2 VSOL 957/2016-B-112
KSBR 26 INS 4565/2008 2 VSOL 957/2016-B-112

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Ivany Wontrobové a JUDr. Vojtěcha Brhla v insolvenční věci dlužníka Jiřího anonymizovano , anonymizovano , bytem ve Svatoslavi 167, PSČ 664 75, o odvolání insolvenčního správce, rozhodl o odvolání insolvenčního správce Ing. Michaela anonymizovano , anonymizovano , sídlem v Brně, Prokešova 203/34, PSČ 643 00, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16.6.2016, č. j. KSBR 26 INS 4565/2008-B-101,

t a k t o:

Usnesení soudu prvního stupně se v bodu I. výroku p o t v r z u j e.

O d ů v o d n ě n í:

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Brně (dále jen insolvenční soud ) odvolal z funkce insolvenčního správce Ing. Michaela Hanzelku (bod I. výroku), novým insolvenčním správcem ustanovil Insolvency Project v. o. s., identifikační číslo 28860993, sídlem v Hradci Králové, Dukelská třída 15/16, PSČ 500 02, provozovna v Břeclavi, náměstí T. G. Masaryka 46/1, PSČ 690 02 (bod II. výroku) a uložil odvolanému insolvenčnímu správci, aby bez zbytečného odkladu řádně informoval nového insolvenčního správce o své dosavadní činnosti a předal mu všechny doklady související s výkonem jeho funkce (bod III. výroku).

V odůvodnění svého rozhodnutí insolvenční soud zopakoval průběh dosavadního insolvenčního řízení s důrazem na skutečnost, že dne 22.6.2009 se konalo přezkumné jednání a první schůze věřitelů, věřitelé Ing. Jaroslav Venc isir.justi ce.cz a Jakub Vyšehradský, jejichž pohledávky byly zjištěny a představovaly cca 70,55% pohledávek všech věřitelů, postupem dle § 29 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ ) odvolali z funkce soudem ustanoveného insolvenčního správce Ing. Iva Spáleného a ustanovili nového insolvenčního správce Ing. Michaela Hanzelku. Zástupcem věřitelů byl zvolen Ing. Jaroslav Venc. Insolvenční správce prodal z majetkové podstaty dlužníka id. 1/2 nemovitostí zapsaných na LV č. 400, a to Jaroslavu Vencovi, vlastníku druhé id. 1/2, jemuž svědčilo v té době zákonné předkupní právo, za cenu 1.620.000,-Kč. Dne 18.10.2013 byl insolvenčnímu soudu doručen exekuční příkaz č. j. 123 EX 257/12-23 ze dne 7.10.2013 vydaný soudním exekutorem Mgr. Liborem Cinkem, jenž směřuje proti povinnému Ing. Michaelu Hanzelkovi, na návrh oprávněného Ing. Jaroslava Vence, k vymožení povinnosti povinného zaplatit oprávněnému pohledávku 1.200.000,-Kč. Exekuce je prováděna na základě vykonatelného notářského zápisu a na základě usnesení Městského soudu v Brně ze dne 21.11.2012, a to přikázáním pohledávky povinného z titulu odměny povinného jako insolvenčního správce dlužníka Jiřího anonymizovano , která povinnému vznikne v budoucnu. V podání ze dne 15.5.2016 insolvenční správce sdělil, že před svým ustanovením do funkce působil jako obchodní ředitel ve společnosti 1. AZ Makléřská, s. r. o., a to od 1.1.2008 do cca 31.7.2009, kterou vlastnila Věra Hrazdírová, sestra Ing. Jaroslava Vence. Spolupráce byla ukončena výpovědí ze strany této firmy. Před nástupem do 1. AZ Makléřské, s. r. o. se správce s Ing. Vencem dohodl, že jeho příjem plynoucí z pozice obchodního ředitele bude 200.000,-Kč měsíčně. Současně však byl tento příjem podmíněn produkčním a personálním cílem růstu společnosti za rok 2008. Pokud by cíl nebyl splněn, byl smluvně zavázán vyplacené prostředky za rok 2008 vrátit. Podle jeho přesvědčení jako obchodní ředitel cíle roku 2008 splnil ve všech ohledech a domnívá se, že vyplacená odměna mu náležela v plném rozsahu. Žalobu na přiznání odměny obchodního ředitele nepodal, aby zabránil vzniku možné podjatosti podle § 24 IZ. Ing. Jaroslav Venc se však domníval, že produkční a personální cíl roku 2008 nesplnil a přinutil ho v roce 2011 k podpisu vykonatelného notářského zápisu. Dále insolvenční správce prohlásil, že s Ing. Jaroslavem Vencem nemá a nikdy neměl příbuzenský, ani jemu obdobný či na roveň postavený vztah. Insolvenční soud odkázal zejména na § 24 IZ, § 14 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) a rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č. j. 1 VSPH 610/2010-A-25. Vzal za rozhodné, že insolvenční správce v době před svým ustanovením do funkce na schůzi věřitelů věřitelem Ing. Jaroslavem Vencem působil jako obchodní ředitel ve firmě, kterou vlastnila sestra Ing. Jaroslava Vence a v souvislosti s výkonem této činnosti vůči němu Ing. Jaroslav Venc uplatňuje pohledávku ve výši 1.200.000,-Kč, která je vymáhána v exekučním řízení, v němž soudní exekutor vydal exekuční příkaz k provádění exekuce postižením v budoucnu vzniklé odměny insolvenčního správce v tomto řízení. Notářský zápis se svolením k vykonatelnosti podepsal insolvenční správce dle jeho sdělení pod nátlakem Ing. Jaroslava Vence. Insolvenční správce také uvedl, že výkon funkce obchodního ředitele skončil dne 31.7.2009, tj. krátce poté, co byl ustanoven do funkce insolvenčního správce. Insolvenční soud dospěl k tomu, že správcova nepodjatost se jeví pochybnou. Přičemž postačí, že jsou zde důvody pochybovat o jeho nepodjatosti. Insolvenční soud nabyl dojmu, že insolvenční správce vykonává po celou dobu svou funkci pod tlakem tohoto věřitele, kdy lze tento vztah vnímat také jako vztah závislosti insolvenčního správce vůči věřiteli, ovlivněný vedením exekuce na majetek insolvenčního správce tímto věřitelem, v jehož důsledku vznikají pochybnosti, zda je správce schopen objektivně posoudit věřitelovy nároky. Uvedený vztah vůči tomuto věřiteli ovlivňuje celý průběh řízení a dle insolvenčního soudu v této konečné fázi řízení již není vhodné ustanovit odděleného insolvenčního správce. Ing. Michael Hanzelka není tedy ve funkci insolvenčního správce nepodjatou osobou pro svůj poměr k věřiteli Ing. Jaroslavu Vencovi, proto jej insolvenční soud dle § 31 odst. 1 IZ odvolal z funkce a podle § 31 odst. 5 IZ ustanovil nového insolvenčního správce.

Výslovně proti bodu I. výroku tohoto usnesení podal odvolání insolvenční správce Ing. Michael Hanzelka (dále jen odvolatel ). Namítal, že v období, kdy byl ustanoven do funkce insolvenčního správce, nebyl osobou podjatou k věřiteli Ing. Jaroslavu Vencovi. Jako obchodní ředitel pracoval pro společnost 1. AZ Makléřská s. r. o., v níž Ing. Jaroslav Venc nebyl majitelem, společníkem ani jednatelem. Veškeré obchodně smluvní a právní věci byly řešeny s výkonným ředitelem společnosti JUDr. Trojanem. Společnost vlastnila a jednala za ni sestra Ing. Jaroslava Vence. Připustil, že jeho postavení vůči věřiteli Ing. Jaroslavu Vencovi se mohlo změnit v roce 2011, kdy pravděpodobně došlo ze strany Ing. Jaroslava Vence ke koupi pohledávky společnosti 1. AZ Makléřská s. r. o. za Ing. Michaelem Hanzelkou. Tedy sám věřitel mohl svými kroky vytvořit případné pochybnosti kolem podjatosti správce, ovšem až v průběhu insolvenčního řízení, tedy v zásadě až poté, co byly učiněny veškeré kroky týkající se zpeněžení majetkové podstaty. Insolvenční správce již dne 20.5.2011 zaslal insolvenčnímu soudu návrh konečné zprávy. Stalo se tak dříve, než mohlo dojít ke zmíněné změně postavení věřitele Jaroslava Vence vůči insolvenčnímu správci. Dále odvolatel odkázal na ustanovení § 24 a § 34 IZ. Uvedl, že insolvenční soud měl zvážit vyloučení insolvenčního správce jen z některých úkonů vůči věřiteli Ing. Jaroslavu Vencovi a nikoli jej z insolvenčního řízení odvolat, když insolvenční řízení se blíží ke svému závěru. Čeká se již pouze na dořešení rozsudku Okresního soudu Brno-venkov č. j. 25 C 20/2012-282 ze dne 10.3.2015 s vazbou na případnou žalobu Ing. Jaroslava Vence vůči insolvenčnímu správci o vydání bezdůvodného obohacení plynoucího z rozsudku č. j. 25 C 20/2012-282. Zde Ing. Jaroslav Venc uvedl, že podá žalobu o vydání bezdůvodného obohacení proti insolvenčnímu správci, jakmile bude znát konečnou výši bezdůvodného obohacení. Avšak z podnětu insolvenčního správce je ve zpeněžené majetkové podstatě vytvořena pro účely vydání bezdůvodného obohacení rezerva, není třeba se tedy ani v tomto případě obávat jeho případné podjatosti. Obava insolvenčního soudu z podjatosti insolvenčního správce v době jmenování do funkce nemůže být s ohledem na výše uvedené obavou relevantní. Navrhl napadené usnesení zrušit v celém svém rozsahu.

Podle § 7 věty první IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních. V dané věci se přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo ve vztahu k bodu I. výroku podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení v rozsahu, ve kterém bylo odvoláním dotčeno včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Insolvenční soud učinil ve věci správná zjištění z průběhu dosavadního insolvenčního řízení, na základě kterých dospěl ke správným skutkovým závěrům. Pro stručnost lze tedy odkázat na odůvodnění napadeného usnesení (strana první, první odstavec až strana čtvrtá, druhý odstavec shora). Ostatně odvolatel skutkový stav věci ani nezpochybňoval.

Z pohledu přezkumu správnosti závěrů insolvenčního soudu je zásadní vypořádat se s otázkou, zda v dané věci existují skutečnosti, které zakládají důvod pochybovat o nepodjatosti odvolatele ve smyslu § 24 IZ.

Podle § 24 odst. 1 IZ je insolvenční správce je z insolvenčního řízení vyloučen, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci nebo osobám účastníků je tu důvod pochybovat o jeho nepodjatosti; to neplatí v případě uvedeném v § 34. Jakmile se ustanovený insolvenční správce dozví, že jsou zde důvody pro jeho vyloučení, je povinen oznámit to neprodleně insolvenčnímu soudu.

Podle § 34 IZ, je-li insolvenční správce vyloučen z některých úkonů pro svůj poměr jen k některému z dlužníkových věřitelů nebo jen k některému ze zástupců dlužníkových věřitelů a není-li se zřetelem k charakteru pohledávky dlužníkova věřitele a jeho postavení v insolvenčním řízení důvod pochybovat, že tento vztah ovlivní celkový způsob výkonu práv a povinností insolvenčního správce, může insolvenční soud ustanovit pro tyto úkony odděleného insolvenčního správce.

Podle § 31 odst. 1 IZ, z důležitých důvodů, které nemají původ v porušení povinností insolvenčního správce, může insolvenční soud na návrh insolvenčního správce nebo věřitelského orgánu anebo i bez tohoto návrhu odvolat insolvenčního správce z funkce. Učiní tak zpravidla po slyšení insolvenčního správce; o podaném návrhu rozhodne neprodleně. Dle odstavce 5, odvolá-li insolvenční soud insolvenčního správce z funkce, ustanoví současně nového insolvenčního správce. Odvolání proti tomuto rozhodnutí je přípustné; proti výroku o ustanovení nového insolvenčního správce se však lze samostatně odvolat jen z důvodů uvedených v § 26. Dle odstavce 6, odvolaný insolvenční správce je povinen bez zbytečného odkladu řádně informovat nového insolvenčního správce o své dosavadní činnosti a předá mu všechny doklady souvisící s výkonem jeho funkce; jeho odpovědnost za dobu výkonu funkce nezaniká.

Odvolací soud v prvé řadě předesílá, že otázkou výkladu § 24 odst. 1, § 31 a § 34 IZ se Nejvyšší soud zabýval v usnesení ze dne 30. června 2014, sen. zn. 29 NSČR 107/2013, uveřejněném pod číslem 114/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 114/2014 ). V něm formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož patří mezi skutečnosti, které se zřetelem k charakteru pohledávky dlužníkova věřitele a k jeho postavení v insolvenčním řízení zakládají důvod pochybovat, že tento vztah neovlivní celkový způsob výkonu práv a povinností insolvenčního správce (a které proto nedovolují řešit možnou podjatost insolvenčního správce pouhým ustanovením odděleného insolvenčního správce), typově skutečnost, že pohledávka je takového rozsahu, že věřitel má rozhodující vliv na průběh insolvenčního řízení, jakož i skutečnost, že stejný věřitel vede (byť v jiném procesním postavení) další spory, jež se významně týkají majetkové podstaty dlužníka, ať již jde o incidenční spor (např. o spor na základě vylučovací žaloby), o spor o pohledávku za majetkovou podstatou nebo o pohledávku postavenou na roveň pohledávce za majetkovou podstatou, anebo o spor, v němž vystupuje jako dlužníkův dlužník. K takovým pochybnostem může vést i souhrn více skutečností, vztahujících se k charakteru pohledávky dlužníkova věřitele a k jeho postavení v insolvenčním řízení, byť by samy o sobě (při izolovaném posouzení) nebyly způsobilé ovlivnit celkový způsob výkonu práv a povinností insolvenčního správce. Současně vysvětlil, že ustanovení § 24, § 31 a § 34 IZ patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Konečně Nejvyšší soud dovodil, že § 24 IZ nepovažuje za důvod vyloučení insolvenčního správce z insolvenčního řízení jeho poměr jen k některému z dlužníkových věřitelů nebo jen k některému ze zástupců dlužníkových věřitelů. V takovém případě se uplatní úprava obsažená v § 34 IZ, která váže vyloučení insolvenčního správce z insolvenčního řízení na splnění další podmínky , a to, že je zde se zřetelem k charakteru pohledávky dlužníkova věřitele a jeho postavení v insolvenčním řízení důvod pochybovat, že tento vztah neovlivní celkový způsob výkonu práv a povinností insolvenčního správce. A naopak, nejsou-li zde důvody pro takové pochybnosti, je poměr insolvenčního správce jen k některému z dlužníkových věřitelů nebo jen k některému ze zástupců dlužníkových věřitelů důvodem vyloučení insolvenčního správce (jen) z některých úkonů (v rámci insolvenčního řízení).

K uvedeným závěrům se Nejvyšší soud posléze přihlásil v usnesení ze dne 30. června 2014, sen. zn. 29 NSČR 78/2013 a v usnesení ze dne 29. října 2014, sen. zn. 29 NSČR 106/2014.

Závěry formulované Nejvyšším soudem v R 114/2014 respektoval v dané věci i insolvenční soud, který uzavřel, že odvolatelova nepodjatost se jeví pochybnou, když v době před svým ustavením do funkce insolvenčního správce působil jako ředitel obchodní společnosti, kterou vlastnila sestra věřitele Ing. Jaroslava Vence a v souvislosti s výkonem této funkce uplatňuje jmenovaný věřitel vůči odvolateli pohledávku ve výši 1.200.000 Kč, vymáhanou v exekučním řízení. Odvolateli náležitě vysvětlil, že pochybnost o nepodjatosti nemusí být založena pouze na příbuzenském či jiném obdobném vztahu. Při svých úvahách přihlédl také k tomu, že Ing. Jaroslav Venc vystupuje v insolvenčním řízení nejen jako věřitel, ale také jako zástupce věřitelů, který získal z titulu předkupního práva provedenou dražbou id. 1/2 nemovitosti (rodinného domu) z majetkové podstaty dlužníka.

Na základě zjištění učiněných z obsahu spisu sdílí odvolací soud názor insolvenčního soudu, že shora uvedené okolnosti zakládají důvod pochybovat o nepodjatosti odvolatele jako insolvenčního správce pro jeho poměr k věřiteli Ing. Jaroslavu Vencovi (účastníku řízení ve smyslu § 14 odst. 1 IZ). Za zcela zásadní považuje odvolací soud probíhající exekuční řízení vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 79 EXE 4200/2012, kdy byla na majetek Ing. Michaela anonymizovano (povinného) nařízena exekuce podle vykonatelného notářského zápisu sp. zn. NZ 377/2011 a N 390/2011 ze dne 12.8.2011 k uspokojení pohledávky Ing. Jaroslava Vence (oprávněného) ve výši 1.200.000 Kč. Soudní exekutor Mgr. Libor Cink, Exekutorský úřad Břeclav, přitom vydal dne 7.10.2013 exekuční příkaz k provedení exekuce přikázáním jiných peněžitých pohledávek. Obrana odvolatele, že označený notářský zápis v roce 2011 podepsal pod nátlakem Ing. Jaroslava Vence, nemůže obstát. Naopak, toto vysvětlení, stejně jako tvrzení odvolatele o šikaně ze strany Ing. Jaroslava Vence, podporují úvahy o existenci důvodu pochybovat o nepodjatosti odvolatele. Rozhodné není ani to, jakým způsobem Ing. Jaroslav Venc pohledávku za odvolatelem nabyl a jaký je její právní důvod. Z časového sledu událostí je ostatně zcela zjevné, že notářský zápis odvolatel podepsal v době, kdy již vykonával funkci insolvenčního správce v tomto řízení.

Podle odvolacího soudu nelze v dané věci aplikovat § 34 IZ, podle kterého lze ustanovit odděleného insolvenčního správce pro úkony, pro které je insolvenční správce vyloučen pro svůj poměr jen k některému z dlužníkových věřitelů. Přitom odvolací soud zohlednil, že pohledávky přihlášené věřitelem Ing. Jaroslavem Vencem byly přezkoumány již v roce 2009 (insolvenčním správcem Ing. Ivo Spáleným), nyní je insolvenční řízení ve fázi rozhodování o konečné zprávě a věřitel Ing. Jaroslav Venc byl na schůzi věřitelů dne 22.6.2009 zvolen zástupcem věřitelů. Tyto skutečnosti podle odvolacího soudu brání ustanovení odděleného insolvenčního správce, neboť zakládají důvod pochybovat, že by vztah insolvenčního správce a tohoto věřitele mohl ovlivnit další celkový způsob výkonu práv a povinností insolvenčního správce.

Ze všech výše uvedených důvodů postupoval odvolací soud podle § 219 o. s. ř. a usnesení insolvenčního soudu v napadeném bodu I. výroku jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi a odvolanému insolvenčnímu správci se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci 21. listopadu 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu