2 VSOL 969/2012-B-15
KSOS 38 INS 18013/2012 2 VSOL 969/2012-B-15

Usnesení Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužnice Anny anonymizovano , anonymizovano , bytem tř. Kosmonautů 1032/17, 779 00 Olomouc-Hodolany, o způsobu řešení úpadku, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23.11.2012 č. j. KSOS 38 INS 18013/2012-B3

t a k t o:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením soud neschválil oddlužení dlužnice, na její majetek prohlásil konkurs a vyzval osoby, které mají závazky vůči dlužnici, aby plnění napříště neposkytovaly dlužnici, ale insolvenčnímu správci s tím, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku (výroky I., II., III. a IV. usnesení).

Na odůvodnění uvedl, že usnesením ze dne 27.08.2012 soud rozhodl o úpadku dlužnice a povolil řešení jejího úpadku oddlužením. V průběhu řízení však vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení (§ 395 odst. 1 písm. a/ zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení /insolvenční zákon/ v platném znění, dále jen IZ ), proto neschválil oddlužení dlužnice a současně rozhodl o způsobu řešení jejího úpadku konkursem.

Důvody, proč dlužnice sleduje podaným návrhem na povolení oddlužení nepoctivý záměr, spatřoval soud jednak v tom, že dlužnice a její manžel dne 21.6.2012 bezúplatně převedli členská práva a povinnosti, spojená s členstvím ve Stavebním bytovém družstvu Olomouc, a tedy i práva k družstevnímu bytu č. 28 na adrese tř. Kosmonautů 1032/17, 779 00 Olomouc-Hodolany, na svou dceru Petru anonymizovano . K převodu došlo měsíc před podáním insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení a v době, kdy dlužnice již zastavila platby vůči svým věřitelům. Tvrzení dlužnice, že do převodu své závazky hradila, nejsou pravdivá. Insolvenční správce hodnotu členských práv a povinností ocenil na cca 900.000 Kč , závazky dlužnice vůči přihlášeným věřitelům činí 499.468,84 Kč což znamená, že pohledávky nezajištěných věřitelů mohly být uspokojeny v plné výši. Při oddlužení splátkovým kalendářem by dlužnice ze svých příjmů byla schopna uhradit nezajištěným věřitelům jen cca 38 % jejich pohledávek. Je tedy zřejmé, že dlužnice převodem zásadním způsobem zkrátila možnost uspokojení svých věřitelů. Nepoctivý záměr dlužnice spočívá dle soudu i v tom, že převážnou část poskytnutých prostředků použila na úhradu závazků syna a oddlužení dlužnice by se mělo vztahovat na závazky, které fakticky nejsou její. Proto soud oddlužení dlužnice neschválil a rozhodl o řešení jejího úpadku konkursem.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Namítala, že skutečným motivem převodu členských práv a povinností v bytovém družstvu byla snaha zabezpečit dceru, která v bytě bydlí se svým manželem a které se narodilo dítě. Argumentovala tím, že byla vážně nemocná a pro případ zhoršování svého zdravotního stavu chtěla dceři pomoci; podání insolvenčního návrhu a návrhu na povolení oddlužení jí doporučovaly třetí osoby, které se touto problematikou zabývají . Několik měsíců před podáním návrhu své závazky s obtížemi splácela, tyto přestala splácet na radu těchto osob, které jí sdělily, že bez zastavení plateb nelze oddlužení povolit. Dlužnice vyjádřila pochybnost, zda se nachází ve stavu úpadku pro insolvenci, protože splátky svých závazků cca 13.000 Kč měsíčně donedávna splácela a mohla by tak učinit za pomoci rodinných příslušníků i v budoucnu, což by v konečném důsledku poškodilo její rodinu méně než konkurs, s nímž jsou spojeny další náklady a v němž je majetek zpeněžován méně efektivně. Podle dlužnice v její snaze pomoci synovi, který se dostal do obtížné životní situace, nelze spatřovat nepoctivost. Tvrdila, že nejednala v úmyslu své dluhy nehradit a i přes svůj zdravotní stav si k důchodu přivydělává a snaží se uhradit své dluhy. Přestože převod členských práv je z hlediska insolvenčního zákona problematický , domnívá se, že svou situaci je schopna vyřešit mimo insolvenční řízení úhradou celé pohledávky každého z věřitelů. V odvolacím řízení žádala, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil zpět soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a po té dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Skutkový stav věci, na jehož základě rozhodl soud prvního stupně, dlužnice nezpochybnila. U jednání odvolacího soudu potvrdila skutečnost, že k bezúplatnému převodu členských práv a povinností v bytovém družstvu z dlužnice a jejího manžela na dceru Petru anonymizovano došlo dne 21.6.2012, s tímto převodem byly spojeny náklady na poplatcích 2.000 Kč. Ze seznamu závazků, který dlužnice připojila k insolvenčnímu návrhu, datovala dne 23.7.2012 a opatřila doložkou správnosti a úplnosti, vyplývá, že dlužnice v něm uvedla sedm svých věřitelů, s tím, že závazek vůči věřiteli GE Money Bank a.s. naposledy uhradila v dubnu 2012 a závazky vůči SMART Capital, a.s. a Cofidis s.r.o. naposledy uhradila v květnu 2012. Výše jejích závazků vůči těmto věřitelům činí dle seznamu 329.592 Kč (celková výše závazků dlužnice dle seznamu činila 450.594 Kč). Ze zprávy insolvenčního správce ze dne 6.11.2012 vyplývá, že dlužnice je schopna ze svých příjmů uhradit nezajištěným věřitelům 38% jejich pohledávek. Podle správce činí hodnota obdobných družstevních bytů jako je byt, k němuž měla dlužnice užívací právo na základě členství v bytovém družstvu, přibližně 900.000 Kč. Do stavu úpadku se dlužnice dostala tak, že první smlouvy o půjčce uzavřela za účelem pomoci svému synovi, který byl po úrazu nezaměstnaný a posléze byl uznán invalidním. Své možnosti však neodhadla.

Podle § 395 odst. 1, písm. a) IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že jím je sledován nepoctivý záměr.

Podle § 405 odst. 1, 2 IZ, insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení; v případě uvedeném v § 402 odst. 5 tak rozhodne namísto rozhodnutí o způsobu oddlužení. Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Ustanovení § 395 odst. 1, písm. a) insolvenčního zákona patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním přepisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Vedle okolností příkladmo vypočtených (jako ty, z nichž lze usuzovat na dlužníkův nepoctivý záměr při podání návrhu na povolení oddlužení) v ustanovení § 395 odst. 3 insolvenčního zákona, s nimiž je soud povinen se vypořádat (vyjdou-li v insolvenčním řízení najevo) vždy, tak bude závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, závislý vždy na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.7.2011 senátní značka 29 NSČR 14/2009, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 14/2012).

Ze shora uvedeného vyplývá, že dlužnice v červnu roku 2012, kdy nehradila závazky vůči třem ze svých sedmi věřitelů, které ovšem představovaly podstatnou část všech jejích závazků, bezplatně (tj. bez získání protihodnoty) převedla na svou dceru jediný hodnotný majetek, představovaný (společnými) členskými právy a povinnostmi v bytovém družstvu. Obecnou (tržní) cenu těchto práv odhadl insolvenční správce na 900.000 Kč. Pokud by k tomuto převodu nedošlo, měli by věřitelé dlužnice možnost vybrat si, zda budou prosazovat oddlužení plněním splátkového kalendáře nebo zpeněžením majetkové podstaty (§ 402 odst. 3 IZ). Při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty (a při povinném souhlasu manžela dlužnice s návrhem na povolení oddlužení, § 392 odst. 3 IZ) mohla být celá hodnota členských práv v bytovém družstvu využita k uspokojení pohledávek věřitelů dlužnice. Při tomto způsobu řešení úpadku by nezajištění věřitelé dlužnice byli nepochybně uspokojeni v daleko vyšší míře, než v poměru 38%, které dlužnice nabízí při oddlužení splátkovým kalendářem (tento poměr by byl, vzhledem ke zvýšení tzv. nezabavitelné částky v roce 2013, ještě nižší, § 278 o.s.ř., nařízení vlády č. 595/2006 Sb., č. 409/2011 Sb. a č. 482/2012 Sb.). Navíc by její věřitelé mohli být uspokojeni rychleji než v průběhu pěti let trvání oddlužení splátkovým kalendářem. Převodem členských práv v družstvu tak dlužnice zásadním způsobem zkrátila možnost uspokojení svých věřitelů a v tomto odvolací soud, shodně se soudem prvního stupně spatřuje nepoctivý záměr dlužnice, sledovaný návrhem na povolení oddlužení.

Námitka dlužnice, že o převodu členských práv a povinností již uvažovala dlouho a motivem jejího jednání byla snaha pomoci dceři pro případ, že by se zhoršoval její zdravotní stav, nemůže být důvodná. Pro posouzení poctivosti návrhu na povolení oddlužení v souvislosti s dispozicí dlužníka se svým majetkem je významné zejména to, jaký mělo jednání dlužníka dopad na práva jeho věřitelů (objektivní hledisko).

Na rozdíl od soudu prvního stupně však odvolací soud nespatřuje nepoctivý záměr ve smyslu § 395 odst. 1, písm. a) IZ ve skutečnosti, že dlužnice poskytla peněžité prostředky, získané od věřitelů v roce 2007, na úhradu závazků svého syna. V řízení nebylo tvrzeno a nevyšlo ani najevo, že tyto prostředky dlužnice získala za předem dohodnutým účelem, který by ji vylučoval z oddlužení (například na úhradu závazků spojených s budoucím podnikáním třetí osoby). Pokud však finanční prostředky čerpala z důvodu následné pomoci členu rodiny, který se ocitl v nouzi, navíc z důvodu úrazu, jak vyplývá ze zprávy insolvenčního správce, nelze v tomto poskytnutí získaných prostředků spatřovat nepoctivý záměr ve smyslu § 395 odst. 1, písm. a) IZ.

Odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že se zřetelem k převodu členských práv a povinností v družstvu je důvodný předpoklad, že dlužnice sleduje podaným návrhem na povolení oddlužení nepoctivý záměr. Z tohoto důvodu nelze schválit její oddlužení a jediným možným způsobem řešení úpadku dlužnice je konkurs (§ 405 odst. 1,2 IZ).

Pokud dlužnice v odvolání namítala, že by s pomocí rodiny byla schopna uhradit věřitelům své závazky mimo insolvenční řízení v plné výši, ani tato její námitka nemůže nic změnit na závěru o tom, že její úpadek je řešitelný pouze konkursem. O zjištění úpadku dlužnice soud rozhodl usnesením ze dne 27.8.2012 č.j. KSOS 38 INS 18013/2012-A5, které je nezvratné (výrok o zjištění úpadku nabyl právní moci). V této situaci může být insolvenční řízení ukončeno jen zrušením konkursu (§ 308 IZ). Bylo věcí dlužnice, aby insolvenční návrh podala po zralé úvaze, zda její ekonomické poměry skutečně nelze řešit jinak, než postupem podle insolvenčního zákona.

Odvolací soud, který shodně se soudem prvního stupně dovodil, že v této věci je důvod pro zamítnutí návrhu dlužnice na povolení oddlužení, napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolání lze podat ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici a insolvenčnímu správci se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná dlužnici běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 5. února 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu