2 VSOL 96/2013-A-11
KSOS 39 INS 29815/2012 2 VSOL 96/2013-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice Jany anonymizovano , anonymizovano , bytem Hukvaldy 149, PSČ 739 46, IČ: 73079391, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 39 INS 29815/2012-A-4 ze dne 6.12.2012

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužnici, aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na účet soudu specifikovaný ve výroku.

V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužnice se insolvenčním návrhem domáhala zjištění úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek. Dlužnice má nemovitý majetek, který je zatížen zástavními právy do výše 4.550.000 Kč, výtěžek ze zpeněžení tohoto majetku bude použit především k úhradě pohledávek zajištěných věřitelů a nákladů zpeněžení tohoto majetku. Soud proto považuje za nezbytné zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Účelem zálohy na náklady insolvenčního řízení je zejména umožnit výkon činnosti insolvenčního správce od zjištění úpadku a překlenout nedostatek finančních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení do doby, než bude možné zpeněžit majetkovou podstatu. Soud považuje za nezbytné zaplacení zálohy, aby v této prvotní fázi řízení byla umožněna činnost insolvenčního správce, zejména úhrada nákladů souvisejících se zjišťováním (prověřováním) stavu majetku dlužnice a jeho zpeněžováním. S ohledem na skutečnost, že minimální výše odměny insolvenčního správce činí při způsobu řešení úpadku konkursem 45.000 Kč a lze důvodně očekávat vznik dalších nákladů s konkursem spojených, soud uložil dlužnici povinnost zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení v plné výši, neboť v této fázi řízení nelze určit, zda výtěžek ze zpeněžení zajištění bude postačovat i ke krytí nákladů insolvenčního řízení, které s tímto zpeněžením nesouvisí.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Uvedla v něm skutečnosti, které vedly k jejímu rozhodnutí podat insolvenční návrh. Poukázala na to, že jediným jejím majetkem je dům uvedený v insolvenčním návrhu, jiný movitý ani nemovitý majetek nevlastní, pobírá dávky od Úřadu práce ve Frýdku-Místku a snaží se najít si zaměstnání. Žádá proto o splátkový kalendář na zálohu.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k následujícím závěrům.

Podle § 108 odst. 1 a odst. 2 věty první IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčními navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužnice podala u soudu prvního stupně dne 27.11.2012 insolvenční návrh, kterým se domáhala zjištění úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek. V návrhu uvedla, že má peněžité dluhy v souhrnu přes 6.500.000 Kč, všechny závazky kromě jednoho jsou již po lhůtě splatnosti po dobu delší 3 měsíců, dva závazky jsou zajištěny, a to zástavním právem smluvním a zástavním právem exekutorským. V návrhu konkretizovala jednotlivé závazky co do označení věřitele, uvedení právního důvodu, výše a splatnosti závazku. K návrhu doložila seznam závazků, ze kterého vyplývá, že má 6 závazků vůči 6 věřitelům, z toho 4 závazky nezajištěné a 2 závazky zajištěné, závazky jsou splatné v únoru 2011, v březnu, dubnu, květnu, červnu a listopadu 2012. Z výpisu z katastru nemovitostí, listu vlastnictví č. 378 pro k.ú. Sklenov, obec

Hukvaldy, vedeného u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Frýdek-Místek, vyplývá, že dlužnice je vlastníkem nemovitostí (rodinného domu č.p. 149 na pozemku parc. č. 468 zastavěná plocha a nádvoří, pozemků parc. č. 468, zastavěná plocha a nádvoří a parc. č. 430/32 zahrada, vše v k.ú. Sklenov, obec Hukvaldy), na těchto nemovitostech vázne zástavní právo smluvní k zajištění pohledávek věřitele Wüstenrot hypoteční banka, a.s. ve výši 3.550.000 Kč včetně příslušenství a ve výši 1.000.000 Kč včetně příslušenství, dále zástavní právo exekutorské pro věřitele Ing. Libora Mihalku k zajištění pohledávky ve výši 217.348 Kč s příslušenstvím, které dlužnice rovněž uvedla v seznamu závazků. V seznamu majetku (přiloženém k insolvenčnímu návrhu) dlužnice uvedla toliko předmětné nemovitosti.

Na základě výše uvedeného lze učinit předběžný závěr, že dlužnice je v úpadku ve formě platební neschopnosti ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 a odst. 2 písm. b) IZ, neboť má závazky vůči více věřitelům (nejméně 2), které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a které není schopna plnit, neboť je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Dále je zřejmé, že dlužnice nedisponuje žádnými pohotovými finančními prostředky (v hotovosti nebo na účtu), neboť vlastní toliko nemovitosti, které však slouží k zajištění jejích pohledávek ve výši přibližně 5 mil. Kč (s přihlédnutím k výši závazků vůči zajištěným věřitelům uvedené v seznamu závazků). Za této situace odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že je zcela odůvodněna potřeba zálohy na náklady insolvenčního řízení ve smyslu ustanovení § 108 IZ. Soud prvního stupně správně poukázal na účel zálohy na náklady insolvenčního řízení, která umožní hradit náklady insolvenčního řízení v období bezprostředně po rozhodnutí o úpadku s tím, že insolvenční správce by jinak musel při nedostatku pohotových finančních prostředků v majetkové podstatě nést tyto náklady ze svého, což po něm nelze spravedlivě žádat. V případě, že nebude získán dostatečný výtěžek zpeněžením majetkové podstaty, záloha bude sloužit též k úhradě nákladů řízení odměny insolvenčního správce a jeho hotových výdajů. Náklady řízení by jinak musel hradit stát (§ 38 odst. 2 IZ), čemuž má právě předejít institut zálohy. V tom je možno odkázat na důvodovou zprávu k insolvenčnímu zákonu, v jejíž části týkající se ustanovení § 144 IZ zákonodárce výslovně uvedl, že obavám, že náklady vynaložené na další vedení insolvenčního řízení, u kterého je od počátku zřejmé, že zde není dostatečný majetek, bude zatěžován stát, lze předejít poukazem na institut zálohy na náklady insolvenčního řízení, z nějž plyne, že až na zákonem odůvodněné výjimky (jež nejsou nikterak četné a statisticky významné) postihuje případná povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení každého insolvenčního navrhovatele. Dále zákonodárce uvedl, že záloha bude v další fázi řízení spotřebována především na prověření majetkových poměrů dlužníka též z hlediska institutů odporovatelnosti, neúčinnosti a neplatnosti právních úkonů .

Soud prvního stupně proto postupoval správně, pokud uložil dlužnici zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení podle ustanovení § 108 IZ. Dále rovněž správně stanovil výši požadované zálohy, neboť při stanovení její výše je nutné přihlédnout k tomu, že podle ustanovení § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., ve znění pozdějších předpisů činí minimální odměna insolvenčního správce při řešení úpadku konkursem částku 45.000 Kč (bez DPH) a lze očekávat vznik hotových výdajů insolvenčního správce.

Žádosti dlužnice o zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve splátkách nelze vyhovět, neboť insolvenční zákon k takovému postupu nedává zákonnou oporu.

Ze shora uvedených důvodů odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně podle ust. § 219 o.s.ř., jako ve výroku věcně správné potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 21. února 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu