2 VSOL 964/2015-B-45
KSOS 36 INS 807/2010 2 VSOL 964/2015-B-45

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudců JUDr. Vojtěcha Brhla a Mgr. Martina Hejdy v insolvenční věci dlužníka Petra anonymizovano , anonymizovano , bytem 783 46 Těšetice 75, korespondenční adresa: Potoční 26, 785 01 Šternberk, zastoupeného advokátem Mgr. Radimem Dostalem, se sídlem Náměstí 71/11, 757 01 Valašské Meziříčí, o splnění oddlužení a osvobození dlužníka, o odvolání insolvenčního správce Mgr. Ing. Petra Konečného, se sídlem Na Střelnici 39, 779 00 Olomouc, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, č.j. KSOS 36 INS 807/2010-B-40 ze dne 16.6.2015,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě, č.j. KSOS 36 INS 807/2010-B-40 ze dne 16.6.2015 se v napadených výrocích II. a IV. zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Shora uvedeným usnesením soud prvního stupně vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře (odstavec I. výroku), schválil odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce ve výši 65.052 Kč s tím, že tato částka mu již byla zaplacena zálohově (odstavec II. výroku), zprostil insolvenčního správce Mgr. Ing. Petra Konečného funkce (odstavec III. výroku), a osvobodil dlužníka od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, a dále blíže specifikoval, na jaké věřitele a pohledávky se toto osvobození vztahuje (odstavec IV. výroku).

V odůvodnění tohoto usnesení soud prvního stupně uvedl, že usnesením z 15.4.2010 bylo rozhodnuto o schválení oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře a ze zprávy insolvenčního správce doručené soudu 21.5.2015 bylo zjištěno, že v dubnu 2015 dlužník splnil všechny povinnosti dle schváleného způsobu oddlužení a věřitelům uhradil 33,21 % zjištěných pohledávek. Dlužník pak podáním doručeným soudu 22.5.2015 podal návrh na vydání rozhodnutí o osvobození od placení pohledávek. S poukazem na ustanovení § 413 a 414 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ) soud prvního stupně uzavřel, že bylo zjištěno, že dlužník splnil řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení a podal návrh na osvobození od placení pohledávek, proto že vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníka, zprostil správce funkce, osvobodil dlužníka od placení pohledávek. Dále soud prvního stupně rozhodl o odměně a hotových výdajích insolvenčního správce s tím, že poukázal na ustanovení § 38 odst. 1 IZ a o výši odměny a hotových výdajů rozhodl podle ustanovení § 3, písm. b) a § 7 odst. 4 vyhlášky 313/2007 Sb. v platném znění. Schválil hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce za období od května 2010 do dubna 2015 celkem ve výši 65.052 Kč s tím, že tato částka představuje 32 x 1.080 Kč a 28 x 1.089 Kč, když poukázal na rozdílnou sazbu DPH v jednotlivých letech.

Toto usnesení, výslovně v odstavcích II. a IV. výroku, napadl odvoláním insolvenční správce. Dovolával se toho, že soud prvního stupně věc nesprávně právně posoudil. Uvedl, že ve svém podání ze 7.5.2015 žádal insolvenční soud, aby mu přiznal i odměnu a náhradu hotových výdajů za výkon funkce za období od února 2010 do dubna 2010 včetně, tedy do měsíce předcházejícího měsíci, kdy jsou náklady a odměna kryty paušálními částkami. Odměnu a hotové výdaje za toto období také vyčíslil, a to odměnu částkou celkem 2.722,50 Kč (3 x 750 Kč odměna plus DPH 472,50 Kč) a hotové výdaje částkou 544,50 Kč (3 x 150 Kč plus DPH 94,50 Kč). V této části žádosti insolvenčního správce soud prvního stupně vůbec nevyhověl a ve svém rozhodnutí se k ní ani nijak nevyjádřil. Proto má insolvenční správce za to, že rozhodnutí je rozporuplné a nepřezkoumatelné. V tomto směru odkázal na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, č.j. 1 VSPH 620/2010-B-19 ze dne 25.8.2010 a rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, č.j. 3 VSOL 482/2012-B-21 ze dne 21.9.2012. Uvedl, že v této prvotní fázi řízení zjišťoval majetkové poměry dlužníka, přezkoumal přihlášky pohledávek, sešel se se zástupcem dlužníka, účastnil se přezkumného jednání a schůze věřitelů, a není proto důvod mu odměnu a náhradu hotových výdajů nepřiznat. Poukázal na to, že dle ustanovení § 38 odst. 3 IZ může insolvenční soud podle okolností případu odměnu insolvenčního správce i přiměřeně zvýšit nebo snížit. Pokud jde o odvolání do odstavce IV. výroku usnesení soudu prvního stupně, poukázal na to, že je aktivně legitimován k podání tohoto odvolání proti přiznání osvobození dlužníka od pohledávek (§ 416 odst. 2, věta třetí IZ), neboť dlužník musí řádně uhradit i pohledávky insolvenčního správce na odměně a náhradě hotových výdajů proto, aby podmínky pro osvobození podle § 414 splnil. Nebylo tedy přezkoumatelně rozhodnuto o odměně a náhradě hotových výdajů insolvenčního správce, nelze dle něho zatím ani rozhodnout o osvobození dlužníka od placení pohledávek. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že mu schválí ještě i odměnu 2.722,50 Kč za období od února do dubna 2010 a náhradu hotových výdajů za toto období 544,50 Kč a určí dlužníkovi lhůtu, ve které je povinen mu tuto částku zaplatit, a současně rozhodne, že návrh dlužníka na osvobození od placení pohledávek dle § 414 IZ se zamítá s tím, že o osvobození bude rozhodnuto poté, co dlužník uhradí insolvenčnímu správci v plné výši odměnu a hotové výdaje.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas a obsahuje způsobilý odvolací důvod ve smyslu ustanovení § 205 odst. 2, písm. c) a g) o.s.ř., přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v napadeném rozsahu, tj. v odstavcích II. a IV. výroku, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 3 a 5 o.s.ř.), a dospěl k níže uvedeným závěrům.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá správnost zjištění uvedených soudem prvního stupně v odůvodnění napadeného usnesení, pokud jde o datum schválení oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře i délku trvání oddlužení, pokud jde o zprávu insolvenčního správce o plnění povinností dlužníkem a úhradě pohledávek věřitelů. Stejně tak jsou i správné údaje z vyúčtování odměny a hotových výdajů insolvenčního správce za období od května 2010 do dubna 2015. Ze zprávy insolvenčního správce datované 7.5.2015 vyplývá však i to, že mimo vyúčtované odměny a hotových výdajů za období od května 2010 do dubna 2015 také žádal o přiznání odměny a hotových výdajů za výkon své funkce za období od února 2010 do dubna 2010, tedy do měsíce předcházejícího měsíci, kdy jsou náklady a odměna kryty paušálními částkami. Uvedl, že v tomto období zjistil majetkové a osobní poměry dlužníka, zajistil součinnost zaměstnavatele, kontroloval příjem dlužníka, provedl informativní schůzku s dlužníkem, sestavil soupis majetkové podstaty, zprávu o dosavadní činnosti a zpracoval podklady pro přezkumné jednání, kterého se účastnil. Vyčíslil odměnu 3 x 750 Kč a DPH 472,50 Kč, celkem 2.722,50 Kč, a hotové výdaje 3 x 150 Kč plus DPH 94,50 Kč, celkem 544,50 Kč, a celkem tedy požadoval za toto období 3.267 Kč. Poukázal i na rozhodnutí Krajského soudu v Brně, Vrchního soudu v Praze a Vrchního soudu v Olomouci, dle nichž by měl mít nárok i na odměnu a na náhradu hotových výdajů za dobu od rozhodnutí o úpadku do doby, než jsou odměna a hotové výdaje kryty paušálními částkami, pokud již po tuto dobu vykonával řádně svou funkci.

Podle ustanovení § 38 odst. 1, věty první, IZ, insolvenční správce má právo na odměnu a náhradu hotových výdajů, a podle věty třetí, je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu.

Podle ustanovení § 38 odst. 3 IZ, vyúčtování odměny a hotových výdajů provede insolvenční správce v konečné zprávě, a není-li jí, ve zprávě o své činnosti. Insolvenční soud může podle okolností případu po projednání s věřitelským výborem odměnu insolvenčního správce přiměřeně zvýšit nebo snížit. Důvodem ke snížení odměny je zejména skutečnost, že insolvenční správce porušil některou ze svých povinností nebo že nenavrhl provedení částečného rozvrhu, ačkoliv to stav zpeněžení majetkové podstaty umožňoval.

Podle ustanovení § 38 odst. 6 IZ, způsob určení odměny a některých hotových výdajů insolvenčního správce a způsob jejich úhrady státem stanoví prováděcí právní předpis.

Podle ustanovení § 68 odst. 2, písm. a) IZ pohledávkami za majetkovou podstatou, pokud vznikly po rozhodnutí o úpadku, jsou i hotové výdaje a odměna insolvenčního správce.

Podle ustanovení § 168 odst. 3 IZ, není-li dále stanoveno jinak, pohledávky za majetkovou podstatou se uspokojí v plné výši kdykoliv po rozhodnutí o úpadku.

Podle § 3, písm. b) vyhlášky č. 313/2007 Sb. (ve znění účinném do 1.1.2014, které článku II, bodu 1. přechodných ustanovení vyhl. 398/2013 Sb., jíž byla změněna vyhl. 313/2007 Sb. je rozhodné v přezkoumávané věci) činí odměna insolvenčního správce při oddlužení plněním splátkového kalendáře 750 Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schváleného oddlužení plněním splátkového kalendáře.

Podle § 7 odst. 4 téhož předpisu insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti při oddlužení plněním splátkového kalendáře náhrada hotových výdajů ve výši 150 Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře.

Se zřetelem na shora citovaná ustanovení odvolací soud uzavírá, že v napadeném usnesení soud prvního stupně sice správně vyčíslil odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce včetně daně z přidané hodnoty za období od května 2010 do dubna 2015 v souladu s jeho vyúčtováním provedeným podáním ze 7.5.2015. Naproti tomu však jako součást tohoto rozhodnutí zcela pominul to, že v tomtéž podání insolvenční správce vyúčtoval i svou odměnu a hotové výdaje za období od února do dubna 2010 a rovněž uvedl, jaké úkony v tomto období vykonával, a poukázal na to, že i za tyto úkony by mu měla příslušet odměna a hotové výdaje. Touto částí vyúčtování insolvenčního správce se však soud prvního stupně vůbec nezabýval, nezdůvodnil, proč tuto další požadovanou částku na odměně a náhradě hotových výdajů insolvenčnímu správci nepřiznal, a je proto nutno přisvědčit odvolateli, že pokud jde o odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

Odvolateli je nutno rovněž přisvědčit i v tom smyslu, že je důvodné i jeho odvolání do výroku IV. napadeného usnesení, když tvrdí, že je věřitelem, jehož pohledávka na odměně a hotových výdajích, která je pohledávkou za majetkovou podstatou, dosud nebyla uspokojena (§ 416 odst. 2 IZ). Dlužník nemá splněny podmínky pro osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení ve smyslu § 414 IZ, když dosud nebyly uspokojeny všechny vyčíslené pohledávky insolvenčního správce na odměně a náhradě hotových výdajů, neboť o nich dosud ani nebylo přezkoumatelným způsobem rozhodnuto. Odvolací soud proto postupoval podle ustanovení § 219a odst. 1, písm. b) o.s.ř. a usnesení soudu prvního stupně v napadených výrocích zrušil pro jeho nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů a dle ustanovení § 221 odst. 1, písm. a) o.s.ř. vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

V dalším řízení soud prvního stupně znovu posoudí důvody pro stanovení výše odměny a náhrady hotových výdajů u insolvenčního správce, vypořádá se se všemi skutečnostmi uvedenými ohledně tohoto vyúčtování v podání insolvenčního správce ze 7.5.2015, a pokud některé správcem vyúčtované části odměny a hotových výdajů mu nepřizná, pak toto své rozhodnutí přezkoumatelným způsobem zdůvodní.

Nad rámec tohoto odůvodnění odvolací soud uzavírá, že stejně jako v rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci citovaném odvolatelem, č.j. KSOS 36 INS 15909/2010, 3 VSOL 482/2012-B-21 ze dne 21.9.2012, které odkázalo i na příslušné rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, se ztotožňuje se závěrem, že insolvenční správce má právo i na odměnu a náhradu hotových výdajů za období po rozhodnutí o úpadku do doby, než jsou tyto kryty paušálními náhradami, pokud v tomto období byl v insolvenčním řízení činný.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e přípustné dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku, dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému orgánu se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení zvláštním způsobem.

Olomouc 17. září 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Ivana Waltrová v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu