2 VSOL 97/2012-A-17
KSBR 37 INS 23082/2011 2 VSOL 97/2012-A-17

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Heleny Krejčí ve věci dlužnice Aleny anonymizovano , anonymizovano , bytem Dolní Cerekev 3, PSČ 588 45, o insolvenčním návrhu dlužnice spojeném s návrhem na povolení oddlužení, rozhodl o odvolání dlužnice ze dne 25.1.2012 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. ledna 2012, č.j. KSBR 37 INS 23082/2011-A-11

t a k t o: Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. ledna 2012, č.j. KSBR 37 INS 23082/2011-A-11 se m ě n í takto:

Dlužnici se zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení n e u k l á d á.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně s poukazem na ust, § 395 odst.1, § 396 odst. 1 a § 108 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen IZ ) uložil dlužnici, aby ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč na označený účet soudu nebo v hotovosti na pokladně.

Podle odůvodnění se dlužnice svým insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení domáhala rozhodnutí o jejím hrozícím úpadku a jeho řešení oddlužením plněním splátkového kalendáře. Z listin předložených k návrhu soud zjistil, že celková výše závazků dlužnice činí 722.004,-Kč, všechny závazky jsou nezajištěné. Dlužnice dále na výzvu soudu uvedla, že po rozvodu s manželem se odstěhovala a za pomoci rodiny začala opravovat nemovitost po rodičích, bratr jí půjčil částku 150.000,-Kč a sestra 120.000,-Kč. Jelikož rodina chtěla peníze vrátit, došlo k prodeji nemovitosti, v níž v současné době bydlí. Nemovitost prodala synovi a snaše za 650.000,-Kč, tuto skutečnost doložila kupní smlouvou ze dne 15.2.2010, ze získané částky dle jejího tvrzení uhradila své dluhy a vrátila půjčené částky sestře a bratrovi, ze získané kupní ceny jí nezůstaly žádné prostředky. K účelu použití peněžních prostředků získaných od věřitelů uvedla, že z prostředků byly hrazeny mimo jiné opravy v domě-topení, výměna oken, malování, nákup dřeva, oprava střechy, pračky atd. V tomto jednání dlužnice, která svou nemovitost, ohledně níž jí vznikla většina závazků, prodala synovi a snaše, v níž dlužnice stále bydlí, je možné dle názoru soudu prvního stupně spatřovat nepoctivý záměr. Účelem oddlužení je dle důvodové zprávy k insolvenčnímu zákonu možnost poskytnout dlužníku druhou šanci řešit tímto způsobem finanční situaci, která ho jinak odsuzuje k celoživotnímu splácení dluhů. Osvobození dlužníka od zbytku dluhu v případě splnění oddlužení má motivovat dlužníka k tomu, aby usiloval o co nejvyšší míru uspokojení svých věřitelů. V tomto případě však dle názoru soudu tento záměr zákonodárce nebyl naplněn. Z obdržené kupní ceny dlužnice dle svého sdělení uspokojila svého bratra a sestru s pohledávkami ve výši cca 270.000,-Kč, z předloženého výpisu z účtu však není zřejmé, k uspokojení jakých pohledávek dlužnice použila zbylou částku 380.000,-Kč. Počínáním dlužnice tak došlo ke zvýhodnění některých věřitelů na úkor poměrného uspokojení všech věřitelů v rámci případného oddlužení (§ 241 IZ). Jelikož lze s ohledem na ust. § 395 odst. 1 písm. a) a § 396 odst. 1 IZ očekávat, že způsobem řešení úpadku dlužnice bude-vzhledem k pravděpodobnému zamítnutí návrhu na povolení oddlužení pro sledování nepoctivého záměru-konkurs (nikoliv oddlužení), uložil soud dlužnici zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč, neboť minimální odměna insolvenčního správce dle ust. § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. při konkursu bez DPH činí 45.000,-Kč (bez hotových výdajů). Účelem zálohy na náklady insolvenčního řízení je umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho činnosti bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a po jeho ustanovení do funkce a tím překlenout prvotní nedostatek pohotových peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení do doby, než bude možno majetkovou podstatu zpeněžit. Rovněž nelze dopustit, aby v případě, kdy nebudou postačovat prostředky v majetkové podstatě k úhradě nákladů insolvenčního řízení, hradil tyto náklady stát.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice včasné odvolání. Namítala, že soud prvního stupně nesprávně posoudil celou situaci a jeho rozhodnutí je postaveno na neúplném zjištění skutkového stavu. K tomu dále uvedla, že po rozvodu s manželem v roce 1988 zůstala se synem sama, bydleli v bytě tchýně, která podala žalobu na vyklizení. I přes úspěch v tomto sporu, v důsledku ataků tchýně byla nucena z bytu odejít, se synem bydlela v nájmech, nakonec se před 16 lety odstěhovala do Dolní Cerkve, do nemovitosti po rodičích, dům je starý cca 180 let. Nebyl zde plyn, kanalizace, odpady, topení, to vše bylo nutno zařídit, případně opravit. Skutečnost, že se jednalo o dům zdravotně závadný svědčí odůvodnění v rozsudku Okresního soudu v Jihlavě č.j. 7 C 147/88-23, který čerpal z posudku OÚNZ-OHES. Proto po nastěhování bylo nutno provést opravy, půjčili ji tenkrát bratr a sestra celkem cca 270.000,-Kč, tím jí chtěli usnadnit splácení již vzniklých závazků. Dále jí vznikly závazky vůči COFIDIS s.r.o., Home Credit a.s., GE Money Bank, a.s., České spořitelně, a.s., PROFI CREDIT Czech, a.s.(od října 2008-záři 2009). Časem však nedokázala vše splácet (svatba syna), sestra s bratrem chtěli půjčky vrátit a v jejích silách nebylo získat další půjčku, proto se rozhodla nemovitost prodat a vrátit půjčené peníze a uhradit zvávající závazky. V této situaci jí syn se snachou nabídli, že její dům po rodičích odkoupí, argumentovali i tím, že pokud nemovitost koupí cizí člověk, bude ji chtít vystěhovat, do jejich bytu 1+1 jít tenkrát nemohla. Proto dne 15.2.2010 uzavřeli kupní smlouvu na 650.000,-Kč. Z této částky následně uhradila České spořitelně na její pohledávky 20.000,-Kč a 179.185,32 Kč, Citibank Europe plc. 12.513,-Kč, Home Credit a.s. 84.648,-Kč, GE Money Bank, a.s. 30.000,-Kč a COFIDIS s.r.o. 3.000,-Kč. Dále uhradila daň za prodej nemovitosti 20.000,-Kč a vrátila bratrovi 150.000,-Kč a sestře 120.000,-Kč (celkem 619.346,-Kč), částka 30.654,-Kč jí zůstala na běžné platby. Nicméně následně z důvodu své lehkovážnosti, ve snaze oplatit velkorysost své rodiny, si opětovně brala další půjčky od 7.5.2010-6.7.2011, kdy pomáhala udržovat nemovitost obyvatelnou a také nakupovala běžné prostředky. Proto žádá, aby bylo rozhodnuto o jejím úpadku a umožněno jej řešit formou oddlužení.

Ke svému odvolání dlužnice mimo jiné předložila úvěrovou smlouvu s Home Credit a.s. ze dne 2.9.2008 (na 90.000,-Kč), potvrzení České spořitelny, a.s. o úhradě závazku z úvěrové smlouvy ve výši 179.185,32 Kč (dne 24.2.2010), výpis z kartového účtu GE Money Bank, a.s. svědčící o úhradě 30.000,-Kč (23.2.2010). Úhradu svých závazků vůči České spořitelně, a.s., (ve výši 20.000,-Kč a 197.185,32 Kč), COFIDIS s.r.o. (ve výši 3.000,-Kč), Citibank Europe plc. (12.513,-Kč) a Home Credit a.s. (84.648,-Kč ) v období od 1.2.2010-28.2.2010 dlužnice doložila výpisem z jejího sporožirového účtu. Z dlužnicí doloženého rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 2.5.1989, č.j. 7 C 147/88-23 vyplývá, že manželství dlužnice bylo pravomocně rozvedeno ke dni 5.8.1988 (sp. zn. 4 C 193/88), v době vydání tohoto rozsudku dlužnice bydlela i se synem v bytě matky bývalého manžela, která žádala jejich vyklizení bez bytové náhrady, neboť dlužnice měla ve vlastnictví rodinný dům v Dolní Cerekvi. Z lékařských zpráv vyplynulo, že jak dlužnice, tak její syn mají zdravotní potíže (zde uvedené) a z posudku OÚNZ-OHES v Jihlavě vyplynulo, že byt v rodinném domě Dolní Cerekvi je pro bydlení dlužnice a jejího tehdy nezl. syna, kterému v tuto dobu bylo 12 let (s ohledem na jejich zdravotní potíže) zdravotně nevhodný. Proto uvedený soud sice rozhodl o povinnosti dlužnice uvedený byt v Jihlavě, na Minoritské ul. č. 1 vyklidit, avšak do 15 dnů po té, co jí bude přidělen náhradní byt nebo náhradní ubytování. Tento rozsudek nabyl právní moci 9.6.1989.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.) a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužnice nelze upřít důvodnost.

Odvolací soud především shodně se soudem prvního stupně konstatuje, že insolvenční návrh dlužnice je projednatelný, dle jeho obsahu a příloh se dlužnice nachází v úpadku.

Dále z obsahu návrhu a doložených listin, včetně seznamu majetku a závazků vyplývá, že dlužnice nemá závazky z podnikání, je rozvedená, nemá žádnou vyživovací povinnost, její nezajištěné závazky činí celkem 722.004,-Kč, dlužnice má stálý (dlouhodobě) pracovní poměr a její průměrný čistý příjem činí 13.583,-Kč měsíčně. Dlužnice nemá ve svém vlastnictví v současné době žádné nemovitosti, vlastní pouze movitý majetek v hodnotě do 10.000,-Kč. Lze proto, opět se shodně se soudem prvního stupně uzavřít, že vzhledem k výši současných příjmů dlužnice a výši udávaných závazků by dlužnice byla schopna, po odpočtu nezabavitelných částek a částek na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce (ať ji ve výši 1080,-Kč, či 900,-Kč měsíčně, podle toho, zda by byl správce plátcem daně z přidané hodnoty), podmínky pro oddlužení, to je úhradu nejméně 30% svých závazků za 5 let, splnit.

Nicméně, aby bylo možno dovodit, jak to učinil soud prvního stupně, zda v jednání dlužnice, která kupní smlouvou ze dne 15.2.2010 (téměř dva roky před podáním insolvenčního návrhu) prodala své nemovitosti (dům s pozemkem) za 650.000,-Kč svému synovi a snaše, lze spatřovat nepoctivý záměr a tudíž jí nelze oddlužení povolit, bylo však třeba se podrobněji zabýval jednotlivými závazky dlužnice a především skutečností, které závazky a v jaké konkrétní výši v době prodeje nemovitostí dlužnice měla, kdy se staly splatnými a které a v jakém rozsahu je z kupní ceny nemovitostí uhradila. V tomto směru však soud prvního stupně neučinil žádná konkrétní zjištění a bez dalšího uzavřel, přestože dlužnice převážnou část finančních prostředků z prodeje nemovitostí do výše cca 620.000,-Kč použila právě na úhradu svých v tuto dobu existujících závazků, že nepoctivý záměr je nutno spatřovat v tom, že došlo ke zvýhodnění některých věřitelů na úkor věřitelů ostatních. Soud prvního stupně nevzal v úvahu ani to, že převážná část závazků dlužnice vznikla až po prodeji uvedených nemovitostí.

Proto dospěl odvolací soud k závěru, že postup a úvahy soudu prvního stupně nebyly v přezkoumávaném podloženy potřebnými zjištěními, a proto jeho požadavek na zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení v maximální výši byl v daném případě přinejmenším předčasný.

Z výše uvedených důvodů proto postupoval odvolací soud dle ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. (s přihlédnutím k nálezu Ústavního soudu ze dne 19.1.2010, sp. zn. Pl. ÚS 16/09, který byl publikován ve Sbírce zákonů pod č. 48/2010 a kterým bylo s účinností od 1.4.2011 ust. § 220 odst. 3 o.s.ř. zrušeno) a odvoláním napadené usnesení změnil tak, že se dlužnici se zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení neukládá.

V dalším řízení soud prvního stupně především zaměří svou pozornost na listiny, které dlužnice k návrhu a ke svému odvolání předložila, případně ji vyzve, aby doložila, kdy se staly její jednotlivé závazky, které z kupní ceny uhradila splatnými, v jaké byly výši ke dni prodeji nemovitostí (včetně závazků vůči sourozencům) a dále, kdy se staly splatnými v tuto dobu existující ostatní její závazky a v jaké výši. Teprve poté soud prvního stupně znovu zváží, zda jednáním dlužnice v souvislosti s naložením s kupní cenou byl některý z věřitelů poškozen a zda v důsledku toho lze dovodit, že dlužnice podáním návrhu na oddlužení sledovala nepoctivý záměr. Nebude-li možno učinit závěr o nepoctivém záměru dlužnice, pak bude namístě ji vyzvat, aby doložila výši svých aktuálních čistých měsíčních příjmů a bude nutno opětovně zvážit, zda podmínky pro oddlužení splňuje či nikoliv. V kladném případě bude namístě zvážit, zda bude pro další řízení záloha na náklady insolvenčního řízení potřebná a v jaké výši.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 29. února 2012

Za správnost vyhotovení JUDr. Anna Hradilová v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu