2 VSOL 955/2013-B-8
KSOS 25 INS 25167/2013 2 VSOL 955/2013-B-8

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Josefa Lindovského, nar. 4.4.1958, bytem 1. máje 842/5, Havířov-Město, PSČ 736 01, IČ: 40329216, adresa pro doručování: Haškova 640/2, Havířov-Město, PSČ 736 01, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. KSOS 25 INS 25167/ 2013-A-4 ze dne 23.9.2013

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku II. p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně zjistil úpadek dlužníka (výrok I.), insolvenční správkyní ustanovil Mgr. Alicju Kellerberg Klimeš, LL.M., se sídlem Horní 2a/1433, Havířov (výrok II.), povolil řešení úpadku oddlužením (výrok III.), ve výrocích IV. až VIII. rozhodl podle ustanovení § 136 odst. 2 písm. c) a g) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (insolvenční zákon, dále jen IZ ) a deklaroval, že účinky tohoto usnesení nastávají okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku (výrok IX.).

Proti tomuto usnesení, výslovně výroku II., podal dlužník odvolání. Uvedl, že již v minulosti jeho rodina s osobou insolvenční správkyně a advokátní kanceláře přišla osobně do styku, a proto by insolvenční správkyně mohla být podjatá. Navrhuje, aby byl ustanoven insolvenční správce, kterého osobně nezná, se kterým nepřišel do styku a aby to nebyl nikdo z advokátní kanceláře rodiny Klimešových. pokračování-2-

K odvolání dlužníka se insolvenční správkyně vyjádřila tak, že se necítí podjatá, dlužníka nezná, není si vědoma žádného kontaktu s ním, jeho jméno neprochází databází klientů advokátního sdružení, v němž působí. V dané věci je schopna nepodjatě plnit povinnosti insolvenčního správce.

Podle § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení v rozsahu, ve kterém bylo odvoláním dotčeno, tj. ve výroku o ustanovení insolvenční správkyně, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 205, § 212 a § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 26 IZ, proti rozhodnutí o ustanovení insolvenčního správce je odvolání přípustné. V odvolání lze však namítat pouze to, že ustanovený insolvenční správce nesplňuje podmínky pro ustanovení nebo že není nepodjatý. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží.

V přezkoumávané věci dlužník založil své odvolání proti ustanovení insolvenční správkyně na námitce, že v minulosti jeho rodina s insolvenční správkyní a její advokátní kanceláří přišla osobně do styku, a proto by mohla být insolvenční správkyně podjatá. Z vyjádření insolvenční správkyně však vyplývá, že s dlužníkem nebyla v kontaktu a ani jej nezná, podjatá se necítí. Z ustanovení § 26 IZ přitom jednoznačně vyplývá, že jako důvod odvolání proti rozhodnutí o ustanovení insolvenčního správce může dlužník uplatnit pouze dvě skutečnosti, a to že insolvenční správce nesplňuje podmínky pro ustanovení do funkce (což dlužník nenamítá) a že jsou dány skutečnosti, které zakládají důvod pochybovat o nepodjatosti insolvenčního správce. Podle odvolacího soudu dlužník ve vztahu k osobě insolvenční správkyně žádné konkrétní skutečnosti, které by zakládaly podjatost insolvenční správkyně vůči jeho osobě netvrdí, pouze obecně uvádí, že insolvenční správkyně přišla v minulosti do styku s jeho rodinou, a proto by mohla být podjatá. Jelikož z vyjádření insolvenční správkyně žádné takové skutečnosti nevyplývají, neshledal odvolací soud zákonem vymezený důvod spočívající v podjatosti insolvenční správkyně, pro který by odvolání dlužníka proti rozhodnutí o ustanovení insolvenční správkyně vyhověl. Rovněž z obsahu spisu neplynou žádné skutečnosti, které by vedly k pochybnosti o nepodjatosti insolvenční správkyně, tato byla určena opatřením předsedkyně Krajského soudu v Ostravě ze dne 18.9.2013 (§ 25 IZ) a je zapsána v seznamu správců vedeném Ministerstvem spravedlnosti s právem vykonávat činnost insolvenční správkyně od 3.9.2010. pokračování-3-

Z výše uvedených důvodů odvolací soud podle ustanovení § 219 o.s.ř. usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku II. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a insolvenční správkyni se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 13. listopadu 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Petra Jahodová předsedkyně senátu