2 VSOL 952/2016-B-40
KSOL 16 INS 2734/2014 2 VSOL 952/2016-B-40

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Vojtěcha Brhla a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Luďka anonymizovano , anonymizovano , bytem v Měrotíně 19, PSČ 783 24, o zrušení schváleného oddlužení, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci ze dne 31. 5. 2016, č. j. KSOL 16 INS 2734/2014-B-27,

tak to :

Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že schválené oddlužení se neruší a na majetek dlužníka se konkurs neprohlašuje.

Odův odně ní:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí Krajský soud v Ostravě- pobočka v Olomouci (dále jen insolvenční soud ) zrušil schválené oddlužení (výrok I.) a na majetek dlužníka prohlásil konkurs (výrok II.).

V důvodech usnesení insolvenční soud zrekapituloval průběh dosavadního řízení s důrazem na skutečnost, že usnesením ze dne 10.3.2014 zjistil dlužníkův úpadek, povolil mu jeho řešení oddlužením a usnesením ze dne 5.8.2014 schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře. Insolvenční soud se zabýval vyrozuměním Policie ČR Krajského ředitelství Policie Olomouckého kraje-územní odbor Olomouc, oddělení hospodářské kriminality SKPV ze dne 7.5.2015. Rozvedl zjištění učiněná z listinných důkazů, zejména z obsahu insolvenčního spisu a smlouvy o uznání dluhu a dohody o splátkách dluhu, dále z výpovědi dlužníka, svědků Květoslavy Ščučkové, Mgr. Antonína Nováka a Miroslavy Ščučkové. Dospěl k závěru, že dlužník oddlužením sledoval nepoctivý záměr, když úmyslně neuvedl do seznamu závazků jako věřitelku Miroslavu Ščučkovou, k níž má největší závazek ze všech věřitelů. Učinil tak úmyslně, což uvedl ve své účastnické výpovědi, když měl isir.justi ce.cz na matku věřitelky obrovskou zlost a danou situaci vyřešil tak, že soudu úmyslně tento závazek zamlčel. Je evidentní, že tak učinil proto, že této věřitelce nechtěl ničeho platit. Přitom věděl, že pohledávka existuje, popřípadě je minimálně sporná, což plyne i z jeho vyjádření u hlavního líčení ve věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 5T 216/2012. Dlužník měl jednoznačnou povinnost podle § 104 odst. 3 věta třetí zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ ), v seznamu závazků uvést stručně, které z pohledávek svých věřitelů popírá co do důvodu nebo výše a proč. Skutečnost, že jde o sporné pohledávky, vyplynula z výslechů, když všichni svědci uvedli, že dlužník svůj závazek neuhradil, a proto tento závazek existuje. Toto považuje soud za prokázané i smlouvou, z níž plyne, že dlužník svůj závazek uznává co do důvodu i výše. Uznal tedy, že částka 450.000 Kč mu byla uhrazena. Je zcela bez významu, zda se úmyslně opomíjený věřitel do insolvenčního řízení přihlásil či nikoliv. Insolvenční soud tedy postupoval podle § 418 odst. 3 IZ, schválené oddlužení zrušil a současně rozhodl o způsobu řešení úpadku konkursem.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Předně polemizoval se závěry insolvenčního soudu, že všichni slyšení svědci potvrdili existenci pohledávky Miroslavy Ščučkové ve výši 450.000 Kč. Mgr. Novák nic takového nepotvrdil. O svědkyni Květoslavě Ščučkové hovoří jako nevěrohodném svědkovi jak zastupitelstvo a starosta Obce Červenka, tak státní zastupitelství v Olomouci. Její insolvenční správce přímo uvádí, že hovoří ve lžích a polopravdách. Toto také nevzal insolvenční soud v potaz. Květoslava Ščučková byla také pravomocně odsouzena za křivé svědectví u soudu a nabádání svědků k tomu, rovněž i za osobní pronásledování. Je tedy nutno tuto svědkyni brát jako nevěrohodnou, když již u soudu záměrně křivě vypovídala. Skutečnost, že Květoslava Ščučková měla spory i s dcerou Miroslavou, mohou potvrdit sousedé z bytovky v Dolanech, kteří byli svědky hlasitého nadávání a vyhození z bytu od její matky. Nebylo tedy pochyb, že jejich vztah byl v té době i nepřátelský. To vše uvádí dlužník proto, že Květoslava Ščučková si ponechávala peníze od dlužníka pro sebe. Zůstala také nezodpovězena otázka z výpovědi Květoslavy Ščučkové na Policii, když uvedla, že s Luďkem Kusým se domluvila jinak na splátkách. V této výpovědi je i uvedeno, že půjčené peníze měly být na podnikání, nikoliv na investici, jak tvrdila Květoslava Ščučková u insolvenčního soudu. Mění výpovědi, aby mohla dlužníkovi ublížit. Insolvenční soud ani neuvedl, zda půjčka se skládala z jistiny 300.000 Kč a 150.000 Kč úroku nebo jak od začátku tvrdila Květoslava Ščučková, že dlužníku půjčily celých 450.000 Kč. Z výpovědi Miroslavy Ščučkové však plyne, že půjčka se skládala z jistiny 300.000 Kč a úroku 150.000 Kč. Dále dlužník uvedl, že půjčené peníze vrátil kromě úroků a neuvedením Miroslavy Ščučkové nesledoval nic nepoctivého, jak to uvedl insolvenční soud. V době zahájení insolvenčního řízení považoval dlužník věc mezi ním a Miroslavou Ščučkovou za uzavřenou. Nemohl vědět, co konstatoval Nejvyšší soud a popřípadě se podle toho zařídit. Podáním insolvenčního návrhu chtěl vyřešit závazky vůči všem věřitelům, neměl tedy důvod něco zamlčovat. Navrhl, aby odvolací soud ponechal v platnosti původní schválené insolvenční řízení .

U jednání odvolacího soudu dlužník doplnil, že ohledně půjčky jednal vždy pouze s Květoslavou Ščučkovou, nikdy ne s Miroslavou Ščučkovou, na kterou je půjčka napsána . Měl společnost s ručením omezeným, půjčoval peníze a ze vzniklého zisku postupně Květoslavě Ščučkové peníze splácel. Jednalo se o částky zhruba 10.000 až 15.000 Kč. Také od advokáta Mgr. Nováka obdržel částku 430.000 Kč a tuto rovněž částečně použil k úhradě dluhu. Podrobnosti ohledně jednotlivých úhrad si nepamatuje. Květoslavě Ščučkové věřil, když tehdy měli přátelské vztahy. Poslední splátku zaplatil na přelomu roku 2011 až 2012, přesně to již neví. Částku 150.000 Kč na úrocích Květoslavě Ščučkové nezaplatil a neuvedl ji v seznamu závazků. To proto, že byl naštvaný, že mu jmenovaná odmítla dát jakékoliv potvrzení o uhrazených splátkách a také o úhradě celého dluhu, navíc následně tuto skutečnost zapřela. Po sepsání dohody o uznání dluhu se dlužník s Květoslavou Ščučkovou skutečně dohodl jinak na splátkách, a to tak, jak již popsal. Rozhodnutí insolvenčního soudu je pro dlužníka likvidační a má zájem na tom, aby své zadlužení mohl dořešit oddlužením splátkovým kalendářem.

Podle § 7 věty první IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních. V dané věci se přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1. 1. 2014 zákonem č. 293/2013 Sb.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou včas a obsahuje způsobilý odvolací důvod dle § 205 odst. 2, písm. g) o. s. ř., přezkoumal usnesení insolvenčního soudu včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 3 a 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka je důvodné.

Insolvenční soud učinil ve věci správná zjištění o dosavadním průběhu insolvenčního řízení dlužníka a dále zjištění ze seznamu závazků, z obsahu insolvenčního spisu, ze smlouvy o uznání dluhu a dohody o splátkách dluhu ze dne 27.4.2009, z protokolu o hlavním líčení ze dne 6.3.2013 ve věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 5T 216/2012, dále z výslechu dlužníka a výslechu svědků Mgr. Antonína Nováka, Květoslavy Ščučkové a Miroslavy Ščučkové.

Odvolací soud doplnil dokazování zprávou insolvenční správkyně Mgr. Ing. Pavly Buxbaumové ze dne 13.10.2016. Z ní plyne, že dlužník již od zahájení insolvenčního řízení s insolvenční správkyní řádně spolupracoval a poskytl jí potřebnou součinnost, byl kontaktní a byl také předpoklad, že nezajištění věřitelé obdrží za pět let alespoň 30 % svých přihlášených pohledávek. Nebyl zde žádný důvod pro neschválení oddlužení plněním splátkového kalendáře.

K vyrozumění Policie České republiky podle insolvenční správkyně dlužník uvedl, že pohledávku vyplývající z dohody o uznání dluhu neuvedl, neboť ji považoval za již uhrazenou, což vyplývá i z předchozích výslechů na Policii. Insolvenční správkyně k tomu může uvést pouze, že ji nejsou známy žádné další informace, které by již soud neměl k dispozici. Po vydání napadeného rozhodnutí insolvenční správkyně provedla lustraci majetku dlužníka u České národní banky, Finančního úřadu pro Olomoucký kraj, Úřadu práce ČR, ČSSZ, Městského úřadu v Litovli-odbor dopravy, Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního a u příslušných bankovních institucí a peněžních ústavů. Zjistila, že dlužník je v evidenci CRV registrován jako vlastník přívěsu vlastní výroby (SPZ 02-SUA-55), žádný další majetek nevlastní. Má však pohledávku za Michalem anonymizovano , anonymizovano v celkové výši 845.688,35 Kč. Tuto přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka Michala Dočkala, na přezkumném jednání ji insolvenční správce popřel v celé přihlášené výši. V současné době je ohledně pohledávky veden incidenční spor, ve věci bylo podáno dovolání k Nejvyššímu soudu. Závěrem uvedla, že na účet majetkové podstaty stále chodí srážky ze mzdy od zaměstnavatele dlužníka-TŘÍDIČ s. r. o., v současné době jsou deponovány na účtu majetkové podstaty. Do doby rozhodnutí o zrušení schváleného oddlužení dosahovala míra předpokládaného uspokojení věřitelů přes 30 %, nyní jsou platby věřitelům pozastaveny.

Z úředního záznamu ze dne 29.7.2013, který připojil dlužník ke svému odvolání, plyne, že byl sepsán o podaném vysvětlení podle § 158 odst. 6 trestního řádu a Luděk Kusý vypověděl (kromě jiného), že paní Ščučková zapřela, že od něj dostala nějaké peníze, které byly určeny její dceři. Na otázku komisaře, zda pan Kusý splátky po 150.000 Kč uhradil k 1.5.2010 a k 1.5.2011, Květoslava Ščučková uvedla, že se potom ještě domluvili ústně, jak se to bude splácet. Domluvili se, že nebudou trvat přesně na tom rozpisu a že je možná i jiná časová dohoda. Co se týká návratnosti peněz, mají mezi sebou další domluvu. Nějaké upřesnění splátek nebo návratnost penězi považuje za soukromou věc mezi nimi.

Podle § 418 odst. 1 IZ, insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže a) dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nebo b) se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, nebo c) v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, anebo d) to navrhne dlužník.

V posuzované věci dospěl odvolací soud k těmto závěrům. Dlužník a Miroslava Ščučková (jako věřitelka) uzavřeli dne 27.4.2009 dohodu o uznání dluhu a o splátkách dluhu, v níž se dlužník zavázal zaplatit dluh z půjček poskytnutých věřitelkou ve výši 300.000 Kč a 150.000 Kč ve splátkách, kdy ke dni 1.5.2010 měl uhradit částku 150.000 Kč, ke dni 1.5.2011 částku 150.000 Kč a ke dni 1.5.2012 částku 150.000 Kč. Dlužník potvrdil, že částku 300.000 Kč od věřitelky obdržel (převodem na účet), jednalo se o půjčku. Dále tvrdil, že další částku ve výši 150.000 Kč od věřitelky ve skutečnosti neobdržel, neboť se mělo jednat o úroky z půjčené částky 300.000 Kč. Miroslava Ščučková vyslechnuta v insolvenčním řízení jako svědkyně vypověděla, že zaplatila dlužníkovi 300.000 Kč za investiční pojištění, peníze odeslali dlužníkovi na účet a tuto částku dlužník nevrátil. Pověřila matku k zastupování v této záležitosti a ohledně vymáhání peněz od dlužníka. Výpovědí této svědkyně bylo tedy prokázáno, že částku 300.000 Kč dlužníkovi poskytla jako půjčku, rozhodně však touto výpovědí nebylo prokázáno, že by dlužníkovi půjčila další částku 150.000 Kč. Naopak potvrdila, že advokát sepisující dohodu o uznání dluhu nabádal smluvní strany k tomu, aby do smlouvy napsaly co nejvyšší úrok. Tato výpověď tedy koresponduje s tvrzením dlužníka, že ve skutečnosti Miroslava Ščučková dlužníku půjčila částku 300.000 Kč a další, v dohodě o uznání dluhu zmiňovaná, půjčka 150.000 Kč představovala dohodnuté úroky.

Dlužníkovi je třeba přisvědčit, že insolvenční soud nevyhodnotil správně výpověď advokáta Mgr. Antonína Nováka. Podle insolvenčního soudu jmenovaný svědek vypověděl, že závazek dlužníka z půjčky existuje, protože jej dlužník neuhradil. Z protokolu o jednání ze dne 14.4.2016 však toto nevyplývá. Svědek uvedl, že si nevzpomíná, zda a jak dlužník platí či neplatí dluhy z dohody o uznání dluhu, pamatuje si, že paní Ščučková si mu stěžovala, že dlužník dle této dohody nesplácí. Z takto koncipovaného vyjádření Mgr. Antonína Nováka nelze učinit jednoznačný závěr, že dlužník na dluh z půjčky nezaplatil ničeho.

Podle odvolacího soudu bylo v tomto insolvenčním řízení prokázáno, že dlužník dle dohody o uznání dluhu ze dne 27.4.2009 nezaplatil Miroslavě Ščučkové částku 150.000 Kč. Sám dlužník tuto skutečnost připouští, s tím, že mělo jít o úroky ze sjednané půjčky ve výši 300.000 Kč. Je tedy zjevné, že dlužník neuvedl v seznamu svých závazků pohledávku věřitelky Miroslavy Ščučkové ve výši 150.000 Kč. Přitom ve smyslu § 104 odst. 4, písm. b) odst. 3 IZ tak byl povinen učinit, i když pravost (důvodnost) tohoto závazku měl za pochybnou.

Důvod, pro který dlužník závazek vůči Miroslavě Ščučkové do svého seznamu závazků neuvedl, objasnil tak, že na matku věřitelky (Květoslavu Ščučkovou), s níž jako jedinou ve věci půjčky jednal, měl zlost. V odvolacím řízení upřesnil, že jeho postoj vyplýval z toho, že mu jmenovaná odmítla vystavit jakékoliv potvrzení o uhrazených splátkách a úhradě celého dluhu. V této souvislosti není možno přehlédnout, že vztah dlužníka a Květoslavy Ščučkové nabyl intenzity vyhroceného nepřátelství, o čemž svědčí podaná trestní oznámení.

V kontextu výše popsaných skutečností a časovém sledu událostí lze dospět k závěru, že dlužník si při podání insolvenčního návrhu (tedy v době zahájení insolvenčního řízení) počínal zcela nezodpovědně, když věřitelku Miroslavu

Ščučkovou neuvedl ve svém seznamu závazků. Není však možno uzavřít, že dlužník sledoval podáním návrhu na oddlužení nepoctivý záměr (§ 395 odst. 1, písm. a/ IZ). Při posouzení otázky nepoctivého záměru odvolací soud zohlednil také skutečnost, že dle zprávy insolvenční správkyně si dlužník v průběhu celého insolvenčního řízení plní své povinnosti, řádně s ní spolupracuje a dosud nezajištění věřitelé jsou uspokojováni v rozsahu přes 30 % jejich pohledávek. K tomu nutno poznamenat, že dlužník je od počátku insolvenčního řízení (tedy více než dva roky) řádně zaměstnán a dá se předpokládat, že jeho mzda se v budoucnu ještě zvýší.

Po vyhodnocení skutkového stavu věci, dospěl odvolací soud na rozdíl od insolvenčního soudu k závěru, že u dlužníka nejde o případ, kdy by bylo lze uzavřít, že dosáhl oddlužení plněním splátkového kalendáře podvodným způsobem, kterému nelze poskytnout právní ochranu. Není tedy na místě schválené oddlužení zrušit a na majetek dlužníka prohlásit konkurs. Proto odvolací soud napadené usnesení insolvenčního soudu změnil podle § 220 odst. 1 o. s. ř. tak, že schválené oddlužení dlužníka Luďka anonymizovano se nezrušuje a na jeho majetek se konkurs neprohlašuje.

Poučen í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci, pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena nebyla nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené zveřejněním v insolvenčním rejstříku. Dlužníku, věřitelskému orgánu a insolvenčnímu správci se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 20. října 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu