2 VSOL 962/2014-A-10
KSBR 31 INS 16587/2014 2 VSOL 962/2014-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Brhla a soudců JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka: Marta anonymizovano , anonymizovano , r.č. 695825/4061, bytem Břeclavská 306, 691 01, Moravský Žižkov, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. června 2014, č. j. KSBR 31 INS 16587/2014-A-3,

takto:

Usnesení krajského soudu s e p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud usnesením odmítl insolvenční návrh dlužníka podle § 128 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění novely provedené zákonem č. 294/2013 Sb. účinné od 1.1.2014 (dále jen IZ), neboť trpěl vadami spočívajícími v tom, že neobsahoval podstatné náležitosti, neboť z něj zejména nelze zjistit, že má dlužník více věřitelů (tedy dva a více), alespoň dva závazky po splatnosti déle než 30 dní a zároveň tyto není schopen hradit, případně zda je dlužník předlužen, tedy nebyly v něm úplně popsány rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek dlužníka. Povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, není splněna ani tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu. Navíc vzhledem ke zvláštní povaze listin, které tvoří povinnou (insolvenčním zákonem předepsanou) přílohu insolvenčního návrhu dlužníka a jejichž obsah je definován insolvenčním zákonem; jde o seznam majetku, seznam závazků a seznam zaměstnanců, se dlužník pro účely posouzení, zda splnil povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují jeho úpadek či hrozící úpadek, nemůže dovolávat v případě, že předložené seznamy nemají všechny náležitosti vyžadované insolvenčním zákonem. Chybí tak základní náležitosti insolvenčního návrhu, bez nichž nelze v řízení pokračovat.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Tvrdil, že podání insolvenčního návrhu je k zahájení insolvenčního řízení úplné a dostačující. Po výzvě soudu k doplnění odvolání uvedl, že napadá rozhodnutí soudu ve všech výrocích a nesprávnost rozhodnutí spatřuje v tom, že soud rozhodl, aniž přihlédl k tvrzeným skutečnostem odvolatelem. Rozhodnutí krajského soudu spočívá na nesprávném právním posouzení návrhu odvolatele a je v rozporu, jak se zákonem, tak s konstantní judikaturou. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.

S přihlédnutím k době zahájení insolvenčního řízení (dne 17.6.2014) je třeba věc posoudit podle zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění novely provedené zákonem č. 294/2013 Sb. účinné od 1.1.2014 (dále jen IZ).

Podle ustanovení § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. V dané věci se proto přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb. (dále jen o.s.ř.).

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, že pro úspornost odvolacích důvodů je na samé hranici projednatelnosti, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.) a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má: a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost).

Podle ustanovení § 3 odst. 2 IZ se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný nebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí dle ustanovení § 42 odst. 4 o.s.ř. obsahovat náležitosti stanovené § 103 odst. 1 a 2 IZ. Mezi tyto zvláštní náležitosti patří uvedení skutečností osvědčujících jeho úpadek nebo hrozící úpadek. Dále musí být z návrhu patrno, čeho se dlužník domáhá. Rozhodujícími skutečnostmi v případě úpadku pro platební neschopnost, jsou existence více konkrétních věřitelů (nejméně dvou), konkrétní peněžité závazky, které jsou více než 30 dnů po lhůtě splatnosti a konkrétní tvrzení, z nichž by bylo možno dovozovat platební neschopnost dlužníka; tyto skutečnosti musí být patrny přímo z návrhu. Pokud návrh takové náležitosti postrádá, insolvenční soud jej odmítne, aniž činí úkony k odstranění vad.

V dané věci se dlužník insolvenčním návrhem bez využití příslušného formuláře domáhal zahájení insolvenčního řízení a pouze sdělil soudu, že posoudil svou situaci a došel k závěru, že narostlou výši závazků a jejich příslušenství již není schopen reálně uspokojovat. Konstatoval, že stav úpadku ve formě předlužení je zjevný, neboť jeho závazky převyšují jeho pohledávky. Tvrdil, že má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší než 30 po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. Závěrem sdělil soudu, že ke dni podání návrhu nedisponuje finančními prostředky, z nichž by mohl hradit náklady insolvenčního řízení.

Z obsahu insolvenčního návrhu je patrné, že je zcela nedostatečný a vadný, neboť neobsahuje údaje osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka, neobsahuje konkrétní tvrzení o věřitelích dlužníka ani o konkrétních splatných finančních závazcích se lhůtou splatnosti víc než 30 dnů po lhůtě splatnosti, z návrhu také vůbec není patrné, čeho se insolvenční dlužník domáhá (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2010 a řadu dalších).

Odvolací soud se zcela ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že podaný insolvenční návrh vykazuje vady, které brání pokračování v řízení a dlužník se hluboce mýlí, tvrdí-li opak. S ohledem na chybějící náležitosti insolvenčního návrhu (§ 3 odst. 1 písm. b/ a c/, odst. 2 a 3 IZ) postupoval soud prvního stupně správně, pokud insolvenční návrh dlužníka podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ odmítl.

Odvolací soud proto napadené usnesení potvrdil podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné.

Poučení: Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž

řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 31. října 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Vojtěch Brhel v.r. Renáta Hrubá předseda senátu