2 VSOL 970/2015-A-16
KSBR 38 INS 16780/2015 2 VSOL 970/2015-A-16

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Brhla a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníka: PLASMAMETAL, spol. s r.o., IČ: 634 74 409, Tovární 739/1, 643 00, Brno, Chrlice, zastoupeného Mgr. Ivou Minaříkovou, advokátkou, Kuřimská 42, Brno, o insolvenčním návrhu věřitele: Engineering Industry Group s.r.o., IČ: 283 12 007, Palackého třída 200/77, 612 00, Brno, o odvolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. července 2015, č. j. KSBR 38 INS 16780/2015-A-6

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. července 2015, č. j. KSBR 38 INS 16780/2015-A-6 se m ě n í tak, že insolvenční návrh věřitele Engineering Industry Group s.r.o. s e n e o d m í t á.

Odůvodnění:

Označeným usnesením krajský soud insolvenční návrh věřitele: Engineering Industry Group s.r.o. (dále jen navrhovatel ) v souladu s § 128 odst. 1 IZ odmítl a zavázal navrhovatele povinností nahradit dlužníkovi jeho náklady řízení. Krajský soud dospěl k závěru, že insolvenční návrh neobsahuje podstatné náležitosti podle insolvenčního zákona, neboť v něm nejsou dostatečně uvedeny skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění návrh podat. Navrhovatel nedostatečně vylíčil skutečnosti týkající se existence splatné peněžité pohledávky navrhovatele vůči dlužníkovi, pouze obecně a neurčitě uvedl, že má pohledávky vzniklé ze smlouvy o dílo ze dne 3. 10. 2014, neoznačil konktrétně původního věřitele , který měl vykonat práce a postoupit pohledávku navrhovateli, navrhovatel rovněž nepopsal proces postoupení pohledávky od původního věřitele na navrhovatele, pouze odkázal na přílohy návrhu, navrhovatel nepopsal, která část díla byla provedena a převzata dlužníkem a kdy, přičemž pouhé označení neuhrazené faktury, která je daňovým dokladem navrhovatele a není sama o sobě způsobilá doložit splatnou pohledávku, právní titul nespecifikuje. Navrhovatel tak nesplnil požadavek kladený na obsah insolvenčního návrhu v § 103 odst. 2 IZ a jeho tvrzení o vlastní pohledávce za dlužníkem je nedostatečné. Insolvenční soud dále upozornil, že navrhovatel svoji pohledávku za dlužníkem nedoložil, neboť z předložených listin existence splatné pohledávky navrhovatele nevyplývá. Insolvenční návrh tak neobsahuje podstatné náležitosti podle insolvenčního zákona, neboť v něm nejsou úplně popsány rozhodující skutečnosti osvědčující dlužníkův úpadek. Nadto již z insolvenčního návrhu je zřejmé, že osvědčení navrhovatelovy pohledávky by vyžadovalo dokazování, které by nahrazovalo sporné řízení, což odporuje účelu insolvenčního řízení.

Proti tomuto usnesení podal navrhovatel odvolání a dovolával se odvolacích důvodů uvedených v ustanovení § 205 odstavec 1 písm. d) a g) o. s. ř. (soud prvního stupně nepřihlédl k odvolatelem tvrzeným skutečnostem nebo k jím označeným důkazům, ačkoliv k tomu nebyly splněny předpoklady podle § 118b nebo § 175 odst. 4 části první věty za středníkem a napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení věci). Odvolatel v prvé řadě namítal, že insolvenční návrh zpracoval v intencích insolvenčního zákona, návrh obsahuje veškeré podstatné náležitosti, neboť navrhovatel popsal a doložil veškeré rozhodné skutečnosti, tedy že má vůči dlužníkovi pohledávku ze smlouvy o postoupení pohledávky, že pohledávka vznikla ze smlouvy o dílo, faktura se soupisem prací i upomínka byly doloženy a další věřitelé jsou konkrétně uvedeni, přičemž také všichni své pohledávky přihlásili. Navrhovatel poukazoval na vyjádření dlužníka, který potvrdil svůj úpadek i pravdivost údajů v návrhu i na skutečnost, krajský soud přistupuje k hodnocení různých insolvenčních návrhů rozdílným způsobem. Proto odvolatel navrhl změnit napadené usnesení tak, že se insolvenční návrh neodmítá.

S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Insolvenční návrh navrhovatel podal soudu dne 25.6.2015, proto s ohledem na přechodná ustanovení tohoto zákona je třeba věc posoudit podle zákona č. 182/2006 Sb. ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ ).

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. V dané věci se proto přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb. (dále jen o.s.ř.).

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání navrhovatele není důvodné.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 a 2 IZ dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ). Má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 105 IZ podá-li insolvenční návrh věřitel, je povinen doložit, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, a k návrhu připojit její přihlášku; jde-li o pohledávku, která se do insolvenčního řízení jinak nepřihlašuje, považuje se po rozhodnutí o úpadku za uplatněnou podle § 203.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije. Lhůta stanovená v § 128 odst. 1 IZ je lhůtou pořádkovou, stanovenou v zájmu efektivity řízení, a s jejím nedodržením nejsou spojeny žádné účinky.

Byť definice insolvenčního návrhu je obsažena v § 2 písm. c) IZ, náležitosti, které tento procesní úkon musí mít, zákon stanoví v hlavě IV, §§ 97 a násl. IZ. Z formálního hlediska musí být insolvenční návrh opatřen úředně ověřeným podpisem osoby, která jej podala, nebo jejím uznávaným elektronickým podpisem (§ 97 odst. 2 IZ), obsahové náležitosti insolvenčního návrhu jsou předepsány zejména v § 103 IZ a § 42 odst. 4 o. s. ř. Insolvenční návrh tak vedle obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) musí obsahovat náležitosti speciální, předepsané přímo insolvenčním zákonem (§ 103 odst. 1 a 2 IZ): -označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka (pokud není insolvenčním navrhovatelem dlužník), příp. jejich zástupců

-rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, -skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat insolvenční návrh (není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník) -označení důkazů, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává -petit (z insolvenčního návrhu musí být patrno, čeho se navrhovatel domáhá) Rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, se rozumí zejména skutečnosti, které jsou vyjmenované v § 3 IZ. Insolvenční navrhovatel tak musí v insolvenčním návrhu tvrdit konkrétní skutkové okolnosti, ze kterých pro případ platební neschopnosti dlužníka vyplyne, že dlužník má více věřitelů a že má peněžité závazky po době delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit (§ 3 odst. 1 IZ), pro případ dlužníkova předlužení vyplyne, že dlužník má více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku, a pro případ hrozícího úpadku vyplyne, že se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků. Neschopnost plnit závazky (§ 3 odst. 1 písm. c) IZ) může být osvědčena prostřednictvím vyvratitelných právních domněnek dle § 3 odst. 2 IZ. Nepostačí však, pokud se insolvenční navrhovatel omezí jen na obecná tvrzení, která by případně jen opakovala dikci zákona (§ 3 IZ), že dlužník má více věřitelů , anebo, že dlužník je v úpadku apod. (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 1. 2010, sen. zn. 29 NSČR 1/2008: V poměrech insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, se (obdobně jako ve stanovisku) rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit (srov. § 3 odst. 1 insolvenčního zákona). Přitom v otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1 písm. c/ insolvenčního zákona) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2 písm. a/ insolvenčního zákona), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2 písm. b/ insolvenčního zákona), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2 písm. c/ insolvenčního zákona). Citované rozhodnutí se sice vztahuje k insolvenčnímu návrhu dlužnickému (nikoliv věřitelskému-viz § 97 odst. 3 IZ), a to v případě dlužníka-fyzické osoby a nepodnikatele. Stejné nároky však klade Nejvyšší soud i na insolvenční návrh věřitelský; tomu blíže usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2011).

Insolvenční navrhovatel tedy musí uvést, které konkrétní věřitele (alespoň dva) dlužník má, přičemž věřitel by měl být identifikován alespoň obchodní firmou

(názvem, jménem a příjmením), sídlem (bydlištěm, místem podnikání) a identifikačním číslem osoby (rodným číslem, datem narození). Dále musí insolvenční navrhovatel náležitě popsat závazky dlužníka; k tomu se v judikátu Nejvyššího soudu uvádí: Nejvyšší soud tudíž uzavírá, že také věřitelský insolvenční návrh musí ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 insolvenčního zákona obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka, nejen konkrétní údaje o dalších věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Takový požadavek nesplňuje insolvenční návrh, v němž jsou sice konkrétně označeni další věřitelé dlužníka, avšak konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů a o jejich splatnosti jsou nahrazovány obecným tvrzením, že dlužník má peněžité závazky, které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, respektive neplní své peněžité závazky po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2011, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2011, sen. zn. 29 NSČR 45/2011, ze dne 31. 1. 2012, sen. zn. 29 NSČR 52/201, a ze dne 1. 3. 2012, sen. zn. 29 NSČR 38/2010). Skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění návrh podat. Je-li insolvenčním navrhovatelem věřitel, musí být v insolvenčním návrhu uvedeny skutečnosti, ze kterých vyplývá, že insolvenční navrhovatel má za dlužníkem splatnou (srov. § 105 IZ) pohledávku. Označení důkazů, kterých se navrhovatel dovolává, je náležitostí pro podání určená soudům běžnou a v praxi se v tomto ohledu nevyskytují neřešené interpretační otázky. Petit insolvenčního návrhu musí odpovídat tomu, že insolvenční navrhovatel se má insolvenčním návrhem domáhat vydání rozhodnutí o úpadku ve smyslu § 136 IZ.

Krajský soud správně konstatuje, že náležitosti insolvenčního návrhu jsou upraveny zejména v ustanovení § 103 odst. 1 a 2 IZ. S jeho závěrem, že insolvenční návrh navrhovatele tyto zákonné náležitosti nesplňuje, odvolací soud nesouhlasí.

Navrhovatel vylíčil dostatečně skutečnosti týkající se existence splatné peněžité pohledávky navrhovatele vůči dlužníkovi, uvedl, že má pohledávky vzniklé ze smlouvy o dílo ze dne 3. 10. 2014 (dále jen SoD), tuto smlouvu, fakturu i podklady pro fakturaci-soupis prací-doložil též; fakturace byla provedena na základě provedených prací podle č. III., bodu 4 SoD. Pokud snad budou pochybnosti o správnosti soupisu prací, pak je třeba je vyřešit v řízení. Nelze ani souhlasit se soudem 1. stupně, že navrhovatel neoznačil konktrétně původního věřitele , který měl vykonat práce a postoupit pohledávku navrhovateli, neboť ten je uveden ve smlouvě o postoupení pohledávky ze dne 24.4.2015, navrhovatel rovněž popsal proces postoupení pohledávky od původního věřitele na navrhovatele v bodu II. návrhu i za pomoci příloh. Odvolací soud uzavírá, že faktura vystavená za podmínek sjednané SoD je způsobilá doložit splatnou pohledávku. Navrhovatel tak splnil požadavek kladený na obsah insolvenčního návrhu v § 103 odst. 2 IZ. Případné řízení o námitkách vůči existenci splatné pohledávky navrhovatele není důvodem pro odmítnutí insolvenčního návrhu.

Navrhovatel ke své pohledávce uvedl tyto údaje: na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8.6.2015 se stal navrhovatel, jako postupník věřitelem insolvenčního dlužníka. Pohledávka dlužníka vznikla na základě smlouvy o dílo ze dne 3.10.2014, dle které vykonával původní věřitel pro dlužníka práce na opěrné stěně na akci Výstavba nové haly v areálu sídla dlužníka v Chrlicích v období říjen 2014 až prosinec 2014. Práce byli vykonané dle soupisu prací, který je uveden v příloze faktury č. 1402005. Přestože byl dlužník vyzván k zaplacení dlužné částky, dlužník do dnešního dne insolvenčnímu navrhovateli neuhradil vyfakturovanou dlužnou částku. Dlužník tak dluží insolvenčnímu navrhovateli po splatnosti pohledávku vyfakturovanou fakturou č. 1402005 ze dne 23.12.2014 se splatností 1.1.2015 ve výši 707.834,-Kč, která spolu se zákonným úrokem z prodlení činí částku ve výši 735153,48 dle smlouvy o dílo ze dne 3.10.2014 si strany dohodly i smluvní pokutu dle čl. III odst. 8, a to za každý započatý den prodlení se zaplacením faktur. Smluvní pokuta činí ze 175 dnů v prodlení částku ve výši 1.323.262,50 Kč. Spolu s příslušenstvím a smluvní pokutou činí dluh k 25.6.2015 částku ve výši 2.058.415,98 Kč.

Svá tvrzení doložil důkazy: Smlouva o postoupení pohledávky ze dne 8.6.2015 Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 8.6.2015 + podací lístek Smlouva o postoupení pohledávky ze dne 24.4.2015 Smlouvou o dílo ze dne 3. 10. 2014 Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24.4.42015 + podací lístek Faktura č. 1402005 + příloha soupis provedených prací výzva k zaplacení

Navrhovatel tak vylíčil dostatečně skutečnosti týkající se existence splatné peněžité pohledávky navrhovatele vůči dlužníkovi, uvedl, že má pohledávky vzniklé ze smlouvy o dílo ze dne 3. 10. 2014 (dále jen SoD), tuto smlouvu, fakturu i podklady pro fakturaci-soupis prací-doložil též; fakturace byla provedena na základě provedených prací podle čl. III., bodu 4 SoD. Pokud snad budou pochybnosti o správnosti soupisu prací, pak je třeba je vyřešit v řízení. Smluvní pokuta byla stanovena na základě čl. III., bodu 4 SoD. Nelze ani souhlasit se soudem 1. stupně, že navrhovatel neoznačil konktrétně původního věřitele , který měl vykonat práce a postoupit pohledávku navrhovateli, neboť ten je uveden ve smlouvě o postoupení pohledávky ze dne 24.4.2015, navrhovatel rovněž popsal proces postoupení pohledávky od původního věřitele na navrhovatele v bodu II. návrhu i za pomoci příloh. Odvolací soud uzavírá, že faktura vystavená za podmínek sjednané SoD je způsobilá doložit splatnou pohledávku. Navrhovatel tak splnil požadavek kladený na obsah insolvenčního návrhu v § 103 odst. 2 IZ. Případné řízení o námitkách vůči existenci splatné pohledávky navrhovatele není důvodem pro odmítnutí insolvenčního návrhu.

Z těchto důvodů odvolací soud napadené rozhodnutí podle ustanovení § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. změnil tak, že se insolvenční návrh neodmítá.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto rozhodnutí se považuje za doručené zveřejněním v insolvenčním rejstříku. Dlužníku a navrhovateli se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bude rozhodnutí doručeno zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 29. ledna 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Vojtěch Brhel v.r. Vladimíra Kvapilová předseda senátu