2 VSOL 974/2012-A-18
KSBR 28 INS 11865/2012 2 VSOL 974/2012-A-18

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužníka Květoslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Bukovany 114, okr. Hodonín, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15.11.2012 č.j. KSBR 28 INS 11865/2012-A-13,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e m ě n í tak, že záloha na náklady insolvenčního řízení se dlužníkovi n e u k l á d á.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně (dále též jen soud ) uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 3 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V důvodech usnesení uvedl, že soudu byl doručen insolvenční návrh dlužníka ze dne 11.5.2012, spojený s návrhem na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu dlužník tvrdil, že má vůči svým nezajištěným věřitelům závazky ve výši cca 557.759 Kč, je ženatý a nemá žádnou další vyživovací povinnost. Jeho příjem z titulu invalidního důchodu činí 6.421 Kč měsíčně a dále má od ledna 2012 do května 2012 příjem z dohody o provedení práce u podnikatelky Dany Navrátilové v celkové výši 2.800 Kč. Podle soudu pro účely oddlužení dlužníka nelze použít příjem jeho manželky a z dlužníkova příjmu z titulu invalidního důchodu ve výši

6.421 Kč měsíčně nelze srážet pro účely oddlužení žádnou částku, příjem z dohody o provedení práce je zanedbatelný a nemá na jeho schopnost dostát závazkům vůči nezajištěným věřitelům vliv. Ze seznamu majetku dlužníka nevyplynulo, že by disponoval majetkem, který by byl v případě oddlužení zpeněžením majetkové podstaty dostačující k úhradě pohledávek nezajištěných věřitelů. Proto dlužník nesplňuje podmínky pro povolení oddlužení a je velmi pravděpodobné, že řešením jeho úpadku bude prohlášení konkursu. Složená záloha na náklady insolvenčního řízení má správci umožnit uhradit náklady vzniklé při zjišťování majetku dlužníka, případně jiných osob, který by též mohl náležet do majetkové podstaty dlužníka. Soud s ohledem na rozsah majetku dlužníka a předpokládaným nákladům řízení při konkursu postupoval dle ust. § 108 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ) a stanovil zálohu k jejich krytí, neboť prostředky k tomu nelze zajistit jinak. K žádosti dlužníka o řešení úpadku manželů Hudcových v rámci jednoho společného řízení soud sdělil, že insolvenční zákon institut společného oddlužení manželů nezná.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Namítl, že splňuje podmínky pro společné oddlužení manželů, a proto požádal o spojení návrhu na povolení oddlužení s návrhem jeho manželky, o kterém je řízení vedeno u soudu pod sp. zn. KSBR 28 INS 11864/2012, do jednoho řízení a řešení úpadku manželů Hudcových splátkovým kalendářem. Tvrdil, že ve spojeném řízení o jeho insolvenčním návrhu a návrhu jeho manželky by s manželkou společně uhradili 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů, jež všechny jsou součásti společného jmění, které manželé Hudcovi smluvně nerozšířili ani nezúžili, ani jeho vznik nevyhradili ke dni zániku manželství. Současně odkázal na již zavedenou konstantní judikaturu, zejména na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21.9.2011, sp.zn. 3 VSPH 813/2011 a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15.3.2011, č.j. KSOS 33 INS 14244/2010-B-4.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ, se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.), a aniž by ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka je důvodné.

Podle ustanovení § 108 odst. 1 a 2 IZ, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka, a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Podle ustanovení § 395 odst. 1 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

V přezkoumávané věci se dlužník insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení, doručeným soudu dne 17.5.2012, domáhal rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu tvrdil, že on a jeho manželka mají 8 věřitelů, vůči kterým mají 18 závazků, které jsou součástí společného jmění manželů a jejichž celková výše je 1.227.675 Kč. Závazky ve výši 557.759 Kč jsou nezajištěné. Současně dlužník požádal o společné projednání jeho insolvenčního návrhu a návrhu jeho manželky Jany Hudcové, která v bodě 22 návrhu dlužníka vyslovila souhlas s oddlužením manžela Květoslava anonymizovano , což vyjádřila svým ověřeným podpisem.

Z obsahu insolvenčního rejstříku dále vyplývá, že dne 17.5.2012 podala u Krajského soudu v Brně insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení manželka dlužníka Jana Hudcová (dále též dlužnice ), řízení je vedeno pod sp.zn. KSBR 28 INS 11864/2012. Dlužnice v návrhu tvrdila, že mají s manželem 8 věřitelů a 18 závazků, celková výše závazků, které spadají do společného jmění manželů, činí 1.227.675 Kč, z toho je 557.759 Kč závazků nezajištěných. Dlužnice má příjem na mzdě ve výši 10.708 Kč měsíčně a je oprávněná ze smlouvy o důchodu ze dne 2.5.2012, uzavřené s Janem anonymizovano , nar. 20.3.1993, který se zavázal po dobu trvání oddlužení poskytovat dlužnici částku 2.900 Kč měsíčně. Dále uvedla, že veškeré závazky vznikly za trvání manželství, spadají do společného jmění manželů a současně požádala o spojení s insolvenčním návrhem manžela do jednoho řízení. Vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek dlužnice je stejné jako v případě insolvenčního návrhu jejího manžela, a to včetně připojení žádosti o spojení obou návrhů ke společnému projednání a prohlášení o vzniku závazků za trvání manželství. Bod 22 návrhu dlužnice obsahuje souhlas jejího manžela Květoslava anonymizovano s oddlužením dlužnice a jeho ověřený podpis. Usnesením ze dne 15.11.2012 č. j. KSBR 28 INS 11864/2012-A-10 soud dlužnici uložil zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení a dlužnice tuto povinnost dne 4.12.2012 splnila.

Soudu lze přisvědčit potud, že insolvenční zákon (dosud) výslovně neupravuje institut společného oddlužení manželů. Je však nutno uvést, že jak dlužník, tak i jeho manželka ve svých samostatných insolvenčních návrzích, které oba spojili s návrhem na povolení oddlužení splátkovým kalendářem, požadovali, aby soud řízení o jejich oddlužení spojil, a oba vycházeli z toho, že při spojení příjmů obou manželů splní poměr uspokojení závazků svých věřitelů stanovený v § 395 odst. 1, písm. b) IZ, tj. minimálně ve výši 30 %. Přitom oba označili totožné věřitele s totožnými závazky, oba označili tentýž majetek, který je v jejich společném jmění manželů. Odvolací soud se neztotožňuje s názorem soudu, který nespojil řízení o oddlužení dlužníka s řízením o oddlužení jeho manželky s odkazem na nedostatek právní úpravy. Tento jeho závěr je v naprostém rozporu s judikaturou soudů, ať už jde o rozhodnutí Vrchního soudu v Praze (např. jeho rozhodnutí v řízení sp.zn. KSHK 34 INS 9061/2009, 3 VSPH 813/2011, na které v odvolání poukázal i dlužník) či rozhodovací praxí Vrchního soudu v Olomouci (např. rozhodnutí ze dne 12.3.2012 č.j. KSBR 32 INS 17891/201, 3 VSOL 14/2012-A-14). Judikatura soudů se totiž ustálila na závěru, že jestliže manželé mají majetek a závazky náležející do společného jmění manželů (§ 143 odst. 1, písm. b/ IZ) a chtějí svůj úpadek řešit oddlužením, pak pokud se domáhají oba insolvenčním návrhem oddlužení, je možno tato řízení spojit, jejich návrh projednat společně a posoudit společně i jejich úpadek a společné oddlužení. Při schválení společného oddlužení pak budou oba manželé-dlužníci podrobeni jeho režimu, a dojde-li k řádnému splnění všech povinností podle schváleného způsobu oddlužení, mohou oba manželé dosáhnout osvobození od placení pohledávek svých věřitelů zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v jakém nebyly v jeho rámci uspokojeny.

Z návrhu dlužníka o jeho příjmové situaci plyne, že z jeho důchodu 6.421 Kč měsíčně by podle § 398 odst. 3 IZ nebylo možno na plnění splátkového kalendáře v oddlužení srážet žádnou částku, což ani dlužník nezpochybňoval. Příjem jeho manželky Jany Hudcové sestává z částky 10.708 Kč měsíčně na mzdě a z daru ve výši 2.900 Kč měsíčně. Výše měsíčních srážek z tohoto příjmu by činila 5.170 Kč (§ 398 odst. 3 IZ, § 277 a násl. o.s.ř.). Za dobu pěti let by dlužnice Jana Hudcová zaplatila nezajištěným věřitelům částku 310.200 Kč, po odečtení nároků insolvenčního správce (je-li správce plátcem DPH) částku 244.860 Kč, což činí 43,9 % pohledávek nezajištěných věřitelů obou manželů, které činí 557.759 Kč. Po předběžném propočtu odvolacího soudu se tedy jeví jako důvodná námitka dlužníka, že při projednání návrhů obou manželů ve spojeném řízení by nezajištění věřitelé obdrželi více než 30 % jejich pohledávek.

Ze shora uvedených důvodů je proto rozhodnutí soudu prvního stupně o uložení povinnosti dlužníku zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení předčasné. V dalším řízení je třeba, aby se insolvenční soud zabýval návrhem dlužníka na spojení jeho insolvenčního řízení s insolvenčním řízením jeho manželky. Pouze v případě, pokud insolvenční soud dospěje k závěru, že se věci insolvenčního řízení dlužníka a jeho manželky ke spojení nehodí, eventuálně že ve spojeném řízení by z příjmů dlužníka a dlužnice nebylo možno uspokojit minimálně 30 % všech závazků, které jsou závazky společnými, anebo závazky výlučnými vzniklými za trvání manželství, rozhodne znovu insolvenční soud o povinnosti dlužníka zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení a v tomto rozhodnutí i zdůvodní, proč nebylo možno oddlužit dlužníka ve společném řízení s jeho manželkou.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud proto napadené usnesení podle ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil tak, že dlužníku se zaplacení zálohy neukládá.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 14. února 2013

Za správnost vyhotovení : JUDr. Radka Panáčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu