejméně dva) a peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen plnit, neboť je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1, odst. 2 písm. b/ IZ).

Uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení je odůvodněno zejména v těch případech, kdy podle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura jeho majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky k zajištění činnosti insolvenčního správce.

Předně je třeba uvést, že je nepochybné, že dlužník má vůči věřitelům Sapa Building System s. r. o. a Finančnímu úřadu pro Jihomoravský kraj závazky, které pocházejí z jeho podnikatelské činnosti. Souhlas těchto věřitelů s řešením úpadku oddlužením dlužník sice tvrdil, avšak již v řízení před insolvenčním soudem vyšlo najevo, že tímto souhlasem dlužník nedisponuje. Proto je správný závěr insolvenčního soudu, že dlužník není osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení (§ 389 odst. odst. 2 písm. a/ IZ), a lze tedy očekávat odmítnutí návrhu dlužníka na povolení oddlužení (§ 390 odst. 3 IZ) a prohlášení konkursu na jeho majetek (§ 396 IZ).

V této souvislosti odvolací soud odkazuje na rozhodnutí Vrchního soudu Olomouci sp. zn. KSBR 29 INS 15846/2015, 1 VSOL 918/2015 ze dne 24. 9. 2015 (uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 49/2016), ve kterém Vrchní soud v Olomouci formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož má-li dlužník dluh z podnikání, je povinný již v návrhu na povolení oddlužení tvrdit skutečnosti, z nichž v souladu s ustanovením § 389 odst. 2 IZ vyplývá, že dluh z podnikání řešení jeho úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením nebrání. Jestliže dlužník, který má dluh z podnikání, v návrhu na povolení oddlužení ani k výzvě insolvenčního soudu netvrdí skutečnosti, z nichž v souladu s ustanovením § 389 odst. 2 IZ vyplývá, že dluh z podnikání nebrání řešení jeho úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne; totéž platí, má-li důvod, pro který dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, spočívat v tom, že s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde (§ 389 odst. 2 písm. a/ IZ), a dlužník v návrhu na povolení oddlužení uvede, že takový souhlas nemá, nebo vyjde-li před rozhodnutím o návrhu na povolení oddlužení v řízení najevo, že věřitel, o jehož pohledávku jde, s oddlužením nesouhlasí; postup podle ustanovení § 397 odst. 1, věty druhé IZ je v těchto případech vyloučen.

Odvolací námitce dlužníka je možno přisvědčit pouze potud, že z § 389 IZ vyplývá, že dlužníka-fyzickou osobu nelze předem vylučovat z oddlužení jenom proto, že má dluhy z podnikání. Dluhy z podnikání mimo jiné nebrání řešení dlužníkova úpadku oddlužením, pokud věřitelé, o jejichž pohledávky jde, s tím souhlasí. Potřebný souhlas věřitelů podle ustanovení § 389 odst. 2 písm. a) IZ pak skutečně není vyjmenován mezi doklady k návrhu na povolení oddlužení (§ 392 IZ), a proto tento souhlas nepochybně může být připojen i později.

Postup předjímaný v ustanovení § 397 odst. 1 věty druhé IZ, na které dlužník odkazuje, tedy povolení oddlužení a svolání schůze věřitelů k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí, přichází v úvahu pouze za situace, pokud dlužník v návrhu potřebné souhlasy věřitelů podle § 389 odst. 2 písm. a) IZ tvrdí a soud stanoviska věřitelů ještě nezná, takže není zatím postaveno najisto, zda dluhy z podnikání brání či nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením. Pokud je ovšem zřejmé, že dlužník souhlasy takových věřitelů nemá, jak je tomu v posuzované věci u věřitelů Sapa Building System s. r. o. a Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj, je již mimo jakoukoliv pochybnost, že dlužník není osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení, neboť má dluhy z podnikání, které brání řešení jeho úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením (§ 389 odst. 1 písm. b/, odst. 2 písm. a/ IZ). To je bez dalšího důvodem pro odmítnutí návrhu na povolení oddlužení podle ustanovení § 390 odst. 3 IZ, a nikoli pro povolení oddlužení podle ustanovení § 397 odst. 1, věty druhé IZ a svolání schůze věřitelů k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí. K tomu je dlužno dodat, že není-li povoleno oddlužení, není již na programu schůze věřitelů uplatnění námitek proti oddlužení, takže nelze očekávat zákonnou fikci souhlasu pro případ včas neuplatněných námitek podle ustanovení § 403 odst. 2 IZ.

Dále se odvolací soud zabýval podmínkou poctivosti záměru sledovaného návrhem dlužníka na povolení oddlužení ve smyslu § 395 odst. 1 písm. a) IZ (dle kterého insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že jím je sledován nepoctivý záměr).

Ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) IZ patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to je k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, bude závislý vždy na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení. K úsudku ve smyslu ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) IZ mohou vést různá jednání dlužníka. Může jít například o jednání směřující k poškozování věřitelů (lhostejno, že nesankcionované normami trestního práva) v době před zahájením insolvenčního řízení, o zatajování skutečností týkajících se majetkových poměrů dlužníka, apod. (srovnej závěry usnesení Nejvyššího soudu České republiky sen. zn. 29 NSČR 14/2009 ze dne 28.7.2011, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 14/2012).

Nejvyšší soud České republiky v rozhodnutí sen. zn. 29 NSČR 32/2011 ze dne 28.3.2012, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 112/2012, dále k ustanovení § 395 IZ uvedl, že posouzení, zda dlužník (ne)sleduje podáním návrhu na oddlužení nepoctivý záměr (§ 395 odst. 1 písm. a/ IZ) je logicky navázáno na hodnocení skutečností, které se udály v určitém časovém rámci, zpravidla před zahájením insolvenčního řízení. Nalézt hranici, po jejímž překročení lze z událostí předcházejících zahájení insolvenčního řízení dovodit, že dlužník sleduje podáním návrhu na oddlužení nepoctivý záměr, může být v některých situacích obtížné, podstatné však je, zda nejpozději v době rozhodování insolvenčního soudu o schválení oddlužení je důvod usuzovat, že dlužník se poctivě snaží vypořádat s věřiteli a napravit stav vyvolaný předchozí nehospodárnou (k úpadku vedoucí) správou svého majetku.

Podle mínění odvolacího soudu situace nastalá v dané věci nasvědčuje tomu, že dlužník se nesnaží poctivě vyrovnat se svými věřiteli. Pokud dlužník připojil k insolvenčnímu návrhu prohlášení o tom, že věřitelé jeho závazků z podnikání souhlasí s řešením jeho úpadku oddlužením a současně věřitelé Sapa

Building System s. r. o. a Finanční úřad pro Jihomoravský kraj (vůči nimž má dlužník závazky z podnikání) mu takový souhlas dosud neudělili, lze v tomto jednání spatřovat nepoctivý záměr dlužníka sledovaný návrhem na povolení oddlužení, pro který je nutno jeho návrh na povolení oddlužení zamítnout a současně rozhodnouto způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem (§ 396 IZ).

Insolvenční soud tedy postupoval správně, když uložil dlužníkovi povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, neboť je zřejmé, že dlužník nedisponuje pohotovými peněžními prostředky. Složení zálohy na krytí nákladů insolvenčního řízení je tak v daném případě nezbytné, když prostředky na úhradu těchto nákladů, ať již souvisejících s prověřováním stavu majetku dlužníka či odměnou a hotovými výdaji insolvenčního správce, nelze zajistit jinak. Účelem složené zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a překlenout tak nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). V případě, že by nebyl získán dostatečný výtěžek zpeněžení majetkové podstaty, záloha by sloužila k úhradě dalších nákladů řízení, zejména odměny správce, čemuž má předejít právě institut zálohy.

Insolvenční soud správně stanovil i výši zálohy na náklady insolvenčního řízení, když při způsobu řešení úpadku dlužníků konkursem činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000 Kč (§ 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb.). Dále insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti i náhrada jeho hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky).

Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud napadené rozhodnutí insolvenčního soudu jako věcně správné podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené zveřejněním v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 8. září 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Vladimíra Kvapilová předsedkyně senátu