2 VSOL 959/2014-A-12
KSBR 52 INS 21475/2014 2 VSOL 959/2014-A-12

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Vojtěcha Brhla v insolvenční věci dlužníka Lukáše anonymizovano , anonymizovano , 588 13 Dobroutov 93, identifikační číslo 752 21 586, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13.8.2014, č. j. KSBR 52 INS 21475/2014-A-7, takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Brně uložil dlužníku zaplatit ve lhůtě tří dnů od právní moci usnesení zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. V důvodech usnesení uvedl, že dlužník se návrhem ze dne 4.8.2014 domáhal rozhodnutí o svém úpadku a jeho řešení povolením oddlužení. Výpisem ze živnostenského rejstříku ze dne 4.8.2014 soud zjistil, že dlužník je veden jako podnikatel od 6.5.2009. Z návrhu i ze seznamu závazků dlužníka dále zjistil, že dlužník má z podnikatelské činnosti nezajištěné závazky vůči Okresní správě sociálního zabezpečení Jihlava a Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR. Jelikož má dlužník prokazatelně nezajištěný dluh z podnikání a současně netvrdí ani nedokládá, že věřitel souhlasí s řešením jeho úpadku oddlužením, není dlužník dle ust. § 390 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ), osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení. Soud tento návrh na povolení oddlužení odmítne a rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem. Dále soud vysvětlil smysl a účel zálohy na náklady insolvenčního řízení a uzavřel, že dlužník nemá k dispozici dostatečné pohotové finanční prostředky, proto je nutno uložit mu dle ust. § 108 odst. 2 povinnost zaplatit zálohu ve výši 50.000 Kč.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Tvrdil, že podal insolvenční návrh s vědomím, že soudy budou postupovat ve věci hodnocení nedoplatků na zdravotním a sociálním pojištění v procesu oddlužení jednotně. Městský soud v Praze ve svém usnesení č. j. KSPH 66 INS 7535/2014-A-9 povolil oddlužení i ze závazků z podnikání, souvisejících právě s nedoplatky na zdravotním a sociálním pojištění. To bylo i následně potvrzeno na schůzi věřitelů. Dále dlužník poukázal na věc vedenou u Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, konkrétně na usnesení č. j. KSLB 76 INS 9127/2014-A-10. Odmítnutí návrhu dlužníka by vypovídalo o nejednotnosti rozhodování soudů v totožných věcech. V žádném ze zmíněných usnesení nebyl vyžadován písemný souhlas věřitele. Konečně dlužník uvedl, že v současné chvíli není schopen jednorázově zaplatit 50.000 Kč, jelikož po odečtu všech částek nutných k úhradě nákladů na živobytí mu nezbývají finanční prostředky na úspory. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že povolí řešení úpadku dlužníka oddlužením a zruší povinnost dlužníka zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

S přihlédnutím k době zahájení insolvenčního řízení (6.8.2014) je na danou věc uplatnitelný insolvenční zákon ve znění novely provedené zákonem č. 294/2013 Sb., účinné od 1.1.2014. Podle ust. § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. V dané věci se přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle ust. § 389 odst. 1 písm. b) IZ, dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o fyzickou osobu, která nemá dluh z podnikání.

Podle ust. § 389 odst. 2 IZ, dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), anebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele.

Podle ust. § 108 odst. 1 a odst. 2 věty prvé IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Soud prvního stupně učinil ve věci správná zjištění, na základě kterých dospěl ke správným závěrům. Je nepochybné, že dlužník, ač v současné době nepodniká (má přerušenou živnost od 3.3.2014), má nezajištěné závazky z podnikání vůči dvěma věřitelům, a to Okresní správě sociálního zabezpečení (ve výši 109.364 Kč) a Všeobecné zdravotní pojišťovně (ve výši 59.321 Kč). Celkem má dlužník závazky z podnikání ve výši 168.685 Kč (z celkové sumy 1.095.633 Kč závazků). Správný je i závěr soudu prvního stupně, že dlužník v průběhu insolvenčního řízení ani netvrdil existenci souhlasu těchto věřitelů k tomu, aby jejich pohledávky byly uspokojeny v rámci oddlužení.

Z údajů uvedených dlužníkem v insolvenčním návrhu samotném i v seznamu závazků je zřejmé, že dlužník je v úpadku ve formě platební neschopnosti, neboť má peněžité závazky vůči více (cca 12) věřitelům, které jsou po dobu 30 dnů po lhůtě splatnosti a které není schopen plnit, neboť je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1 a odst. 2, písm. b/ IZ). Současně má dlužník nezajištěné závazky z podnikání vůči dvěma věřitelům (Okresní správě sociálního zabezpečení Jihlava a Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR), přičemž souhlas těchto věřitelů s řešením úpadku oddlužením dlužník nedoložil a ani netvrdil. Dlužník tak nesplňuje podmínku podle ust. § 389 odst. 2, písm. a) IZ, a proto jeho dluhy z podnikání brání řešení úpadku oddlužením. Soud prvního stupně tedy zcela správně dospěl k závěru, že jediným možným řešením úpadku dlužníka je konkurs. Návrh dlužníka na povolení oddlužení bude totiž z výše uvedeného důvodu nutno odmítnout (§ 390 odst. 3 a § 396 IZ).

Ze seznamu majetku je seznatelné, že dlužník nemá žádný hodnotný majetek (vlastní pouze televizor, notebook apod.) a nemá k dispozici žádné pohotové finanční prostředky. Proto je zcela odůvodněna potřeba zálohy na náklady insolvenčního řízení podle ust. § 108 IZ.

Účelem zálohy na náklady insolvenčního řízení je umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho činnosti od počátku, a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení. Záloha správci umožní uhradit náklady vzniklé při zjišťování majetku dlužníka, případně majetku dalších osob, který by z hlediska institutů neúčinnosti a neplatnosti právních úkonů dlužníka mohl též náležet do majetkové podstaty dlužníka. K tomu je nutno uvést, že náklady insolvenčního řízení nelze přenášet na stát (§ 38 odst. 2 IZ), který by hradil odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce v případě, že by prověřování majetkové situace dlužníka insolvenčním správcem nevedlo ke zjištění a zpeněžení majetku v potřebném rozsahu.

Soud prvního stupně stanovil správně i výši zálohy částkou 50.000 Kč, když je nutno vzít v úvahu minimální výši odměny insolvenčního správce při způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem v částce 45.000 Kč bez DPH (vyhl. č. 313/2007 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a další náklady s konkursem spojené, zejména hotové výdaje insolvenčního správce.

Odvolací námitky dlužníka nejsou důvodné. V insolvenčních řízeních, která dlužník ve svém odvolání označil spisovými značkami a na která odkazoval, bylo povoleno oddlužení i přes závazky ze zdravotního a sociálního pojištění. Jedná se o rozhodnutí bez odůvodnění, proto není zřejmý názor soudu, proč uvedené závazky nebrání oddlužení. Nejednotnost rozhodování soudů samozřejmě není žádoucí, avšak nutno zdůraznit, že nepřipuštění oddlužení u dlužníků se závazky z podnikání, u nichž dlužník ani netvrdil souhlas věřitelů, je v rozhodovací činnosti zdejšího odvolacího soudu ustálenou praxí (byť by šlo o závazky ze sociálního a zdravotního pojištění) a odpovídá jednoznačnému znění zákona (viz například usnesení č. j. KSBR 31 INS 29171/2013, 2 VSOL 440/2014-A-17 ze dne 17.6.2014, dále č. j. KSBR 44 INS 37125/2013, 2 VSOL 213/2014-A-12 ze dne 22.5.2014 a KSBR 45 INS 13645/2014, 2 VSOL 620/2014-A-13 ze dne 13.8.2014).

Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně podle ust. § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Dlužníku se doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 30. září 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu