2 VSOL 953/2015-B-8
KSOS 39 INS 23566/2014 2 VSOL 953/2015-B-8

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Vojtěcha Brhla a Mgr. Martina Hejdy v insolvenční věci dlužníka Pavla anonymizovano , anonymizovano , bytem v Olomouci, Jílová 535/14, PSČ 779 00, o neschválení oddlužení, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6.5.2015, č. j. KSOS 39 INS 23566/2014-B-3,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Ostravě (dále jen insolvenční soud ) neschválil oddlužení dlužníka Pavla anonymizovano (výrok I.), na majetek dlužníka prohlásil konkurs, který bude řešen jako nepatrný (výrok II.) a vyslovil, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku (výrok III.).

S poukazem na zprávu o činnosti insolvenčního správce ze dne 16.4.2015, podle které má dlužník měsíční průměrný příjem z podnikatelské činnosti ve výši 28.541 Kč a je povinen hradit výživné ve výši 4.000 Kč měsíčně a také s přihlédnutím k tomu, že do insolvenčního řízení se přihlásili věřitelé s pohledávkami ve výši 3.961.833,31 Kč, přičemž nezajištěné pohledávky činí 3.654.824,28 Kč, dospěl insolvenční soud k závěru, že v průběhu pěti let by se dlužníku podařilo uhradit jen 23,43 % svých závazků. Žádný další příjem dlužník nedoložil. Podle insolvenčního soudu nelze očekávat, že by se výdělkové a majetkové poměry dlužníka změnily natolik, aby mohl uhradit minimálně 30 % svých závazků. V úvahu nepřichází ani schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, když dlužník nevlastní žádný majetek. Je tedy zjevné, že dlužník není schopen uhradit v průběhu pěti let požadovaných minimálních 30 % svých nezajištěných závazků. Proto insolvenční soud podle § 405 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ ) neschválil oddlužení dlužníka a na jeho majetek prohlásil konkurs, který bude projednáván jako konkurs nepatrný.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Zopakoval, že do insolvenčního řízení se přihlásili věřitelé, jejichž nezajištěné pohledávky činí celkem 3.654.824,28 Kč, průměrný měsíční příjem dlužníka z podnikatelské činnosti je 28.541 Kč a hradí výživné v částce 4.000 Kč měsíčně. Uvedl, že by chtěl navýšit svůj příjem o 6.459 Kč z podnikatelské činnosti, když podnikl kroky k rozšíření činnosti a služeb poskytovaným klientům tak, aby se jeho příjem navýšil. Pravidelná měsíční částka použitelná z příjmů dlužníka pro oddlužení by tak činila nejméně 20.734 Kč měsíčně. Za dobu pěti let se jedná o částku 1.244.040 Kč. Při kalkulaci příjmů použitelných pro oddlužení již bylo počítáno s odhadem nákladů na činnost insolvenčního správce. Proto se domnívá, že po navýšení jeho příjmů je schopen plnit požadovaných 30 % svých nezajištěných závazků. Prohlášení o navýšení příjmu z podnikání měl připravené na přezkumné jednání, ale nedostal příležitost jej soudu předložit. Závěrem upozornil, že proti řešení oddlužení se neohradil žádný z věřitelů, u kterých má dlužník závazek z podnikatelské činnosti. Navrhl, aby odvolací soud konkurs zrušil a schválil oddlužení plněním splátkového kalendáře. K odvolání připojil čestné prohlášení ze dne 13.5.2015. V něm prohlásil, že jeho příjem z podnikatelské činnosti činí 35.000 Kč. Dále uvedl, že současné příjmy se navýšily z důvodu rozšíření podnikatelské činnosti a navýšení počtu zakázek.

Podle § 7 věty první IZ, nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních. V dané věci se přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou, včas a že obsahuje odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. f) a g) o. s. ř., přezkoumal usnesení, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Předně je třeba uvést, že insolvenční soud učinil ve věci správná zjištění, na základě kterých dospěl ke správnému skutkovému stavu. Podstatné je to, že dlužník již ve svém insolvenčním návrhu tvrdil, že jeho příjem z podnikání činí 28.500 Kč měsíčně. Tuto skutečnost sice nijak nedoložil, ale insolvenční správce ji potvrdil ve své zprávě ze dne 16.4.2015. V ní uvedl, že z daňového přiznání dlužníka za rok 2014 plyne, že dlužník má čistý měsíční příjem ve výši 28.541 Kč a jiný příjem nemá.

Podle § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, jestliže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Podle § 405 odst. 1 IZ, insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Dle odstavce 2, jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Insolvenční soud založil svůj závěr o neschválení oddlužení dlužníka na základě zjištění, že insolvenční správce JUDr. Viliam Vidovič ve své zprávě ze dne 16.4.2015 sdělil, že s ohledem na měsíční příjem dlužníka ve výši 28.541 Kč bude dlužník během pěti let schopen zaplatit přihlášeným nezajištěným věřitelům pouze 23,43 % uznaných pohledávek. Dovodil tedy, že v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení (§ 405 odst. 1 IZ).

Přitakal-li insolvenční soud v napadeném usnesení názoru insolvenčního správce, že v průběhu pěti let by dlužník byl schopen při příjmu ve výši 28.541 Kč uhradit jen 23,43 % svých nezajištěných závazků, je jeho závěr správný. Do insolvenčního řízení přihlásili věřitelé své pohledávky v celkové výši 3.961.833,31 Kč, všechny pohledávky byly zjištěny. Z toho pohledávky ve výši 3.654.824,28 Kč tvoří pohledávky nezajištěné, jedna pohledávka ve výši 307.009,03 Kč je pohledávkou zajištěnou. Z příjmu dlužníka ve výši 28.541 Kč, při nezabavitelné částce 6.118 Kč, zůstane dlužníku k dispozici částka 22.423 Kč, přičemž z částky 9.177 Kč lze použít dvě třetiny (tedy 6.118 Kč), zbylých 13.246 Kč lze použít zcela. Dlužník by tedy platil 19.364 Kč, přičemž z této částky je nutno platit výživné 4.000 Kč (pohledávka postavená na roveň pohledávkám za podstatou) a nároky správce ve výši 1.089 Kč. Pro věřitele zůstane k dispozici částka 14.275 Kč, za pět let se jedná o částku 856.500 Kč, což je 23,43 % nezajištěných pohledávek.

V odvolání dlužník namítal, že jeho příjem z podnikatelské činnosti bude činit 35.000 Kč měsíčně. Toto tvrzení však není způsobilé zvrátit správný závěr insolvenčního soudu (i insolvenčního správce) o nemožnosti úhrady alespoň 30 % nezajištěných závazků dlužníka, neboť dlužník své tvrzení nijak spolehlivě nedoložil. Při vědomí toho, že daňové přiznání dlužníka za rok 2014 je posledním daňovým přiznáním, měl dlužník být veden snahou doložit svá tvrzení o navýšení příjmu o částku 6.460 Kč listinami, ze kterých by bylo patrno, že rozšířil svou podnikatelskou činnost a navýšil počet zakázek (například faktury, uzavřené smlouvy, srovnávací přehledy apod.). Závazky dlužníka vůči věřitelům jsou natolik vysoké, že měl být připraven a schopen navýšení svého příjmu doložit konkrétními listinami, nejen svým čestným prohlášením.

Námitka dlužníka, že proti řešení jeho úpadku oddlužením se neohradil žádný z věřitelů s pohledávkou vzniklou z podnikatelské činnosti dlužníka, by byla významná při rozhodování o schválení oddlužení, kdy je dlužník ve výhodnějším postavení, neboť nemusí zajišťovat souhlasy věřitelů, naopak věřitelé musí svůj nesouhlas aktivně uplatnit. Je skutečností, že dlužník má závazky z podnikatelské činnosti vůči jedenácti věřitelům v celkové výši 1.902.209,20 Kč. Dlužník byl od počátku insolvenčního řízení aktivní a snažil se obstarat souhlasy věřitelů, vůči nimž má závazky z podnikání. V průběhu řízení postupně doložil souhlas s řešením úpadku oddlužením od věřitelů České republiky-České správy sociálního zabezpečení v Olomouci, PROFI CREDIT Czech, a.s., Raiffeisenbank a.s., Finančního úřadu pro Olomoucký kraj, Územní pracoviště v Olomouci a České průmyslové zdravotní pojišťovny. Souhlasy dalších šesti věřitelů s pohledávkami z podnikatelské činnosti dlužník nedoložil. Insolvenční soud rozhodl usnesením ze dne 21.1.2015 o zjištění úpadku dlužníka, ustanovil insolvenčního správce a povolil řešení úpadku oddlužením. Dne 16.4.2015 se konalo přezkumné jednání a první schůze věřitelů, na kterou se však nedostavil žádný věřitel. V posuzované věci tedy nastal stav, kdy se na věřitele, kteří neuplatnili v této fázi řízení námitky proti řešení úpadku dlužníka oddlužením, pohlíží jako na věřitele, kteří souhlasí s oddlužením dlužníka, přestože dlužník má vůči nim dluhy z podnikání (§ 403 odst. 2 věta čtvrtá IZ). V rovině řečeného nelze neuvést, že dlužník se v souvislosti s insolvenčním řízením soustředil na úspěšné obstarání si souhlasu věřitelů, vůči nimž má závazky z podnikání, avšak stranou ponechal otázku dostatečnosti jeho příjmu.

Na základě výše uvedených zjištění a úvah dospěl odvolací soud shodně s insolvenčním soudem k závěru, že v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, neboť hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek a s tímto s nižším plněním věřitelé neprojevili souhlas (§ 395 odst. 1 písm. b/ IZ). Insolvenční soud tedy nepochybil, pokud oddlužení dlužníka neschválil podle § 405 odst. 1 IZ a na majetek dlužníka prohlásil konkurs podle § 405 odst. 2 IZ.

Usnesení insolvenčního soudu je věcně správné, proto je odvolací soud podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe

dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému orgánu se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 25. listopadu 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu