2 VSOL 965/2014-A-31
KSBR 37 INS 15779/2014 2 VSOL 965/2014-A-31

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Waltrové a soudců JUDr. Vojtěcha Brhla a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka STK Jihlava a.s., se sídlem Znojemská 2380/82, Jihlava, PSČ 586 01, identifikační číslo 63476851, zastoupeného JUDr. Pavlem Novákem, advokátem se sídlem Martinů 1051/2, Praha 4, adresa pro doručování: Holešovická 1579/24, Praha 8, PSČ 180 00, o insolvenčním návrhu věřitele Ing. Jiřího anonymizovano , anonymizovano , bytem Štoky č. p. 340, PSČ 582 53, zastoupeného JUDr. Ivanem Werlem, advokátem se sídlem Vrchovecká 74/2, Valašské Meziříčí, PSČ 594 01, o návrhu na nařízení předběžného opatření, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 37 INS 15779/2014-A-17 ze dne 24.7.2014,

takto:

I. Usnesení soudu prvního stupně se zr u š u j e a řízení se z a s t a v u j e .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl návrh na nařízení předběžného opatření dne 1.7.2014, na základě kterého by bylo věřiteli jako navrhovateli uloženo, aby složil na účet Krajského soudu v Brně do úschovy ve prospěch dlužníka jistotu na náhradu škody ve výši 9.500.000 Kč. V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že věřitel se insolvenčním návrhem domáhal rozhodnutí o úpadku dlužníka a prohlášení konkursu na jeho majetek. Ve vyjádření dlužník navrhl, aby soud s ohledem na výši hrozící škody dlužníku vydal předběžné opatření, kterým se ukládá, aby věřitel nejpozději do 15 dnů od doručení tohoto předběžného opatření složil na účet Krajského soudu v Brně do úschovy ve prospěch dlužníka jistotu na náhradu škody ve výši 9.500.000 Kč. Vzhledem k tomu, že věřitel jako navrhovatel předběžného opatření ve stejný den, kdy podal návrh na nařízení předběžného opatření, nesložil jistotu podle ustanovení § 75b odst. 1 a odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), soud jeho návrh na nařízení předběžného opatření odmítl.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Uvedl, že soud prvního stupně nesprávně vyložil ustanovení § 7 a § 82 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) a nesprávně aplikoval ustanovení § 75b o.s.ř., když ustanovení § 82 odst. 1, věty druhé IZ pro předběžné opatření, které lze vydat i bez návrhu, výslovně zbavuje navrhovatele povinnosti složit jistotu podle ustanovení § 75b o.s.ř. Navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že návrh dlužníka na nařízení předběžného opatření ze dne 1.7.2014 se neodmítá.

Podle § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení o.s.ř. týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekucí se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Podle § 82 odst. 1 IZ, předběžné opatření v insolvenčním řízení může insolvenční soud nařídit i bez návrhu, nestanoví-li zákon jinak. Navrhovatel předběžného opatření, které by insolvenční soud mohl nařídit i bez návrhu, není povinen složit jistotu. Povinnost složit jistotu jako navrhovatel předběžného opatření nemá dlužník.

Podle § 147 odst. 1 IZ, bylo-li řízení o insolvenčním návrhu zastaveno nebo byl-li insolvenční návrh odmítnut vinou insolvenčního navrhovatele, má osoba, které zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu vznikla škoda nebo jiná újma, právo na náhradu takové škody nebo jiné újmy vůči insolvenčnímu navrhovateli. V pochybnostech se má za to, že insolvenční navrhovatel zavinil zastavení insolvenčního řízení nebo odmítnutí insolvenčního návrhu.

Podle § 147 odst. 2 věty před středníkem IZ, právo na náhradu škody nebo jiné majetkové újmy podle odstavce 1 lze uplatnit také tehdy, byl-li insolvenční návrh zamítnut.

Podle § 147 odst. 4 IZ, žalobu, kterou uplatňuje práva podle odstavců 1 až 3, musí dlužník podat nejpozději do 6 měsíců ode dne, kdy mu bylo doručeno rozhodnutí, jímž se končí řízení o insolvenčním návrhu, a jiná osoba nejpozději do šesti měsíců od zveřejnění tohoto rozhodnutí v insolvenčním rejstříku; o žalobě však nelze rozhodnout před právní mocí tohoto rozhodnutí. Nejde o incidenční spor.

Podle § 103 o.s.ř., kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení).

Podle § 104 odst. 1 věty prvé o.s.ř., jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví.

Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že insolvenční řízení bylo zahájeno návrhem věřitele podaným u soudu prvního stupně dne 9.6.2014, kterým se domáhal rozhodnutí o úpadku dlužníka a prohlášení konkursu na jeho majetek. Na základě výzvy soudu usnesením č.j. KSBR 37 INS 15779/2014-A-4 ze dne 2.7.2014 se dlužník podáním doručeným soudu dne 1.7.2014 vyjádřil k insolvenčnímu návrhu a současně uvedl, že u v důsledku insolvenčního návrhu vznikla škoda včetně nemajetkové újmy ve výši 9.500.000 Kč a pro případ zamítnutí insolvenčního návrhu uplatňuje vůči insolvenčnímu navrhovateli nárok ve smyslu ustanovení § 147 odst. 2 IZ na náhradu vzniklé újmy prozatím v této výši, jakož i podle ustanovení § 147 odst. 1 IZ pro případ odmítnutí návrhu insolvenčního navrhovatele. Navrhl, aby insolvenční návrh byl zamítnut a aby insolvenční navrhovatel byl povinen zaplatit mu na náhradu vzniklé újmy ve výši 9.500.000 Kč. Usnesením č. j. KSBR 37 INS 15779/2014-A-22 ze dne 4.8.2014 soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Proti tomuto usnesení, výslovně výroku II., podal dlužník odvolání.

Z výše uvedeného je zřejmé, že dlužník ve shora uvedené věci v rámci vyjádření k insolvenčnímu návrhu věřitele nepodal návrh na nařízení předběžného opatření podle ustanovení § 82 IZ, když v podání ze dne 1.7.2014 uvedl, že pro případ zamítnutí nebo odmítnutí insolvenčního návrhu uplatňuje právo na náhradu újmy ve smyslu ustanovení § 147 odst. 2 IZ, případně § 147 odst. 1 IZ, a navrhl, aby insolvenční navrhovatel byl povinen mu zaplatit náhradu vzniklé újmy. Soud prvního stupně tak vůbec neměl vůbec podmínky k tomu, aby rozhodoval o návrhu na nařízení předběžného opatření ve smyslu ustanovení § 82 IZ. Nadto je nutno přihlédnout k tomu, že insolvenční návrh věřitele byl pravomocně odmítnut, a proto i z tohoto důvodu je ve věci dán nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit (§ 103 a § 104 odst. 1 o.s.ř.).

Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení § 221 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zrušil a řízení zastavil.

O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle ustanovení § 146 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a § 224 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e přípustné dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku, navrhujícímu věřiteli a dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 21. listopadu 2014

Vypracovala: JUDr. Ivana Wontrobová

Za správnost vyhotovení: JUDr. Ivana Waltrová v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu