2 VSOL 952/2012-A-13
KSBR 37 INS 18388/2012 2 VSOL 952/2012-A-13

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužníka Ondřeje anonymizovano , anonymizovano , bytem Studentská 1717/44, 591 01 Žďár nad Sázavou, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21.11.2012 č.j. KSBR 37 INS 18388/2012-A-7,

t a k t o:

Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e.

O d ů v o d n ě n í:

V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužníku, aby ve lhůtě 3 dnů od jeho právní zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

Na odůvodnění uvedl, že insolvenčním návrhem, doručeným soudu dne 30.7.2012, spojeným s návrhem na povolení oddlužení, se dlužník domáhal, aby soud rozhodl o jeho úpadku, který bude řešen oddlužením plněním splátkového kalendáře. V návrhu uvedl, že je svobodný a žije se svou matkou Olgou Kamenskou. Ke dni podání návrhu má 12 závazků v celkovém objemu 1.546.428 Kč, jeho průměrný měsíční příjem činí dle návrhu 16.182 Kč. Dlužník požádal, aby oddlužení bylo řešeno společně s oddlužením jeho matky Olgy Kamenské. Soud z listin předložených dlužníkem zjistil, že čistý příjem dlužníka činil za měsíce červen až srpen 2012 v průměru 16.300 Kč. Z tohoto příjmu lze měsíčně srážet 7.536 Kč, po odpočtu pohledávky na odměně a náhradě hotových výdajů insolvenčního správce, plátce DPH, tak lze pro uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů měsíčně použít

6.456 Kč. Z toho vyplývá, že dlužník by byl při oddlužení plněním splátkového kalendáře schopen svým nezajištěným věřitelům zaplatit 25% hodnoty jejich pohledávek, proto, s odkazem na § 395 odst. 1, písm. b), zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) v platném znění (dále jen IZ ), soud dovodil, že lze očekávat řešení případného úpadku dlužníka konkursem. Proto podle § 108 IZ uložil dlužníku, aby zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení 50.000 Kč, při úvaze o její výši vyšel z minimální odměny insolvenčního správce, která při konkursu, pokud správce není plátcem DPH, činí 45.000 Kč (§ 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, dále jen vyhláška ). K žádosti dlužníka o spojení řízení o jeho návrhu a řízení, zahájeného návrhem jeho matky Olgy Kamenské, které je vedeno u insolvenčního soudu pod sp. zn. KSBR 37 INS 18387/2012, soud uvedl, že návrh dlužníka a návrh jeho matky je nutné posuzovat samostatně, neboť zákon možnost spojení řízení o insolvenčních návrzích dlužníků neumožňuje, výjimkou je společné projednání insolvenčních návrhů dlužníků, kteří jsou manželé, pokud se oba domáhají insolvenčním návrhem oddlužení a mají majetek a závazky náležející do společného jmění manželů.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Namítal, že na úhradu zálohy nemá prostředky, tyto si není schopen opatřit půjčkou a neočekává, že by takovouto částku obdržel. Podle obsahu odvolání se domáhal změny napadeného usnesení tak, aby mu záloha nebyla uložena.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ, se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž by ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2 IZ, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Dle ustanovení § 395 odst. 1 písm. b) IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Podle ustanovení § 396 IZ, jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Dle ustanovení § 398 odst. 3 IZ při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky.

Nad rámec zjištění soudu prvního stupně, uvedených v odůvodnění napadeného usnesení, na která odvolací soud odkazuje, ze spisu vyplývá, že dlužník vlastní movité věci v odhadované hodnotě 2.500 Kč (mobilní telefon, ošacení a osobní věci), jinak je nemajetný. Čistý měsíční příjem dlužníka za období od 1.1.2012 do 31.8.2012 (mzda a nemocenské dávky) činí 15.698 Kč měsíčně.

Po zhodnocení majetkových poměrů dlužníka tak, jak plynou ze spisu, se odvolací ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že dlužník by nebyl schopen ze svého příjmu uhradit zákonné minimum 30% pohledávek svých nezajištěných věřitelů a jeho návrh na povolení oddlužení by bylo třeba zamítnout (§ 395 odst. 1, písm. b/, § 396 IZ).

Dle propočtu, provedeného soudem prvního stupně, by dlužník byl schopen po dobu pěti let trvání oddlužení splátkovým kalendářem zaplatit nezajištěným věřitelům 387.360 Kč (6.456x60), zatímco 30% jeho závazků vůči nim činí 463.928,40 Kč (z jejich celkového objemu 1.546.428 Kč). Přitom soud vycházel z průměrného příjmu dlužníka za období měsíců června až srpna roku 2012, kdy jeho příjem byl vyšší než průměrný příjem za období prvních osmi měsíců tohoto roku (posuzoval ekonomickou nabídku dlužníka pro něj nejvýhodnějším způsobem). Pokud by vycházel z jeho průměrného příjmu za období prvních osmi měsíců roku 2012, byl by poměr plnění pohledávek nezajištěných věřitelů dlužníka nižší než 25%. Navíc v roce 2013 došlo ke zvýšení základní částky dle § 278 o.s.ř. (tzv. nezabavitelná částka , § 278 o.s.ř., nařízení vlády č. 595/2006 Sb., nařízení vlády č. 409/2011 Sb. a nařízení vlády č. 482/2012 Sb.), protože se zvýšily normativní náklady na bydlení na 5.687 Kč (oproti 5.352 Kč v roce 2012). Spolu se zvýšením základní sazby DPH na 21%, kterou by musel ze své odměny a náhrady hotových výdajů odvést insolvenční správce, plátce DPH (§ 47 zák. č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty ve znění zák. č. 500/2012 Sb.) se tyto změny projeví tak, že dlužník by ze soudem prvního stupně uvažovaného příjmu 16.300 Kč měsíčně byl schopen svým nezajištěným věřitelům, v případě insolvenčního správce-plátce DPH, uhradit jen 24,16 % jejich pohledávek. Pokud by insolvenční správce nebyl plátcem DPH, potom by byl schopen tyto pohledávky uhradit v poměru 24.89 %. Oddlužení dlužníka zpeněžením majetkové podstaty nepřipadá v úvahu, protože dlužník nemá žádný majetek (§ 398 odst. 2 IZ). Jediným možným způsobem řešení dlužníkova případného úpadku je proto konkurs (§ 396 IZ).

Dlužník nedisponuje žádnými pohotovými finančními prostředky, záloha na náklady insolvenčního řízení je proto nezbytná k zajištění prostředků, které umožní činnost insolvenčního správce od počátku jeho ustanovení do funkce. Vzhledem k majetku dlužníka lze důvodně usuzovat, že prostředků zálohy bude třeba také jako jistoty k zaplacení konečných nákladů insolvenčního řízení, zejména odměny insolvenčního správce, která při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem (pokud je zpeněžováno) činí minimálně 45.000,-Kč, k této částce je třeba uvažovat i náhradu hotových výdajů správce, jejichž výše obvykle činí minimálně 5.000 Kč (§ 1 odst. 5, § 7vyhlášky). Proto je třeba dlužníku uložit zálohu na náklady insolvenčního řízení v maximální možné výši 50.000 Kč (§ 108 odst. 2 IZ).

Odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že v této věci je třeba dlužníku na krytí nákladů řízení uložit zálohu v maximální výši 50.000 Kč. Správný je i závěr, že nelze vyhovět žádosti dlužníka o spojení řízení o jeho návrhu s řízením o návrhu jeho matky; v tomto směru odvolací soud zcela odkazuje na důvody, uvedené v odůvodnění napadeného usnesení.

Námitky dlužníka, že nemá prostředky na úhradu zálohy nejsou právně významné. Majetková situace dlužníka není zákonným hlediskem pro posuzování, zda je navrhovateli v insolvenčním řízení potřeba uložit zálohu (§ 108 odst. 1 IZ). Prominutí zaplacení zálohy či osvobození od jejího placení zákon neumožňuje.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud podle ust. § 219 o.s.ř. napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolání lze podat ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním

způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 29. ledna 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu