2 VSOL 975/2014-A-10
KSOS 39 INS 22073/2014 2 VSOL 975/2014-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Brhla a soudců JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka: Karel anonymizovano , anonymizovano , IČ 62267795, bytem Výškovická 2579/75, 700 30, Ostrava-Zábřeh, o insolvenčním návrhu věřitele: OREA-INVEST s.r.o., IČ 25842480, se sídlem Svojsíkova 1596/2, 708 00, Ostrava-Poruba, zastoupeného: JUDr. Pavel Nastis, advokát se sídlem Sokolská tř. 21, 702 00, Ostrava, Moravská Ostrava, o odvolání věřitele OREA-INVEST s.r.o. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. srpna 2014, č. j. KSOS 39 INS 22073/2014-A-4,

takto:

I. Usnesení krajského soudu s e p o t v r z u j e.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud usnesením insolvenční návrh věřitele OREA-INVEST s.r.o. (dále jen věřitel ) podle § 128 odst. 1 IZ odmítl a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů insolvenčního řízení. Soud zjistil, že navrhovatel v insolvenčním návrhu sice popsal okolnosti vzniku své pohledávky za dlužníkem a připojil listiny, které jeho pohledávku osvědčují, z návrhu však nelze mít za osvědčené, že dlužník se nachází v úpadku. Navrhovatel pouze obecně uvedl, že dlužník má 2 závazky, pro které jsou vedena exekuční řízení, závazky sice označil, neuvedl však jejich splatnost ani z jakého právního důvodu vznikly. Z takového neúplného tvrzení soud nemá za osvědčené, že dlužník má více věřitelů se závazky déle než 30 dnů po splatnosti, které není schopen plnit. Navrhovatel tedy musí v návrhu uvést konkrétní údaje o dalším věřiteli (dalších věřitelích) se splatnou pohledávkou proti dlužníku a věřitelský insolvenční návrh tak musí ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 IZ obsahovat konkrétní údaje o dalších věřitelích dlužníka, včetně údajů o splatnosti a výši pohledávek těchto věřitelů. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. MSPH 88 INS 14537/2010, 29 NSČR 14/2011-A-20 ze dne 21.12.2011 totiž věřitelský insolvenční návrh musí ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 insolvenčního zákona obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka, nejen konkrétní údaje o dalších věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Takový požadavek nesplňuje insolvenční návrh, v němž jsou sice konkrétně označeni další věřitelé dlužníka, avšak konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů včetně jejich splatnosti jsou nahrazovány obecným tvrzením, že dlužník má peněžité závazky, které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, respektive že dlužník neplní své peněžité závazky po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Identifikace pohledávek dalších věřitelů dlužníka nesmí postrádat tedy uvedení jejich důvodu, výše a splatnosti. Nepostačuje tedy ani odkaz na výpis z katastru nemovitostí, či jiné listiny doložené k insolvenčním návrhu. Ze skutečnosti, že pro pohledávky dalších věřitelů byly nařízeny exekuce, ještě nelze učinit závěr o platební neschopnosti dlužníka. Z podaného insolvenčního návrhu nelze mít za prokázáno, že dlužník je v platební neschopnosti pro některou z domněnek dle § 3 odst. 2 IZ, tedy že neplní své splatné závazky déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti nebo že jeho závazky není možné uspokojit výkonem rozhodnutí nebo exekucí. Soud dospěl k závěru, že insolvenční navrhovatel neuvedl rozhodující skutečnosti, které by osvědčovaly úpadek dlužníka a postupoval v souladu s ustanovením § 128 IZ v návaznosti na ustanovení § 97 odst. 3 IZ a § 105 IZ, a proto insolvenční návrh odmítl.

Proti tomuto usnesení podal věřitel odvolání do všech jeho výroků a namítal, že pokud soud odmítnul insolvenční návrh z důvodu, že z návrhu nelze mít za osvědčené, že se dlužník nachází v úpadku, když navrhovatel údajně pouze obecně uvedl, že dlužník má 2 závazky, pro které jsou vedena exekuční řízení, které označil, neuvedl však splatnost těchto závazků, ani z jakého důvodu závazky vznikly a odvolává se přitom na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. MSPH 88 INS 14537/2010, 29 NSČR 14/2011-A-20 ze dne 21.12.2011, je jeho postup nesprávný a zmíněný judikát soud vykládá špatně. V oné věci 88 INS 14537/2010 věřitel pouze označil další věřitele, aniž by uvedl cokoli bližšího k pohledávkám těchto věřitelů. V tomto případě je však situace zcela jiná. Věřitel v insolvenčním návrhu uvádí další 3 věřitele (nikoli 2, jak je mylně uvedeno v odůvodnění napadeného rozhodnutí), a to Przedsieborstwo Robót inzenieryjnych prinz Cieszyn spólka z ograniczona odpowiedzialnościa, Komerční banku, a.s. a pana Štefana Fojtíka. U všech těchto věřitelů uvedl jejich označení, výši pohledávky a také to, že pohledávky jsou vymáhány v exekučních řízeních a spisové značky exekučních řízení. Věřitel pak dále v insolvenční návrhu uvedl,

že má za to, že dlužník je v úpadku dle § 3 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., neboť má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti schopen plnit, přičemž tato skutečnost je zřejmá ze spisových značek a dat zahájení exekučních řízení, když se jedná o pohledávky exekučně vymáhané již např. od r. 2012.

Krajský soud toto sdělení v insolvenčním návrhu zcela přehlíží a v odůvodnění napadeného rozhodnutí se k této části insolvenčního návrhu vůbec nevyjadřuje. Pokud krajský soud žádá, aby věřitel uvedl v insolvenčním návrhu přesné datum splatnosti pohledávek, je to absurdní požadavek, který nemá oporu v zákoně. Věřitel ve svém návrhu uvedl, že dlužník má další 3 věřitele, že pohledávky v konkrétní výši jsou vymáhány v exekučních řízeních a že ze spisových značek těchto exekučních řízení (2 x rok 2013 a 1x rok 2012) je zřejmé, že se jedná o peněžité pohledávky splatné po dobu delší než 30 dnů, které dlužník není schopen plnit po dobu delší než 3 měsíce. Z těchto tvrzení je tedy zřejmé, že splatnost pohledávek jiných věřitelů musela nastat ve 2 případech nejpozději v roce 2013 a v jednom případě nejpozději v roce 2012 (jinak by totiž nemohly být vedeny exekuce k vymožení těchto pohledávek).

Pokud krajský soud žádá, aby věřitel v insolvenčním návrhu uvedl právní důvod vzniku těchto pohledávek, pak je to nemožné, neboť věřitel nemá reálnou možnost se tuto skutečnost dozvědět. Navíc se jedná o naprosto zbytečný údaj, který nemá žádnou vypovídací hodnotu. Pro posouzení, zda je dlužník v úpadku, je zcela nerozhodné, jaký je právní důvod vzniku jeho závazků. Nehledě na to, že věřitel mohl ve svém návrhu uvést v podstatě cokoli, co by jej napadlo (např. že se jedná o pohledávky z titulu nezaplacení kupních cen za dodané zboží a z titulu úvěru), ale krajský soud by stejně nemohl správnost tohoto tvrzení ověřit a insolvenční návrh by neodmítl. Pokud by následně soud dotazem u dalších věřitelů zjistil, že právní důvody pohledávek jsou jiné, stejně by již nemohl insolvenční návrh z tohoto důvodu odmítnout a musel by rozhodnout o zjištěném úpadku, neboť by měl úpadek osvědčený na základě sdělení dalších věřitelů o existenci jejich pohledávek. Požadavek krajského soudu, aby věřitel v insolvenčním návrhu uvedl právní důvod vzniku pohledávek jiných věřitelů je tedy naprosto zbytečný (a navíc ani nemá oporu v zákoně).

Věřitel dále poukazuje na to, že naprosto stejným způsobem odůvodnil své insolvenční návrhy podané např. ke Krajskému soudu v Brně (sp. zn. KSBR 45 INS 18907/2014), ke Krajskému soudu v Ostravě (sp. zn. KSOS 22 INS 18524/2014, sp. zn. KSOS 34 INS 18975/2014) a ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci (sp. zn. KSOL 10 INS 19032/2014) a v žádném z těchto řízení nebyl insolvenční návrh odmítnut. Věřitel tedy zcela logicky očekával, že minimálně u téhož soudu bude praxe v posuzování insolvenční návrhů stejná-věřitel měl tedy legitimní očekávání, že i v tomto řízení bude jeho návrh posouzen stejně, tj. nebude odmítnut.

Ze všech výše uvedených důvodů věřitel navrhuje, aby Vrchní soud v Olomouci zrušil napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání podal věřitel jako oprávněná osoba a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.) a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

S přihlédnutím k době zahájení insolvenčního řízení (podáním návrhu dne 12. 8. 2014) je třeba věc posoudit podle zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění novely provedené zákonem č. 294/2013 Sb., účinné od 1.1.2014 (dále jen IZ).

Podle ustanovení § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. V dané věci se proto přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb. (dále jen o.s.ř.). Podle ustanovení § 103 odst. 1 IZ insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. Fyzická osoba musí být označena jménem, příjmením a bydlištěm (sídlem) a v případě, že jde o podnikatele, též identifikačním číslem. Právnická osoba musí být označena obchodní firmou nebo názvem, sídlem a identifikačním číslem. Je-li navrhovatelem stát, musí insolvenční návrh obsahovat označení příslušné organizační složky státu, která za stát před insolvenčním soudem vystupuje.

Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný nebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má: a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost).

Podle ustanovení § 3 odst. 2 IZ se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný nebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Insolvenční návrh věřitele musí kromě obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) obsahovat náležitosti stanovené § 103 odst. 1 a 2 IZ. Mezi ně patří uvedení skutečností (tvrzení) osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka, skutečností, ze kterých vyplývá oprávnění věřitele podat návrh, označení důkazů, kterých se věřitel dovolává, a musí být z návrhu patrno, čeho se věřitel domáhá. Rozhodujícími skutečnostmi v případě úpadku pro platební neschopnost, jsou-existence více věřitelů (nejméně dvou), peněžité závazky, které jsou více než 30 dnů po lhůtě splatnosti a konkrétní tvrzení, z nichž by bylo možno dovozovat platební neschopnost dlužníka. Pokud návrh takové náležitosti postrádá, insolvenční soud jej odmítne, aniž činí úkony k odstranění vad.

V dané věci se věřitel insolvenčním návrhem domáhal zahájení insolvenčního řízení a žádal zjištění úpadku dlužníka a řešení úpadku konkursem.

V návrhu uvedl konkrétní tvrzení i důkazy o výši i splatnosti pohledávky postoupené mu úvěrovou bankou vzniklé ze smlouvy o úvěru zajištěné zástavním právem k nemovitým věcem, uvedl též údaje o pohledávkách dalších tří věřitelů PRZEDSIĘBORSTWO ROBÓT INŻENIERYJNYCH "PRINŻ CIESZYN" SPÓŁKA Z OGRANICZONĄ ODPOWIEDZIALNOŚCIĄ, Komerční banky, a.s. a Štefana Fojtíka tak, že tvrdil výši pohledávek těchto věřitelů za dlužníkem a připojil údaj, že pohledávky jsou vymáhány exekučně, uvedl spisové značky exekučních řízení, jména exekutorů, že u pohledávky Komerční banky, a.s. bylo vyrozumění o zahájení exekuce ze dne 4.11.2013 a že u pohledávky Štefana Fojtíka bylo usnesení o nařízení exekuce ze dne 17.12.2012. Obecně pak tvrdil, že dlužník je v úpadku, neboť má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti plnit. Odvolací soud se zcela ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně, že náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ustanovení § 103 odst. 1, 2 IZ a jde o podstatné náležitosti tohoto právního úkonu (essentialia negotii), přičemž nedostatky v tomto směru stíhá následek odmítnutí návrhu, aniž lze činit opatření k odstranění vad ve smyslu § 43 o.s.ř. Problematice náležitostí insolvenčního návrhu judikatorně věnovaly značnou pozornost již soudy všech stupňů, zejména lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu České republiky, zejména na jeho usnesení ze dne 21.12.2011 sp. zn. MSPH 88 INS 14537/2010, 29 NSČR 14/2011-A-20, a řadu dalších (sen. zn. 29 NSČR 45/2011, sen. zn. 29 NSČR 52/2011, sen. zn. 29 NSČR 38/2010, apod.). S odvolatelem lze sice souhlasit, že mezi náležitosti insolvenčního návrhu nepatří údaj o právním důvodu závazků. Povinnost uvádět právní důvody závazků dlužníka totiž nevyplývá pro insolvenčního navrhovatele z žádného zákonného ustanovení, tím méně z judikatury. Na tomto závěru ovšem soud své rozhodnutí nepostavil, proto tento vadný závěr neznamená věcnou nesprávnost rozhodnutí.

Krajský soud v insolvenčním návrhu postrádal vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka, tedy konkrétní údaje o pohledávkách dalších věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek a to považoval za vadu vedoucí k odmítnutí návrhu. Odvolací soud s tímto závěrem souhlasí.

Odvolací soud znovu odkazuje na ustanovení § 103 odst. 2 IZ, podle něhož v insolvenčním návrhu musí být (kromě jiného) uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek. Znaky dlužníkova úpadku v poměrech insolvenčního zákona Nejvyšší soud vyložil v usnesení sen. zn. 29 NSČR 1/2008 ze dne 27. ledna 2010, uveřejněném pod číslem R 88/2010 (z odůvodnění: K tomu, aby bylo možné z údajů obsažených v insolvenčním návrhu uzavřít (jak pro úpadek ve formě platební neschopnosti, tak pro jen hrozící úpadek), že dlužnice má nejméně dva věřitele s pohledávkami, které jsou alespoň 30 dnů po lhůtě splatnosti, chybí v insolvenčním návrhu údaj o splatnosti kteréhokoli ze závazků popsaných pod body 14 až 17 formuláře). V poměrech projednávané věci tedy bylo povinností věřitele v návrhu tvrdit a konkrétně uvést údaje o dalších věřitelích (alespoň jednoho dalšího věřitele) dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku (srovnej již zmiňované usnesení Nejvyššího soudu České republiky sen. zn. 29 NSČR 14/2011-A-20 ze dne 21.12.2011). Pouze odkazy na exekuční řízení či na jiné listiny nepostačí, údaje osvědčující úpadek dlužníka musí být uvedeny v insolvenčním návrhu. Na těchto závěrech nemůže ničeho změnit ani tvrzení věřitele o toleranci soudů k obdobným vadám návrhu v jiných řízeních, byť jde o jev nežádoucí.

Odvolací soud se zcela ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že podaný insolvenční návrh vykazuje vady, které brání pokračování v řízení. S ohledem na chybějící náležitosti insolvenčního návrhu (§ 3 odst. 1 písm. b/ a c/, odst. 2 a 3 IZ) postupoval soud prvního stupně správně, pokud insolvenční návrh dlužníka podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ odmítl. Odvolací soud proto napadené usnesení potvrdil podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. při respektování okolnosti, že procesně úspěšnému dlužníkovi žádné náklady odvolacího řízení nevznikly.

Poučení: Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a insolvenčnímu navrhovateli se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 29. října 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Vojtěch Brhel v.r. Renáta Hrubá předseda senátu