2 VSOL 966/2014-A-47
KSBR 37 INS 15779/2014 2 VSOL 966/2014-A-47

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Waltrové a soudců JUDr. Vojtěcha Brhla a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka STK Jihlava a.s., se sídlem Znojemská 2380/82, Jihlava, PSČ 586 01, identifikační číslo 63476851, zastoupeného JUDr. Pavlem Novákem, advokátem se sídlem Martinů 1051/2, Praha 4, adresa pro doručování: Holešovická 1579/2004, Praha 8, PSČ 180 00, o insolvenčním návrhu věřitele Ing. Jiřího anonymizovano , anonymizovano , bytem Štoky č.p. 340, PSČ 582 53, zastoupeného JUDr. Ivanem Werlem, advokátem se sídlem Vrchovecká 74/2, Valašské Meziříčí, PSČ 594 01, rozhodl o odvolání věřitele proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. KSBR 37 INS 15779/2014-A-22 ze dne 4.8.2014.

takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Brně, č.j. KSBR 37 INS 15779/2014-A-22 ze dne 4.8.2014 se ve výroku I. potvrzuje.

II. Věřitel je povinen zaplatit dlužníku na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 2.238,50 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci usnesení.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). V důvodech rozhodnutí uvedl, že insolvenční návrh věřitele nesplňuje podmínky ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), neboť věřitel neuvedl konkrétní údaje o pohledávce dalšího věřitele. Soud proto podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh věřitele odmítl. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 146 odst. 3 o.s.ř., když dlužníku žádné náklady řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení podal věřitel odvolání. Uvedl, že nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že jeho insolvenční návrh nesplňuje podmínky ustanovení § 103 odst. 2 IZ, když v insolvenčním návrhu specifikoval pohledávku dalšího věřitele tak, že řádně označil věřitele, právní vztah, z něhož pohledávka vznikla, včetně čísla faktury a data splatnosti faktury, z něhož jednoznačně vyplývá, že pohledávka nebyla splněna ve lhůtě 3 měsíců dnů po lhůtě splatnosti. Podle jeho názoru tak řádně vylíčil rozhodující skutečnosti, když dvě pohledávky nezaplacené dlužníkem po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti jsou v návrhu jasně specifikovány. Dále uvedl, že v mezidobí se mu podařilo zjistit dalšího věřitele dlužníka, který má vůči dlužníkovi pohledávku nesplněnou po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, a to věřitele Davida Komprdu, Nosislavská 674, Vranovice, na zaplacení dohodnuté ceny za provedené práce pro dlužníka-rozleštění laku, kterou fakturoval tento věřitel dlužníkovi fakturou č. 5/2013 vystavenou dne 27.7.2013 na částku 4.000 Kč splatnou do 10 dnů od vystavení faktury, kterou dlužník do dnešního dne nezaplatil, tedy tato pohledávka nebyla splněna po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

K odvolání věřitele se dlužník vyjádřil tak, že se zcela ztotožňuje s rozhodnutím soudu prvního stupně o odmítnutí jeho věřitelského návrhu. Podle jeho názoru, věřitel nepřipojil listinné důkazy, které by osvědčovaly existenci dalšího věřitele, ani neuvedl, o jakou konkrétní pohledávku a v jaké výši by se mělo jednat, tedy vůbec neosvědčil existenci takové pohledávky, jakož ani skutečnost, že by pohledávka byla po splatnosti, respektive neuhrazena. Pokud věřitel konkretizuje a předkládá důkazy ve vztahu k dalšímu věřiteli, tedy konkretizuje svá tvrzení až v odvolání, pak vady insolvenčního návrhu může insolvenční navrhovatel odstranit, jen dokud insolvenční soud nerozhodne o odmítnutí insolvenčního návrhu podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ, k případnému odstranění vad insolvenčního návrhu provedenému až v odvolacím řízení přihlédnout nelze. Dále se vyjádřil k pohledávce věřitele a uvedl skutečnosti k tomu, že není v úpadku. Navrhl, aby odvolání věřitele bylo jako bezdůvodné zamítnuto.

Podle § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekucí se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c) IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 103 odst. 2 IZ, v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

Podle § 3 odst. 2 IZ, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že věřitel podal u soudu prvního stupně dne 9.6.2014 insolvenční návrh, kterým se domáhal rozhodnutí o úpadku dlužníka a prohlášení konkursu na jeho majetek. V návrhu uvedl, že dne 11.2.2010 uzavřel s dlužníkem smlouvu o půjčce, na jejímž základě zapůjčil dlužníkovi částku 400.000 Kč, kterou měl dlužník vrátit nejpozději do 31.10.2010 a kterou dlužník nevrátil. Dlužník je tak povinen mu uhradit částku 400.000 Kč s příslušenstvím a z titulu sjednané smluvní pokuty částku 2.150.000 Kč, když ve smlouvě byla sjednána pro případ prodlení smluvní pokuta ve výši 50.000 Kč za každý započatý měsíc prodlení počínaje 1.11.2010. Na výzvy k plnění ze dne 14.5.2012 a 9.11.2012 dlužník ničeho nezaplatil. Z tohoto důvodu podal u Okresního soudu v Jihlavě návrh na vydání platebního rozkazu, který byl vydán pod č.j. 112 C 118/2013-17 dne 20.11.2013 a proti kterému si podal dlužník odpor, řízení dosud není pravomocně skončeno. Závazek vůči němu dlužník neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, když půjčku měl vrátit dne 31.10.2010. Dále věřitel označil v návrhu další čtyři věřitele dlužníka, u tří věřitelů (Safira spol. s r.o., Autoopravny Jihlava a.s. Československá obchodní banka, a.s.) uvedl pouze právní důvod závazku, u čtvrtého věřitele (Pavla Krpálka), uvedl, že tento má vůči dlužníkovi splatnou pohledávku na zaplacení dohodnuté ceny za provedené školení řidiče profesního průkazu, fakturovanou fakturou č. 13099, která byla splatná dne 14.10.2013, tedy neplní tento závazek ani po 3 měsících ode dne splatnosti s tím, že tyto skutečnosti lze ověřit dotazem na věřitele.

Nejvyšší soud České republiky opakovaně judikoval, že rozhodujícími skutečnostmi ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 IZ, tedy skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, se rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. Přitom v otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 1 ve spojení s § 3 odst. 2 písm. b) až c) insolvenčního zákona). K tomu viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. KSPL 27 INS 1784/2009, 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2010 (uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod pořadovým č. 26/2011). V insolvenčním řízení tedy platí, že je nutno posoudit, zda insolvenční návrh (lhostejno, zda věřitelský nebo dlužnický) má náležitosti předepsané insolvenčním zákonem a zda není namístě jeho odmítnutí podle ustanovení 128 odst. 1 IZ. Přitom požadavek formulovaný v ustanovení § 103 odst. 2 insolvenčního zákona je srovnatelný s požadavkem kladeným na obsah věřitelského návrhu na prohlášení konkursu ustanovením § 4 odst. 2 zákona o konkursu a vyrovnání (č. 328/1991 Sb., ve znění účinném do 31.12.2007), jež bylo předmětem výkladu podaného pod bodem VII. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 19/98 ze dne 17.6.1998 (uveřejněného pod č. 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V tomto stanovisku Nejvyšší soud uzavřel, že věřitel musí v návrhu uvést konkrétní údaje o dalším věřiteli (dalších věřitelích) se splatnou pohledávkou proti dlužníku. K tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008 ze dne 26.2.2009 (uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod pořadovým č. 91/2009). Věřitelský insolvenční návrh musí ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 IZ obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka, nejen konkrétní údaje o dalších věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Přitom takový požadavek nesplňuje insolvenční návrh, v němž jsou sice konkrétně označeni další věřitelé dlužníka, avšak konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů a o jejich splatnosti jsou nahrazovány obecným tvrzením, že dlužník má peněžité závazky, které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, respektive neplní své peněžité závazky po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Podstatné je, že údaje obsažené ve věřitelském insolvenčním návrhu musí vytvářet v konkrétní skutkové rovině takový obraz věci, z nějž by bylo lze logicky dovodit (kdyby byla tvrzení uvedená ve věřitelském insolvenčním návrhu shledána pravdivými) skutkový a právní závěr o tom, že dlužník je v úpadku. Údaje o tvrzené výši pohledávek dalších věřitelů a o době jejich splatnosti přitom nelze nahrazovat opisováním textu insolvenčního zákona nebo skutkovým shrnutím, k němuž na základě uvedených tvrzení nelze logickým úsudkem dospět. K tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. MSPH 88 INS 14537/2010, 29 NSČR 14/2011 ze dne 21.12.2011 (uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR pod pořadovým č. 44/2012).

V posuzované věci odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že věřitel jako insolvenční navrhovatel nesplnil v insolvenčním návrhu požadavky kladené na insolvenční návrh ustanovením § 103 odst. 2 IZ, tedy požadavky na obsahové náležitosti věřitelského insolvenčního návrhu. Věřitel v insolvenčním návrhu sice uvedl dostatečná skutková tvrzení ohledně své splatné pohledávky za dlužníkem, avšak ve vztahu k dalším věřitelům dlužníka tak neučinil. Věřitel totiž ve vztahu k pohledávkám dalších věřitelů dlužníka uvedl toliko právní důvod pohledávky, u věřitele Pavla Krpálka dále uvedl i splatnost pohledávky a označil doklad o jejím vyúčtování s tím, že tento závazek není plněn po 3 měsících ode dne splatnosti, avšak neuvedl, jaká je výše této pohledávky. Lze proto uzavřít, že věřitel neuvedl konkrétní údaje o pohledávce dalšího věřitele dlužníka. Insolvenční návrh věřitele tak neobsahuje vylíčení rozhodujících skutečností, které osvědčují úpadek dlužníka, a proto je dán důvod k jeho odmítnutí podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ. Soud prvního stupně proto postupoval správně, pokud insolvenční návrh věřitele pro vady odmítl.

Pokud věřitel v odvolání označil dalšího věřitele dlužníka se splatnou pohledávkou již tak, že uvedl konkrétní výši i splatnost této pohledávky s tím, že tato pohledávka není plněna po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, tak v odvolacím řízení již k doplnění těchto tvrzení věřitele nelze přihlédnout. K tomu odvolací soud poukazuje na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSPL 20 INS 437/2008, 1 VSPH 5/2008 ze dne 17.3.2008 (uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 11/2009), ve kterém soud uzavřel, že vady insolvenčního návrhu může insolvenční navrhovatel odstranit, jen dokud insolvenční soud nerozhodne o odmítnutí insolvenčního návrhu podle § 128 odst. 1 IZ; k odstranění vad insolvenčního návrhu provedeném až v odvolacím řízení se nepřihlíží. Z tohoto důvodu odvolací soud k označení dalšího věřitele se splatnou pohledávkou za dlužníkem nepřihlédl.

Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení ve výroku I. jako věcně správné potvrdil.

Výrok II. napadeného rozhodnutí, kterým soud prvního stupně rozhodl o nákladech řízení, odvolací soud již nemohl přezkoumat a rozhodnout o něm, neboť napadené rozhodnutí v tomto výroku již bylo přezkoumáno a bylo o něm odvolacím soudem rozhodnuto usnesením Vrchního soudu v Olomouci č. j. KSBR 37 INS 15779/2014,-A-33 ze dne 21.11.2014, které je již pravomocné.

O nákladech tohoto odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal dlužníku vůči věřiteli právo na náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 2.238,80 Kč, neboť věřitel nebyl se svým odvoláním úspěšný. Náklady odvolacího řízení představují náklady právního zastoupení a sestávají se z odměny za jeden úkon právní služby (vyjádření k odvolání) ve výši 1.550 Kč (§ 7 bod 5, § 9 odst. 4 písm. c/ a § 11 odst. 2 písm. c/ vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů), paušální náhrady za tento úkon právní služby ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky), vše zvýšeno o 21 % DPH ve výši 388,50 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a navrhujícímu věřiteli se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 24. července 2015

Vypracovala: JUDr. Ivana Wontrobová

Za správnost vyhotovení: JUDr. Ivana Waltrová v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu